|
Post by Caspian Zeller on Aug 10, 2019 16:29:44 GMT
Sakra, sakra! Měl si dát větší pozor. Neskončil by jako zvěř utíkající lesem před predátorem. Jeho pes mu hledal cestu skrze keře a on se každou chvílí ohlížel za zástupem nemrtvých, kteří mu byli v patách. Šel si jenom ulovit večeři, netušil, že narazí na hordu a že si ho ještě k tomu všemu všimnou. Utíkal dál, po těch dlouhých měsících byl již zocelený, fyzičku měl, výdrž měl, ale i jemu už se po dlouhém dni podlamovaly nohy. Ani nadávat nestíhal. Zahnul doprava a zdálo se, že své pronásledovatele na chvíli setřásl, nezastavoval se však. To až v okamžik, kdy se do jeho trasy dostalo něco, co by nečekal. Stan. Ať už byl prázdný či obývaný, věděl, že po projítí hordy bude zašlapán do země a pokud měl majitele, nemohl proběhnout bez varování. ”Hej, je někdo vevnitř?” Zeptal se spěšně, na tohle neměl čas, zombie u něj měli být každou chvíli. ”Valí se sem horda nemrtvých, musíte utéct!” Dodal krátce na to a nervózně přešlapoval, zatím co vyčkával na nějakou reakci.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 10, 2019 19:04:43 GMT
Dnešek byl pro ni jako každý jiný den, nečekala ale že se stane něco co ji dočista změní život. Již takto přežívala dlouho, možná to tak dlouho nebylo, ale Summer to přišlo jako celá věčnost. Co se zásob týče tak měla suroviny maximálně na měsíc a to už šetřila jak jen mohla, byla zesláblá a nebylo ji moc dobře, proto ani nikam moc nechodila, musela šetřit síly. Dnes celý den nevycházela ze stanu ale najednou uslyšela nějaký mužský hlas, nejdříve si myslela že se ji to jen zdálo jelikož dlouho nikoho mluvit neslyšela. Jenom vykoukla ven, to co viděla ji překvapilo, doopravdy tam někdo byl. Jakmile uslyšela co řiká tak rychle šáhla po batohu ve kterém měla svoje veškeré věci a vyšla za ním ven. Moc se ji po její předchozí zkušenosti nechtělo jít ale zvuk blížících se nemrtvých ji přesvědčil. Mlčky na něj koukla a čekala na to zda ji něco poví.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 10, 2019 19:11:38 GMT
Caspian si říkal, že už není nic, co by ho mohlo překvapit. A přece se tak stalo, když ze stanu vyšla poměrně mladá dívka, vlastně ještě dítě, byla sama a koukala na něj. Chlapec byl vykolejený z toho, co viděl, ale ještě více byl vykolejený z toho, že se nemrtví rychle blížili. ”Musíme jít, dělej.” Nechtěl na ni sahat, měl sice tendenci chytnout jí za ruku, ale nakonec si to rozmyslel a společně se svým psem se vydal vpřed. Ujistil se, že ho dívka následuje a společně prchali lesem směrem k místu, kde Casp nechal zaparkované své auto.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 10, 2019 19:36:02 GMT
Podívala se na něj, na první pohled ji nepřipadal nějak nepřátelský, ale to rozhodně neznamelo že mu bude hned věřit, přece jenom to ten předchozí taky a krutě se ji to vymstilo. Z jeho pohledu bylo vidět že ho překvapila, čemuž se ani nedivila. "Dobře" zareagovala na jeho slova a rozeběhla se za ním. Běžela jak jenom mohla. Slyšela za sebou zvuky stále se přibližujicích nemrtvých. Věděla že již moc dlouho běhání nevydrží a po chvíli se její zeslábnutí projevilo. Podlomili se ji nohy a spadla na tvrdou zem, sykla bolestí snažila se zvednout, ale to již bylo pozdě. Když uviděla nad sebou stín nemrtvého tak se zděsila. Věděla že jednou umře, ale nečekala že takhle brzo a to ji děsilo.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 10, 2019 19:44:39 GMT
