Erica Constantine
Přeživší
lol, am i really starting to be scared of being scared all the time?
Posts: 36
|
Post by Erica Constantine on Aug 10, 2019 21:24:37 GMT
Jen mlčky přikývla, když jí poděkoval za pomoc se sundáním batohu, který nakonec hodila na zadní sedadlo a začala se soustředěně dívat na houf nemrtvých, kteří mířili za nimi. To už se ale Pascal rozjel a mířil přímo k jednomu východu. Jenomže tudy nemoli projet. Jel sakra rychle a při každé prudké otáčce měla co dělat, aby na něj nespadla. Místo toho se držela pevně jeho ramene a druhou rukou opěrky, aby byla pěkně natočená vzad a viděla všechny ty ze všech sil, či nesil, běžící mrtvolky. Pohled jako z filmu. A děsivý. To už se ale otáčeli, a zase, a zase. A vlastně už ani nevěděla, kam jeli, jelikož to přestala tak nějak vnímat. Jen se na něj podívala, když měl blízko k nadávce, kterou poté přerušil a slůvko již nedořekl. Věnovala tedy pohled i cestě před nimi, nacož pustila jeho rameno i opěradlo a posadila se normálně do sedačky. Opřela se zády a jen sledovala, co se bude dít. Chvíli to vypadalo docela beznadějně. Potom ale jen přikývla na jeho slova. "Sakra jo," vyhrkla a přichytla se držátka na horní straně nade dveřmi. To už ale dupal na plyn a oni sráželi nemrtvé jako kuželky. Konečně byli pryč. Pustila se držátka a stáhla ruku do klína, načež zaklonila hlavu a úlevně vydechla, poté už se jen druhou rukou dotkla Pascalova ramene. "Seš obstojnej řidič."
|
|
|
Post by Pascal Fletcher on Aug 11, 2019 14:21:06 GMT
V zrcátku matně viděl, že se dav nemrtvých začínal vzdalovat, k čemuž si až teď pořádně oddychl. Neměl tedy napěchovaný batoh zásobami, ale získal alespoň něco, a co k tomu? Našel si společnost, nevěděl, na jak dlouho, ale teď byl jen rád, že tu nemusí sedět o samotě, že tu úlevu nemusí prožívat úplně sám. Na tvář se mu vyškrábal onen vřelý úsměv, pohledem už teď mohl v klidu probíjet tak silnici a osobu vedle něj. Zatím tedy viděl, že cesta před nimi je v podstatě čistá, a až na několik spadlých košů a nabouraných aut se nemusel úplně stresovat. Když se jej dotkla, daroval jí jen další úsměv. „Zkušenej,“ opravil ji. Konečně se pořádně zabořil do sedátka, pootevřel si okénko a chvíli si dal k tomu, aby si odpočinul. Byl to přeci jen člověk, a na takové akce úplně zvyklý nebyl, ne když měl dvakrát za zády přímou smrt. Rád by popřípadě věděl, kdo si už zvykl. Měl ten pocit, že to bylo jako včera, co si v tomto autě dojížděl do školy, co vedle něj seděl jeho pyšný táta, který se mu omlouval za to, že si lepší auto dovolit nemůže. A on si úplně nestěžoval. Pickupy měl rád, jaksi si tak vždy připomínal své kořeny. „Nějaké bezpečné místo?“ obrátil se na ni v naději, že odpoví. Potřebovali se někam uložit, a jestli ne, potřebovali někam uložit sebe s tím autem.
|
|
Erica Constantine
Přeživší
lol, am i really starting to be scared of being scared all the time?
Posts: 36
|
Post by Erica Constantine on Aug 11, 2019 23:21:45 GMT
Podíval se na ni s úsměvem, což mu oplatila a vcelku zářivě, zajiskřilo jí v očích jako pokaždé, když se jí podařilo přežít, a jakmile ho pustila, pohodlně se usadila do svého sedadla a pohled zabodla na silnici před nimi. Čisto. To bylo vcelku štěstí. Opravdu dost. Nic mu na to neříkala, jen se přiblble culila a koukala kamsi před sebe. Cesta, no jo. Byla ráda, že přežili. A potom už si to v tom autíčku mířili pěkně silnicí kdoví kam. A přišla otázka, nad kterou se musela zamyslet. "Hmm," vydala ze sebe, loktem se opřela o dveře a částečně i okýnko, načež si dlaní podložila tvář, "zkusme najít nějakej dům na okraji města, bývají tam přece takový ty vily, alespoň většinou, ne?" semkla rty a věnovala mu krátký pohled, "vsadím se, že se nějaká garáž najde a třeba ještě zbytky oleje, a když to tam trochu vyčistíme, jestli tam něco bude, můžeme se zabarikádovat a chvíli si vydechnout, než nás napadne něco lepšího," a taky bylo ve velkých domech víc jídla. A tajný schovky.
|
|
|
Post by Pascal Fletcher on Aug 12, 2019 13:59:41 GMT
|
|