|
|
Post by Avery Bradbury on Jul 11, 2019 17:47:51 GMT
|
|
|
|
Post by Avery Bradbury on Jul 11, 2019 18:16:24 GMT
Pomalu ale jistě se blížila zima, podzim byl již v plném proudu. Avery bylo jasné, že bude co nevidět potřebovat teplejší oblečení, svou koženou bundu měla ráda, byla celkem teplá, ale hlavně bylo těžké skrz ni prokousnout (či proděravět), jenže pokud někdo přežívá venku, či v nezateplené budově, pouhá bunda proti promrznutí nestačí. Ano, mohla by si rozdělat oheň, ale jelikož Avery cestuje sama, oheň rozdělává jen málokdy, nechce na sebe poutat pozornost mrtvých (a některých živých). Od doby, co ztratila stopu bratra s otcem věřila jen málo lidem, vlastně poslední skupinka se kterou pár krátkých týdnů přežívala byla plná idiotů, kteří se neuměli chovat jako lidé. Už to byla jen zvířata, prasata. A tak se rozhodla být sama, alespoň do té doby, než nade někoho, kdo za to stojí. Avšak společnost Avery chyběla a to velmi, odjakživa byla přátelská, měla povahu čistého extroverta. Také ji ostatní lidé dodávali pocit bezpečí, každý den mohl být její poslední, kdyby někde uvízla, nenašel by se nikdo kdo by ji mohl pomoct. Cestu do nákupního centra už dlouho odkládala, ale věděla, že už moc času nemá, a tak zrovna dnes nadešel ten den, kdy se vydá pro nějaké nové oblečení, nejlépe i jiné zásoby a jídlo. Ještě nebyla tak zoufalá, aby oblečení svlékala z mrtvých. Na sobě měla to co většinou, neměla si moc co vybírat - tmavě modré triko, černou koženou bundu, dosti potrhané zelené kalhoty s kapsami a páskem na dva nože, které měla pevně jeden na každém boku. Našlapovala potichu v kožených, šněrovacích botách, sahajících až pod její kolena. Jako vždy se většině mrtvých snažila vyhnout, avšak na několik narazila a musela se s nimi vypořádat. Sice už se z toho stal takový zvyk, zabít dva až tři hned po sobě, avšak hluboko z nich měla stále strach stejný. Vždyť to bývali živí lidé. A teď jim visely orgány až k zemi, avšak to je nezastavilo od touhy k napadení všeho co se hýbe. Když se přibližovala k místu, v hlavě už měla připravený celý plán k provedení akce. Nejprve si jako vždy zkontrolovala a obešla celou budovu, musela si být jistá kolik má možných únikových východů a cest. Nemohla tam přece jen vpadnout, přesvědčená že odejde tak jak přišla - to by musela mít opravdové štěstí, no a to zrovna Avery poslední dobou neměla. Když se ujistila, namířila si to přímo k hlavnímu vchodu. V okolí napočítala asi jen osm mrtvoláků, avšak vevnitř jich mohlo a nejspíš i bude mnohem víc. Byla opatrná a tichá, a celkem se ji dařilo na sebe neupoutávat pozornost. Do budovy se už někdo nejspíše snažit dostal, jelikož skleněné dveře byly rozbité, sklo se válelo všude na zemi. Avery se pomalu protáhla otvorem, aby se nepořezala a ihned se znovu zastavila, aby si nové prostředí prohlédla. Musela to provést co nejrychleji, jelikož srdce ji bušilo tak silně a tak hlučně, že měla pocit, že ho uslyší každý chodec v okolí. |
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Post by Daryl Lawrence on Jul 11, 2019 18:57:29 GMT
/Chladné počasí.. zima se blíží/ pomyslel si Daryl mezitím co svýma očima sledoval měnící se les, který se sám připravoval na zimu. Veverek už měl málo a proto se rozhodl že bude potřebovat nějaké normální jídlo.. V zimě bude zvěř schovaná a on by akorát pošel hlady.. věděl o nákupním centru, ale nechtělo se mu tam. Šipek do kuše moc neměl a nesměl přijít o další.. ovšem měl tam tu možnost ale by tam mohlo něco takového být nebo aspoň část a pak si to vyrobil ručně jako vždy ostatně. S menším zavrčením si sebral svůj batoh, zkontroloval brašnu na motorce a přes záda si hodil kuši. Ještě si zkontroloval jestli má nože a zbraň. Na nic nečekal sedl na motorku a rozjel se k tomu obchodu. Byl tam dřív ne ona, nejdříve obešel okolí, a pak se zastavil u dveří, na které zaklepal a čekal. Objevil se tam zatím jenom jeden mrtvák - tak jim říkal - a on chytil dveře že je otevře. Samozřejmě to nešlo a tak si vzal kuši, trochu více se rozeběhl a praštil do dveří, které se rozletěly na střepy. Rychle vlezl dovnitř trochu se řízl ale ignoroval to a hned namířil na mrtváka a vystřelil. Šíp se dostal přímo mezi oči a mrtvák na zem.. vytáhl si z kapsy baterku a začal to všechno prohledávat. Bral potřebné věci a dokonce i nepotřebné ale líbily se mu. Vždycky měl zvláštní libost v panáčcích a tady nějaké našel. Vzal si dva, pak nějaké konzervy, dokonce i tyčinky se sladkým! Bral fakt všechno a našel si i džem a vepřové maso ve sklenici. Ruka do které se řízl ho bolela ale ignoroval to. Dostal se to regálu s oblečením a přemýšlel jestli něco nechce. Ne.. svoje oblečení jen tak nesundá. Najednou mu stačilo jedno křupnutí skla a hned se vydal ke vchodu zabít mrtvolu ovšem najednou viděl nějakou holku. Mířil na ní kuší schoval se ve stínu.. všiml si mrtvoly co se plazila od regálu s alkoholem hezky rovnou k holce. Chtěl vidět co udělá, anebo si mezitím rozmyslet jestli ji pomůže nebo ne. I když... On nepomáhal nikdy a teď by se to nemělo změnit no ne?