Všechno se to stalo příliš rychle, Casp uslyšel za sebou tlumený zvuk pádu, syknutí a když se ohlédl, zbledl. Děvče upadlo přímo pod nohy jednoho ze zombie, ten k ní natáhl své pařáty a než se mladík stihl vrátit, zarýval své nehty do její kůže. ”Ne!” Křikl jen, popadl kámen ze země a vší silou nemrtvého praštil do hlavy, až zavrávoral zpět. Chytl dívku a jako pírko ji zvedl, podepřel a chtěl se opět dát do běhu, jenomže mezitím přišli na řadu další nemrtví a mladou mu z náruče přímo vzali. Pes vycítil, že má pomoct a společně s Caspem získali děvče zpět, chlapec se jen modlil, aby nebyla pokousaná. Modlil se, aby všechna krev byla pouze ze škrábanců. Chytl ji do náruče a utíkal co nejrychleji to šlo, i když i jemu síly docházely. Ovšem auto by mělo být už blízko.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 10, 2019 20:01:10 GMT
Už si byla jistá tím že zemře. Nemohla s tím nic dělat. Jakmile ucítila jak se nehty toho nemrtvého zaryly do její kůže tak ji se ji na tváři objevily slzy. Moc ji to bolelo a už jen čekala na to až se ji zombie zakousne do kůže. Zavřela oči a vydechla, věděla že se to stane když najednou uslyšela zvláštní zvuk. Ten muž toho zombie zabil a hned ji pomáhal zpět na nohy, chystala se znovu rozeběhnout ale v tom ucítila jak ji chytla jiná zombie a také ji poškrábal. Ruce měla celé od krve. Naštěstí ji ten muž znovu zachránil z jejího sevření a zvedl si ji do náruče a utíkal s ní. Moc se ji to nelíbilo, ale byla moc vysílená a otřesená na to aby mohla běžet sama.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 10, 2019 20:12:32 GMT
Cítil, jak mu těžkou ruce a každý další pohyb byl obtížnější, musel však vydržet. Už kvůli ní. Nemýlil se, auto se skutečně před nimi objevilo během pár okamžiků, bylo zaparkováno na lesní cestě a Casp neváhal, vecpal děvče na zadní sedadlo, nechal naskočit psa hned za ní a sám usedl na místo řidiče, téměř nestihl zavřít před sápajícími se nemrtvými. Nastartoval a modlil se, aby jim co nejrychleji ujel, aby mu auto nechcíplo a aby byl už dávno někde v bezpečí. Vyplnilo se. Šlápl na plyn a ve zpětném zrcátku pozoroval, jak se mu příšery vzdalují. Věděl však, že nemůže jet dlouho. Děvče potřebovalo ošetřit. ”Jsi pokousaná?” Zazněla jeho otázka.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 10, 2019 20:19:03 GMT
Byla u něj v náruči, jediné co s této pozice viděla byla horda nemrtvých co se k nim poměrně rychle přibližovala. Jakmile ale viděla auto tak se ji trochu ulevilo, Že by dnes nezemřela? Vypadalo to docela nadějně. Jakmile ji ten muž posadil do auta tak trochu sykla bolestí. Celé tělo ji bolelo. Jakmile se rozjeli a viděla že se jim vzdalují tak ji to navodilo menší pocit bezpečí. Jediné co teď brala jako bezpečností riziko byl ten muž, vůbec ho neznala ale pomohl ji. bylo to nebezpečně podobné té předchozí situaci která se ji stala. "Ne" odpověděla na jeho větu tiše a zavřela oči. Měla strach z toho co se může stát dál a z toho že opouští prostředí které ji bylo několik nehostinných měsíců domovem.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 10, 2019 20:25:46 GMT
Její odpověď ho uklidnila. Tiše si oddychl a pokračoval v řízení. ”Jak moc krvácíš?” Další otázka, zahleděl se krátce do zpětného zrcátka na dívku, hned na to však pohled přesměroval zpět na vozovku. Byla tak mladá, těžko mohl odhadovat její věk, ale pro něj se zdála ještě jako dítě. Říkal si, jak je možné, že přežila tak dlouhou dobu sama. Štěstí? Asi. Nechtěl se však vyptávat, na pořadí byly důležitější věci. Například zastavit někde v bezpečí a ošetřit její rány. Její zranění byl jediný důvod, proč nebyl až tak nervózní. Spoléhal na to, že právě ty ji znemožní jakkoliv mu ublížit. I tak mu však nebylo příjemné mít ji za sebou, kdykoliv mohla vytáhnout nůž a podříznout ho jako slepici, ačkoliv byla malá. Co. Neviděl důvod ji podceňovat a s důvěrou měl po jistém incidentu docela problém.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 10, 2019 20:35:12 GMT
