|
Les
Jul 29, 2019 13:09:53 GMT
Post by Avery Bradbury on Jul 29, 2019 13:09:53 GMT
Koukala se ještě chvíli za Psem, ten se s vrtícím ocáskem ztratil v houští, hledající klacek, který mu hodila. Všimla si i pohledu, který ji jeho majitel věnoval a ušklíbla se. "Já ho neukradnu." Ozvala se. Nad jeho dalšími slovy protočila očima a zavrtěla hlavou. Měla chuť mu říct že má dvacet dva let a už přes rok je přeci dokonce legálně dospělá. Avšak uvědomila si, že ani dvacet dva není zrovna moc a tak radši ledabyle znovu pokrčila rameny. Zamumlala si něco jako 'dítě ale nejsem' takovým napolo uraženým hlasem a pozorovala oheň. Nechtěla ho však znovu rozdráždit, sama byla vděčná za klid. A taky mu byla dnes vděčná i za svůj život a tak nechtěla vypadat - no - nevděčně. Při pohledu na oheň se ji zavíraly oči a možná byla by i usnula na místě v sedu, kdyby si nevzpomněla na konzervu. Přesně v čas ji vytáhla a aby se nepopálila si dlouhé rukávy černé mikiny přetáhla přes dlaně a konzervu držela přes ně. Takhle ji to alespoň zahřálo ruce. Chvilku to tedy jen takhle držela a hřála si skrze mikinu ruce, dokud to nezačalo hřát až moc a tak to položila před sebe, otevřela a jelikož hlad je nejlepší kuchař, bez přemýšlení se do toho pustila. Ale opatrně, možná byla apokalypsa, ale ona si vždycky chtěla uchovat nějaké zásady 'stolování'. Věnovala se sobě, Daryla si všimla zase až když na ni promluvil. Zamyslela se. Normálně i ukecaná ve společnosti jiných lidí byla, před apokalypsou ráda udržovala veselé konverzace, a ne že by zrovna vyhledávala, aby byla středem pozornosti, ale často byla obklopena přáteli. Nebyla ráda sama. "To já i jsem." Odpověděla zamyšleně a pak k němu zvedla pohled. "Nebo spíš byla jsem." Prohodila a zase se věnovala jídlu. Moc toho nesnědla, nebylo to úplně dobře, ale ona do sebe nic nechtěla cpát násilím, jen by ji bylo zbytečně špatně. Spíše cítila narůstající únavu a podívala se na pěkné místečko pod stromem, kde před tím seděla. Rozhodně nechtěla Daryla nějak otravovat s vymýšlením spacího místa a tak se po chvíli zvedla aby mu uvolnila spacák a posadila se ke svému stromu. Místečko bylo celkem pohodlné, Avery byla zvyklá i na horší, a tak za něj byla i ráda. Kapuci mikiny si přetáhla přes hlavu, byla velká, padala ji až přes čelo do očí a tak musela trochu zaklonit hlavu aby přes ni viděla na Daryla. "Opravdu by to chtělo se vyspat, přišel jsi o hodně krve." Koukla na něj. Neobtěžovala se s nějakým vykáním, to si snad mohla odpustit. "A se mnou určitě i o hodně nervů." Pousmála se hravě. Pak pohled obrátila k Psovi, který se vrátil s klackem a hodil ho před ní. Podrbala ho za uchem a klacek si vzala. "Ale naposledy, jo?" Promluvila na Psa sladším hlasem a klacek mu hodila, tentokrát o něco dál do lesa. Pak se posadila jako u ohně, pokrčila nohy a ruce si opřela o kolena, nohy zapřela do země. Vytáhla nůž, vždy ho měla ráda u sebe, aby mohla být v pohotovosti. Poupravila si jednou rukou kapuci a hlavu opřela o strom. Nevěděla, jestli vůbec usne, přece jen byla zvyklý spíš na občasný polospánek, vždy si musela krýt záda a dnes měla pocit, že by měla krýt záda i Darylovi, který ji zachránil a sám kvůli tomu utrpěl nepěkná zranění. A tak jen s přivřenýma očima pozorovala hvězdy, obloha byla dnes v noci čistá.
Vyšlo slunce. Jak Avery očekávala, moc se nevyspala, sem tam na ni přišel mikrospánek, ale vždy ji sebemenší zašustění probudilo a tak odpočívala spíše stylem 'nemusím bojovat tak budu ráda, že si na chvíli alespoň sednu'. To byl také typ odpočinku, no ne? Celou noc se naštěstí nic nestalo a tak se nemusela zvedat. Promnula si oči a sundala kapuci. Bylo dost brzo a tak i větší zima než během dne. Nůž, který měla celou noc v ruce schovala za opasek a postavila se s pomocí stromu, do kterého se jednou rukou zapřela. Rozhlédla se po okolí, měla by se už pomalu sbalit aby Darylovi nevisela na krku déle, než by se mu líbilo. Sehnula se v batohu, v tom uslyšela další zašustění v lese, celkem blízko. Nejspíše to nic nebylo, chodec by o sobě dal vědět vrčením, avšak i tak rukou cukla k noži. Nejspíše to je jen Pes, pomyslela si a chystala se vrátit zpět ke svému batohu, jenže v tom si něco uvědomila. Skoro celou noc byla přece vzhůru, avšak Psa ani jednou neviděla. Rozhlédla se po zemi, nikde neuviděla klacek, ani ono zvíře. Sice Psa neznala, nevěděla jestli se třeba takhle na celou noc někam zaběhne, i tak dala spíše na svůj špatný pocit a očima prohledávala les. Co když se mu něco stalo?
|
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Les
Jul 29, 2019 17:02:43 GMT
Post by Daryl Lawrence on Jul 29, 2019 17:02:43 GMT
Jenom sledoval to počínání, nepříjemným pohledem, který se snad ještě znepříjemnil, když pronesla tu poznámku. Cosi zavrčel, dělal, že mu to je jedno, i když nebylo. Kdyby mu psa opravdu ukradla, kdyby se mu jen něco stalo asi by to moc neunesl. Jediná bytost, které projevuje nějakou tu lásku a dokonce péči, ale to ona nemusela vědět. Ano opravdu očekával ještě nějakou poznámku na její věk, že už je dospělá nebo tak, upřímně? Darylovi by to bylo pěkně u zadku. Samozřejmě by musel mít poslední slovo a tak by ji buď umlčel nebo snad nahodil něco aby jejich hádka pokračovala? Netušil, spíše jenom mlčel a snažil se být ještě vzhůru. Stejně jak mile padnou slova o spánku on bude spíše hlídat okolí než aby šel spát. Jednoduše nechtěl aby se mu něco stalo…no dobrá, nechtěl aby se něco stalo i ji… Nakonec jenom sledoval oheň, dokud si nevytáhl konzervu a nevěnoval se konzervě. Po chvíli co do sebe házel jídlo se podíval na Avery, musel si ji prohlédnout, no vlastně..nemusel ale chtěl. Jenom zavrtěl hlavu nad tím, jak se ohřívala přes mikinu o konzervu a pak si všiml jak se sama do jídla pustila a proto hleděl před sebe, cpal se jako nehorázný prase, dokud nepronesl poznámku o ukecanosti. Jenom na ni koukl a ušklíbl se. "Jsi? To bych neřekl," pronesl jenom nakonec a sjel ji pohledem. Jestli byla ukecená, kde je to období, kdy by ho to nehorázně sralo až by ji musel umlčet vlnou nadávek na její účet? Když se najednou tak nějak opravila pouze kývl. "Každý se mění, zřejmě k něčemu jinému, k něčemu více zasranému," utrousil svoji myšlenku nahlas, dal si poslední sousto do pusy a pak asi polovinu konzervy zase provizorně zavřel a položil si ji vedle spacáku. On i přes zmenšený žaludek by byl schopen sníst úplně všechno, dokonce i to co si nechala Avery, ale moc dobře věděl, že se v zasraném světě musí debilně šetřit se vším co člověk má. Nakonec si sedl o něco pohodlněji a jenom se na ni podíval, jak šla ke stromu a nakonec na něj koukala nějak přes tu mikinu. Vypadala komicky, jak ji to bylo velké, ale nezasmál se, nebyl důvod. Prostě ne. "Vezmu si debilní hlídku, na chvíli. Pak možná usnu," zabručel jenom a pak sledoval jak ona se opírá o strom a usíná? Bylo mu to jedno. On si jen vzal kuši, vstal a nakonec se vydal obhlédnout okolí... Všiml si jak jeho Pes ještě mizel naposledy za klackem, samozřejmě ho nechal, počítal s tím, že se vrátí, to dělal vždycky. Když obhlédl okolí, jenom lehl velice pomalu, protože ho z ran bolelo snad i celé tělo a hleděl na nebe, no spíše na stromy. Oheň pomalu uhasínal a on aspoň na chvíli zavřel oči.