|
|
|
|
Post by Avery Bradbury on Jul 11, 2019 19:18:37 GMT
Nechtěla ztrácet čas, který ani neměla, ihned si začala prohlížet všelijaké mikiny, sice na tom jaká se ji líbí už v tomto světě moc nezáleželo, ale když měla na výběr, mohla se přeci podle toho i zařídit. Avšak všechny dámské mikiny byly moc krátké, jakoby snad ženské nepotřebovaly zahřát dolní partie. Avery si povzdechla a pohledem ucukla k mužskému oddělení, které bylo jen kousek vedle toho dámského. Ano, v minulosti i ona byla jednou z těch stereotypních dívek, která nosívala praštěně velké mikiny a trička a košile svého přítele. Při myšlence na Deana se zamračila, snažila se zapudit vzpomínku toho rána. Toho rána po té dlouhé noci, kdy jí naříkal v náručí a toho rána kdy mu po této noci musela hlavu probodnout nožem, který ji teď držel na opasku, aby se neproměnil. Avšak popravdě, Dean, její matka, bratr a otec, to bylo jediné na co každý den myslela. Avery se na moment ztratila v myšlenkách, skoro si ani nevšimla mrtvolné ruce natahující se k jejímu lýtku. V ten mohla být ráda, že na sebe hloupí mrtvoláci upozorňují svými chraptivými zvuky, jelikož si mrtvoly stihla všimnout, lehce sebou trhla aby se dostala zpět do reality a silně dupla na hlavu onoho chodce, spíše plazivce (tento neměl nohy). Tělo bylo mrtvé a v rozkladu, proto byla hlava měkčí a jedno dupnutí stačilo. Avšak teď měla Avery na botě krvavý sajrat z mozku. Paráda. Otráveně si povzdechla a spodek boty si bezostyšně otřela o potrhané triko mrtvoly. Ani se nad tím nepozastavila. Předtím by si něco takového nedovolila, bála se, že by to snad bylo bezpáteřní a bez špetky respektu. Asi se doopravdy mění všichni, i ti, kteří měli předtím velmi vysoké morální zásady. Avery se nechtěla nechat znovu rozptýlit a tak se natáhla k obyčejné černé mikině z - ano - pánského oddělení. Mohlo to být na mladou dívku dosti klišé, avšak bylo to praktičtější - byla teplejší a delší, a navíc, je to takový ten pocit toho pohodlí, bezpečí. Nechtěla toho sebou moc tahat tak si vybrala jen dvě nové obyčejné trička, ty se vždy hodí, i když ne jen na oblečení. Nacpala své úlovky do batohu a pak konečně přišla řada na jídlo. Avery opravdu doufala a tiše se modlila, že zde zbyly nějaké konzervy, jelikož to jediné dlouho vydrží, i přes zimu. (A také prosila o nějaké sladkosti, to bylo v dnešní době dost vzácné jídlo.) Když se blížila k části s jídlem, zastavila se. Možná to byl jen pocit, ale něco bylo divné. Tak divně divné, jinak divné, a jinak podezřelé než byla dosud zvyklá. Asi už začala být i paranoidní. V obchodě bylo šero, musela přivřít oči, jelikož měla pocit, že se nedaleko od ní něco pohlo. Kdyby to byl mrtvolák, už by si to mířil k ní, ale nikdo stále nešel. Zamrazilo ji. Rukou sjela k pistoli, sice ji moc často nepoužívá, ale teď by nožům možná ani nevěřila. "Vylez ven." Řekla první věc, která ji napadla. Ani nevěděla, jestli tam doopravdy někdo je, nebo jestli ji jen šálí zrak a smysly, musela to ale přece zkusit. Promluvila tiše, ale tak, aby ji "dotyčný" či "dotyčná" (nebo snad "dotyčné"?) zaslechl. Nějaké problémy bylo teď to poslední co chtěla. |
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Post by Daryl Lawrence on Jul 12, 2019 12:38:15 GMT
Darylovi to přišlo zábavné, dlouho neměl nějakou zábavu a vidět ještě někoho živého, který by mohl umřít během chvíle jenom kvůli nepozornosti. Avšak ho ta holka docela překvapila, když se pohotově probrala z toho..no ať to bylo cokoliv a rozdupla tomu mrtvákovi hlavu. Nijak se nezatvářil, ani znechuceně nebo tak, přišlo mu to už nějaké automatické a jenom se musel sám pro sebe ušklíbnout jak si otřela botu o triko mrtvoly. Docela ho to pobavilo, myslel si že by to snad dělal jenom on, ale nestalo se tak. Byla to i ona, ta, kterou sledoval. Stále na ni mířil, skenoval ji pohledem jestli by o ní něco nezjistil a dosti povedeně se schovával ve stínu. Musel se ušklíbnout nad tím jak hledala jídlo, dnes byli všichni stejní, dokonce i on mezi ně patřil, když se zrovna dnes vydal hledat jídlo. Přemýšlel - spíš ho to napadlo -, že by snad s ní mohl prohodit řeč, ale..to on neuměl, navázat nějakou stupidní konverzaci. Možná