|
Post by Summer McCauley on Aug 11, 2019 10:30:47 GMT
Mlčky si nechala ošetřit druhou ruku. Snažila se nevnímat tu bolest. Poté ho pozorovala a čekala co bude dál. Jakmile se na ní podíval tak uhnula pohledem. Měla z něj strach a nechtěla aby se jejich pohledy setkaly. Jakmile na ni promluvil tak se zamyslela. Sama by měla nulovou šanci na přežití a tak je pro ni lepší zůstat s ním. Na jeho otázku pouze zavrtela hlavou. Nebylo kam by ji mohl zavést. Na jeho další větu už ale příkývla. Byla opravdu hladová a neměla moc sil. Doufala že se tahle situace neobrati proti ní.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 11, 2019 10:36:23 GMT
Zajímalo by ho, jestli uměla mluvit. Byla stydlivá, plachá, nebo měla strach? Evidentně se vyhýbala jeho pohledu, a tak ho i on odvrátil, aby jí to nebylo nepříjemné. Přitáhl k sobě svůj batoh a chvíli v něm hledal, než vytáhl bebe sušenky a podal jí je nedotknuté, nerozbalené. ”Vem si to, je to celé tvoje.” Řekl jen a podával jí je, udržoval však dostatečnou vzdálenost, přičemž přemýšlel, co s ní bude dělat dál. Když mu neřekne, kam ji má odvézt, co bude dělat? Přišla o svůj stan. A nemohl ji jen tak vykopnout z auta a jet dál, vzhledem k tomu, jak byla malá. Měl by výčitky svědomí a to nechtěl. Na druhou stranu neriskoval by až moc, kdyby ji vzal k sobě? A chtěla by vůbec? Vždyť mu nevěřila. A ani on jí. Nakonec si jen povzdychl, zavřel její dveře a nasedl na místo řidiče, pes přelezl vedle něj na místo spolujezdce a mladík začal s hlazením, aniž by cokoliv říkal. Nenastartoval. Nevěděl, co má dělat.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 11, 2019 10:57:57 GMT
Sedí tam a čeká co udělá. Jakmile šahl do batohu tak zbystřila. Bála se toho co by mohl z batohu vyndat. Když zjistila že to bylo jídlo tak se uklidnila. Jakmile jí to podal tak se chvíli rozmýšlela. Doufala že za pomoc nebude chtít nic na oplátku jako ten předchozí. Poté si tedy vzala to jídlo. Měla strach,ale zároveň takový hlad že se moc nerozmýšlela. "Děkuji." řekla tiše a krátce se na něj zahleděla. Jakmile šel zpátky za volant tak otevřela obal od sušenek a jednu začala jíst. Jakmile dojedla tak si zbytek schovala. Sice ji to moc hlad nezahnalo, ale alespoň něco. Přece jenom musela šetřit. Když viděla že ten muž nic nedělá tak ji to trochu zmátlo. Vůbec nevěděla co bude nyní.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 11, 2019 13:16:09 GMT
Pokračoval v hlazení psa, přičemž přemýšlel, co by měl udělat. Jet s ní k sobě domů? Nebo ji přeci jen vysadit a pokračovat bez ní? Zvažoval všechny možnosti. Kdyby ji vzal sebou, mohla by mu v nestřeženém okamžiku ukradnout nějaké věci a utéct, to by byla ta lepší varianta. Pak byla taky ta možnost, že by jej ve spánku podřízla. No tak bude jednu celou noc vzhůru, hrůza. Ona se určitě potřebovala prospat, nabrat nějakou tu energii a to by se jí ve volné krajině nepovedlo. Bylo rozhodnuto. Ruku ze psa stáhl k volantu a nastartoval. ”Vezmu tě k sobě, ať si odpočineš.” Oznámil a celé vozidlo se dalo do pohybu. Nějakých patnáct minut uplynulo a on zahl na polní cestu, která vedla rovnou k opuštěnému domu. Nejbližší vesnice odtud byla vzdálená třicet