Ráno se probudil mnohem dříve, něco mu nesedělo, a když se posadil došlo mu co to je. Byla ještě tma, ale bylo poznat že svítá, ale Psa nikde neviděl. Tiše pískal, obcházel okolí, snad pětkrát ho obešel, ale nikde ho neviděl. Proto se rozhodl vrátit do jeho no příbytku a říct to Avery, třeba mu pomůže, potřeboval pomoct, jestli se mu něco stalo...prostě by to neunesl, jeho poslední blízká bytost by dopadla nějak špatně. Vrátil se jak jen mohl a dokonce si všiml že už je na nohou a slunce už vyšlo. "Hej...Pes je pryč," řekl hrubě a zastavil se kousek od ní. Snažil se nedat znát obavy, ale pak jen zavrtěl hlavou a začal chodit sem a tam, volat ho, pískat a odpovědí bylo tiché zakňučení z dálky. "Tam," řekl okamžitě a s nožem v ruce ukázal na onen směr. Podíval se na Avery a pak na ten směr. "Pomoz mi...," zabručel jenom tak, aby pochopila, že prosím rozhodně neřekne. Bude jenom na ni aby se vydala s ním hledat psa. Ostatně... je to její vina, nebo on si to aspoň myslel, neboť to ona mu jako poslední hodila klacek a od té doby se nevrátil. Jestli umírá, rozhodně zabije on ji...o tom žádná, když to byla její vina, dle něj..
|
|
|
Les
Jul 29, 2019 19:02:42 GMT
Post by Avery Bradbury on Jul 29, 2019 19:02:42 GMT
Na moc věcí nedávala pozor, hlavně protože se ji nechtělo, takže na moment přestala vnímat a jen prázdně koukala před sebe. Byla po dlouhé době klidná a tak si mohla dovolit na chvilku vypnout. Po jeho slovech sklopila pohled. Věděla, že se od počátku změnila, těžko to však přijala. Nechtěla být jiná, byla ráda veselá, ukecaná. Avšak teď házela kolem sebe spíše ostré, sarkastické poznámky, než-li ty své radostné, milé kecy, pro které ji mělo tolik lidí rádo. I její mysl byla o něco temnější, ať už se snažila to ignorovat nebo ne. Proto mu neodpověděla, neměla co. Možná jen lehce přikývla, ale pak si přece jen všimla své konzervy a mohla upnout své myšlení na něco jiného. Když už seděla pod stromem, zavrtěla hlavou. Byl opravdu tvrdohlavý, ale nechystala se mu v tom bránit, bylo to přeci jen jeho místo, jeho útočiště a taky jeho život. Ani si nevšimla, že vstal dříve než ona, nejspíš byla tou dobou mimo. Trochu podezřele sledovala místo, odkud se ozývalo šustění a ulevila si, když se z něj vynořil Daryl. Avšak s úlevou mohla počkat, jelikož první co řekl jen splňovalo její obavy. Narovnala se a pohlédla směrem odkud přišlo kňučení. Přes záda ji přeběhl mráz. Věnovala krátký pohled Darylovi, přehodila si batoh přes záda, aby ho tu jen tak nenechala válet a během krátké chvíle už šla směrem odkud zvuk přišel. V ruce měla svůj oblíbený dlouhý nůž, člověk nikdy neví na co v lese narazí, hlavně když tu teď bylo tolik hluku. Cítila se špatně, vinna. Psa totiž viděla naposled, když mu hodila ten klacek. Může to být ale vůbec něčí vina, když prostě jen běžel za klackem? Tak i tak Avery vinila sebe a byla si jistá že to tak vidí i Daryl. Mlčky šla mezi stromy, tiše našlapovala, v tom byla dobrá, pohybovat se potichu. Myslela na všechno co se Psovi mohlo přihodit, sice to zvíře znala jen jeden den, ale kdo by si nezamiloval něco tak milého jako tohle stvoření? Nebylo by fér, kdyby skončilo nějak špatně, rozhodně ne v rukách sápajících příšer. Vlastně cokoliv by bylo špatné. Avery taky napadlo, že zemře-li Pes, ona na tom nejspíše nebude jinak a tak přidala do kroku. Další zvuky v křoví už značily příchod mrtvých přátel, prozradilo je mrtvolné vrčení. Šli ale jinou stranou, než odkud zakňučel Pes, nejspíše je přilákal zvuk, takže Pes by měl být ještě naživu. Avery napočítala čtyři, to nebylo nic hrozného. Avery měla ráda nože možná hlavně proto, protože to s nimi uměla. (A také byly tiché samozřejmě, ale člověka nejvíce baví to, co mu jde, no ne?) Do druhé ruky vzala zpoza opasku druhý nůž a odhodlaně se připravila na svůj nejúčinnější útok a to bylo jednoduché ale silné kopnutí mrtvoly do nohy. Ta ztratí balanc, spadne nakolena a Avery jedním švihnutím zabodne nůž do tlející hlavy. Jeden dole, zbývali tři. V tom se ozvalo další, blízké zakňučení. To ji vyvedlo lehce z míry a jeden nejbližší chodec ji chytil ledovou rukou za zápěstí a už by se ji i zakousl do ruky, kdyby však v té druhé neměla nůž a mrtvému ho nezabodla přímo do hlavy několik vteřin předtím, než by ji stihl kousnout. Mrtvý se zastavil a jeho mrtvé tělo spadlo k zemi. To bylo blíže než se Avery líbilo a tak trochu vylekaně ustoupila, vydechla a podívala se na ruku, kterou teď mrtvý držel, jakoby se chtěla ujistit, že tam opravdu nejsou žádné otisky zubů, které naštěstí nebyly. Jakoby se ji srdce na moment zastavilo, avšak nemohla moc dlouho čekat, oni rozhodně čekat nebudou. Zamračila se a se stejným naštváním bodla dalšího do hlavy, kolem toho posledního proběhla, nechtěla nechávat Psa takhle na holičkách, kdo ví co se mu vůbec stalo. Už se blížili, určitě - poslední Psovo zakňučení bylo velmi blízko.