si všimla, toho co byl bez noh, ale toho co se plazil za jejími zády bez kusu nohy, ale tu druhou měl, bez spodní čelisti, takže jazyk mu vysel ven a jenom vydával tiché zvuky. Možná proto si ho ta holka nevšimla. Mířil chvíli na holku, mohl ji ušetřit žití v tomhle mizerném životě, ale taky mířil na tu nechutnou mrtvolu, která tu musela být dost dlouho dle toho jak vypadal a kdyby Daryl vystřelil mohl by té holce pomoct. Živý se přeci jenom hodí víc.. pomyslel si a najednou zaslechl její hlas a celý na moment ztuhl. Jeho plán o schovávání zřejmě pořádně nevyšel a tak se jenom zamračil když ji zaslechl a chvíli přemýšlel jestli to je na něj. Popravdě, to že měla pistoli, po které sahala mu bylo opravdu jedno, byl by rychlejší a přežil by, to mu stačilo. Nic neřekl a ke všemu neposlechl, místo toho namířil na mrtvolu co už natahovala svoje shnilé ruce na holku a vystřelil. Šíp proletěl těsně vedle dívky, možná cítila nějaký průvanek a zabodl se v oku, ze kterého najednou vylezlo i pár červů! Dobrá..teď se Daryl na chvíli zatvářil nechutně, protože to dlouho neviděl. Mrtvola hned klesla k zemi a on se sám pro sebe zašklebil vítězně. Ovšem víte, jak říkal, že každý může umřít během nepozornosti? Platilo to i pro něj, jak si jen tak hrál s tou holkou jestli ji pomůže nebo ne, no pomoc to úplně nebyla nedával pozor za sebe a najednou ho povalil nějaký mrtvák a on s ním spadl ze stínu. "Kurva práce!" zavrčel okamžitě, upustil kuši s tím že dopadl tvrdě na záda, a začal se bránit. Mrtvák nebyl tolika rozložený, naštěstí nevypadal nějak hnusně, ale energie, aby si kousl do Daryla měl zřejmě dost. Útočil a Daryl se snažil bránit, aby ho nekousl a taky dosáhnout pro nějakou zbraň. Věděl že mu to nevyjde a jak to taky dopadlo že?
|
|
|
|
Post by Avery Bradbury on Jul 12, 2019 12:59:16 GMT
Srdce ji bušilo, když pistolí mířila do prázdna, avšak jakoby se na chvíli zastavilo, když kolem ní něco velmi rychle proletělo. Ihned se otočila za sebe a její oči se střetly s mrtvolou. V oku měla šíp, a zrovna padala k zemi. Že by ji zrovna někdo zachránil život? Otočila se zpět k místu původu šípu, a zrovna když tak udělala, ozvala se rána a její myšlenky se potvrdily. Byl to muž, živý, avšak i on teď zápasil s jedním z těch mrtvých, sápajících se po kousku masa. Avery nad tím dvakrát nepřemýšlela, avšak přišlo ji hloupé vystřelit z pistole, jen by to upoutalo pozornost více těchto věcí. Rychle teda sáhla k boku a z pásku u kalhot vytáhla kuchyňský nůž, který s sebou měla snad už od začátku. Bez toho, aniž by ztrácela další čas doběhla k muži a chytla mrtvoláka zezadu za krk, byl těžký a tak ho jen kousek přiblížila a jednou ranou ho bodla z boku do hlavy. To ukončilo jakoukoliv tělesnou funkci, která mu ještě zbývala a Avery ho upustila, tak, aby nespadl na muže. Vydechla a nůž si otřela do boku stehna. Přišlo ji zábavné, jak muž, který ji zachránil život potřeboval sám záchranu hned na to. Beze slov mu pohlédla do tváře, ale jen na chvilku, sama už přišla do střetu s přeživším, kterému se nelíbilo, když se na něj někdo díval. Byl to podivín, Avery nikdy jeho počínání nepochopila, ale poučila se po tom, co ji vyhrožoval že ji vyškrábe oči. Možná i ze strachu z cizinců teď radši dívka ustoupila o dva kroky dál a rozhlédla se. Určitě tu bylo chodících mrtvol víc, a tak už nechtěla žádná další nemilá překvapení. Avšak byla zde ještě jedna věc, na kterou zapomněla. Koukla chlapovi do očí. "Děkuju.. za tamtoho." Hlavou kývla k mrtvole s šípem v oku. Přemýšlela, jestli říct i něco víc, ale nevěděla co, no - a upřímně - se i styděla, v přítomnosti takového muže se cítila jako malá holka, která neví co dělá, ani nevěděla čím to je. Možná protože muž vypadal dost strašidelně, ale kdo ne, v dnešní době, že ano. Ale nechtěla se moc dlouho zdržovat, slyšela kroky vycházející z útrob obchodu. Bylo jasné, že se přišli podívat co to tu bylo za rámus, a toho se Avery nechtěla znovu účastnit. Pistoli teda schovala do menšího pouzdra u opasku, ale nůž stále pevně držela. |
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Post by Daryl Lawrence on Jul 19, 2019 11:43:42 GMT
