|
Post by Summer McCauley on Aug 16, 2019 20:59:48 GMT
Jakmile přišla do kuchyně tak tam ten muž ještě nebyl. Nakoukla do obýváku a viděla že spí. Tak se posadila na židli a koukala do stolu. Nad ničím nepřemýšlela, potřebovala prostě vypnout. Jakmile uslyšela nějaký zvuk z obývacího pokoje tak tomu moc pozornosti nevěnovala, myslela si že je to jen pes. Jakmile ale zjistila že je to ten muž tak se lekla. Nevěděla co po tom včerejšku říct a tak se radši smutně podívala do stolu a nic nrrekla nic.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 18, 2019 7:06:36 GMT
Až když vkročil do kuchyně, povšiml si, že je dívka nejspíše celou dobu tam. Co povšiml si... on se přímo lekl, lehce odskočil a chytl se za srdce, načež hluboce dýchal. ”Bože, lekl jsem se.” Zahuhlal víceméně pro sebe, ovšem i děvče jej mohlo slyšet. Pak se na ni zahleděl a došlo mu, že má stále smutný výraz. O krok se přiblížil a prohrábl si vlasy. ”Zase ten sen?” Zeptal se a nasadil soucitný výraz. ”Udělám ti nějakou dobrou snídani na zpravení nálady.” Pokusil se o úsměv a vydal se ke spíži.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 18, 2019 15:52:51 GMT
Na to že se lekl nijak nereagovala. Nechtěla se s ním po tom včerejšku moc bavit. Jakmile ji prohrábl vlasy tak sebou cukla. Na jeho větu jen potichu odpověďela. "Ne" poté už nic neříkala, ani se na něj nepodívala. Měla strach že to celé jak se k ní zatím chová může být pouhá přetvářka. Přece jenom moc lidí co by se k ní tak jak se k ní chová on a nic by za to nechtěli neznala.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 18, 2019 16:12:13 GMT
Takže ani vyspání ji příliš nerozmluvilo. To mohl Casp očekávat. Nachystal nějaké dva obložené chleby a posunul před ni talířek s jedním z nich, než si sedl naproti a sám se do jídla zakousl. Během té doby se přišoural do kuchyně i pes, který se posadil kousek od stolu, přesně doprostřed mezi Caspiana a dívku, střídavě si je prohlížel a nejspíše přemýšlel, ke kterému z nich jít pro pohlazení. Mladík byl však příliš zaměstnán jezením, aby mu věnoval nějakou pozornost, měl velký hlad.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 18, 2019 20:41:22 GMT
Seděla a čekala co se bude dít, jakmile před ní dal snídani tak se na něj trochu koukla a po chvíli si vzala to jídlo, otočila se k němu zády a začala jist. Měla opravdu velký hlad a tak to snědla opravdu rychle. Poté si všimla toho jak přišel Diesel k ní a chtěl pohladit. Podívala se na něj a pomalu ho začala hladit. Měl tak hebkou srst a tak ráda ho hladila.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 19, 2019 19:18:23 GMT
Děvče mělo podle tempa jezení opravdu hlad a Casp se jí nedivil. Byla hubená, křehká, což svědčilo o tom, že potravin u sebe neměla zrovna mnoho. Jak se tak na ni Caspian díval, přemýšlel, jestli by jí neměl dát více snídaně. Chudák malá. Na jeho tváři se objevil úsměv, když začala hladit psa a ačkoliv nechtěl rušit tuto pěknou chvilku, tiše si odkašlal. ”Nechceš ještě jeden sendvič? Máš pořád hlad?” Snažil se o přátelský tón, nechtěl ji zase vyplašit.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 19, 2019 19:47:07 GMT
Hladila psa a nad ničím raději nepřemýšlela. Nechtěla aby se jí vrátili další vzpomínky a tak se radši soustředila na hlazení psa. Jakmile ten muž promluvil tak jenom zavřela hlavou. Sice hlad měla, ale bála se to říct a tak radši dále hladila psa a na nic jiného nemyslela.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 21, 2019 20:03:13 GMT