|
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Les
Jul 30, 2019 20:25:40 GMT
Post by Daryl Lawrence on Jul 30, 2019 20:25:40 GMT
Nikdy pořádně nespal, ani teď zvlášť když u něj byla cizí holka. Prakticky byl celou noc vzhůru jenom ji celou dobu tiše sledoval, musel, když měl tu možnost, anebo procházel okolí jen aby byli oba dva v bezpečí. Celou dobu mu přišlo zvláštní říkat si my...oni, prostě více než jen on. Psa kolikrát ani nepočítal, neboť věděl, že se o sebe jeho mazel dokáže postarat. To si myslel až do rána, kdy si uvědomil že tu vlastně není. Hned začal panikařit, někdy to na něj tak nevypadalo, ale měl ho rád, hodně moc a byl mu opravdu blízký. Prohledal les, hledal stopy, ale jako by snad chodil po vzduchu, proto se vrátil do...tábora? Řekněme že je to jeho tábor, kde si všiml Avery, která si kupodivu již balila. Velice stručně ji řekl, co se asi tak stalo a všechno to bylo doplněno zničeným zakňučením a to Darylovi dodalo vztek. Rozpáře jakéhokoliv mrtvého jen aby ho zachránil. Všiml si jak vzala batoh, chtěl to okomentovat, ale nakonec uznal že to nemá cenu. Rozešel se bez dalších slov, mumlající hromadu nadávek tiše pro sebe, aby zbytečně nepřilákal zbytečný problém a Avery nechal jít někde za sebou. V hlavě si spočítal šípy, moc jich nemá, ale jeden si rozhodně nechá pro ni. Jestli umřel Pes, prostě umře i ona, nezáleželo na tom jestli mu zachránila krk a pak ho ošetřila, prostě ne.
Dostali se docela daleko od tábora, divil se že Pes zaběhl tak daleko, muselo ho tam něco táhnout. Dokonce našel tlapy v blátě, a proto se při chůzi krčel, šel podle nich a jenom svými pohyby navigoval Avery za sebou. Byl docela rád, že dokázala být potichu, našlapovat potichu, protože kdyby zničila onu "záchranou" akci asi by se neudržel a ona by teprve poznala horor. Naštěstí se tak nestalo, snažil se udržet hlavu čistou, nemyslet na to co se mu mohlo asi stát, jenom doufal, že uslyší aspoň jedno pouhé zakňučení, aby věděl, že je ještě šance zahraňovat ho.. I kdyby nebyla...rozhodně by ho odtamtud dostal pro cokoliv. Všiml si mrtváků, už chtěl zaútočit, když v tom viděl jak jdou mimo a najednou slyšel i Psa. Proto se okamžitě rozešel za nimi, už na ně mířil kuší. Jednoho zabil, pak nějak zapomněl na Avery, protože viděl další dva mrtváky hrabat se v křoví a tam světle hnědou šmouhu, což bylo jediné.. Pes. Zabil oba dva, dokonalou ránou šípu hezky zezadu do hlavy. Zrovna když se otočil, všiml si jak Avery jen tak tak utekla od kousnutí. "Kurva dávej bacha!" zavrčel na ni jenom poučně a to už pokládal kuši vedle sebe s domněním, že žádný mrtvák okolo není a začal se dostávat do křoví. "Pse...klid," zamumlal pevně a podrbal ho, aby pes poznal, že je to on. Byl v roští, jeho zadní tlapka byla chycená do lanka, které moc dobře znal. Bylo to jeho lanko, jeho pas, na kterou úplně zapomněl, neboť se skoro nic nechytalo a teď? Teď se na to chytil jeho nejvěrnější přítel a dokonce mu packa krvácela. Lehl si na zem, plazil se a přes psa se snažil dosáhnout na lanko, aby ho přeřízl. "Kurva práce!" zahřměl, neboť mu to nešlo. To však netušil, že se k němu plazil mrtvák, který byl kupodivu tichý, aby si toho Daryl všiml, ale zuby měl připravené solidně. Chytilo to Daryla za nohu, ten jen instinktivně kopl, ale pěkně vedle takže si ho mrtvák připravoval jako kousající svačinku a Daryl až moc zaujatý záchranou netušil, že každou chvíli může přijít o nohu..
|
|
|
Les
Jul 31, 2019 8:26:29 GMT
Post by Avery Bradbury on Jul 31, 2019 8:26:29 GMT
Následovala Daryla, byla jen pár metrů za ním. Byl dost neklidný a to Avery znervózňovalo ještě víc. Všimla si, že ve stopování je vážně dobrý, to ona byla v tomhle oboru pouze začátečník. Pozorovala okolí a zároveň koukala i na Daryla, jakoby od něj chtěla jeho počínání okoukat, možná snad jakoby se i učila. Ale spíše se věnovala sobě, dávala pozor, aby byla potichu a rozhlížela se, nechtěla aby ji něco nebo někdo nepříjemně překvapil zpoza křoví či stromů. Naštěstí to byla ona, kdo si první všimla mrtvoláků, ne oni jich, a tak mohla mít trochu náskok v útoku, ani ten ji však nepomohl od skončení jako něčí snídaně, teda omylem. Z lehkého šoku ji vyrval Darylův hlas, věnovala mu krátký pohled a sledovala jak pokládá kuši a natahuje se do houští, vysvobodit Psa. Avery se velmi ulevilo, byla ráda, že ho našli, jen doufala, že není moc zraněný. Než aby jen stála jako kůl v plotě a čekala až Daryl Psa vysvobodí chtěla ještě obejít okolí, zkontrolovat jestli se k nim nepřipojí další chodec, kterého zaujalo psí kňučení a kdo ví co ještě. Už se skoro vydala za křoví, když periferně zahlédla pohyb, který se ji nelíbil - byl totiž navíc, nebyl Darylův. Otočila se zase čelem k němu a všimla si mrtvého, který se nenápadně plazil Darylovým směrem. Ten si ho ani nevšiml, jak byl zabraný do záchrany Psa a mohl by z něho být Daryl Sandwich. Avery však byla rychlejší než chodec a přiskočila k němu zezadu, chytla mrtvého za nohy, těma svýma se zapřela do země a odtáhla ho zrovna v čas, než se stihl do Darylovy nohy zakousnout. Se znechuceným pohledem se na mrtvého zamračila a zrovna v ten moment kdy se mrtvý otočil čelem k ní, mu vrazila svůj dlouhý nůž přímo do oka. Tělo mrtvého povadlo a Avery škubla nožem, aby ho vysvobodila z lebky chodce. Zavrtěla hlavou. "A já si mám dávat bacha.." Odfrkla si a znovu se sehnula k mrtvému tělu, tentokrát jen aby si o už tak dost špinavou košili chodce otřela dlouhý nůž. Podívala se na Psa, teď když byla blíže, všimla si jeho zaklíněné nožky, ta dokonce i trochu krvácela. Starostlivě svraštila obočí. "Jak mám pomoct?" Nabídla se znovu když odstrčila tělo mrtvého trochu dál, aby nezavázel v průchodnosti. Zároveň však dávala pozor, poslouchala každý tlumený zvuk, každé zašustění v lese, na podobné návštěvy rozhodně nebyla zvědavá ani ona, ani Daryl a nejspíš ani Pes.