To že na něj mířila nebral nějak vážně, přeci jen...ona ho neviděla a navíc se mu zdála jako holka co nevystřelí. Možná dost zpochybňoval, ale bylo mu to celkem jedno, nezajímal se o cizí lidi, ovšem proč ji tím pádem pomáhal? I když se zdála jako nějaká padavka, která by snad neuměla ani střílet - jeho názor na holku - přišlo mu stejně docela vzácné a cenné, že žije tak dlouho. Jak to bylo vlastně dlouho od apokalypsy? Ztratil pojem v dnech, rocích, měsících a dokonce i v času. Prostě svítilo slunce? Viděl na cestu a mohl se posouvat dál, i když on vlastně chodil, či jezdil v kruzích a navíc se přesouval i ve tmě, někdy mu to přišlo bezpečnější, ne vůči mrtvým, ale živým. V lese se vyznal jako ve svých botách, takže neměl problém chodit i v noci. Jednoduše ji zachránil krk, využil svůj šíp, který nepatřil bohužel mezi jeho novější, které si vlastnoručně vyrobil. Byl spokojen se svoji střelbou, věděl, že nikdy nemine a navíc i když mu tam celku překážela holka, dokázal to a mrtvolu hezky uzemnil. Samozřejmě i on musel patřit mezi ty, které chvílemi nedávali pozor, avšak on ho nedával z jediného důvodu, což bylo jenom protože chtěl pomoct holce, ale najednou vypadl ze svého již oblíbeného stínu s mrtvákem na hrudi a s nadávkami na jazyku. Nadával, vrčel, mračil se. Škoda pro něj, že pohled neumí zabíjet, kdyby tomu tak bylo byl by každý mrtvý, všichni kdo by se na něj jen křivě podíval. Snažil se tu hnusnou mrtvolu držet jednou rukou a pravou dosáhnout buď pro kuši, která mu spadla, anebo alespoň k noze pro svůj oblíbený nůž. Samozřejmě mu jeho no ne moc skvělý plán nevycházel, neboť kdykoliv se jenom trošku pohnul, rozkládající se mrtvola přiblížila o něco víc k jeho obličeji a do ucha mu bily ty nechutné skřeky a pazvuky co vydával - pokud to byl muž - a tak musel najít jiný plán jak se toho svinstva zbavit.
Nečekal ani trošku, že by ta holka dokázala ty věci. Za prvé, nečekal, že by se dokázala ohánět nožem a za druhé, nečekal, že by mu pomohla. Najednou ty nechutné pazvuky utichly a mrtvák spadl hned vedle něj. Svým klasicky zamračeným pohledem se ujistil, jestli ta potvora fakt nežije a nakonec se hned podíval na tu dívku. Zamračil se ještě víc, ani trochu se mu nelíbilo, že měla v ruce nůž, jistě mohl by ji přeprat, ale i tak se mu to nelíbilo ani na jedno jediné stupidní procento. Trochu od ní couvl, začal se nemotorně zvedat a hned chňapl po kuši - miloval tu jistotu, že je ve svém bezpečí - a otočil se na tu holku. Přeměřil si ji pohledem, jeho první plán zahrnoval její omráčení, či boj aby koukl co by mohla schovávat, co by se mu hodilo, ale tak nějak se mu to v hlavě rozpustilo, když ho ta holka zachránila. Přiznával, dlouho se mu to nestalo, ale nedával na sobě znát známku rozhozenosti. Když najednou promluvila, naklonil hlavu jako kdyby neznal to slovo. Copak v tomhle zkurveném světě někdo děkuje? pomyslel si, ale pak se podíval na mrtvolu, ke které hned přišel a s nechutným mlasknutím v oku vytáhl svůj šíp a otřel ho o mrtvolu. No co, on tohle dělal často, bylo mu úplně jedno jestli by jim měl projevit nějakou úctu, už to nejsou lidi, a mrtvoly nezůstaly mrtvými takže to byly jenom zrůdy. Chvíli kontroloval svůj šíp a nakonec se podíval na tu holku. "Hm...," zabručel jenom a pokrčil rameny. Vlasy, které už měl delší a samozřejmě pěkně špinavé mu lezly do očí, takže si usmyslel že nebude nějak k poznání, stejně by ji ta špína, ta černota co měl na tváři vyděsila. No i tak zvedl hlavu a koukl na ni. Nepoděkoval slovně, to on asi ani neumí, nebo si nepamatuje kdy naposledy to použil. Jenom děkovně kývl a rty semkl do jedné čáry. Obhlídl okolí, přemýšlel jestli promluví, jestli zkusí navázat kontakt, když už ji asi neokrade. "Kdo by to čekal? Děkovat v tomhle zasraném světě," nakonec opravdu promluvil svým hrubým chraplavým hlasem. Možná to udělal aby pochopila, že nůž držet může, ale nic nezkoušet, aby pochopila, že by to byla ona kdo by umřel. Koukal okolo, připraven kdykoliv zvednout kuši a vystřelit, kvůli hluku co udělal, ale taky se díval okolo a sem tam na holku. Upřímně ho zajímalo, jestli na to něco řekne, i když si nalhával že žádnou konverzaci nepotřebuje, ovšem...bylo to jinak. Docela by mu bodla.
