Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Les
Jul 20, 2019 21:36:48 GMT
Post by Daryl Lawrence on Jul 20, 2019 21:36:48 GMT
Mohl by být milejší? Ne. Měl pro to svoje důvody. Držet si lidi od sebe co nejdál, nabručenost kvůli tomu všemu co se mu stalo, geny po otci v krvi. Stačilo si jenom vybrat. Ani netušil co je z toho nejhorší, jestli to že se nedokáže, nebo spíš nechce vázat k nikomu, i když by se to v tomhle životě hodilo, nebo ten zbytek, na který pomyslel jenom zřídka kdy. Nechtěl na minulost myslet, ale teď se mu poslední dobou vracela nějak často a to se mu nelíbilo. Stejně jako nová přítomnost, u které si myslel že si nedokáže zvyknout, ale to jak ji nechal sedět za sebou na motorce a netáhl ji někde za sebou...vyvolalo to v něm příjemný pocit, samozřejmě, hned to zabalil do kuličky jako nějaký papír a odhodil to pěkně daleko. Nemohl si užívat přítomnost dlouho, ten kdo s ním je dopadne vždycky špatně, viz jeho minulost. Všechno se mu posralo, dokonce i svět okolo něj se posral, tak proč by se neposrala i ta holka? S těmito myšlenkami ji dovezl až k sobě do bezpečí, vždycky to tu měl bezpečné, včas zabil mrtváka a taky měl Psa a přes řeku z druhé strany se k němu nic přes proud nedostalo. Buď proud zlomil křehké shnilé nohy, nebo ho rovnou odnesl celého. Koukl na ni hned jak slezla, docela udiveně pozvedl obočí nad tím jak sarkastická najednou byla, ale nekomentoval to. Zatím. Sledoval ji jak vytahuje mikinu, jemu bylo stále teplo, asi byl otužilý z toho jak často utíkal z domova a v lese býval jako kluk klidně několik dní, chladné noci se mu zaryly do kostí a teď to byla asi jeho další výhoda. Nakonec pohled odtrhl a jenom se snažil sundat svoji vestu, aby si mohl sundat i košili a viděl aspoň na ruku. Nedařilo se mu, rozptylovala ho a hlavně na ni pak koukl. Nechápal proč by chtěl plácat svoje léky na něj, ale neřešil to. Neuznával, že chce pomoct, jen si ji chvíli přeměřoval pohledem, prohlížel si ji a nakonec se podíval na svoje nohy. "Hm...," zabručel a nepatrně kývl. Jeho jediný souhlas, ať se tedy podívá. Kolikrát přemýšlel o smrti, ale bolestivou prostě nechtěl, možná proto se nechává ošetřit. Jenom se posunul, aby měla dost místa a pak se vrátil k tomu aby si sundal košili. Rozepnul si všechny knoflíčky, a nakonec to dopadlo tak že se musel zastavit v sundávání, neboť se mu košile přilepila na rány a on jenom vrčel nadávky. Nebylo to nic příjemného. Kašlal na to, prostě trhl a košili rychle sundal. Odhalil svoje tělo, zjizvené jak na hrudi tak na zádech, samozřejmě celé špinavé. Otočil se k ní zády, aby měla lepší přístup. Nechtěl ji nic ukazovat, ale potřeboval to - dle něj ne - a jenom si zakřížil ruce na hrudi. Na pravém rameni měl vytetováné křídlo a pak už jen černé, nebo hnědé šmouhy od špíny a jizvy, jak krátké tak dlouhé a nedaleko pod tetováním skoro u páteře měl onu ránu. Na paži měl druhou, ale netušil co je horší, proto mlčel, tiše vrčel, aby pochopila, že z toho není nadšený a jenom hleděl před sebe na řeku očekávající co udělá, nebo bude dělat.
|
|
|
Les
Jul 20, 2019 22:26:10 GMT
Post by Avery Bradbury on Jul 20, 2019 22:26:10 GMT
Chvíli mu to trvalo, ale nakonec se přece jen nechal, a tak Avery přikývla, vytáhla z batohu nějaké ty zdravotnické věci, které ji ještě zbyly, jako obvazy, látkové šátky, jelikož ty lépe vstřebávají krev než papírové ubousky a kapesníky, jak se Avery naučila, menší lahvičku lihového roztoku, který sloužil skvěle jako dezinfekce. Nebyla to nejpříjemnější záležitost, popravdě to bolelo jak kráva a Avery se už teď netěšila na to, jak to bude chlápka bolet, ne že by jí to až tak zajímalo, spíše se obávala jeho reakcí. Pak vytáhla menší pytlík, v tom byla obyčejná jehla a velmi obyčejná niť, která fungovala dobře, Avery se teda ruka nerozpadla, tak alespoň doufala, že ani teď bude dobře držet. Spíše doufala, že rána nebude potřebovat zašití, ale to bylo velmi nepravděpodobné, když obě rány stále tak krvácely. Avery se na všechny ty věci které držela podívala a pak zvedla pohled k muži. Ten si stihl sednout na spacák, nezapomněl ani na místo pro dívku. Jakmile si sundal svršky, Avery si uvědomila, že by si měla nejspíše pohnout, pokud chlápek chce přežít dnešní noc. Přešla tedy k němu a klekla, pevně, aby měla jistou ruku. Nejprve se podívala na jeho ruku, musela se rozhodnout, kde začít dřív, podle toho, které zranění vypadalo hůře. Určitě to byla záda, mohl být rád, že si nepoškodil páteř. Chlápek vrčel už teď a to si nejspíš ani neuvědomoval, co ho čeká. Avery měla chuť se trochu pomstít za to, jak byl protivný a bez varování ho polít celou tou 'dezinfekcí', trochu ho poštípat, ale radši si to rozmyslela, ona si také přála dnešní noc přežít. "Tohle bude hodně bolet, nic pro citlivky, předpokládám." Promluvila když polila trochou dezinfekce látkový šátek. Doufala, že nebude až moc křičet, on by určitě moc síly na bojování s každým mrtvolákem z okolí neměl, a ona sice bojovat celkem už uměla, ale ona byla radši tichá a rychlá, nezpozorovaná, vždy své věci řešila rychle - tak aby se vyhnula boji. A i po tom všem by se cítila blbě, kdyby ho tu nechala samotného. Byla naštvaná na svou dobrou náturu, ale asi byla pořád někde uvnitř ta stejná hodná dívka, jakou byla předtím. Taková, která nenechá nikoho jen tak ve štychu. Nechtěla ránu omývat vodou z řeky, ta byla na takovouhle otevřenou ránu až moc špinavá, kdoví čím. A tak nejprve otřela šátkem blízké okolí rány, prostě kolem hlubokého říznutí. Lihový roztok pálil a chladil sám od sebe i na čisté kůži a tak nechtěla začít hned uprostřed. Taky si uvědomila, že přímý kontakt s ránou by opravdu nemusel být příjemný a tak když už se konečně dostala k čistění rány, zmáčkla v pěsti šátek a nechala roztok nakapat na ránu. Sama si tiše zasyčela, nebylo ji to příjemné, ihned ji začala brnět ruka, jakoby si sama vzpomněla na dobu kdy si tohle musela dělat sama. Neměla ale moc času nazbyt a tak se nemohla zastavit, pokračovala v čistění rány, aby si byla jistá, že není infikovaná. Pak přišla ta druhá nepříjemná část - zašití. Odložila krvavý šátek na zem, ten už nebude použitelný. Vzala si jehlu, v tom si vzpomněla, že ji musí sterilizovat. Z kapsy vytáhla zapalovač, vždy měla jeden nebo dva u sebe. Ohněm ze zapalovače tedy jehlu dezinfikovala a pak navlékla niť. "Nemůžu moc čekat, protože to pořád krvácí, takže to musím rovnou zašít." snažila se znít klidně, ale určitě se ji to nepovedlo, popravdě byla dost nervózní. Ne že by to nezvládla ona, spíš, že by ji vypnul. Ale čím dřív to udělá, tím dřív to bude mít za sebou, a tak přece chlápek nebude citlivka a překousne to. A tak se Avery pustila do zašívání, nebylo to zrovna to nejlehčí, a její subjekt nebyl ani nejklidnější, kdo by se mu divil. Avšak Avery byla jak opatrná jen mohla, jednou rukou zašívala a tou druhou měla položenou na jeho zádech, kousek od rány, aby seděl pevně, a aby byla i ona trochu pevnější a netřepala se. Nebyla si jistá, jak dlouho to zabralo, avšak po chvíli byla konečně hotová a stačilo ránu jen obvázat. Byla na sebe celkem pyšná, že to tak zvládla, ještě to ale zdaleka nebylo vše. Hlavně ne, když si uvědomila, že bude muset zašívat ještě jednu ránu. "Ještě obvaz." Řekla aby ho obeznámila se svým posledním krokem a taky aby se připravil, že ho bude muset obmotat obvazem. Možná by se předtím měl umýt, ale to už teď asi bylo stejně jedno. Vytáhla tedy jeden z pár posledních čistých obvazů, které vlastnila a obmotala mu to kolem trupu, tak aby to pevně drželo ránu na zádech. Přes obvaz prosáklo minimum zbývající krve a tak byla ráda, že tohle se povedlo celkem dobře. Tak to bylo něco, pomyslela si a setřela si pot z čela hřbetem ruky, ta byla od krve a tak si spíše nevědomky potřela čelo mužovou krví. "A teď ruku." Koukla na něj, zatímco si znovu zapalovačem sterilizovala jehlu, kterou předtím polila kapkou oné slavné dezinfekce. Čistota je hlavní, tedy pokud jde hlavně o řezné rány.