|
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Les
Jul 31, 2019 16:42:16 GMT
Post by Daryl Lawrence on Jul 31, 2019 16:42:16 GMT
Nikdy nebyl neklidný, ale když šlo o Psa, jinak to nešlo. Vlastně na všechno okolo kašlal, chtěl mu prostě pomoct, aby zase byli hezky všichni tři v bezpečí. Tři? Opravdu jsem k nám započítal i ji? Zeptal se sám sebe docela dosti nabručeně, neřekl by to do sebe. Cítil se v ten moment dost zvláštně hlavně když mu to chvíli přišlo že s nimi byla docela dlouho a najednou ji snad skoro automaticky započítal do jeho party. Bylo to divné, pro něj strašně moc, proto nad tím zavrtěl hlavou, stejně nebyl čas se tím zabývat, teď rozhodně ne. Byl strašně rád za svou minulost v těchto nepříjemných situací, vlastně v situacích kdy si hledal něco chodícího k snědku. Byl rád že dokáže stopovat, les byl prakticky něco jako jeho druhý život, když už v něm žil i jako malý kluk a teď ty jeho zkušenosti mohl využít. Ani nekoukal po Avery, přišlo mu to momentálně jako ztráta času, inu... sem tam po očku mrkl, neboť byla opravdu dobře tichá, což uznával za pěkné a tak se sám musel občas ujistit jestli se na pomoc mu zachránit psa nevykašlala a prostě neodešla. Přeci jen..tohle byl ten směr, kterým byla silnice, a jestli měla dobrou paměť nebyl důvod proč by si to nezapamatovala. Naštěstí - alespoň pro něj, když nebyla ani přítěží - byla stále za ním a on se díky tomu trošku uklidnil. Ale jen trošku, neboť jeho myšlenky běhaly k tomu zničenému kňučení, což mu nahánělo strach, ano i bručoun Daryl se dokázal bát...
Byl rád, že měli lehkou přesilu, která málem skončila tím, že by mu umřela ještě ta holka. Přiznával... byla by docela škoda kdyby skončila jako nějaká svačina. Vlastně, kdyby se tomu tak stalo Daryl by nedovolil aby se změnila ve zrůdu nebo aby trpěla moc dlouho. Dokázal by ji zastřelit jen proto, aby měla klid, i když by ho to mrzelo. Nemohl si odpustit tu poznámku, nebo snad ponaučení o tom aby dávala bacha a pak už se chystal vlézt do křoví. Vypadalo, že má ostré větvičky, ale bylo mu to jedno, měl koženou vestu s křídly a pár škábanců na tváři a rukou přežije. Samozřejmě ho bolelo celé tělo jak se tam tak natahoval, určitě to bylo řezancem na zádech, měl pocit jak kdyby se mu rána posunula přímo na páteř, ale ignoroval to. Pro Psa by udělal snad cokoliv, dokonce by pro něj i umřel, což vlastně nebylo ani tak daleko. Málem nastal jeho konec, nebo spíš jeho začátek konce. Nevšiml si toho, proč by taky ano, když měl pod rukami Psa, a byl to jenom kousek od jeho záchrany. Stačil malý pohyb a už by dosáhl i na zpropadené lanko! Najednou cukl, ucítil to až když Avery chytila tu mrtvolu a mrtvák musel z jeho nohy dát ruce pryč, docela brzy si toho všiml, no ne? Zmateně odhrnul kus křoví, aby viděl co se stalo a pak vraždil pohledem už tak mrtvou mrtvolu, co si brousila zuby na jeho nohu. Nekomentoval to, moc dobře věděl, že mohl umřít, ale jestli by zachránil psa, stálo by mu to za to, i když takovou smrt rozhodně nechtěl. Vlastně, i když si to nechtěl přiznat dost možná by umřel i kvůli Avery... z nějakého důvodu mu jeho život přišel zbytečný, a i když se nezdál dokázal by se pro někoho obětovat, ovšem jenom pro ni nebo pro psa. Na cizí kašlal. Není i ona cizí? Pomyslel si, ale raději moc nad tím nepřemýšlel, jeho mozek si stejně usmyslel že cizí není, když znal její jméno a tak to nechal být. Na její poznámku cosi zavrčel, něco ve stylu "Jdi doprdele s poznámkami" a pak konečně odřízl lanko ale část byla stejně okolo malé tmavě hnědé packy, skoro až černé, která stále krvácela. A to Daryla mrzelo ze všeho nejvíc. Už to nedával za vinu Avery, dával to za vinu sobě, protože on zapomněl na tu past a kvůli tomu se Pes chytil a byl zraněný. "Potřebuju nějakou zkurvenou látku," zavrčel pevně, přesto že se cítil hodně smutně, musel si zanechat pevnou tvář. "Ošetříš ho? Najdu ti novou zkurvenou dezinfekci, všechno...jen ať nepojde," zabručel hned jak vylezl z křoví. Pes sotva na packu šlápl, proto si znaveně lehl a Daryl mu jenom s lehce smutnou tváří opatrně sundal ten zbytek lanka, který mu poranil nožku a někam ho pěkně naštvaně zahodil. Podíval se na Avery, potřeboval vědět, jestli to udělá, jestli bude ochotna použít kousek ze svých zásob ještě na Psa, i když byl jenom zvíře...Potřeboval aby byl jeho pes v pořádku, aby byl zase klidný a ten pocit viny zmizel..
|
|
|
Les
Jul 31, 2019 17:49:15 GMT
Post by Avery Bradbury on Jul 31, 2019 17:49:15 GMT
Přemýšlela o všem co se mohlo Psovi stát. Přemýšlela taky o tom, co by se nejspíše stalo ji, kdyby Pes umřel, nebyla slepá, viděla jak na něm Darylovi záleželo. Navíc, byl to jeho jediný společník, ještě k tomu tak věrné a nevinné zvíře. Mohla jen hádat jak by Daryl svého kamaráda pomstil. Chvílemi dokonce přemýšlela že zdrhne, přece jen díky mapě už věděla kam jít. Teda věděla směr, nevěděla cíl. Ale to taky nedávalo zrovna smysl. Když si uvědomila, kam její myšlenky směrují, měla chuť si nafackovat. Ta její nová povaha, kterou si pěstovala, se jí nelíbila. Taková přece nikdy nebyla. Nikdy by nikoho jen tak nenechala na holičkách, byla hodná, nápomocná, nesobecká. A teď? Přemýšlela nad záchranou svého života, před jiným. Nepoznávala se. Zakázala si takhle myslet a radši zrychlila tempo aby Daryla dohnala. Možná to nemusí skončit dobře, pokud to zvíře pojde, ale jednou by si takový zbabělý útěk vyčítala, a Avery už má dost věcí, které si vyčítá, proč přidávat další. Ano, sice šlo 'jen o psa' ale to přece nebyl jen 'pes'. Byl to Pes, milý tvor. Živý tvor a na tom záleží. Jakoby se Avery chtěla přesvědčit, že to zvíře prostě najdou, odhodlaně se zamračila a pevně sevřela nůž. Trochu odvahy ji přidala menší potyčka s mrtvými a trochu odvahy ji zase ubral moment, kdy si myslela že bude po ní, avšak nemohla na nic čekat, musela se rychle oklepat a prostě jít dál. Takových situací asi bude i víc, měla by si zvykat. Možná byla více v šoku z toho, že takhle blízko ještě nebyla. Mrtvému unikla jen o vlásek a to se ji ještě nestalo. Ano, měla plno nepříjemných situací, jednou byla i nucená skákat z okna, jelikož žádný jiný východ neměla a dodnes se jí někdy ozývají kotníky. Ale tohle bylo jiné. Nechtěla na to dál myslet, několikrát zamrkala aby se vrátila do přítomnosti. Ne moc dlouho na to se Daryl ocitl v podobné situaci, on si toho však ani nevšiml. Nemohla ho v tom nechat a tak i živý mrtvý, sápající se po Darylově noze byl během chvíle mrtvý mrtvý.