|
|
|
|
Post by Avery Bradbury on Jul 19, 2019 18:10:16 GMT
Přesně jak Avery očekávala, muž se choval jakoby mu někdo do zadku nacpal velkou nakládačku. Ale kdo dnes ne, že ano. Postavila se tedy bokem a radši pozorovala temnou chodbu obchodu, už za nedlouho by mohli mít společnost, pokud tedy neodejdou. Tedy Avery, osud muže ji až tak nezajímal. Ano to znělo divně, když mu pomohla, ale to by nebyla Avery. Byla hodná, dobrá, společenská, nenechala by někoho jen tak bezvýznamně umřít. Teď však věděla, že si muž poradí, nepotřebovala tedy společnost. Vlastně, společnost by se ji hodila, ale z muže měla strach, nevěděla, jestli by ji neurazil hlavu jen když na něj koukne. A tak tedy pozorovala chodbu a plánovala kam dále povede její cesta, avšak periferně si dávala pozor na chlápka, nikdy nevěděla co čekat, od dnešních lidí. Zabručel a tak mu opatrně věnovala nějakou tu pozornost. Když kývl nereagovala, jí to stačilo. Když promluvil, chvíli tiše stála a pak mu poprvé koukla do očí. Lehce naklonila hlavu a chvíli přemýšlela, jestli na takovou poznámku vůbec něco říct, pak se ušklíbla. Sama sebe tím překvapila, nechtěla aby mu přepnulo v hlavě a usmyslel si, že je jakási drzá, myslela si ale, že by mu to mohlo být jedno. "Alespoň je furt za co děkovat." Pokrčila rameny a neuhýbala pohledem. Pak však uslyšela křupnutí, úplně stejné, jako když někdo šlápne na -- na sklo. Sklo ale přece nebylo rozbité tím směrem, odkud zvuk přišel. Jakmile se Avery otočila ke vchodu, ihned ji došlo, že zaujali něčí pozornost. Dírou ve skle se prodíral jeden mrtvý a za ním byla menší skupinka tlačící se na něj. Jelikož mrtvý necítil bolest opřel se celou váhou o sklo a odřezal si kousek masa z tváře, které na něm zůstalo viset. Z hlubiny obchodu už se sunula další malá skupinka a Avery věřila, že na další záživné rozhovory s mužem není čas - musí najít cestu ven. Když si Avery před vchodem dovnitř obchod prohlédla, viděla jen dva a v cestě k oběma byla teď zaplněná, takže buď si musela cestu ven probojovat, nebo vymyslet jinou. Obojí ji nahnalo strach, avšak druhá možnost byla pro ni proveditelnější, jelikož byla větší šance, že přežije. Na přemýšlení už také nebylo moc času. Dívka vzhlédla k muži, možná, tedy určitě, by bylo lepší, kdyby tohle udělali nějak společně. Tohle se Avery stalo poprvé, sice už byla v několika nepříjemných situacích, kde šlo o krk, ale ještě nikdy nebyla takhle skoro sama zaseknutá, bez toho aniž by věděla kudy ven. Nechtěla moc cizímu muži věřit, cizinci si přeci v těchto situacích nepomáhají, radši nechají neznámého za sebou, aby přežili. V této situaci bylo pravděpodobnější, že Avery bude ten zanechaný. Sice byla celkem rychlá a uměla být tichá, ale co ji pomůže být tichá, když už si jí mrtví všimli. Avery si uvědomila, že nad situací moc přemýšlí - tohle je jeden z těch momentů, kdy musí dříve konat, pak myslet, hlavní bude, když to přežije. Zvyšující se počet mrtvých po obou stranách ji nijak neuklidňoval. Pevně sevřela nůž v ruce a koukla na nejbližšího mrtvoláka, který už po ní natahoval své smrtí nasáklé pracky. Kopla ho do kolene vší silou, a jakmile si během pádu klekl, chytla ho za vlasy, nebo alespoň to, co mu ještě nevypadlo, a vrazila mu nůž z boku do lebky. Lehce se tam sekl a tak musela rukou trhnout, aby nůž vyndala. Z tohohle se neprobojuje, bude muset běžet. |
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Post by Daryl Lawrence on Jul 19, 2019 19:20:54 GMT
Není divu že se Daryl choval tak...no tak jako vždycky. Nikdy nikomu nevěřil snažil se udržet tím svým strašidelným a divokých chováním odstup. Možná by umřel, možná by si musel uříznout ruku, aby si zachránil krk, ale jeho život by stejně skončil, protože kdyby nepoužíval kuši...no prostě by to nebyl on a jeho podivná jiskra jednoduše vyhasla. Takže i když si to strašně nerad přiznával, vděčil za pomoc. Ještě to umím? To zírám... pomyslel si a nakonec se sám rozhlédl okolo. Měl zmizet dokud byl čas, ale ta holka ho zaujala tak moc, že tam prostě stál a v hlavě mu šrotovalo co by s ní mohl udělat. Okradení, ani smrt nepřipadalo v úvahu, kontakt navázat pořádně neumí, tak co jiného? Nad svými myšlenkami protočil očima a jenom nakonec nekoukal na ni a nějakou chvíli se staral o sebe. Chtěl vypadnout, ale proč to nedokázal? Proč měl pocit, jak kdyby ho ještě potřebovala? Nebo ty ji... jeho podvědomí ho nehorázně štvalo, ale ignoroval to, dneska jo. Neměl náladu na vnitřní hádku, ani na taková přiznání, že bude on potřebovat ji. Houby, Daryl nikdy nikoho nepotřebuje. Nakonec dokázal pronést smysluplnou poznámku, no myslel si že je smysluplná, vždycky si myslel, že jeho mysl má nádhernou logiku i bez nějaké střední školy. Podíval se na ni, zvědavě, ale i tak si svoje emoce hlídal aby moc neprozradil. Sjel ji pohledem a ledabyle pokrčil rameny až mu v nich nečekaně a hlasitě křuplo. "Spíš...jsi jediná, která mi kdy poděkovala," zabručel okamžitě a pohled ji oplácel. Oční kontakt udržet dokázal, kolikrát si rád hrál na hru, kdo dřív se vzdá. Teď by vyhrál, ale to jen díky tomu, že dívka uslyšela křupnutí skla dřív, ovšem on nebyl ani na chvíli pozadu. Začal se rozhlížet okolo, nasadil ten svůj klasický vražedný pohled - kdy ho vůbec sundal? - a konečně si všiml jak jejich východ byl zabraný skupinkou mrtváků. Přikrčil se, snad aby ho neviděli, dělal to tak pořád. Otočil se a všiml si i druhé skupinky u zadního východu.
