|
|
Post by Summer McCauley on Aug 29, 2019 20:08:23 GMT
Jakmile uslyšela dále tak na chvilku zaváhala, ale poté vešla dovnitř. "Kdy bude snídaně?" pošeptá když ho uvidí a poté se podívá do země a čeká jak zareaguje. Nevěděla jak zareaguje, ale doufala že tu snídani udělá. Má doopravdy hlad.
|
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 29, 2019 20:11:16 GMT
Mlčky ji pozoroval a snažil se zarazit úsměv, který se mu formoval na tváři. Byla až moc roztomilá na to, aby jí poslal pryč s tím, že chce ještě ležet. Místo toho odhrnul peřinu a vstal, protáhl se a zamířil k ní. ”Máš hlad, co? Hned teď. Co by sis dala?” Opatrně se dotkl její brady a pozvedl ji tak, aby se na něj musela podívat.
|
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 29, 2019 20:17:07 GMT
Čekala jak zareaguje. Jakmile se zvedl a šel k ní tak se trochu lekla. Na jeho první dotaz jen přikývla. Na to co řekla dále odpověděla. "Netuším." poté jakmile se jí dotkl brady tak se trochu lekla a poté se mu podívala do očí a čekala co bude dál.
|
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 29, 2019 20:23:54 GMT
Celý ten týden byla plachá a i nyní se stále nepatrně lekala. Caspian by si nad tím nejraději povzdechl. Jeho výraz, jeho oči říkaly jediné; nemusíš se bát, nic ti neudělám. Ale ona mu stále nevěřila a on s tím nemohl nic udělat. Proto se jí snažil téměř nedotýkat, jenomže nyní si nemohl pomoct. Ale stejně mu ruka ihned klesla zase k tělu. ”Toasty, hmm?” Usmál se a zamířil z pokoje, aby tedy tu snídani udělal.
|
|
|
|
Post by Summer McCauley on Aug 30, 2019 8:21:50 GMT
Viděla ten jeho pohled kterým se ji snažil naznačit že ji nic neudělá, ale stále tomu moc něvěřila, snažila se být opatrná aby se ji nestalo znovu to co se ji stalo minule. Jakmile dal svoji ruku zpátky k tělu tak se ji ulevilo. Na jeho dotaz jen přikývla, bylo ji jedno co bude k jídlu, měla takový hlad že ji to bylo jedno, poté šla pomalu za ním do kuchyně.
|
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Aug 30, 2019 18:36:10 GMT
Snídani udělal během pár minut a položil ji hotovou na stůl. On až takový hlad neměl, proto dal větší porci dívce, zvláště když viděl, jaký má hlad. Udělal ještě čaj a pak se posadil ke stolu, v té době se objevil Diesel a položil mu hlavu do klína. Casp se na něj pousmál a pohladil jej, zatím co svůj pohled střídavě věnoval psovi a dívce.
|
|
|
|
Post by Summer McCauley on Sept 11, 2019 20:28:36 GMT
Hned jak před ní položil ten muž jídlo tak si ho vzala a tiše řekla. "Děkuji." Hned na to se otočila k němu zády a rychle začala jist. Měla opravdu hlad a snědla to hodně rychle, jako kdyby ji to každou chvíli měl někdo vzít. Jakmile dojedla tak se otočila zpátky na toho muže. Už se ho chtěla optat na to co bude teď, ale na poslední chvíli si to rozmyslela a raději mlčela,tak to dělala skoro vždy a přišlo ji to tak nejlepší.
|
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Sept 16, 2019 19:48:41 GMT
Na její neustálé mlčení byl zvyklý, jak jinak. Měli tichou domácnost no, už asi... kolik že to bylo týdnů? Hm. Casp miloval pocit plného žaludku, víc jak cokoliv jiného a spokojeně se opřel zády o židli, zatím co psa stále hladil po hlavě. ”Dneska budu muset zajet do bližší vesnice. Dochází nám zásoby.” Poznamenal směrem k dívce. Věděl, že mu stejně nic neřekne, ale tak... nedokázal ji úplně ignorovat. ”Pojedeš taky?” Blbá otázka. Samozřejmě. Přece by ji tu nenechal samotnou. Ačkoliv... nebylo by to bezpečnější? Nevěděl.