|
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Les
Jul 21, 2019 10:58:19 GMT
Post by Daryl Lawrence on Jul 21, 2019 10:58:19 GMT
Velice pozorně sledoval co všechno vytahovala. Extra se mu to nelíbilo a to ještě nic nedělala. Neměl ani tušení co ho ještě čeká. Ostatně, když byl malý kluk a otec si myslel že ho mlácením vychovává, dezinfekci používal minimálně, buď žádnou neměli nebo prostě nechtěl. Jeho pohled na ni nezůstal dlouho, proto si ani nevšiml, že vytáhla jehlu a nit. Kdyby to viděl, začal by vyšilovat, nesnášel jehly, ani trochu. Jistě kolikrát byl zašívaný, neboť to otec někdy přehnal, ale to ho kolikrát museli i uspat, aby se k němu vůbec dostali. Sedl na spacák, kdyby to byla normální postel, rozhodně by se pod ním pohnula jak na spacák hupsl a pak jenom udělal dostatečné místo té holce. Nechtěl ji mít nějak extrémně blízko, a taky si usmyslel že ona nechce být extrémně blízko muži jako byl právě on. Jenom si sundal košili, což ho extrémně bolelo, jeho košile dobrou chvíli fungovala opravdu jako látka pro vsakování jeho krve a teď to dal pryč takže jeho krev tekla spíše po zádech. Během chvíle cítil jak je za ním a jenom na ni trochu koukl. "Myslíš si, že jsem citlivka?" zavrčel jenom a pak sebou celý cukl, že ji uhnul a hlasitě zavrčel. "Kurva," první nadávka, nebyl na to bohužel vůbec zvyklý a ona ho jen tak zprvu nešetřila. Měl pocit jak kdyby se mu kůže vypalovala a ta věc se dostala až na jeho kosti. Ani neví jestli to bylo tou ránou, nebo nezvykem cítit něco na svých jiných jizvách. Mlčel, tiše nadával, vrčel sem tam ucukl, jenom protože nebyl zvyklý na nějaké doteky, cizí doteky. Díval se před sebe, nebo dokonce po chvíli, kdy nedokázal přemoci svoji zvědavost se otočil na ni a sledoval ji jak o něco pečuje? Ani netušil jak to nazvat. Sledoval ji, tiše aby nenalákal mrtváky zbytečně k nim. Přišlo mu, že dnes toho udělal už dost. Stále sebou cukal, vrtěl a nebo ji nadával do kurvy, syčel, vraždil pohledem, ale nikdy nebyl nijak hlasitý. Nadával dokonce i na všechno okolo, zasraná řeka, zasraný obchod, zasraný útěk...to byla jeho slova během toho co cítil jak mu čistí ránu, avšak během chvíle se polovičně otočil a okamžitě se podíval na jehlu. "Děláš si prdel? Nepotřebuju abys do mě píchala jehlou!" zavrčel jenom a pak se na ni podíval. Čištění ještě zvládal, sice s nadávkami, ale zvládal. Co bude dělat až ho bude šít? Trochu zpanikařil, opravdu jehly nesnášel. Připomínalo mu to bratra a drogy...nechtěl aby se mu to vrátilo, ale tak nějak cítil, že to potřebuje. Jeho zamračený pohled malinko povolil, opravdu jen malinko a zase ji teda i přes velký nesouhlas nastavil záda. "Zkurvená jehla," zabručel, čímž mohl dát náznak i toho jak jehly nesnáší. O bolest mu ani nešlo, ale znala snad holka ten pocit, když by ji procházelo něco kůží? Pochyboval, ovšem...uznával, že byla docela...jak jen to říct. Šikovná? Jo to bude asi ono. Byla docela šikovná, měla pevnou ruku i přes nabručené chování Daryla a on to nechápal. Zase ji byl zmaten, samozřejmě okamžitě to zavrhl a nakonec se jenom hlasitě nadechl, jako kdyby tím mohl nabrat nějakou obranu proti jehle a připravil se na to nejhorší. "Tak dělej, holko..," zavrčel okamžitě na ni, když uklidnil svůj počáteční vztek. Jakmile cítil jak jehla procházela jeho kůží měl pocit že říkal i nadávky které neexistovali. Vrčel, opravdu zněl jako nějaký naštvaný pes, chvílemi vyhrožoval že ji i zabije, pokud to dělá zbytečně, ale držel v klidu. Malinko cukal, ale to nezměnilo ani směr jehly, tak aspoň něco dokázal být v nějakém klidu... Ani netušil jak dlouho nadával, syčel jednu výhružku za druhou a nakonec ji jenom zaslechl. Daryl si chudák ani neuvědomil, že ruka na tom byla podobně, že to bude muset prožít ještě jednou. Když oznámila, že chybí jenom obvaz, přes protočení očima, což nemohla vidět se narovnal, ruce dal nahoru, aby mu mohla omotat ten stupidní obvaz okolo trupu. Oddechl si, už se chtěl obléknout, když v tom ji zaslechl. Celý ztuhl a zastavil se v natahování pro jiné tričko. Koukl s extrémně vražedným pohledem na ni a hlavně na tu jehlu. "To nemyslíš vážně, kurva....nesnáším jehly a ty to budeš dělat znovu?!" vyštěkl se zamračeným pohledem. Tohle se mu nelíbilo, nic z okolí mu neulehčovalo situaci a on myslel právě jenom na tu bolest. Samozřejmě ho zajímalo, kde se to naučila. Povídání...bylo by to dobré, ale ty si nepovídáš. Řekl si v hlavě, a jenom sledoval jak dělá něco s tou jehlou. "Kde ses to naučila?" nakonec ta otázka z něj opravdu vypadla s tím jeho klasickým hrubým hlasem. Potřeboval myslet na něco jiného jestli by se měl nechat. Zabít ji kvůli tomu rozhodně nechtěl, ale nebyl daleko od nějakého napadení, vztek s ním prostě dělal svoje a on se jenom bránil, no ne?