kilometrů. Zastavil před dveřmi a vypl motor, vystoupil a otevřel dívce dveře. Stále mu nevěřila, ovšem, jenomže on nemohl jinak, opět ji chytl do náruče a donesl ji bez větších obtíží až dovnitř domu, rovnou do jednoho z pokojů, kde ji položil na postel. ”Odpočiň si. Můžeš odejít kdykoliv budeš chtít, nikdo tě tu nedrží. Vidím, že mi nevěříš, ve dveřích je klíč, takže až odejdu, můžeš se zamknout, aby se ti spalo líp. Kdybys měla hlad, řekni.” S těmi slovy se otočil na patě a měl se k odchodu.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 11, 2019 18:30:34 GMT
Čekala na to co se bude dít. Nechtěla se nějak ptát či na sebe nějak přitahovat pozornost. Jakmile se auto rozjelo tak zbystřila, na jeho slova pouze pomalu přikývla. Pozorovala kam ji veze a snažila se zapamatovat každou část cesty kdyby musela náhodou utéct, přece jenom mohlo se něco pokazit. Tu osobu neznala a nevěděla co od něj čekat. Jakmile uviděla k čemu jedou tak se lekla. Měla strach z toho být s někým cizím v jednom domě. Jakmile zastavili tak se chystala pomalu aby se moc neunavila vylézt ale ten muž ji chytl a nesl ji dovnitř. Chtěla se tomu nějak bránit, ale na to neměla dostatek sil. Byla ráda že byla vůbec při vědomí. Jakmile ji položil na postel tak dostala strach. V hlavě se ji objevily vzpomínky na ten večer. Jakmile promluvil tak se na něj raději nepodívala. Jen ho poslouchala, když domluvil tak jenom řekla "Dobře"s těmito slovy se schoulila do klubíčka a čekala než odejde aby se mohla zamknout. Sice se k ní choval hezky, ale to se může kdykoliv změnit a nechce vůbec nic riskovat.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 11, 2019 18:39:30 GMT
Odešel tedy z pokoje a namířil si to rovnou do kuchyně, aby si dal něco k jídlu. Měl velký hlad. V tomto domě už byl nějakou dobu a proto zvládl shromáždit dost zásob, takových zásob, aby si mohl udělat obyčejný sendvič. Udělal ho dvakrát, pro jistotu, kdyby to děvče přeci jen přišlo s tím, že má hlad a nechal ho na stole, pak vzal ten svůj a přešel do obýváku, kde si sedl na pohovku a hladově se zakousl. Nůž měl neustále po svém boku, kdyby se náhodou to dítě odněkud přiřítilo a chtělo mu ublížit, jistota byla jistota. Spořádal celou svou svačinu/večeři, opřel se do polštářů a zahleděl se před sebe. Mezitím došel pes, lehl si vedle něj a položil mu svou hlavu do klína. Caspian začal s jeho hlazením, přičemž přemýšlel nad dívkou. Když si tak vybavil její tvář, nedůvěru a strach v očích... musela zažít něco hrozného. Připomínala mu sebe sama, když jej tehdy okradli a málem zabili. ”Co s ní mám dělat. Co se jí asi mohlo stát.” Povzdechl si tiše, konverzace se psem vedl často, ovšem ne na takové téma. Tohle byla novinka. A i pro Caspiana byla celá ta situace s dívkou nová, netušil, jestli jí má dovolit zůstat, pokud nebude vůbec mluvit. Jak jí měl věřit? To byla otázka.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 11, 2019 19:16:27 GMT