"Kurva...kurva...kurva," vrčel jednu kurvu za druhou a začal přemýšlet. Nechtěl v tu chvíli uvažovat nad tím, jestli chce dostat ven jenom sebe, anebo i ji. Podíval se na ni, prohlédl si ji a cítil jak polevil. Jedna pomoc...nic to neznamená... uklidňoval sám sebe, ani netušil co bude pak, měl prostě pocit že by ji byl zavázaný. Tak to hold dopadá, když mu někdo zachraňuje krk, nepřestane oplácet, dokud si sám nebude myslet že má dost. Rozhlížel se okolo, přemýšlel co udělat, dokud se mu nad hlavou nerozsvítila imaginární žárovička. Vždycky věděl, že dostane nějaký nápad. Stačilo by, kdyby zastavili aspoň jednu menší skupinku. Možná by je pozabíjeli, ale nechtěl dávat holce šanci, aby ho popostrčila do nich a utekla. Obešel ji, přešel k regálu a zapřel se do něj. Pohnul se, opravdu se pohnul. Podíval se na okno za dalším regálem, byla to jediná cesta ven a pak rychlý útěk k jeho motorce, kterou si schoval. Rychle se podíval na dívku, přiblížil se k ní dostatečně blízko, že by mohla snad cítit jeho smrad z častého nekoupání a zvedl jeden ze svých špinavých prstů. "Jestli poznám sebemenší podkosení nohou, abys zachránila sebe, věř mi, že to nebudu já, kdo se bude válet na zkurvený podlaze a nebude svačinou pro ty nechutný chcípáky," pohrozil ji, ještě ji snad hrozil i pohledem, aby ji to bylo jasné, a nakonec přešel k regálu, kuši hodil na záda a rukami si zapřel o regál. "Dá se shodit, i když je těžký jak prase. Tlač, hned jak spadne na ty debily poběžíme k oknu, rozbijeme ho a pak poběžíš kam chceš. Jestli za mnou, budiž, hodím tě kam chceš. O něco se pokusíš a budeš si vybírat jedině tak smrt," zavrčel jako by se o nic nejednalo. Bylo to po dlouhé době co nejvíce promluvil a taky bylo poznat, že zřejmě víc než hrození a sprostá slova neumí. V každé větě, co ji řekl, dal sprosté slovo, opravdu v každé, ale bylo mu to jedno. Byla to jeho součást a bylo jenom na ni jak to vezme. Nečekal na ni, doufal v hloubi duše, že se zapře taky, že nebude ovládnutá strachem a zbytečně nezabije oba dva. Dvě síly, doufal že to vyjde, jestli ne, měl zbraň aby se včas zabil. Lehké jako facka no ne?
|
|
|
|
Post by Avery Bradbury on Jul 19, 2019 20:25:45 GMT
Zatvářila se překvapeně po jeho slovech, že je jediná, kdo mu kdy poděkoval. Neměla moc čas reagovat, nejspíš by ani nevěděla jak a tak to nechala bez poznámky. Znervózněla ještě víc, když si všimla jistého -- znepokojení i v mužově pohledu a hlavně v jeho slovníku. Čekala by, že takový chlápek to v klidu nějak vyřeší, bez toho aniž by takhle stresoval, jeho přístup ji nijak neuklidnil. Avšak zůstala potichu, chtěla si najít svou cestu sama, nechtěla mu viset na krku, avšak on začal jednat a zahrnul ji do svého plánu jak se dostat ven. Jen tiše přikývla, a ihned se zapřela do regálu. Byla to celkem pohublá dívka, moc síly nepobrala, ale zapřela se jak nejsilněji jen uměla, a po chvilce regál opravdu povolil, Avery však na a ještě více se zapřela, aby i doopravdy spadl. Když spadl, ozvala se velmi hlasitá rána, to co na regálu zbylo se sesypalo a vše skončilo na zemi, na několika tělech. Ne všechny to zabilo, někteří mrtví stále skřehotali a někteří dokázali i vztáhnout ruce skrze díry, avšak zpod regálu už se dostat nemohou. To by bylo, jedna část je za nimi. Teď přišlo na řadu rozbít okno. Byl to jen obchod, určitě neměl neprůstřelná okna, a jestli Avery teď udělá něco hlučného nebo ne už bylo celkem jedno, a tak ještě než se k oknu přiblížili tak si vytáhla pistoli. Muž byl o pár kroků před ním a tak si dala pozor aby ho netrefila, namířila na sklo a stiskla spoušť. Sklo se rozbilo, ale zůstalo ještě na místě, stačilo do něj jen kopnout a mělo by se rozpadnout. Zpoza několika regálů se objevilo několik dalších mrtvých, kteří tu nejspíše byli už předtím, Avery namířila na hlavu jednoho a prásk, trefila se přímo do hlavy. Ve střílení z pistole byla dobrá, měla celkem dobrou mušku, avšak moc často ji nepoužívala, zrovna kvůli hluku. Byla dost napnutá, ani nepřemýšlela nad ničím jiným co muž řekl, než nad únikovém plánu, ani nepřemýšlela nad tím co bude pak, vlastně ani nevěděla, kam půjde potom. Věděla, že se blíží zima, první zima v tomto šíleném světě a Avery opravdu