|
|
|
Les
Jul 21, 2019 11:40:51 GMT
Post by Avery Bradbury on Jul 21, 2019 11:40:51 GMT
Nemohla se mu divit, když sebou tak cukal, nadával dokonce měla pocit že je i i párkrát tiše vyhrožoval, nijak na to však nereagovala, chápala, že to bolí a taky se hlavně musela soustředit na svou práci, takže většinu toho co řekl ani nevnímala a upřeně sledovala to, co dělala, když tak viděla, jak se mu nelíbí to co dělá teď, vyvodila si, že kdyby to udělala špatně, nebo kdyby píchla jehlou až moc hluboko, nebylo by to o nic hezčí. Věnovala mu jen jeden zamračený pohled, ale nic neříkala, spíš mu chtěla naznačit, aby se uklidnil, jelikož jinak by sebou mohl cuknout a dopadlo by to hůř. Pro oba. Když byla hotová se zády, opravdu si oddechla, to horší měla za sebou. Kůže na ruce je tlustší, to by nemělo být tak hrozné. Sklopila pohled k jehle když se zrovna zmínil o své nenávisti vůči jehlám a zase pokrčila rameny. "Musím, nebo by se do toho dostala infekce a pak by následovala bolestivá horečka a pak smrt." Při slovu 'smrt' mu koukla do očí a nadzvedla obočí. "Takže ruku." Vytáhla ještě jeden látkový šátek, ten předešlý už byl promočený od krve. Na jeho otázku si vyhrnula rukáv na pravé ruce, tím poodhalila velikou, křivou jizvu přes celé předloktí, ještě ne zcela zahojenou, tu, kterou si musela sama šít, za stejných podmínek jako dneska toho muže. Možná to měla ještě horší, jelikož dělat cokoliv levou rukou, když jste pravák je hrůza, vždyť se levou neuměla ani podepsat, navíc píchat jehlou sama do sebe byl také zážitek. "Musela jsem." řekla lhostejně a šátek zase namočila v dezinfekci. "Každopádně, ruka nebude bolet tak jako záda, kůže je tlustší. Navíc ta rána je menší, sice stejně hluboká, řekla bych, ale menší, takže to bude rychlejší." Doufala, že ho to nějak uklidní, a možná aby uklidnila i sebe, že to bude dříve hotové. Posadila se trochu blíž, jelikož už k ní nebyl zády, aby na ránu lépe viděla. Její ruce byly malé, teď se jí to hodilo, alespoň byla v těchto manuálních věcech celkem šikovná. Chvilku si musela ránu prohlédnout, aby věděla jak přesně postupovat, aby to bylo co nejméně bolestivé a co nejrychlejší. Pak konečně vzala šátek s dezinfekcí a pustila se do práce, s velmi soustředěným pohledem na obličeji a lehce svraštěným obočím. Pracovala vlastně celkem podobně jako předtím, ránu vyčistila a už si připravovala novou niť. Jednu ruku pak položila jednu ruku na jeho rameno, zase aby ho jakýmsi způsobem pevněji přidržela a pustila se do zašívání. Opravdu děkovala Bohu, že byla rána menší, a nemusela na tom trávit tolik času mužova vrčení, vrtění, nadávaní a kdo ví co ještě, jelikož se zase soustředila na ošetřování, místo jeho slov. Z rány stále vytékala krev, takže musela její okolí sem tam lehce otřít suchou částí šátku, aby viděla na zašívání, zároveň tak, aby ho už nemučila tou dezinfekcí. Byla celkem rychle hotová, a ráda, že to zatím nevypadalo nijak křivě. Beze slov vytáhla obvaz a paži mu obvázala, pevně ale tak aby byla ruka dobře prokrvená. A bylo to, konečně to měla za sebou! Oddechla. "Teď by bylo nejlepší si lehnout." řekla směrem k muži, postavila se a trochu poodstoupila. Ztratil celkem dost krve, snad nebude i na tohle něco namítat.
|
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Les
Jul 21, 2019 12:17:18 GMT
Post by Daryl Lawrence on Jul 21, 2019 12:17:18 GMT
Uznával, že ta holka byla trpělivá. Kdyby on musel zašívat někoho tak...no nestabilního jako byl on sám asi by ho, nebo ji něčím praštil, aby byl dotyčný v klidu. Divil se že nebrala v potaz jeho nadávky, vrtění, syčení a dokonce i výhružky. Ano i ty mu unikly z jeho úst. Nakonec, když bylo hotovo cítil jenom takovou tupou bolest z pocitu stažené kůže. Podíval se na ni, stále se mračil, dokonce se zamračil ještě víc když se ona zamračila, jako kdyby ji tím říkal, že jenom on se může mračit. Mračení není pro ni... pomyslel si a samozřejmě se zase zarazil nad tím jak si to pomyslel. Jak na to přišel? Jak může mít tak divné myšlenky? Určitě to bylo kvůli bolesti, ano všechno hodí na bolest, dokonce i to stupidní přiznání že nesnáší jehly. "Nemusíš. Mohla bys mě nechat chcípnout, ani mě neznáš a takhle mi pomáháš," zabručel jenom a ani se na ni nepodíval. Nemusela nebyla to povinnost, mohla ho nechat být, nepomáhat vůbec byla to její volba. Vlastně on se nechal, zapojil se do toho, ale jenom z toho důvodu že takovou smrt nechtěl. Cosi zabručel, nezabýval se tím jestli to byl souhlas nebo ne, nechal to být a nakonec ji jenom položil tu otázku. Když si najednou vyhnula rukáv, podíval se na její ruku a to bylo snad i poprvé po strašně dlouhé době co se na slušnou chvíli nemračil. Hleděl na ni, tedy spíše na tu ruku. Jistě byla to jizva jako každá jiná, on jich měl plno na těle a nikdy to neřešil, ale pochopil podle holky jak pak promluvila, že si to musela zašít sama. Dostal od ní obdiv, bylo celku jedno momentálně jestli si toho všimla nebo ne, protože Darylův obdiv v tu chvíli byl upřímný, neboť si samozřejmě všiml, že je pravák, a jizvu měla na pravé ruce. Jestliže to udělala sama musela použít levou. Kdyby on musel dělat něco druhou rukou, zřejmě by si tu druhou uřízl, věděl o jeho neschopnosti a ta jizva, i když byla hodně divně křivá a velká vypadala na to docela dobře. Jenom kývl a mlčel. Ta lhostejnost v hlase se mu nelíbila a tak si usmyslel že se nebude na nic ptát. Možná byl i rád, no byl rád určitě, někdy to dopadalo tak, že když se na něco zeptal, lidi mu odpověděli, ale pak se zeptali oni a on musel odpovědět taky, do čehož se mu už tak moc nechtělo. "Fajn," neřekl sprosté slovo! U něj by bylo možné že by ho strčil do něčeho souhlasného, jenom na ni trochu nechtě koukl, když se k němu přiblížila. Hodně dlouho neměl lidské tělo u sebe byl z toho nesvůj, ale nakonec ji docela zvědavě pozoroval. Byl potichu, překvapivě. Sem tam nadával, vrčel a jemně sebou cukal, ale spíše ho bavilo sledovat tu holku. Její soustředěný pohled a to jak se stará o ránu. V tu chvíli poznal, že když se soustředí na to, aby se to povedlo že by ji mohl o něco více věřit. Nemajzla ho něčím po hlavě, aby byl ticho a tak jeho důvěra o trošek vzrostla. Stejně to dle něj bylo k ničemu, když už ji zítra pravděpodobně neuvidí. Ani si nevšiml že ho zašila a už bylo hotovo. Podíval se na obvaz na ruce a pak si jenom stáhl rukáv trička. Když ji zaslechl, že by si měl lehnout jenom pokrčil rameny, načež se mu do tváře dostalo trochu bolesti, ale zakryl to. Na ležení bude času dost. Musel se najíst, zapálit oheň, nakrmit Psa. Jenom se otočil tak, že nohy mu směřovali k ohništi a k ní byl otočen bokem. Na minutu otevřel pusu, opravdu chtěl nahlas říct to děkovné slovo, chtěl kvůli ní z úst vypustit slovo děkuju, ale nakonec to zavrhl a jenom se na ni koukl pohledem, ve kterém bylo jasně vidět, jak děkuje. Nakonec uslyšel štěknutí, během chvíle se u nich objevil Pes, který mu přinesl mrtvou ruku. "Hodný...moc hodný," zamumlal jenom a podrbal ho za ušima. Přemýšlel jestli se holky zeptá aspoň na jméno, ale ne. Nechtěl začínat konverzaci, když bylo nějak poznat, že z druhé strany o ní není zájem. Vstal, došel k motorce kde vytáhl batoh a časopis. Vzal si větvičky a nakonec začal připravovat aspoň malý oheň, aby si připravili jídlo. Netušil jak se chovat a proto se choval tak jako vždycky, když byl sám, i když jeho samota teď někam odešla.