|
|
|
|
Post by Summer McCauley on Sept 16, 2019 20:41:27 GMT
Dívala se do země a čekala jestli ji něco ten muž bude chtít říct. Sama měla strach začít konverzaci. Jakmile promluvil tak zvedla hlavu a poslouchala ho. Na jeho slova jen přikývla a čekala co dále. Když se jí optal tak chvíli přemýšlela a tiše, jako kdyby se bála něco říct odpověďela. "Chci být tady." řekla a podívala se do země. Měla strach s ním někam jet, ale vlastně se i bála zůstat doma sama,ale dům se jí jevil jako bezpečnější místo.
|
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Sept 19, 2019 5:31:31 GMT
Nelíbila se mu představa nechat ji zde samotnou, ale na druhou stranu to možná byla bezpečnější varianta. A tak kývl. Trvalo asi patnáct minut, než se připravil, nachystal si batoh a ostatní a ještě než odešel, se u ní zastavil. ”Nechám ti tu Diesela.” Řekl jen a ukázal na psa, který ležel v rohu místnosti a oba pozoroval. Pak se na ni jen krátce zadíval a opustil barák. Za pár minut už byl pryč.
|
|
|
|
Post by Summer McCauley on Sept 21, 2019 22:13:38 GMT
Poté se tedy posadila na pohovku a čekala než odejde. Jakmile na ni promluvil tak řekla potichu . "Dobře." poté se k Dieselovi přitulilla a zavřela oči. Takhle u něj poměrně dlouho odpočívala.
|
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Dec 23, 2019 9:08:35 GMT
Tři měsíce později
Casp se probudil ještě za tmy. Držel ve svém objetí křehké tělíčko Summer, nad čímž se musel pousmát. Bylo to necelý měsíc zpátky, kdy spolu začali takhle lehávat a Casp byl velmi rád za její přítomnost. Každopádně nyní se co nejopatrněji, aby dívku nevzbudil, snažil opustit pohodlí postele, za účelem připravit snídani. Sešel dolů do kuchyně a po jeho boku se náhle zjevil Diesel. Podrbal psa na hlavně a pokračoval v přípravě snídaně.
|
|
|
|
Post by Summer McCauley on Dec 23, 2019 9:39:28 GMT
Ležela spokojeně v jeho objetí. Za tu dobu, za ty 3 měsíce si ho oblíbila. Začala mi věřit a ani se nebála u něj spát. Nijak nezareagovala když odešel. Po chvíli ale ucítila že je v posteli sama a to jí probudilo. Protáhla se a šla tiše dolů. Hned jak ho uviděla tak se usmála a řekla "Dobré ráno."
|
|
|
|
Post by Caspian Zeller on Dec 23, 2019 9:43:24 GMT
Ze zamyšlení jej probudil tichý pozdrav. Otočil se na nově příchozí a zeširoka se usmál. Na stole už byly dávno nachystané dvě porce snídaně, nějaké ovesné kaše, co ještě zbyla. **”Dobré ráno, princezno.”** Došel až k ní, chytl její malou ručku do své a dovedl ji ke stolu, kde ji posadil. **”Není to nic moc, už nám dochází zásoby. Budu muset do města.”** Při té skutečnosti mu přejela po těle husí kůže. Město bylo zamořené, ale pokud chtěli přežít, neměl jinou možnost. A pro Summer by udělal cokoliv.
|
|
|
|
Post by Summer McCauley on Dec 23, 2019 9:49:59 GMT
Na jeho pozdrav se pousmála a trošku ji zčervenali tváře. Poté co chytl její ruku tak se na něj pousmála a posadila se. Poté mu řekla "Děkuji." Poté se pomalu pustila do jídla a dívala se na něj. "Dobře. Jen prosím buď opatrný." poví mu s ustaraným výrazem na tváři. Nechtěla by ho ztratit. "A nemohl by jsi jet prosím až zítra?" optala se ho. Nechtela být doma sama a snažila se to alespoň trochu oddálit.
|
|