Počkala až Daryl vysvobodil Psa a sama si k němu klekla na kolena. Možná byl trochu zraněný, ale byl živý a tak si teprve teď konečně ulevila. Usmála se na zvíře a pohladila ho, pořád to však ještě nebylo všechno úplně v pořádku. Zvedla pohled k Darylovi a přikývla. Beze slov se zase podívala na Psa a opatrně ho prohlédla, jestli není nijak jinak zraněný a pak se podívala na jeho nožku. Krvácela, ale ne moc. Alespoň ne tak, že by to potřeboval zašít, jen možná vyčistit a obvázat. "Není to nic hrozného, za chvíli budeš zase vesele běhat." Řekla spíše Psovi než Darylovi a podrbala ho za ušima. "Že, kluku?" Pak, stále s lehkým úsměvem na rtech, znovu zvedla pohled k Darylovi. Možná ho znala den a půl, ale takhle smutného ho ještě neviděla. Možná jí to i trochu ubralo na jejím veselí, každopádně ho chtěla nějak uklidnit. "Bude v pohodě, ošetřím mu to hned. Budu ale potřebovat aby mi někdo kryl záda, taky nechci pojít." Řekla se snahou o povzbudivý úsměv a sundala si batoh, ve kterém se začala přehrabovat. Byla ráda, že si Pes lehl, alespoň si packu nenamůže. Jak si Avery myslela, opravdu nepotřebovala nic šít, a tak vytáhla jen poslední zbytek dezinfekce a obvaz. "Teď to trochu štípne, ale určitě budeš lepší pacient než tvůj kámoš tady." Zamumlala. Tím kámošem očividně myslela Daryla. Nalila zbytek oné dezinfekce na kousek kapesníku, látkový už bohužel neměla. Opravdu opatrně a pomalu jím jednou rukou otřela zraněné místo, druhou Psa jemně držela, aby sebou neškubl a nezhoršil si to. "Nikdy bych nečekala, že budu i veterinářka." Zašeptala Psovi, jakoby ji snad rozuměl. Vytáhla obvaz, o kterém už ani nevěděla že ho má a zase velmi opatrně, možná i opatrněji než když ošetřovala Daryla, (přece jen - tohle je Pes) mu obvázala nožku. Pak obvaz zavázala tak aby držel, ale aby psa neobtěžoval, žádnému zvířeti se taková otravná věc přece nelíbí. Když byla hotová Psa znovu podrbala za ušima, nejspíše jako omluvu za to nepříjemné ošetřování a pak si už zavřený batoh přehodila přes ramena. Postavila se a dala ruce v bok. To bylo zase dobrodružství, pomyslela si. Na rukou měla trošku krve, naštěstí je neměla celé krvavé jako když ošetřovala Daryla a tak si je jen otřela do mikiny a podívala se na Daryla. Uvědomila si, že ho zašívala ještě včera a dneska se tady natahoval pro Psa a kdo ví co ještě. Takhle se přece člověk po 'operaci' nechová, ale vypadalo to, že to Daryla nijak zvlášť nezajímá. Pokud šlo o někoho, na kom mu záleželo, nejspíš na to ani nepomyslel.
Věděla, že teď už nejspíše přijde ta část, kdy se s těma dvěma rozloučí a půjde si svou cestou neznámou. Jaksi se ji nechtělo. Nechtěla být zase sama, nechtěla být na všechno sama. Chtěla nějakou společnost, ať už to byl jen bručoun a Pes. Nebylo nijak těžké si přiznat, že být sama je k ničemu, ale těžší bylo rozhodnutí vůbec se Daryla zeptat, jestli by s ní ještě chvíli nepřežil. Už se ho skoro i zeptala, ale sklopila pohled k Psovi. Nejspíše by ji stejně poslal někam. A co když ne? Co když by ji ještě pár dní přežil? Možná by si na ni i zvykl. A ona by si mohla zvyknout na ty jeho nadávky. Chvíli si tiše prohlížela Psa a pak strčila ruce do kapsy od mikiny. "Možná bych měla dát pozor na jeho nohu..." Vylezlo z ní. Pořád měla pohled sklopený k Psovi. Asi to co řekla nedávalo největší smysl a nejspíše to vyznělo dost hloupě, Avery však jen doufala, že to vyzní jak chtěla. Nechtěla se Darylovi vecpat ani nijak vnucovat, jednoduše se bála být zase sama.