|
|
|
Les
Jul 21, 2019 12:58:53 GMT
Post by Avery Bradbury on Jul 21, 2019 12:58:53 GMT
Po jeho slovech se na chvilku zarazila. Byla to pravda, nemusela mu pomáhat, mohla prostě odejít. Ale taková Avery nebyla, alespoň v to stále doufala. Sice se od začátku apokalypsy a od toho všeho, co se během ní stalo, dost změnila, stále se však snažila držet svých starých zásad, toho jaká byla. Bála se takové změny, bála se že tím už nebude sama sebou, a že se svým já za sebou nechá i své vzpomínky. Měla tolik dobrých vzpomínek, jak by si mohla dovolit o ně přijít, přijít o takový velký kus sebe? Sice se nesnažila žít v minulosti, ale vlastně to bylo to jediné, co teď měla. A tak na jeho slova neodpověděla. Se sklopeným pohledem radši pracovala na ošetřování, jakoby jednoduše ztratila slova. Mohl být rád, a taky Avery doufala, že se vzdal nějaké té myšlenky, že by ho chtěla zabít či okrást, protože kdyby chtěla, proč by se obtěžovala s ošetřováním, proč by jinak na něj plýtvala v dnešní době tak vzácné věci, mohla přece jen počkat až vykrvácí a nic víc neřešit. Všimla si změny jeho výrazu, když mu ukázala svou ránu a na moment si uvědomila, že se na ní nemračí tím svým vražedným způsobem, a tak se ji ulevilo, že tech chlap není úplná osina v zadku. Aby ho radši nijak nevyprovokovala, ještě víc, dále zůstala potichu. Když byla hotová, postavila se a koukla mu do tváře. Děkovného pohledu si všimla, tak jen lehce kývla. Taky si všimla, že muž její slova o odpočinku nebral vážně, avšak nechystala se ho přemlouvat A tak tedy sebrala věci, které nepoužila a hodila je zas do batohu. Pak si prohlédla dva úplně krvavé šátky. Ty asi pouhá voda nevypere. Avšak ruce by si umýt měla, měla je celé od krve. Bez dalších slov tedy sebrala ty dva šátky a postavila se k vodě. Dřepla si a šátky namočila. Tak to nepustí, pomyslela si a nechala oba plavat po proudu. Už by neměly moc využití. Pak do vody namočila ruce. Byla ledová, ale to ji až tak nevadilo. Hlavně že ze sebe smyje tu krev. Otočila se, když zaslechla štěknutí a na moment si prohlédla psa, který muži přinesl .. ruku? Otočila se zpět k vodě a chvíli pozorovala hladinu i břeh za ní, jakoby kontrolovala, jestli je čistý a jestli tam není žádný mrtvý. Pak jen utřela ruce do mikiny a postavila se. Prohlédla si muže se psem. Pak položila svůj batoh opodál pod strom a vytáhla z něj ty mapy, které ještě vlastnila. Kam šla vždy sbírala mapy okolí, a ty co pak nepotřebovala používala jako podpal. Vytřídila nějaké, které už nepotřebovala, jelikož tam už se nechystala a postavila se k muži. Mapy položila vedle něj, nebylo to moc, ale kdyby je potřeboval, také by je mohl použít. Ona moc často oheň nerozdělávala, ne že by to neuměla, spíše byla sama, nikdy se nikde nezdržovala a nechtěla na sebe poutat pozornost. Pak se posadila pod strom, kde nechala batoh a opřela se o něj. Unaveně si povzdechla a sledovala okolí, jakoby čekala, že se odněkud každou chvílí vynoří mrtvák. Tak to bývalo vždy, když si ona někde chtěla na chvilku odpočinout, vynořil se další a další a další. Alespoň jednu noc by mohla mít klidnou.. Koukla na mapu, zrovna tohoto okolí a začala si ji prohlížet, plánovat cestu, nejprve se však snažila zorientovat a vzpomínala si kudy sem přijeli od obchodu, aby našla místo, kde zrovna nejspíše jsou, aby se měla odkud odpíchnout.
|
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Les
Jul 21, 2019 14:06:33 GMT
Post by Daryl Lawrence on Jul 21, 2019 14:06:33 GMT
Bylo pro něj trochu zvláštní, že dívka už nic neřekla. Z nějakého důvodu od ní čekal nějaký komentář ještě, ale bylo mu to nakonec jedno, jako všechno ostatní. Nebylo proč se zajímat o něco, co nepotřeboval. Měl rád ticho, žil dlouho v tichosti tak proč ho nemít i teď? Protože jsi po dlouhé době v nějaké přítomnosti... odpověděl si pro sebe, ale stejně konverzaci nezačal, zbytečnost. Nelíbilo se mu, že si dokázala tak nějak získat ten kousek jeho důvěry díky tomu jak na něm plácala svoje věci a tak mlčel. Mlčel i když mu ukázala tu jizvu, chtěl něco říct, nějakou poznámku, ale napadaly ho jen takové, kde by zatáhl sebe a to, že on měl hrozné jizvy po těle vytahovat nechtěl. Sám se chvíli divil, že je nějak neokomentovala, když ho ošetřovala, ale svým způsobem byl i rád. Jistě by ji poslal do temných končin zvané prdel, nadával by ji ať je zticha, ale pravděpodobně by on sám nakonec promluvil. Jistě neřekl by nic jeho až moc osobního, bál se že by to mohla nějak použít na něj, i když byly v tomhle zasraném světě, ale určitě by něco řekl. Tušil to o sobě jenom z toho důvodu, že je to opravdu dlouhá doba co potkal někoho...milého. Už tak stačilo, že změnil pohled, možná si tím získal plusové body - ne že by mu na tom záleželo - a pak už se zase mračil. Nechal se jednoduše ošetřit, seděl, koukal na ni a když bylo hotovo nebral její radu o ležení nijak vážně. Někdo musel hlídat a ten někdo bude on, možná měla nějakou jeho důvěru, ale stejně chce mít hlídku jako první, nebo klidně i celou noc, jen aby si ji pohlídal. Začal připravovat věci na oheň, měl hlad, chtěl něco sníst a nakonec se jenom podíval na holku jak je u řeky. Všiml si, že si myje ruce, proto se podíval na svoje špinavé a jenom se nad tím ušklíbl. Možná by se měl umýt taky, ale to on prostě nedělal, byl jak divoké zvíře co si hezky udržovalo odpudivou vůni. Když přiběhl pes, jenom ho chvíli drbal, chválil ho a nakonec ruku někam odhodil, přeci jen mu byla nepotřebná. Vzal jednu větvičku a hodil ji někam daleko a Pes se samozřejmě vydal hned za tím. Tohle dělali každý den, byla to něco jako odměna proto, že něco donesl. Všiml si holky, jak se postavila kousek od něj a jenom se podíval na mapy. Trošku udiven pozvedl obočí a pootočil se na ni. "Plánuješ najít snad konec světa?" prohodil po tom hrobovém tichu. Když chtěl ticho proč vůbec mluvil? Opravdu se v sobě začal ztrácet. Jenom ji položil tu otázku a nakonec si mapy vzal a zmačkal. Přeci jenom hoří více než nějaký barevný papír potřený něčím lesklým. Zapálil to a během chvíle už měl malinký ohýnek. Z batohu vytáhl dvě konzervy, to ještě nebyl rozmyšlen jestli to udělá. Koukl se na holku jak seděla u stromu a pak na ni jenom zavolal. "Hej, citlivko. Moje krev není pro nějakou zasranou masku," zabručel a hodil ji kus jeho látky na utření. Netušil proč ji ho hodil, určitě měla svůj, možná jeho pokus o dobrý čin? Rozhodně...chtěl se pokusit udělat něco dobrého, proto se podíval na konzervy a nakonec jednu vzal do ruku a natáhl ji k ní. Nemluvil, slova možná nebyla ani potřebná, navíc stejně by to od něj se sprostými slovy vyznělo špatně a tak ji jídlo prostě nabídl bezeslovně, jako poděkování. Nikdy mu nepřišlo, že by stačil jenom děkovný pohled, musel ji to zase oplatit ať má svoje jídlo nebo ne.
