|
Post by Caspian Zeller on Aug 23, 2019 21:00:58 GMT
Sice se narovnal, ale zůstal stát na místě a mlčky si ji prohlížel. Nemohl ignorovat, že se stále trochu třese a přemýšlel, čím by celou situaci zlepšil. ”Je ti pořád zima?” Zeptal se, aniž by z ní uhl pohledem. Ještě by ji mohl donést peřinu zeshora, ta by snad trochu mohla pomoct. Ale prvně vyčkal na její odpověď.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 23, 2019 21:08:14 GMT
To jak ji pozoroval ji znervóznilo. Raději uhla pohledem, ale jakmile znovu promluvil tak se na něj podívala a přikývla. Byla ji zima,ale nevěděla jestli to úplně dokáže napravit i peřina kterou by pravděpodobně přinesl. Potřebovala spíše nějaké suché oblečení, nějaké měla v batohu,ale ten zůstal v autě.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 23, 2019 21:12:21 GMT
Když přikývla, rozešel se směrem k pokoji a přinesl peřinu, kterou přes ni přehodil. Zahleděl se na ni, nezdálo se mu, že by to celou situaci zlepšilo, dívka evidentně potřebovala něco jiného, ale bála se o to říct. Caspian krátce zauvažoval, kdy přesně se stal takovým čtečem (?) myšlenek. Ale co už. ”Potřebuješ něco jiného, že? Řekni co, seženu ti to.” Řekl a jeho hlas skrýval po tom všem trochu zoufalství, protože už opravdu nevěděl, co by víc měl udělat.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 23, 2019 21:19:42 GMT
Ležela a nechala ho na ni hodit peřinu, stále to nebylo ono, ale bylo to lepší. Bála se mu říct o ten batoh, ale nakonec se jí optal tak mu pošeptala. "Batoh. V autě." poté se schoulila do klubíčka a čekala jak zareaguje.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 23, 2019 21:23:53 GMT
Konečně nějaká slova, nějaká odpověď. Udělalo mu to radost, jeho obličej se rozzářil a on krátce přikývl, než se vydal splnit úkol. Opustil barák a tiše se kradl k autu, obezřetně, protože člověk nikdy nemohl vědět, kdy na něj zaútočí zombie. Odemkl vozidlo a když našel to, pro co jej děvče poslalo, rychle se vrátil zpět do bezpečí domova. Donesl její věci až před ni a pousmál se. ”Tady to máš.”
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 23, 2019 21:28:56 GMT
Čekala tedy než přijde. Jakmile přišel tak se posadila,vzala batoh do ruky a řekla tiše "Děkuji." , ale hned ji zase upadl na zem. Jelikož tam bylo vše co měla tak byl opravdu těžký a ona neměla dostatek síly. Stále byla zesláblá. Podívala se na něj a čekala jak zareaguje.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 23, 2019 21:32:05 GMT
Už chtěl jít zpátky na své místo, když v tom ji batoh spadl na zem. Podřepl si k němu a krátce se zamyslel. Nechtěl se jí hrabat ve věcech, na druhou stranu by bylo jednodušší, kdyby jí je podal. Proto na ni upřel pohled, s lehce pozdvyhnutým obočím. ”Co ti z něj mám podat?” Zeptal se.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 24, 2019 19:53:26 GMT
Podívala se na něj a chvíli přemýšlela. Nechtěla aby se jí ten muž hrabal ve věcech, ale nedalo se nic dělat. Povzdychla si a tiše řekla. "Nějaké oblečení." Moc ho tam neměla a tak měl alespoň ten muž jednoduché hledání. Poté už jen čekala jak zareaguje.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 25, 2019 6:32:28 GMT