|
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Les
Jul 31, 2019 19:13:55 GMT
Post by Daryl Lawrence on Jul 31, 2019 19:13:55 GMT
Zase ji vděčil za život, což se mu nelíbilo, neboť nebyl zvyklý být někomu tak dlouho vděčný. I když.. tohle bral spíš něco jako opravení té její chyby, že mu hodila klacek, tak ji neplánoval nějak zabít, nebo snad jenom ublížit. Navíc když viděl psa jak je zraněný, prostě...prostě mu vztek opadl dokonce i z kostí a cítil jenom smutek na jeho blízké okolí. O světě, na který byl naštvaný pořád si stejně myslel že je pořádně pokurvený - dle jeho slov - ale to byl momentálně jenom detail. Byl rád že nemá po noze a jako vždy za záchranu života ani nepoděkoval, vlastně dělal jako by si toho ani nevšiml a raději se věnoval vytažení psa. Bylo to pro něj tak nejlepší, neukazovat nějaké hezké emoce, vlastně...on takové snad ani neměl no ne? Vytáhl psa a jenom u něj klečel, hladil ho, tiše ho chválil jak byl dobrý, zasloužil si podporu, když vydržel celou noc a neumřel. Vlastně... bylo dobré že dal místo na zapeklité místečko, neboť kdyby se chytil na nějakém prostoru bylo by dávno po něm. Viděl tu krev a hned ho opravdu popadl smutek a tak trochu pocit viny, věděl, že bude klidnější když na něm uvidí aspoň tu látku a proto ji řekl, aby ho ošetřila. Tiše si oddechl dokonce, když nakonec souhlasila, bylo to pro něj důležité a vypadalo to, že to pochopila, za což byl někde hluboko velice rád. Poslouchal ty uklidňující slova, co patřila Psovi a tak se na něj podíval, ten měl stále dobrou náladu i když na zadní packu sotva šlápl a tak radostně vyplázl jazyk jako kdyby Avery rozuměl. "Dostaneš veverčí maso, tvoje oblíbené," zamumlal tiše ano i on zkusil povzbudivá slova tím svým hrubým hlasem, který kdyby byl taky tvář byl by jen a jen zamračen, že by snad vyděsil i Daryla. Když na sobě ucítil pohled, nedokázal tu malou ukázku smutku skrýt, jenom ji pohled oplatil a stále trochu drbal Psa v kožichu. Podíval se na Psa a pak na ni. Jenom stroze přikývl, pustil psa a hned se natáhl pro kuši, ihned jeho tvář se nasadila zpět do té jeho nabručenosti, neboť byl nasraný na okolí, na ty nechutné potvory, které mu chtěly ukousnout nohu a taky sníst ty dva, to bylo prostě moc, jako kdyby cítil ochranářský pud, o kterém snad ani nevěděl a prostě začal obcházet okolí. Dokonce se vrátil k tomu jednomu, co zabil a k dalším dvěma u křoví, aby z nich vytáhl svoje šípy a pak jenom hlídal okolí. Slyšel všechno co řekla, a když řekla že Pes bude mnohem lepší pacient, nebo něco v tom smyslu než Daryl hodil po ní vražedný pohled. Copak za to mohl? Rozhodně ne. Aspoň to si myslel. Když člověk nesnáší jehly a ten další do něj právě jehlou bodal, která nebyla ani nejkratší jen tak náhodou! choval by se jinak než Daryl? Pochyboval. Jenom si odfrkl, protočil nad tím očima. Slyšel dokonce tiché kňučení Psa, měl chuť se na ni vrhnout, zatím jen slovně, aby mu neubližovala, ale naštěstí si uvědomil, že je to potřeba. Jenom trochu zahýbal ramenem, najednou zahlédl nějakého mrtváka a tak na něj hned mířil a bez váhání střelil. Šíp se dostal mezi oči a mrtvák spadl. Došel si pro šíp, viděl že se mu láme, ale snad ještě vydrží. Když se otočil, viděl že je už hotovo. Proto k nim došel, zkontroloval Psa pohledem, stále si zachovával diskrétnost a nedůvěru, ale když viděl ten jeho úlevný výraz dokonce snahu postavit se, uvolnil se a podíval se okolo. Ignoroval že obvazy pravděpodobně protekly, byl to jen detail, a navíc už nechtěl aby si něco plácala, udělala toho dost a on...on nemohl být spokojeností. Věděl, že zřejmě nastal ten čas říct adios a jít si po svém, ale chtěl to? Chtěl aby zmizela? Nechtěl si to dlouho přiznávat ale nakonec i uznal že mu ta holka bude psotě chybět, o tom žádná... Podíval se okolo, když v tom zaslechl její slova. Proto se okamžitě podíval na ni, mračil se, nedával na sobě znát žádnou známku ničeho ani toho že o tom přemýšlí. Nakonec se rozhlédl ještě okolo, hodil si kuši přes rameno a chytil přasku. Semkl rty k sobě a párkrát pokýval hlavou. "Mhmmm," zamumlal jenom a pak se sehnul ke psovi. Byl to blbý nápad, ukázat nějakou tu známku...dobrosti, jen doufal že se mu to nevymstí. Vzal si psa do náruče a jenom trochu přešlápl. "Zůstaň..jak dlouho chceš, je mi to u prdele," zabručel, jistě že mu to nebylo u prdele, jen tak chtěl...no chtěl tak vypadat. Proto to řekl, vlastně...byl to on kdo ji dovolil, ale byla to ona kdo to naznačil. Byli dobrý tým, všiml si toho, a jestli bude více takových částí, bude si na ni muset zvyknout, i když...on už si zvykal, pomalinku, ale jistě.
|
|
|
Les
Aug 1, 2019 11:42:42 GMT
Post by Avery Bradbury on Aug 1, 2019 11:42:42 GMT
Líbil se ji Darylův přístup k Psovi. Byl mnohem něžnější, starostlivý, více lidský. Avery byla ráda, že viděla i tuto jeho stránku, tu, dalo by se říct, citlivou. Sice okolnosti, za kterých Daryl tuto svou stránku ukázal, ty nebyly zrovna nejlepší, Psa ji bylo samozřejmě líto a bylo ji líto i Daryla, na kterém byl viditelný smutek. Na druhou stranu, kdyby se toto nestalo, Avery by si mohla začít myslet, že Daryl snad žádné emoce skoro ani nemá, nebo že ho okolní svět prostě nezajímá. A tak možná to bylo i k dobru, on to tak určitě nebral, nevypadal jako typ člověka, který se rád před ostatníma nějak otevírá. Sledovala jak i on uklidňoval svého Psa, tedy spíše se věnovala jeho ošetření, ale vnímala Darylovu přízeň k zvířeti. Přišlo ji to celkem roztomilé, skála Daryl, která by se rozdrolila pro rozkošný čumák. Zároveň byla ráda, že ji tam jen tak nenechal a ohlídal okolí, sice byla ráda, že byl Pes v pořádku a ani ji nevadilo na něj dopoužít nějaké ty zdravotnické potřeby, i tak by ale nechtěla skončit ona s kousancem v krku, kvůli ošetřování zvířete. Mohlo to znít trochu hrubě, ale takový už byl život. Ale i za tyto myšlenky na sebe byla vnitřně trochu naštvaná, zase si připadala sobecká. Tohle se musí odnaučit rychleji, než se ji to vryje do charakteru. Radši teda pokračovala v ošetřování Psa. Nijak zvlášť se mu to nelíbilo, naštěstí zvířata měly výhodu v tom, že se jim takovéto malé nepříjemné situace neuchovávaly v paměti a Avery věděla, že za chvíli bude Pes běhat kolem, jelikož bude mít lepší věci na práci, než nějak vzpomínat nad nocí, kterou strávil uvězněný v jakési pasti. Alespoň nebude nějak poznamenaný. Nad tou myšlenkou se Avery ušklíbla a dokončila svou práci. Pohladila Psa, už teď vyplazoval jazyk a vypadal, jakoby se smál. "No vidíš, nebylo to až tak hrozné, no ne?" Zamumlala a oddechla si. Sice to nebylo nic těžkého, zranění, které zatím ošetřovala nikdy ani nebyla nějak zvlášť smrtelná, i tak byla Avery ráda, že v tomto oboru něco uměla, určitě se ji to bude hodit. Kdo ví, možná ještě dnes. Když byla sama, většinou si jen čistila oděrky a škrábance, aby v apokalypse nepošla na hloupou otravu krve. Její největší zranění byla rozříznutá ruka, kterou si sama šila, ale jen co potkala Daryla, už se z ní stala i veterinářka. Možná by měl být i rád, že ji tu má. Pokud ji tedy nechá zůstat..