|
|
|
Les
Jul 21, 2019 14:48:26 GMT
Post by Avery Bradbury on Jul 21, 2019 14:48:26 GMT
Uvědomila si, že nezná mužovo jméno. Avšak myslela si, že kdyby se zeptala, jako odpověď by dostala nějaké sprosté slovo. A kdyby se představila ona, jeho by to ani nezajímalo, tak radši zůstala potichu. Opravdu neměla chuť na nějaké ostré kecy a tak se rozhodla, že by se měla spíš věnovat sobě a odejít s prvním světlem. Teprve teď si uvědomila, že se stmívalo a celkem rychle. Ještě před apokalypsou měla největší strach ze tmy a pavouků, avšak v tomto novém světě si mít takový strach nemohla vůbec dovolit. I přes to vždy večer dostala takový ten nepříjemný pocit, s tím se nedalo nic dělat a tak tomu jen vždy musela čelit. Možná byla i dost ráda za ten oheň. Stejně si nemyslela, že dnes v noci usne, možná toho na ni bylo moc. Zvedla pohled k muži, když ticho narušil svou poznámkou. Lépe se opřela o strom a očima zase zabloudila do lesa. "Ten nemusím hledat." Její odpověď byla strohá, mluvila polohlasně. Od té doby, co byla Avery sama bylo potkat někoho něco, po čem neustále toužila, chtěla si najít přátelé, nebýt sama, povídat si o normálních věcech, cítit se zase jako člověk, ale dnes? Neměla ani chuť mluvit. Možná se doopravdy změnila. Pak se zase ozval mužův hlas a ona na něj chvilku zmateně koukala, jakoby jeho slova nedávala smysl. Pak jejím směrem přiletěl jakýsi hadr a dívka si uvědomila, nebo spíše vzpomněla, že si krvavou rukou otřela čelo. "Sakra." zašeptala a otřela krev. "Dík." Zamumlala automaticky ihned měla však chuť se plácnout do čela, očekávajíc nějakou další připomínku, že v tomhle světe se přece neděkuje a podobně. Jenže on udělal něco, co doopravdy nečekala. Podával jí teď jídlo? Ze svých vlastních zásob? Lehké překvapení v tváři neskryla, ale přece jen si od něj konzervu vzala. Uvědomila si, že naposledy jedla včerejší snídani, což vlastně ani nebyla tak snídaně, jako sáček čehosi, co s sebou měla už nějakou dobu. Pořád byla dost překvapená a zmatená, ale taky to mezi nimi mohlo znamenat o něco menší válečnou zónu, než předtím. Nebylo to sice moc důležité, jaké mezi sebou budou mít vztahy, když se po téhle noci nejspíše už neuvidí, ale i tak si toho Avery cenila a tak se celkem vděčně pousmála, trochu se ji i ulevilo, že má vlastně dnešek za sebou. Přežila další den, není to pozitivní? Den, který měla před sebou bude taky nejspíš velmi dlouhý a taky nejspíš stresující, ale to byl problém zítřejší Avery, teď mohla přece jen sedět, koukat do ohně a být v klidu. Musela vypadat opravdu nepřítomně, jakoby ji někdo vypnul, ale ono je to čas od času fajn, jen tak vypnout, nebýt furt v napětí.
|
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Les
Jul 21, 2019 16:39:35 GMT
Post by Daryl Lawrence on Jul 21, 2019 16:39:35 GMT
Měl bych se představit? Možná... Daryl si sám myslel že by bylo mnohem příjemnější kdyby se zeptal na jméno a každý by prostě zjistil to jeho jméno a nemusel by na ni volat hej ty nebo něco takového. Mohl bych vymyslet lepší přezdívku, pomyslel si ale pak se zamračil sám pro sebe, k čemu by mu to bylo? K ničemu. Stále byl myšlenkami u toho, že to bude na jednu noc. Proč by to bylo taky na víc no ne? Podíval se okolo, Pes se zrovna vrátil s oslintaným klackem v tlamě, ale Daryl neměl tolika času, aby mu ho hodil znovu, a tak se Pes uvelebil po jeho levici. Stmívalo se rychle, určitě to bylo díky tomu, jak se blížila zima a to se mu nelíbilo. Věděl, že tady nezůstane celou tu dobu, bude se muset někam přesunout, zahrabat se do nějakého domu a přežít zimu. To byl jeho cíl. Možná neměl ticho narušovat, ale nakonec se jenom uchechtl a podíval se do ohně po její strohé odpovědi. "Tenhle zasraný konec světa nemyslím," protočil očima. Poznal některé lidi, kteří měli "vizi" o bezpečném místě bez zombie, většinou to byli lidi, kteří si brali i poslední zásoby oxy, aby ukojili svoji závislost ať ležela droga kdekoliv. Podíval se na ni, ne rozhodně nevypadala ty lidi, ty drogově závislý od kterých tahal svého bratra. Nekomentoval to, ano zajímalo ho k čemu má ty mapy, sám by se chtěl podívat, neboť by potřeboval nové místo na zásoby a taky místo kam by se mohl zašít. Nakonec na ni možná dokonce i trochu pobaveně koukal a hodil ji ten hadr. "Není zač," koukl na ni jenom, přesně tak, její další díky se obešlo bez jeho připomínek o děkování v zasraném světě. Už ji řekl, že ona byla jediná, kdo mu kdy poděkoval a tak ji ani nechtěl komentovat, místo toho sebral svůj malinký plamínek dobroty - dle něj byl malý - a natáhl k ní ruku s jeho jídlem. Podělí se, chtěl aby věděl, že má nějakou důvěru k ní a taky chtěl mít její důvěru. Kdyby si usmyslel že by ji nepomohl, byla by dávno mrtvá a bez věcí, opravdu by to měla brát jako úspěch. Když si chtěla vzít konzervu, jenom cukl rukou z jediného důvodu. Studené to bylo hnusné, sám se už kvůli tomu pozvracel a rozhodně nechtěl cizí zvratky. "Teplé to sníš, studené...akorát bys mi tu všechno zeblila," zabručel a jenom ji cuknutím ruku naznačil, aby si sedla k ohni. Mohla dokonce na spacák, no co byla tam už jednou a tak to dovolí pro jednou. Její konzervu položil tak aby si ji mohla hned vzít a tu svou si dal mezi větev, která sloužila jako vidlička na oheň a jenom do ohně strčil konzervu, aby se to ohřálo. Podíval se na ni, pak na Psa a dostal nápad. "Jinak..to je Pes," kývl na Psa, který hned zvedl hlavu a vyplázl jazyk po levici Daryla a Daryl ho pohladil. "A já Daryl," řekl to tiše, ale mohla slyšet jeho jméno. Dobře, tohle víckrát neudělá, jedna jediná výjimka, možná...možná se bál aby ona pro něj nevymyslela nějakou přezdívku, to radši aby znala jeho jméno, což se už stalo.