Hned jak odešel tak zamkla,poté se vrátila do postele. Ležela schoulená v klubíčku a přemýšlela. Celá situace pro ni byla zvláštní a to se ji na tom nelíbilo. Ležela tam takhle ještě nějakou dobu, ale hlad ji přemohl. Snažila se na to nemyslet protože by to pro ní znamenalo další kontakt s tím mužem kterému se snažila alespoň pro teď vyhnout. Krátce vydechla a poté se pomalu zvedla z postele, kdyby ji ten muž chtěl něco udělat tak zrovna nyní by se mu rozhodně nedokázala ubránit. Poté co odemkla tak otevřela dveře. Hned na to šla po schodech dolů do obýváku kde uviděla toho muže jak hladí psa. Vypadal mile, ale celé to mohl být jenom klam. Jakmile vešla dovnitř tak se na něj mlčky podívala a čekala jak zareaguje. Už byla tak vysílená že sotva stála, ale bála se sednout si vedle něj.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 11, 2019 19:34:43 GMT
Po chvíli rádoby rozjímání si Caspian všiml, že není v místnosti sám, tedy jistě, měl vedle sebe psa, ale o tom nebyla řeč. Svůj pohled stočil více doleva a už chtěl hmatat po noži, když v tom si to rozmyslel. Děvče tam stálo, vypadalo, že se sotva drží na nohou a hledělo na něj. Casp na ni taky hleděl, rozpačitě, s otázkou v očích a nakonec jen ukázal ke vchodu do kuchyně. ”Nechal jsem ti tam sendvič.” Řekl jen a sledoval každý pohyb dívky, byla křehká, malá a evidentně vyčerpaná. Kdyby chtěla, mohla by se k němu připojit, naproti něj stálo křeslo, takže by nemusel sedět hned vedle, protože jí podle všeho lidský kontakt nebyl příjemný. V tom se zahleděl na psa. A co ten? Byl milý, hodný společník a třeba by jí dokázal alespoň ulevit, když ne přímo vytvořit úsměv na tváři. Casp se nad tou možností zamyslel. Stála za zvážení.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 11, 2019 19:58:25 GMT
Jakmile si ji všimne tak se podívá do země. Sleduje ho jen koutkem oka a dává si pozor. Všimla si že chtěl po něčem šáhnout. Naštěstí to neudělal a jen na ni promluvil. "Děkuji." poví tiše a poté se rozejde pomalu tím směrem kterým ukázal. Šla pomalu a šetřila síly, ale těch ji už moc nezbylo. Jakmile vešla do kuchyně tak šla k tomu sendviči. Ani tam nedošla a podlomily se jí nohy a spadla na podlahu v kuchyni. Ozvala se jen rána jak dopadla. Následně na to se snažila zvednout ale vzhledem k tomu kolik měla síly se jí to nepovedlo. Nechtěla aby tam přišel ten muž, ale potřebovala pomoct a nikdo jiný než on tam nebyl.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 11, 2019 20:06:48 GMT
Přikývla a odešla. A pak se ozvala rána, která Caspiana ihned zvedla na nohy. Spěchal směrem, odkud přišel zvuk a zahlédl dívku na zemi. Neváhal a sklonil se k ní, zvedl ji do náruče a přenesl na gauč vedle psa, který je oba pozorně sledoval. ”Jsi v pohodě? Vydrž, donesu ti ten sendvič.” Řekl a už pospíchal zpět, vzal talíř s jídlem a přinesl jí ho pod nos. Pak si sedl naproti do křesla, které již bylo zmíněno a zahleděl se na ni. ”Nic ti neudělá. Chápu, že nevěříš mně, ale jemu věřit můžeš.” Celou dobu narážel na psa, jak jinak. Ten by ji za žádných okolností nekousl, nikdy nikoho nekousl, dokonce tehdy ani ty, co Caspiana přepadli. Nemohl mu to vyčítat, byl zkrátka až moc hodný. Hodný a věrný společník. Třeba by si ho dívka oblíbila a trochu zklidnila svá vyděšená očka.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 11, 2019 20:58:44 GMT