Když promluvila o nožce Psa, pohled měla sklopený k zemi, a nezvedla ho ani když Daryl souhlasil. Sice zase tím svým lehce hrubým způsobem, ale takový on byl a Avery to ani nevadilo. Spíše byla ráda. Když vzal Psa, otočil se a rozešel zpět směru k jeho 'táboru' konečně zvedla pohled. Chvíli stála na místě a pozorovala ho, jak odchází. Na tváři ji hrál veselý, vítězný úsměv, jakoby byla dítě a rodiče ji zrovna povolili výlet do Disneylandu, i když na takových věcech Avery nikdy nezáleželo. Konečně nebude sama a na tom jí záleželo i před apokalypsou a teď ještě víc. Teda, alespoň chvíli nebude sama, neví jak dlouho by měla zůstat, možná začne Darylovi během pár dní lézt na nervy a vykopne ji, ale co? Alespoň chvíli. Když si uvědomila, že pořád tak zamyšleně trčí na jednom místě, koukla ještě jednou na mrtvé chodce a pak doběhla Daryla, aby nebyla pozadu. Šla za ním, stále dost potichu, a stále s úsměvem pozorovala zem. Avšak nemohla být přece neslušná. "Díky." Řekla jednoduše. Držela se za ním, ale i tak musela přidat na rychlosti, aby s ním udržela krok. Na to si nejspíše taky zvykne.
|
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Les
Aug 2, 2019 11:50:02 GMT
Post by Daryl Lawrence on Aug 2, 2019 11:50:02 GMT
Nechtěl se ukazovat, že umí být i no...citlivý, ale už na to kašlal. Tak nějak si usmyslel že od ní nedostane žádné nechutné poznámky jako mu říkal jeho bratr, vlastně i ti jeho 'kámoši' proto se do sebe uzavřel a jeho známek nabyl extrémní velikosti v den, kdy všechno posral jeho bratr. Od té doby na všechny ty dobré, sladké roztomilé city kašlal, dokud nepotkal psa. Zase se v něm malinkatý kousek změnil a chvíli ho děsilo, že kvůli Avery by se mohl zámek ulomit o něco více. Jistě moc dobře věděl, že bude navždy takový klasický bručoun, teda aspoň na tu chvíli na okolní svět, ale na ty dva...no prostě ne. Musel se probudit ze svých myšlenek, nemohl nad tím přemýšlet. Chtěl si říct, že nad tím přemýšlet ani nechtě, ale on sám momentálně uviděl že nad tím přemýšlet chtěl, i když nebyla zrovna dobrá chvíle. Chvíli u něj taky klečel, musel mu, chtěl mu dokázat, že i on tu je a taky že byl, pro svého Psa kdykoliv. Dokonce ignoroval Avery, jako by tam vůbec nebyla, jako kdyby se o něj staral sám, možná to mu pomohlo že se více uvolnil a takto ukázal část svých citů. Nakonec zase nahodil jen ten svůj zamračený pohled, nemohl přeci nechat Avery ošetřovat, on by ji sledoval a vůbec by nebylo zajištěno bezpečí, proto mu nedělalo ani problém obcházet okolí, chodil z místa na místa a vždy když se něco šustlo hned tam mířil kuší, aby byl kdykoliv připraven vystřelit. Dokonce se mu to povedlo, když se něco šustlo po jeho pravici neváhal, vystřelil a pak tam šel, aby přišel na to co to je. "Večeře," okomentoval mrtvou vačici, vytáhl šíp, který si schoval a nakonec jenom vzal vačici za ocas a vrátil se k Avery, která v tu chvíli byla už hotová. Pes se jakoby usmíval na celé kolo, což samotnému Darylovi zvedlo náladu, věděl, že bude zase běhat co nejdříve, Pes si nikdy nic nenechal ujít, to prostě nebylo pro něj. Ovšem...Daryl se jen tak neusmál, to nedělal. Nechal si svoji nabručenou tvář, ale uvnitř, kde to nemohl nikdo vidět se hezky potajmu rozplýval. Byla dobrá, že se dokázala postarat i o psa. Jistě poznal už u jeho ošetřování, že je dobrá, ale tohle ho dost překvapilo. Najde ji nové zásoby, jako známku díků, že to prostě udělala, když on to díky říkal málo kdy.
Ostatně...i když nějak hodně, ale opravdu hodně hluboko tu otázku očekával, stejně jej překvapila, tedy...byla to spíš věta a v ní ukrytá otázka jestli by mohla zůstat. Nepřemýšlel moc dlouho, pes ji měl v celku rád, no a on by si na její přítomnost zvykl. Samozřejmě se kvůli ní nebude měnit, no aspoň si to pořád myslel. Po chvíli takových myšlenek nakonec souhlasil a prostě ji vzal k sobě. Bez dalších okolků, slov a jiných blbostí ji dal do ruky vačici a vzal psa. I ona se musela podělit na pracích, když teď byli spolu a vačice je mrtvá tak ji nic neudělá. Rozešel se zase zpátky do tábora, cestu si pamatoval dost dobře a jenom hleděl na psa, který jenom s vypláznutým jazykem dýchal a díval se okolo jak kdyby byl největší pán, že se může takhle nechat nosit. Po nějaké době neslyšel za sebou ani křupnutí větvičky, což mu moc nesedělo, proto se otočil a jen si ji všiml jak tam ještě stojí. To jsem tak debilně překvapil? pomyslel si jenom, ale nechal ji tam, jak kdyby ji dával prostor na rozmyšlenou, což vlastně dával. Když ji ale během chvíle slyšel za sebou, docela si oddechl, no co. Dal si práci se souhlasem, i s tím kolik nadávek ji už řekl. Jenom kývl na to její díky, zabručel to klasické hmm a jenom šel dál. "Doufám, žes nepustila tu zkurvenou vačici," okomentoval to jen po chvíli, podíval by se sám ale nechce se zbytečně otáčet moc se psem. Proto dal na důraz slov, aby věděla, že pouštět vačici rozhodně nemá. Zatočil, nešli moc dlouho a nakonec se dostali i do jeho tábora...vlastně už jejich. Psa položil na spacák v oblasti, kde by měl mít správně nohy, bolelo ho celé tělo a tak si hrcl na zem a jenom se zkusil protáhnout. "Seženem ti něco na chrápání," zabručel jenom a natáhl se pro veverku. Netušil co chce dělat ona, ale on slíbil psovi veverčí maso a taky se o to postará.
|
|
|
Les
Aug 19, 2019 12:22:29 GMT
Post by Avery Bradbury on Aug 19, 2019 12:22:29 GMT
Byla zabraná do ošetřování Psa a tak si moc nevšímala okolí, ani Daryla. Věnovala mu pohled až když se vrátil s mrtvou vačicí. Ještě před pár měsíci by se byla zašklebila, bud’ znechuceně, nebo by se i cítila blbě pro to zvíře, jakoby ho litovala, ale doba byla jiná a tak mrtvé zvíře nijak nekomentovala, naopak, byla ráda, že bude co jíst.