nevěděla kam jít. Nechtěla být sama, ale zdržovat se zrovna s takovým člověkem? To by možná byla ve větším bezpečí kdyby si udělala táborák přímo uprostřed města. Ale co ona může vědět, přece jen ji ten člověk dnes zachránil život, bez toho aniž by ji znal, a teď ji dokonce nenechal umřít uprostřed obchodu a zahrnul ji do svého exitu, jestli by se to tak tedy dalo nazvat. Už ani nevěděla co si o něm myslet, znala ho sotva pár minut a ani ho vlastně neznala. "Máme další společnost." Pronesla jeho směrem, když si všimla dalších nákupních mrtvoláků, krátce koukla na muže a pak zpět na sklo. Stačilo jen kopnout a utíkat. Kam však Avery stále nevymyslela. |
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Post by Daryl Lawrence on Jul 19, 2019 22:01:09 GMT
Bylo mu u zadku co si o něm asi mohla myslet. Inu dobrá trochu ho to zajímalo, neboť je to přítomnost, kterou po dlouhé době neokradl. Raději to nebral nějak vážně a okamžitě začal vymýšlet plán. Snažil se nedávat najevo nejistotu, samozřejmě nezakryl celou velkou vlnu nejistoty, mohla si toho všimnout, ale to Daryl okamžitě našel plán, o kterém si myslel, že bude i fungovat. Všechno té holce řekl, nemohl ji tu prostě nechat, ani se mu nechtělo, i když to nedělal moc často tohle byla právě jeho výjimka. S hromadou sprostých slov, s vyhrožováním, že to ona umře ji zasvětil do jejího plánu a nakonec se zapřel o regál. Opravdu to s ní šlo docela dobře, plánoval si ji snad nechat jako nějakého domácího mazlíčka? Blbost. To on nedělá, nesbližuje se s lidmi. Tak proč ji kurva pomáhám? zeptal se sám sebe, ale pak si uvědomil, že na to asi čas nebude a nakonec se zapřel i on. Chvíli trvalo, než regál povolil a další chvíli než spadl. Zatarasilo to, opravdu to zafungovalo a on se s ní po boku dostal k oknu. Vzal si do rukou kuši, kryl ji záda ovšem byl moc blízko výstřelu a tak ho velmi hnusný hluk rozhodil, div nespadl. Najednou jak kdyby bylo všechno v nějakém izolantu, pořádně neslyšel, ale znal to. Bylo to naštěstí jenom chvilkové. "Fajn nápad," zabručel, a rychle se natáhl po nějakém časopise ještě. No co, na podpal se hodí všechno. Ani si nevšiml, že by to byl dámský časopis s radami jak na milostný vztah, bylo mu to jedno, hlavně aby to hořelo. Nakonec se podíval na sklo. Kopnul do toho a na skle se objevily jenom větší praskliny, ještě jednou a bude to. "Dělám na tom, kurva," zavrčel jenom a kopnul o něco silněji. Okno se rozletělo jenom v určitém místě, doufal že to bude dost široké i pro něj. Hrubě ji chytil za ramena a hlavu. "Jsi hubená, pro tebe to bude lehčí," nechápal jak mohl cizí holku pustit před sebe. Možná doufal, že by si tím získal nějakou důvěru? Ne, na tom mu teď nesešlo. Aniž by to začala nějak komentovat, jestli by vůbec začala, procpal ji oknem. Ulevilo se mu, když se holka vešla úplně bez problému, nevěnovalo ji to žádné škrábánutí. Daryl musel obětovat jeden šíp, aby si získal čas. Vystřelil po mrtvákovi, co se k němu blížil a pak se začal sápat. Trochu se zasekl, cítil jak se mu sklo zarylo přes jeho milovanou vestu do zad, ale bylo mu to jedno, nic co by se nezahojilo. Malinký proud krve cítil na zádech a pak na ruce. "Zasraná snídaně," okomentoval to snad jen proto aby odlehčil situaci a nakonec se protáhl s tím že měl ty dva škrábance. Viděl jak se blíží k oknu, proto se začal rozhlížet, aby se zorientoval a nakonec jenom cosi zavrčel - pravděpodobně nějakou nadávku - a chytil ji za předloktí. Nic neřekl, prostě se rychlým krokem skoro až během rozešel někam pryč ji táhl za sebou jenom z jediného důvodu. Nevypadala že ví kam chce jít, a proto ji odvede ke své motorce, kde bylo bezpečno, aby se rozhodla. Zvládl by ji vzít sebou? Na to neznal odpověď...možná, možná ne. Sám netušil a ani nevěděl jestli to chce zjistit. "Maká se s tebou dobře," utrousil tiše a koukl na ni, mezitím co ji zatáhl do uličky. Neřekl kam jdou, mohla by ho omráčit a ukrást motorku, ovšem na takovou stupiditu svoji motorku až moc miloval a tak ať si jen myslí, že si s ní chce užít za pomoc, bylo mu jedno co si myslí. Ale nebylo... řekl si v hlavě a jen ji popotáhl, aby pohnula. Musel ji tam dostat, prostě mu to přišla jako dobrý nápad ať chce nebo ne.