Viděla jak jde k ní. Měla strach že jí něco udělá když vidí jak je zesláblá. Poté se nechá zvednout. Sotva je při vědomí takže se nijak nebrání. Když ji posadí vedle toho psa tak se na něj jen koukne. Na jeho slova zareaguje pouze tak že zavrtí hlavou. Nebylo ji vůbec dobře a ani se nějak nesnažila to skrývat. "Děkuji." řekla potichu když před ní dal ten sendvič. Pomalu se pro něj natáhla a zakousla se do něj. Už dlouho nejedla nic tak dobrého. Jakmile na ni znovu promluvil tak jenom přikývla. Doopravdy to bylo tak že v tuto chvíli věřila více tomu psovi než jemu. Jakmile dojedla tak se podívala na toho psa, pomalu k němu natáhla ruku a pomalu ho pohladila. Ten pes ji opravdu uklidňoval. Byl tak roztomilý a jeho srst byla tak hebká. Znovu ho pohladila a pak zahleděla krátce na toho může.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 12, 2019 7:07:01 GMT
Jistě že nebyla v pohodě. Chudák malá, doufal, že jí alespoň ten sendvič dodá trochu sil. Nechtěl na ni vyloženě hledět, proto sebral nějaký časopis ze stolu a otevřel ho na random stránce, sem tam od textu zvedl pohled k její tváři a pak se začetl znovu. ”Kdybys něco potřebovala, řekni.” Řekl pak do ticha, aniž by pohledem uhnul od čtení. Všiml si, že pohladila psa a to mu na tváři vytvořilo neznatelný poloúsměv. Doufal, že jí to udělá líp, že když ji s ním nechá, třeba mu bude více důvěřovat.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 12, 2019 19:19:25 GMT
Podívala se na něj. Viděla že se pousmál a to jí trochu znervóznilo. Co mu mohlo udělat takovou radost? Že pohladila psa? Bylo jí to trochu divné. "Jak se jmenuje?" optá se jejím tichým hlasem a otočí pomalu hlavu na toho muže. Nechtěla nějak přitahovat pozornost, ale chtěla vědět jak mu má říkat. Poté znovu pohladila toho psa a poté si na něj položila hlavu. Už byla unavená a sotva měla oči otevřené. Vypadalo to že každou chvíli usne. Zvláště v přítomnosti jeho psa ji bylo dobře. Dlouho ji tak dobře nebylo.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 12, 2019 19:30:41 GMT
Ta otázka jej překvapila, hlavně taky proto, že to bylo snad poprvé, co od ní uslyšel nějakou delší větu, než jen “děkuji.” Usmál se a zvedl k ní oči. ”Diesel.” Odvětil jí a chvíli sledoval její počínání, jak si na psa pokládá hlavu a jak se jí klíží oči únavou. Cute. Kdyby mohl, vezme ji a přenese do postele, ale věděl, že by to byla chyba. Jednak by přišla o přítomnost psa a jednak by se jí za žádných okolností neměl dotýkat jen tak, bez jejího svolení. Na druhou stranu by byl raději, kdyby spala v pohodlné posteli než takhle skrčená, ale nakonec... vždyť to nebyla jeho starost. On si pouze přál, aby bylo děvče vklidu a šťastné.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 12, 2019 19:40:34 GMT
Jakmile uslyšela jeho jméno tak se trochu usmála. Hezké jméno, pomyslela si, ale bála se nějak promluvit. Jakmile zavřela oči tak ucítila jak na ni pes položil jeho tlapu. Už byla tak unavená. Už je to tak dlouho co se pořádně vyspala. Po nějaké chvíli přemýšlení nechtěně usne. Nechtěla usnout v jeho přítomnosti, jelikož by se mohla její situace zopakovat, ale byla tak unavená že nad tím neměla kontrolu. Po nějaké chvíli se jí začalo zdát o tom jak ji ten muž znásilňoval. Tiše začala ze spánku brečet.
|
|