Byla vděčná, když ji dovolil s ním a Psem zůstat, ale možná se trošku zarazila když ji podal mrtvé zvíře. Držela ji trochu dále od těla a chvíli si ji prohlížela. Když byla sama a nucena lovit něco k snědku, většinou to spíše byli zajíci, na ty ona měla štěstí. Vačici ještě ne. Nechtěla se však zdržovat takovými myšlenkami, na to nebyl ani prostor ani čas a tak rychle doběhla Daryla. “Nepustila.” Odpověděla a zavrtěla hlavou, jakoby to chtěla i potvrdit, že tu jeho vačici fakt nepustila, to on však neviděl a tak se věnovala cestě před sebou a zemi pod nohama. Vačici radši držela oběma rukama, aby nespadla, a tak dávala ještě větší pozor na okolí, jelikož Daryl držel Psa a tak by bylo rozumnější na zem pustit mrtvou vačici, kdyby je čekali další mrtví přátelé. Tím tedy myslela že radši bude dávat pozor na chodce, jelikož by v tenhle moment mohla mít rychlejší reakci. Naštěstí bylo okolí čisté a oni byli během chvíle zase v táboře. Pozorovala Daryla, jak opatrně položil Psa na spacák a sám se posadil na zem. Pohled sklopila k vačici, kterou stále držela a lehce ji nadzvedla. “Kam s tím?” Zeptala se a koukla zpět na Daryla. Po jeho slovech se pousmála. “No když už jsme u toho shánění, možná bychom měli sehnat i nějaké zásoby. Brzo bude zima a ať už jsme tou dobou furt takhle..” na moment se zarazila, ”spolu, nebo ne, určitě bysme měli vyřešit jídlo, teplé oblečení a tak..” Rozhlédla se. Sice byl zatím ještě podzim, i tak už byla docela zima. Zvěř se bude za chvíli schovávat do svých nor a lovit bude těžší, a jablka na stromech v zimě nerostou. Čím víc nad tím Avery přemýšlela, tím větší měla z nadcházející zimy strach. Nevěděla sice, jestli tou dobou bude ještě živá, možná bude zase sama, snažila se však udržet si pozitivní nasazení, alespoň na venek, protože nechtěla vypadat slabá, že má strach. Už před apokalypsou, pokud ji něco tížilo, nebo neměla zrovna dobré období, nikdy to nikomu neřekla, nikdy to na sobě nedávala poznat. Nechtěla aby se ostatní strachovali. Nebylo by to divné, vidět trpět dívku, která se vždy usmívá? Určitě ano. Zapudila myšlenky na zimu, to je přemýšlení až moc dopředu. Spíše by se měla věnovat dnešku. Zavrtěla hlavou aby se přenesla zase do přítomnosti. V tom si uvědomila že Daryl je vlastně, dalo by se říct, ‘po operaci’. A dnes nebyl zrovna vzorný pacient. Prohlédla si ho, nechtěla mu navést nějaký nepříjemný pocit, vyhrožovat mu s dalším zašíváním a tak se nejprve jednoduše zeptala- “Neprotekly obvazy?” Klekla si asi dva metry od něj a s neutrálním výrazem avšak starostlivým pohledem v očích mu koukala do tváře. “Je něco potřeba udělat, něco s čím můžu pomoct?” Nabídla se hned na to, aby on mohl zůstat v klidu, tak, aby se dříve vyléčil. Rozhodně nechtěla, aby její nový společník umřel z velké části její vinou. Už jen to, že to byl on, kdo ji zachránil zadek.
|
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Les
Aug 19, 2019 15:00:23 GMT
Post by Daryl Lawrence on Aug 19, 2019 15:00:23 GMT
Chvíli se pozastavil nad tím jak jen tak lehce souhlasil, že by prostě mohla být s nimi...s ním... Přemýšlel, jestli to bylo správné, už teď věděl, že se mu Avery dostala tak trochu pod kůži, ale nepřiznával to, ne úplně. Raději nad tím uvažováním zavrtěl hlavou, pokusí se naučit vyžívat s někým dalším, co neštěkal a nechodil po čtyřech jako jeho druhý společník, kterého si nakonec vzal do náruče. Samozřejmě se dokáže dělit, to ano, ale svoji agresi a nabručenost jen tak nezmění, o tom žádná. Jenom ji dal mrtvou vačici do rukou, vzal by ji sám, ale docela pochyboval, že by unesla psa v náruči a chtěl být co nejdříve zpátky. Proto se nakonec rozešel, ani si nevšiml jak Avery vačici držela, ale pravděpodobně by se nad tím zasmál. Samozřejmě jen z toho důvodu jak by viděl, jak si vačici prohlížela. Kdo ví jestli by si odpustil i nějaký komentář...ne pravděpodobně ne. Nakonec jen šel, tak nějak ji nechal raději pořádně rozmyslet jestli s člověkem jako je on chce trávit více času, vlastně spolu žít a vzájemně si zachraňovat zadky a pa když jenom zaslechl její odpověď tak nějak si vydechl. Nechtěl si to přiznat, ale možná by měl. Byl rád, že ho doběhla, možná jen kvůli vačici možná kvůli ní, že nebude až tak moc sám, i když ho ta představa že bude mít na krku někoho jiného než sebe a Psa ho děsila, ale zároveň...zároveň se mu líbila. Bude to zábava? Najde zase svůj úsměv? Nevěděl stále jestli být rád nebo ne, byl i nebyl. V tuhle chvíli se nedokázal pořádně rozhodnout, ale i tak dával velký pozor na okolí. Sice by Psa jen tak nepohodil na zem a nezabil otravné mrtváky, položil by ho to jistě, ale asi by přišel o spousty času.
Naštěstí nebyli otravováni a v klidu došli zpět do jeho...jejich bezpečného tábora. Během chvíle položil psa, během té další sedl na zem a jenom se podíval okolo, dokud jeho pohled nespočinul na ni. "Třeba tam," zabručel jenom a kývl vedle ohniště, kde nebyly malinké klacíky na podpal. Nakonec se trochu naklonil, snažil se vydržet bolest, nedat nic znát, tak nějak nechtěl v zádech nebo v ruce další jehlu a nakonec jak se naklonil vytáhl jenom svůj nůž, který zabodl do hlíny. Nejdříve veverku stáhl z kůže a pak onen nůž zabodl do veverky a začal ji kuchat. Najednou zase promluvila ohledně hledání zásob a tak na ni koukl s klasicky zamračeným pohledem a jenom se zamyslel. Měla pravdu, bylo by dobré najít něco jako jídlo, oblečení a další, dle něj píčoviny k přežití. Jenom zamručel a kývl. "Kdy chceš jít hledat?" zabručel otázku a pořádně nůž zaryl do veverky až krev trochu vystříkla ven. Když byla veverka dostatečně otevřená, odložil nůž a zabořil do ní prsty aby vytáhl malinké vnitřnosti. "Možná..i nějaké teplé místo. V kurevském spacáku v podělaným lese dlouho nevydržíme," zabručel jenom a koukl na ni, když kroutil prsty a vytáhl zřejmě srdce veverky. Podíval se na Psa, který se olízl a tak mu to hodil. On sám už takové věci měl, dokonce i syrové. Nakonec se věnoval kuchání, a jenom občas po ni koukl. Musel napínat svaly, aby vůbec dokázal vytáhnou nějakou kostičku nebo orgán připevněný na žilách či na něčem podobném - ve veverčím těle se nevyznal, vlastně ani v lidském, což bylo další bolestí jeho těla. Najednou na ni koukl a pak na paži a na záda si stejně neviděl a tak pohled přesunul na ni a pokrčil rameny, což samozřejmě bolelo. "Nevím, kurevsky to bolí, nemám pocit, že by mi tekla debilní krev," řekl jenom protože to opravdu necítil. Chvíli přemýšlel jestli ji nechat to zkontrolovat, nebo si hrát na tvrďáka, ale nakonec dal na první možnost, aspoň pro jednou. "Jestli chceš, můžeš se na to kouknout. Umíš kuchat, nebo rozdělávat oheň?" Odpověděl na její další otázku. Zatím nebylo potřeba dělat něco jiného. Asi jen rozdělat oheň, kuchat veverky a nakonec večeři. Potřebovali jídlo a proto se o to chtěl postarat. Samozřejmě překvapil sám sebe, jak si ji sám od sebe dokázal pustit k tělu, sice jen proto, aby mu koukla na rány, ale pro něj to byl i tak dost velký pokrok.
|
|