|
|
|
Les
Jul 21, 2019 17:11:51 GMT
Post by Avery Bradbury on Jul 21, 2019 17:11:51 GMT
Začala zase přemýšlet nad světem, jaký byl předtím. Jak ji chyběly ty maličkosti jako letní večery ve městě, poslouchání hudby, návštěvy galerií, lenivé sledování filmů celou noc s Deanem. Dokonce ji i pokleslo srdce, když si uvědomila, že už nikdy nebude slavit Vánoce, nebo svoje narozeniny, nikdy ji na tom moc nezáleželo, hlavní bylo, když byla s lidmi, na kterých ji nejvíce záleželo, ale i tak si některé věci uvědomovala až za pochodu, a nebyl to ten nejpříjemnější pocit. Věděla, že nic z toho nebylo nijak důležité, hlavně ne teď, když jde každý den o život, ale život by přece měl být více než jen o přežívání. Zvedla pohled k muži a chvíli přemýšlela nad jeho slovy. No, ne tak úplně, spíše přemýšlela, jestli byl vůbec svět u konce. Kdo ví, jak to bude vypadat během několika následujících let, možná všichni lidé zemřou a po světě budou pochodovat jen mrtvá těla, dokud se úplně nerozloží. A možná ne, možná se lidstvo zase postaví na nohy, kdo ví. Ztratila se v myšlenkách a tak ani nijak neodpověděla, stejně by ani nejspíš nevěděla co. Vždy byla velmi výřečná, dokonce vtipálek její skupiny přátel - kam se to podělo? Když se rozhodl jídlo nejprve ohřát, uvědomila si, že teplé jídlo už taky dlouho neměla. A tak to možná bylo dobře, že tu dnes takhle skončili. Přikývla tedy. Chvíli zdráhala, jestli opustit své místo u stromu, nakonec se tedy ale posunula. Ihned ji bylo tepleji z ohně, ani si neuvědomila, že se spokojeně pousmála. Možná by si příští místo měla zařídit jako tenhle člověk, pak by se ani nebála rozdělávat oheň, možná by i klidněji spala. Možná by si také měla najít psa, ty měla vždycky ráda. Seděla vedle muže, ale stále tak, aby oba měli dost místa. Když začal mluvit, nebo spíše, představovat psa, lehce nadzvedla obočí ze zmatení, pak ji však řekl i své jméno. Koukla nejprve na psa a pak na něj. Přemýšlela, proč se vůbec představoval, jestli to vůbec měl zapotřebí, když to přece bylo jen na noc. Ale i tak to od něho bylo celkem milé, teda, tak jak to jen u něj šlo. "Avery." Odpověděla s mírným nakloněním hlavy. Možná by ji mohl přestat říkat citlivko, když teď zná její jméno. Jen doufala, že nevytáhne to, co každý, když se někomu představila - byla totiž pojmenována po pirátovi kapitánovi Averym, a kdokoliv ho znal to vždy zmínil. I Dean ji s radostí říkal 'pirátko'. Další maličkost, na kterou zapomněla. Sledovala oheň a zatřepala hlavou, spíše pro sebe, jakoby se snažila ty myšlenky dostat z hlavy. Dneska jsi opravdu citlivka, Avery, pomyslela si. Byla stále celkem dost překvapená, Daryl ji opravdu mátl. Nejprve jí zachrání život, pak je nevrlý, pak je zase náhodně hodný, svým způsobem, a tak to namátkově střídá celý den, opravdu nevěděla, co si o něm myslet. Měla pocit, že uvnitř je opravdu dobrý, jenom to schovává pod svým drsným chováním a nejspíše i pod tím nánosem špíny. Už zase měla chuť se bavit, o něčem mluvit. Chtěla se ho zeptat na jeho minulost, i na psa, chtěla být zase upovídaná, ale nechtěla si pokazit to, že teď byli oba celkem v klidu, a tak držela jazyk za zuby a sledovala plamínky.
|
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Les
Jul 21, 2019 17:39:19 GMT
Post by Daryl Lawrence on Jul 21, 2019 17:39:19 GMT
Choval se jinak, sám to poznával, ale bylo mu to jedno. Prostě se choval tak...no tak jak uznával za vhodné, aspoň si to myslel. Přišlo mu prostě, že ona si zasloužila něco dobrého a on něco dobrého z velkého hloubky sama sebe zkusil něco vytáhnout. Byl docela spokojen - samozřejmě to nedával znát -, když to dopadlo tak, že si od něj ta holka vzala jídlo, když si sedla k němu a stále byl mezi nimi dostatečný prostor, a tak se o něco uvolnil. Svoje tělo uvolnil, svoji tvář ne. Stále se mračil, jeho zamračený pohled byl zabodnutý na oheň přesněji na jeho konzervu. Jenom se na ni trochu podíval a dal ji dřevěnou vidličku. Byl momentálně rád, že tenkrát našel dvě takové větve, samozřejmě tu druhou chtěl Pes hned rozkousat, ale Daryl to schoval a teď ji dával ji, aby si mohla ohřát už její konzervu. Nechápal jak se mohl podělit o jídlo, očividně nepřekvapoval jenom ji, ale i sebe. Prohlédl si ji, dokonce hned jak si ji prohlédl okopíroval její sed a sedl si nějak podobně a jenom koukal do ohně a přemýšlel. Bylo to příjemné, i když si to nechtěl přiznat, bylo dle něj příjemné cítit zleva i zprava přítomnost jak Psa, tak dívky. Dlouho nic takového nezažil, líbilo se mu to, ale moc dobře věděl, že by si rozhodně neměl zvykat. Není někdo, kdo by se k někomu vázal. Jeho minulost ho dost ponaučila, stačily mu ty chyby co se staly. Týrání otce, žití v lese několik dní..tahání bratra, bitky, všechno. Prostě se snažil obrnit, aby se mu holka nedostala až moc pod kůži, i když se bál, když už ji nabídl jídlo a jednu noc. Nakonec se dokonce i představil a věděl, že od té chvíle je totálně v kopru. Jenom na ni koukal, čekal až mu poví její jméno, pokud vůbec poví a mezitím hodil Psovi větev a on hned rychle vystartoval. "Avery...," zopakoval znovu a tentokrát se jeho tvář změnila na přemýšlivý výraz. Sotva dochodil základní školu, neznal historii nebo něco takového a tak ho nenapadlo, že by mohla být pojmenovaná po pirátovi. Koukl se na ni a hned nasadil úšklebek. "Citlivka je lepší," snažil se o pobavení? Dost možná, no spíš určitě. Najednou s ní jednal jako kdyby to byla nějaká kámoška, hned si to uvědomil a raději se zamračil, oblékl si zase tlustou slupku bručounství a samozřejmě hromadou špíny a jenom trochu přiložil, aby oheň nevyhasl. Podíval se na konzervu, ještě chvíli a konečně se nají, aspoň trochu. Snědl většinou tak čtvrtinu nebo polovinu a pak si s tím na dlouhou dobu šetřil. Podíval se okolo, aby pohledem zkontroloval okolí, a nakonec se koukl na ni. Nikdy nebyl moc zvědavý, ale stejně...u ní ho z nějakého důvodu zajímalo dost. "K čemu máš mapy?" zeptal se po chvíli svým klasickým hrubým hlasem a díval se do ohně pohledem: Já se neptal na mě nekoukej. Chtěl to vědět, jestli náhodou není nějaká šílená fanatička. Sledoval oheň, seděl v tichosti, bradu si opíral o kolena a nožem se šťoural v popelu, jako malý kluk. Neměl co dělat, musel se nějak zaměstnat a hlídat si svoje jídlo. Doufal že mu odpoví, vlastně byl psychicky připraven při nejhorším odpovědět taky.