Seděla na zadním sedadle a měla zavřené oči. Rány na rukou až tak hrozné nebyly, ale i tak ji to moc bolelo. Když promluvil tak znova sykla bolestí. Ty rány ji opravdu bolely a potřebovala brzy ošetřit. Na nic jiného než na to jak ji to bolí se s tuto chvíli nesoustředila. Na jeho slova řekla "Trochu" sice nekrvácela moc ale i tak bylo potřeba ji brzo rány vyčistit a ošetřit. Tohle celé, ta kombinace té bolesti a toho strachu co cítila, jak už z toho cizího člověka tak z toho jak těsně utekla smrti pro ní bylo opravdové utrpení a možná by pro ni bylo lepší kdyby zemřela, přece jenom by nemusela tohle celé prožívat.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 10, 2019 20:40:46 GMT
Na její odpověď pouze přikývl hlavou. Jeli dalších pár minut mlčky, než Casp konečně uviděl místo, kde by mohl zastavit. Bezpečné místo, snad. Odstavil auto a když se ujistil, že poblíž nikdo není, vypl motor a vystoupil, přičemž zamířil do kufru pro své věci. Sebral obvazy, nůžky a láhev nějakého alkoholu, který kdysi dávno našel v nějakém obchodě. Otevřel zadní dveře a pohlédl na dívku. ”Musím ti to ošetřit.” Řekl jen a ukázal jí, co má v rukách. ”Dovolíš mi to?” Povytáhl obočí v otázce, nechtěl dělat nic, co by jí nebylo příjemné.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 10, 2019 22:40:45 GMT
Seděla mlčky v jeho autě. Měla strach z toho kam jedou. Nechtěla vůbec dopadnout jako předtím. Když zastavili tak překvapeně otevřela oči. Nevěděla proč staví ani kde jsou. Vůbec se jí tahle situace nelíbila. Jakmile otevřel dveře tak se lekla a instinktivně se od něj odsunula dál. Nevšimla si co má v ruce a bála se co jí udělá. V tu chvíli se jí vynořily vzpomínky na ten osudný večer. Na to jak se na ni ten muž vrhnul. Jakmile promluvil tak na něj jen chvilku Mlčky hleděla a přemýšlela. Poté co se jí opta tak nakonec jen pomalu přikývne a pomalu se k němu znovu přisune a nastaví mu ruce tak aby jí mohl ty rány ošetřit.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 11, 2019 7:45:35 GMT
Trpělivě vyčkával na její reakci a když přikývla a přisunula se blíže, Casp si prohlédl její škrábance. Už před tím si všiml, že i ona v něj nemá žádnou důvěru, jakože žádnou, viděl jí to na očích. On ji nechtěl vyplašit. Chytl jemně a opatrně její ruku a přesněji si ji prohlédl. ”Bude to štípat, ale musím to nějak vydezinfikovat.” Poznamenal, když do ran nalil trochu alkoholu, dobře znal ten pocit, jak to pálí, a tak mu jí bylo trochu líto. Možná i víc jak trochu. Nachystal si náplasti a začal s lepením, pečlivě, aby odvedl svou práci co nejlépe.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 11, 2019 8:29:09 GMT
Dívala se na něj a mlčky čekala co se bude dít. Jakmile ji chytl ruku tak ji instinktivně nejdříve přitáhla zpátky k sobě, ale poté mu ji opět nastavila. Stále mu nevěřila, ale ošetřit doopravdy potřebovala a tak ho nechala. Stejně proti němu by se ani nebránila. Na to byla moc slabá. Na jeho slova jen pomalu přikývne a dívá se na něj. Jakmile ji nalije do ran alkohol tak sykne bolestí a přivře oči. Poté co jí nalepil na ruce náplasti tak pomalu otevřela oči a podívala se na něj. Nevěděla co se bude dít teď a z toho měla strach.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 11, 2019 8:56:31 GMT
Nemluvila. Možná byla v šoku, nebo zkrátka nechtěla mluvit, Casp se však více přikláněl k té první možnosti, nechtěl tu druhou moc připouštět. Ačkoliv byla pravdivější. Ošetřil jí mlčky tedy i druhou ruku a když byl hotov, vrátil všechny věci zpět do kufru, načež přešel zpět k ní a zahleděl se na její tvář. Chvíli přemýšlel, co by měl říct. ”Chceš někam odvézt? Máš nějaké příbuzné?” Bože, plácl by se do čela, ta druhá otázka byla hloupá. Kdyby měla, nejspíše by nebyla v tom stanu sama. Na druhou stranu co mohl vědět. ”Máš hlad?” Zeptal se pak krátce na to, protože by ji mohl dát nějakou sušenku, kterou měl v batohu. Neměl problém se podělit.
|
|