Její odpověď byla jedna věc, když však viděl její výraz, nezdálo se mu, že je o ní úplně přesvědčená. A tak vstal a udělal ještě jeden sendvič, protože nechtěl, aby se trápila hlady. Posunul ho před ni a pak si opět sedl na židli. ”Nemusíš mi lhát. Nic mi za tohle nedlužíš. Řekni si o co chceš.” Pokrčil rameny, jakoby to nebylo bůh ví co a zahleděl se na černý kožich psa.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 21, 2019 20:17:52 GMT
Jakmile před ni polozil sendvič tak si ho vzala, otočila se k němu zády a pomalu se do něj zakousla. Poté co dojela tak se už cítila lépe. Už nebyla hladová a byla příjemně najezená. Jakmile promluvil tak ho poslouchala a ani během toho nic neřekla. Na jeho slova řekla jen "Dobře." sice mu to nevěřila, ale radši mu odpověděla. Bála se že by se mohl rozlobit kdyby nic neřekla.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 21, 2019 20:24:00 GMT
Tiše si povzdychl, nebyl zase až tak hloupý, aby nepoznal, že to její “dobře” bylo velmi nevěřícné, ale tak... proč by se tím měl více zabývat? Děvče evidentně zkrátka jen potřebovalo čas, aby si zvyklo na Caspianovu přítomnost a aby mu začalo věřit. Pokud tedy k tomu někdy mělo dojít. Chlapec se po chvíli zvedl a rozpačitě se podrbal ve vlasech. ”Kdybys něco potřebovala, budu vedle.” Řekl pak jen a zamířil do obýváku.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 21, 2019 20:39:54 GMT
Poté zase začne hladit psa. Na jeho slova jen přikývla a pokračovala dal v hlazení. Po cca hodině hlazení kdy nad ničím nepřemýšlela se zvedla a pomalu šla do obýváku. Viděla že ten muž sedí v křesle a tak se posadila na pohovku. To už ji následoval Diesel který se k ní hned posadil. Podívala se na něj a položila se na pohovku tak, aby měla svoji hlavu u něj.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 22, 2019 6:04:59 GMT
Po asi hodině se ozvaly kroky, Casp to však neřešil, dál si začteně hleděl do nějakého časopisu o vědě a zvedl oči až v okamžiku, kdy se dívka prosadila i se psem na pohovku. Upřel na ni krátce svůj zrak a pootevřel ústa, že by něco řekl, ve výsledku však stejně věděl, že by to nemělo smysl, a tak zachoval ticho. Jednak by z ní žádnou odpověď nedostal, děvče se s ním skoro nebavilo od té doby, co ji našel a jednak ani Casp už neměl důvod cokoliv říkat. Jistě, měl na ni spoustu otázek. Ale bylo by hloupé se ptát. Protože by tím dívku dost možná akorát vyděsil.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 22, 2019 20:54:56 GMT
Jen ležela u psa a trochu ho obejmula. Jeho přítomnost pro ni byla tak příjemná. Ten pes byl jediné stvoření kterému věřila. Jen tak u něj ležela a odpočívala. Byla ráda že na ni ten muž nemluvil, jelikož to ticho jí bylo tak příjemné a líbilo se jí to. Po nějaké době ji ale začala být zima, jelikož její oblečení bylo děravé a částečně mokré. Po chvíli se začala klepat zimou. To ji donutilo zvednout hlavu a podívat se na toho muže. "Je mi zima." řekla tiše.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 23, 2019 20:49:53 GMT
Dál pokračoval ve čtení, než se ozval tichý hlásek patřící dívce. Casp se krátce zarazil, než na ni upřel své oči a pak si tiše povzdychl a odložil časopis bokem. ”Vydrž, donesu ti deku.” Řekl, než opustil místnost, za pár okamžiků na to však už stál u ní a ukazoval jí, co pro ni má. Nepatrně si odkašlal, roztáhl teplou látku a přehodil ji jak přes psa, tak přes dívku. Sklonil se k ní, aby jí okraje deky poupravil kolem ramen a krku, dával si však velký pozor, aby se jí nedotkl.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 23, 2019 20:55:44 GMT
Jakmile se zvedl tak se podívala tím směrem kterým šel. Jakmile na ni přehodil deku tak potichu řekla. "Děkuji." Moc jí to ale nezahřálo, stále ji úplně teplo nebylo a trochu se stále klepal, avšak bála se mu o tom říct. Nechtěla na sebe přitahovat pozornost.
|
|