|
|
|
Les
Jul 21, 2019 18:41:40 GMT
Post by Avery Bradbury on Jul 21, 2019 18:41:40 GMT
Měla lehce přivřené oči, možná to bylo tím koukáním do ohně a zároveň únavou, konečně už se ale uvolnila, a cítila, že muž vedle ní taky, atmosféra už nebyla tak napjatá. Celkem rychle se setmělo, pohledem od ohně vždy uhýbala k lesu, kontrolovala okolí. Měla pocit, že se každou chvílí zpoza stromů vymotá shnilá, krvavá huba, dokonce už ji i znervózňovalo, jaký klid tady byl. Samozřejmě, byla ráda, ale taky trochu situaci podezírala, jakoby snad bylo něco špatně s tím, že se zde každých pět minut neobjevil žádný chodec. Podal ji nějakou větev, avšak hned od něj odpozorovala, na co ji má, a tak i udělala. Sledovala psa, který se vesele hnal za klackem. Pak nadzvedla obočí a podívala se na něj. "Bručoun je lepší." Měla chuť na něj vypláznout jazyk, ale uvědomila si, že by to nebylo asi zrovna rozumné a tak se jen ušklíbla a koukla zpět do ohně. Myslela to však přátelsky.. přátelsky? To asi ani ne, stejně měla ráno odejít, na co se tedy přátelit, ne že by se Daryl chtěl přátelit, sice se teď párkrát zachoval jaksi hezky, přesto z něj stále šel celkem strach. Proto se snažila ho znovu nevyprovokovat. Když se zeptal, pokrčila rameny. "Jelikož jsem pořád v pohybu, musím často shánět nové, abych věděla kam jít. A taky - ty staré používám na podpal," kývla k ohni, "ale to vlastně málokdy." Uvědomila si, jak daleko byla od domova, když tak přemýšlela nad tím, kolik map vlastně za tu dobu měla, spíše - na kolika místech už byla. "Nechci chodit po světě jen tak, bez toho aniž by věděla kam jdu, i když to dneska asi ani jinak nejde." A znovu pokrčila rameny, jakoby nechtěla vyznít až moc vážně. Nijak se pak už nestarala o to, aby konverzace pokračovala, totiž, ona by ráda, jen spíš nechtěla tlačit na pilu. Teď mohl být v klidu, ale kdyby se zase rozkecala, určitě by ji zase nějak umlčel. Všimla si, že kontroloval konzervu, a jak to od něj okoukala, tak dělala i ona. A pak zase očima projížděla les. Bylo to zvláštní, ale i přes to, že byla pořád trochu nervózní, jelikož vážně nikdy nevěděla, co od něj čekat, byla ráda, že není sama. Byla to změna po takové době. Sice to nebylo zrovna podle jejich představ, že si v apokalyptickém světe udělá kamarády a společně se někde usadí a život bude zase o něco krásnější, ale i ta trochu socializace, pokud by se tak tohle dalo vůbec nazvat, i to bylo fajn. Jednou rukou se natáhla k mapě, kterou měla zrovna otevřenou u batohu, sedla si do tureckého sedu a mapu si položila na klín. Sklonila k ní pohled a prohlížela si ji ve světle plamene. Povedlo se jí najít místo, odkud utekli, ale jelikož v okolí bylo na mapě více lesů, nemohla vyvodit, který je který. V tom ji napadlo, že on by to mohl vědět, vypadá to, že se tu celkem usadil. Zvedla k němu zvědavý pohled. "Kde teď asi jsme?" zeptala se a pohled zase sklopila k mapě, zatímco se snažila na papíře lépe zorientovat.
|
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Les
Jul 22, 2019 14:29:11 GMT
Post by Daryl Lawrence on Jul 22, 2019 14:29:11 GMT
Daryl byl klidný, nepodezíral okolí, neboť to tu už znal a měl všelijaká opatření. Sice opatření občas pěkně na houby, málo kdy si toho včas všimne ale i tak stihne vždycky sáhnout po kuši nebo hodit nůž. Sledoval tu holku, nepoznal co si myslí ale stejně na ní hleděl. Během chvíle se vrátil pes s ještě víc oslintaným klackem v tlamě a tentokrát ho položil vedle holky, tedy Avery.. Daryl se samozřejmě zamračil ale nekomentoval to. Spíš jenom s jeho nenápadností sledoval jak si s tím Avery počine, docela ho zajímalo jestli hodí ten klacek nebo ho nechá být.. Podal ji větev a jenom tu svoji zkontroloval. Když najednou pronesla tu větu... bručoun je lepší, hned na ní koukl s vražedným pohledem. Tomu se chtěl vyvarovat.. bylo to vtipné a celku i hezké ale on to na sobě nedal znát. Jenom cosi zabručel a schoval se více do sebe, nebyl bručoun..No dobrá možná trochu byl, ale nečekal by od ní, že by něco takového řekla. Bylo to zajímavé, nikdo mu nikdy nevymyslel nějakou přezdívku, ani Tessa, ani jeho bratr. Po chvíli na ni zase koukl a sjel ji pohledem. "Bacha abych ti nezačal říkat děcko," ušklíbl se na ni. Přátelil se? Ne, určitě ne. Potřeboval mít snad úplně ve všem poslední slovo a navíc...byla o docela dost mladší než on, a vypadala trochu jako malá holka. Že bych si někdy vystřelil? Ne... stejně není kdy když tu nezůstane. Vlastně bylo mu to příjemné, nepotřeboval nikoho extra výřečného, však i Pes mu stačil jako přítomnost, ale zase nechtěl pomalu aby dívka ráno zmizela. Nemohl si zvykat, moc dobře to věděl, ale prostě bylo mu to svým způsobem trochu příjemné sedět po dlouhé době s někým u ohně, ale zase...někdy by byl raději sám. Dokonce se sám zeptal na nějakou otázku, nu což, když už mu tu oxidovala nebudou oxidovat v tichu, navíc ho to zajímalo. Díval se do ohně, poslouchal její odpověď a nakonec jenom přikývl. "Jasně, k čemu jinému mapy," utrousil. Mohlo mu dojít, že mapy bude mít k tomu, ale než si to stihl uvědomit položil prostě tu otázku a nakonec se podíval do ohně. On ho zakládal taky málo kdy, nedělalo mu problém sníst veverčí maso, nebo hadí maso, či snad i želví jednou ochutnal syrové, když musí, ale někdy oheň založí a raději si to opeče, či ohřeje, když ví jaké je vepřové v nějaké rajčatové omáčce studené pěkně hnusné. "Já chodím po zasraném světě bez toho, abych věděl kde jsem. Nemám ani páru jak daleko jsem se dostal od posledního místa a je mi to upřímně u prdele. V tomhle pojebaném světě je lepší zabývat se přítomností a minulost zahodit," zabručel jenom nahlas svoji myšlenku, aby taky něco řekl a pak byl ticho. Hlídal si konzervu, musel se ušklíbnout nenápadně nad tím jak to všechno okoukala a udělala prakticky to samé, no..bylo mu to jedno, on od ní stejně okopíroval styl sezení, který najednou změnila a on si všiml mapy v klínu. Nenápadně se nahnul, koukal ji trochu přes rameno. Jistě, nepotřebuje mapy, ale teď se mu to hodilo, když si usmyslel že skrýš pro zimu bude nejlepší. Jenom se podíval, zorientoval se během chvíle a nakonec už vatahoval konzervu, která by měla být dostatečně teplá. Položil si ji k nohám a nakonec ji začal nožem páčit, aby se do ní dostal. Zrovna byl v polovině páčení, když promluvila. Podíval se na ni a nakonec se k ní jenom nahnul, aby ji to mohl ukázat. Neměl páru o názvu raději to ukáže. Špinavým prstem ukázal na řeknu, celou její délku a kývl k té, která byla kousek od nich. "To je ona. Jediný velký les, přes který teče, je tady ten," ukázal na velký zelený flek a pak přesunul prst na nejbližší silnici. "Ta je odsud asi půl dne, když nezabloudíš, a když nemáš jinou přepravu než stupidní nohy," odtáhl se od ní, jenom trochu na ni koukl a nakonec se dopáčil do konzervy. Těšil se, měl hlad, ale stejně věděl, že toho s ní jenom trochu, aby mu jedna konzerva zbyla na více dní, jestliže zítra nenajde třeba nějakého hada, ano...hada by si dal, dlouho neměl lahodnější maso. Podíval se na ni, chtěl vědět kam má přesně namířeno, no co třeba by se mu na tom místě líbilo taky, nešel by s ní to asi ne, nebo netušil, ale i on si prostě musel najít fleka.