Přikývl na její přání a rozepnul batoh, načež vydělal to, co po něm žádala. Podal jí to a pousmál se, než si stoupl a chvíli jen tak stál. Poté mu došlo, že se chce dívka nejspíše převléknout a jeho líce nabraly nepatrný odstín růžové. ”T-Tak já jdu vedle, vklidu se převleč.” Řekl a s těmi slovy už pádil z místnosti pryč.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 26, 2019 19:47:55 GMT
Jakmile ji podal věci z batohu tak si je vzala."Děkuji" řekla tiše a poté čekala než odejde. Bylo vidět že to tomu muži chvilku nedocházelo,ale jakmile se zvedl s tím že odejde tak jen přikývla. Chvíli ještě nic nedělala a rozhlížela se kolem aby zjistila jestli je ten muž opravdu pryč. Poté si svlékla své staré oblečení a oblékla si to co ji ten muž vyndal. Nejdříve si nandala černé legíny a hned na to si nandala hnědé tílko. Poté si lehla na pohovku a čekala, zda-li ten muž nepřijde. Mezitím si užívala to ticho a tu samotu. Právě teď se cítila opravdu bezpečně.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 26, 2019 20:33:31 GMT
Dal jí opravdu hodně času na převléknutí a když se rozhodl vejít, pro jistotu prvně zaklepal. Když si byl jist, že může vkročit, učinil tak a jeho oči hned při vstupu spočinuly na dívce, která byla úplně v jiném oblečení. Casp si opatrně sedl naproti a mírně si povzdechl. ”Mám ti ty staré věci vyprat?” Nabídl jí po chvíli. Ne že by pračka fungovala, ale tak nějaký prací prášek ještě měl a v rukou dostatek síly, aby ze špinavých hader udělal čisté. Ostatně tak doteď pral i své oblečení.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 27, 2019 6:19:14 GMT
Čekala, jakmile zaklepal tak nijak nezareagovala, tomu muži ale určitě došlo že už může dovnitř. Podívala se na něj, všimla si že ji pozoruje a to se ji nelíbilo. Poté co se posadil tak si lehla zády k němu. Odpočívala a snažila se nad ničím nepřemýšlet. Když promluvil tak se na chvíli otočila jeho směrem a příkývla, bylo to už dlouho co na sobě měla vyprané oblečení a to kvůli tomu že ve stanu neměla kded prát. Poté se natočila zpět zády k němu a dál odpočívala.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 29, 2019 19:51:47 GMT
Kývla na znamení souhlasu, alespoň že tak. To však neznamenalo, že by se hned teď zvedl a utíkal prát, to ne, jenom zkrátka teď alespoň mohl počítat s tím, že i její oblečení má přidat na seznam. Zůstal sedět, svůj pohled přenesl někam jinam, nechtěl, aby se cítila tak strašně “pod dohledem.” Věděl, že to musí být nepříjemné...
O týden později
Bylo ráno, Caspian se zrovna probudil. Měl by vstát a chystat snídani, místo toho si však dovolil chvíli jen tak ležet a přemítat nad dívkou, která spala ve vedlejším pokoji. A nejen nad ní. Celkově nad vším, co se událo v poslední době. Děvče mu na tom s důvěrou přišlo o trochu lépe, než první dny a dokonce občas mluvila více, než prvně. Casp byl rád alespoň za to. Byl rád, že měl nějakou společnost po tom všem, co se ve světě dělo.
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 29, 2019 19:57:20 GMT
O týden později
Ráno se probudila, né že by se jí ještě nechtělo spát, ale probudil ji hlad. Měla obrovský hlad a tak se zvedla a šla dolů. Když viděla že tam ten muž není tak ji napadlo jen jediné místo kde by mohl být. Pomalu se rozešla ke dveřím od jeho pokoje a slabě zaklepala.
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 29, 2019 20:00:11 GMT
Uslyšel zaklepání, tiché, ale přeci jen. To jej vytrhlo z přemýšlení. I tak se mu však nechtělo zatím vstávat a tak jen zvedl hlavu. ”Dále.” Řekl pak a čekal, kdo jiný by mohl vejít, než dívka, že?
|
|