|
|
|
Les
Jul 22, 2019 18:14:05 GMT
Post by Avery Bradbury on Jul 22, 2019 18:14:05 GMT
Chvíli ještě pozorovala okolí, pak k ní však přiběhl Pes a položil před ni klacek. Avery to udělalo upřímnou radost, jakoby ji zvíře tak rychle důvěřovalo, a toho si ona vždy cenila. Nejprve Psa pohladila a pak vzala klacek do ruky. Byl dost uslintaný, ale nijak ji to nevadilo, jenom ho hodila do dálky a Pes byl v ten moment ten tam. Ještě chvíli se za ním usmívala a sledovala jak s vrtěním ocasu odběhl pro klacek. Všimla si vražedného pohledu, jednoho z mnoha, který ji Daryl věnoval, i tak se na něj vesele ušklíbla. Pak ji však pohrozil děckem. "Až na to, že ta moje přezdívka by nebyla pravda." Řekla a znovu koukla do ohně. Ona už přece dítě nebyla, ale tenhle chlápek bručoun ano. I když mohla nad tím pochybovat, jelikož ji oplatil 'ušklíbnutí' což vlastně vypadalo dost přátelsky. Možná. Avery si nebyla jistá, opravdu ji tento muž velmi mátl, neustále o něm měnila své mínění, dokud si neuvědomila, že by nejspíše ani žádné neměla mít. K čemu, stejně je to jen na jednu noc. Nejspíš. Přikývla, ale už nic neříkala, když poznamenal, k čemu jinému by byly mapy. Chvíli tiše pozorovala malé barevné plamínky ohně. Vypadaly, jakoby radostně tančily a předháněly se, který plamínek vyskočí výš. Vyslechla si jeho myšlenku a nejspíše i nějak souhlasila a tak přikývla. Hlavně s tou poslední částí. Ale jedna věc byla říct si, 'nemysli na minulost' a druhá věc byla opravdu na ni nemyslet. Avery ani nevěděla, jestli to vůbec umí. Sice v minulosti nežila každým dnem, ale pokud zrovna nebyla jinak zaneprázdněná, myslela na minulost často. Dříve hodně myslívala na svět před apokalypsou, ale tyto poslední dny myslela jen na všechno to, co zavinila, na všechny ty lidi, kteří kvůli ní trpěli a zemřeli. Myslela na rodinu, na Deana, nedokázala se jen tak odpoutat, i když si nic jiného nepřála. Možná to bylo tím, že byla pořád sama, neměla nikoho jiného, na koho se trochu více upnout, musela si tím vším prostě procházet sama. Radši na to tedy přestala myslet a soustředila se na mapu. Když se zeptala kde jsou, byla dost ráda, že se ji rozhodl ji to ukázat, takhle to bylo i rychlejší. Sledovala kam ukazoval a soustředěně ho poslouchala. Pak držela jeden prst na místě, kam ukázal, kde se zrovna nachází, a očima projížděla všemi směry kolem. Koukla i kam směruje silnice, na kterou ukázal. Jinak než pěšky ona nechodila, ale přemýšlela, že si třeba sežene auto, možná by bylo i pohodlnější v něm spát. Nejspíše i o něco bezpečnější. Zvedla pohled ke konzervě, když si všimla, že Daryl už tu svou otevřel. Odložila tedy mapu a sama zpoza opasku vytáhla svůj nůž, který následně do konzervy zabodla a otevřela stejným způsobem jako on. Měla ale spíše pocit, že měla větší chuť než hlad, jelikož její žaludek byl opravdu po tom, na co si chudák musel zvykat, zcvrklý. A tak to do sebe nechtěla naházet rychle, ani celé, jelikož pak by ji bylo jen zbytečně špatně. Pak zvedla pohled k Darylovi. Jako by možná měla chuť něco říct, avšak sama ani nevěděla co. Ne že by neměla co říct, jen nevěděla co přesně. A tak radši zase sklopila pohled ke konzervě a zůstala potichu.
|
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Les
Jul 29, 2019 10:57:04 GMT
Post by Daryl Lawrence on Jul 29, 2019 10:57:04 GMT
Nechápal tu malou zradu jeho psa. Jistě, nebyla to nějaká zrada, ale Daryl si tak nějak myslel, že bude vždycky u něj a na okolí bude vrčet přesně jako Daryl. Možná chtěl nějakého vrčícího společníka, proto možná Psa tenkrát neodehnal a nechal ho ať jde s ním, ale teď si zase přišel sám v tu chvíli kdy ho Avery pohladila, hodila klacek a Pes byl zase někde pryč. Žárlíš, Daryle... Pověděl si v hlavě a nad tím se okamžitě zamračil a zarazil se. Daryl nikdy nežárlil, nebo aspoň si to myslel. Ale teď aby žárlil? Ne..to nedělal bylo to naprosto zbytečné no ne? Určitě jo. Raději nad tím zavrtěl hlavou, aby to nějak neřešil a věnoval se raději ohni, dokud nezačala lehká konverzace o přezdívkách. Jenom ji sjel již po několikáté pohledem a ušklíbl se. "Jsi mladší než já, všichni kdo jsou mladší jsou děti," zavrčel jenom s pokrčením ramen, ano tak lehký jeho názor byl. Nebyl bručoun, jenom neměl zrovna náladu, ovšem...tím pádem nemohl mít náladu posledních několik měsíců, nedej bože let. Jenom se díval do ohně, nechtěl na ni furt zírat, aby si to snad nevyložila nějak špatně a nakonec se sám ponořil do myšlenek. Chvíli přemýšlel jestli by neměl snad ještě něco říct, ale Avery se mu stejně zdála někde myšlenkami mimo a tak to nechal být a raději si hleděl svého. Stejně...už toho ukázal dost přátelského, jako třeba to, že ji nedal nůž pod krk, že ji vzal sebou a nebo že nechtěl nic za výměnu, nebo že ji ani neokradl. Byly to jeho nezvyklé činy, že nic takového neudělal ale bylo tomu tak, a rozhodně jen tak nic neukáže, nic co by nasvědčovalo tomu, že je dobrý, neboť on měl zaryté v hlavě že dobrý rozhodně není a to že je u něj ta holka byla jenom slabá chvíle. Proto raději hleděl před sebe a mlčel, což bylo vlastně hned po mračení to, co mu šlo dost dobře. Sem tam se podíval do ohně, raději ho buď prošťouchl, aby to nechcíplo a pak přiložil a jenom nechal to ticho kolovat okolo nich. Bylo docela dlouho ticho, dokonce se divil, že se Avery zeptala na to kde jsou, a on když neměl sebemenší důvod proč ji to neukazovat se k ní prostě nahnul a jenom ji to ukázal. Stejně...chtěl aby zmizela co nejdřív, myslel si že to udělal jen proto, nebo taky proto, aby to využil a podíval se po nějakém tom místě. Všechno ji důkladně ukázal, naznačil ji i silnici, aby mohla odejít, to chtěl ne? Začínal o tom pochybovat, nechtěl si to samozřejmě přiznávat, což ani nedělal, ale trochu ho děsilo, že si k sobě pustil někoho tak...no veselého. On veselý nebyl, ale Avery se mu zdála až moc veselá, nebo snad společenská a on se snad bál, že by pocítil radost... vlastně netušil co ho děsí víc a raději nad tím ani nepřemýšlel, prostě ne. Raději trochu zamrkal, aby svoje no pro něj hodně divné myšlenky zahnal a vrátil se zpět do sedu, který před tím tak nějak okopíroval od ní. Využil toho, našel si na mapě nějakou obec, kde by rozhodně měly být nějaké domy a to by mu mohlo stačit. Uvidí, rozhodně to zkusí a když ne asi se bude muset posunout o něco dál.. To už si všiml, že konzerva byla hotová, proto ji vytáhl z ohně a začal se do ní dolovat. Samozřejmě se podíval jak to jde Avery a nakonec když to otevřel, udeřila ho do nosu ne moc příjemná vůně. Samozřejmě to neřešil, vůně nevůně, hlavně aby to bylo k jídlu. Měl lžíci, ostatně tu nikdy nepoužíval, proto si konzervu chytil hadrem a jenom si ji chytil a začal se tím ládovat. Zalezl do konzervy prsty druhé ruky a pak na nich vylovil jídlo, které si hned dal do pusy a nakonec takto pokračoval i když mohl vypadat sebevíc nechutně. Nakonec se podíval na něj, všiml si toho pohledu, jak se na něj dívala, ale to po chvíli přešlo a zase se dívala někam jinam. Proto si nabral velké sousto na prsty, že mu kousíšek upadl na zem a pak se na ni podíval. "Čekal bych, že budeš ukecanější, aspoň tak vypadáš," zabručel, možná se to dalo brát jako kdyby si řekl o konverzaci, ale on si to nepřiznal. Místo toho snědl poslední sousto a pak s pohledem upřeným na ni si začal olizovat svoje prsty, aby se aspoň nějak umyl. Byl nechutný? Zřejmě ano, ale bylo mu to jedno, totálně jedno...
|
|