|
|
|
|
Post by Avery Bradbury on Jul 20, 2019 14:20:26 GMT
Zatímco muž před ní chvíli zápasil se sklem, hlídala okolí, kryla mu záda (ale i sobě) svým způsobem, aby se nic nedostalo až moc blízko, ale střelila jen ještě jednoho, který byl na dosah, ostatní byli stále ještě v celkem bezpečné vzdálenosti. Bylo vtipné, jak se časem tato bezpečná vzdálenost zkracovala, když si Avery na přítomnost mrtvol zvykala a nebála se jednoho, který je od ní patnáct metrů, jak tomu bylo na začátku. Jenže ani se nenadála a už stála u skla, během vteřiny se protáhla aby nezdržovala a seskočila z malé betonové zídky pod oknem, která naštěstí nebyla vysoká. Zastavila se aby si prohlédla okolí, mrtvých bylo více, než když přišla, ale nebyli nijak zvlášť blízko a nejspíše spíše šli ke vchodu, odkud původně hluk šel, nežli směrem k rozbitému oknu, takže zatím byli v suchu. Počkala na muže, jakoby se snad chtěla přesvědčit, že se taky dostane ven, aby z toho neměla špatný pocit, že prostě utekla. Když se i on dostal ven, chňápl ji za předloktí a vedl ji pryč, celkem dost rychlým tempem. Už se zase cítila jako nějaká malá holka a tak jak se objevili v jakési uličce, začala se vzpírat, možná i kvůli oné staré jizvě, když si nedávno rozřízla ruku a musela si ji zašívat sama, proto byla jizva velmi křivá, nepěkná a hlavně určitě ještě nevyléčená. Nejprve si toho nevšimla ale po chvilce co ji muž držel se ozvala bolest, nic hrozného, ale také nic příjemného. Více se ji nelíbil ten pocit být někam takhle vlečená neznámým chlapem. Povedlo se ji vysvobodit ruku z jeho sevření a zamračila se na něj, ne nějak šíleně vytočeně, spíše 'co to ten chlap blbne' zmateně. "Makalo by se se mnou i líp, nebýt rozdrcené ruky." utrousila sarkasticky a otočila se za sebe aby se ujistila, že je žádní mrtví nesledují. Teď ne, ale za chvíli nejspíše budou a u toho Avery zrovna nechtěla být. Ale kam měla jít? Už dlouho jen bloudila a hledala svého bratra a otce, vlastně svou naději, že je někdy najde už celkem vzdala, taková sice Avery nebývala, bývala vždy pozitivní a optimistická, ale apokalypsa nejspíše změní každého. V tom pomyslela na muže, co mohl on být před apokalypsou? Měl vůbec on někam namířeno? Všechny myšlenky se jí vypařily z hlavy když se dostali k motorce. Samozřejmě že měl motorku, jak jinak. Dean taky jednu míval, ale to ještě před apokalypsou a moc na ni nejezdil, jelikož s ní jednou spadl ne že by si nějak ublížil, ale cítil se moc trapně. Avery se usmála nad tou vzpomínkou a pak se její úsměv vypařil, zatřásla hlavou aby se vrátila do přítomnosti. Stále byla trochu zadýchaná a tak se opřela zády o zeď a koukla na zem. Potichu přemýšlela co dál, a navíc, musela se trochu uklidnit. |
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Post by Daryl Lawrence on Jul 20, 2019 15:05:08 GMT
Neměl tolik a času přemýšlet o jeho nové společnosti, vlastně se tomu i bránil. Byla to doba co o někom řekl, že je dobrý, nebo snad dobrá. Rozhodně by něco takového neřekl nahlas, ale jeho myšlenky se k tomu stále otáčely. Neukazoval ani vděčnost, za to, že během jeho zápasení s oknem kryla záda. Když se mu to povedlo, prostě ji prostrčil první, doufal že její zapálení pro krytí pro jistotu ještě nějakou chvíli vydrží, dokud se neprocpal s tím, že se zranil jak na paži tak na na zádech. Cítil jak mu z obou míst teče krev, ale ignoroval to. Moc dobře věděl, že na to nebyl čas a raději se na to podívá až bude někde v bezpečí, jestli vůbec. Nikdy se nezajímal o svoje rány, bral to jako další jizvu do svých zásob. Rychle se rozhlédl okolo, pak ji jenom čapl a rychlým, skoro až rázným krokem se s ní vydal pryč. Měl co chtěl a nechtěl se zdržovat s tím, že by holka začala utíkat, což by se nemuselo povést a on by ji určitě zachránil tak akorát krk a tím vystavil nebezpečí i sebe. Bylo pro něj mnohem lepší ji odtáhnout beze slov do bezpečí, proto se vydal dál, ignorujíc její vzpírání. Stačilo by zatáhnout za její drobnou ruku a povalil by ji na zem určitě ji. Nakonec ale stisk povolil, ovšem rychlost chůze nezmírnil. Podíval se na ni a jenom se ušklíbl nad tím jejím zamračením. Tohle má být naštvanost? Pomyslel si. Spíš ho to docela pobavilo, vypadala jako nějaká malá roztomilá holka, co se snaží být akorát tak vážně. Opravdu Daryle? Roztomilá? nechápal na co myslí, věděl, že by měl okamžitě přestat. Zamračení ji oplatil, samozřejmě to on byl ten děsivější, celkově se zdál být dost strašidelný no ne? "Tolik jsem tě nedržel, citlivko," zabručel okamžitě s protočením očí. Zahnul zase za roh a dostal se do další čisté uličky, byl spokojen tou cestou, hezky k schované k motorce a pak pryč odsud zřejmě zase někam do lesa, tak jako vždycky. Musel si přeci nachytat veverky, dokud nepřišla úplná zima. Nezajímalo ho, jestli se nakonec odpojí, či ne. Prostě ji odvedl odtama a teď to bylo na ni. Dobrá trochu i na něm, když ji stále vedl k motorce. Po chvíli došli na jeho místo, zastavili se a on ihned zpod krabic odhození od popelnice vytáhl svoji úžasnou motorku. Bez ní by prostě nikam nešel. S trochu větší silou - motorka nebyla z peří - si ji zvedl a nevěnoval holce pozornost. Kuši si připevnil za zadek a batoh si hodil do prostoru pod sedadlem, kde měl i veverky. Pak jenom sedl na motorku a podíval se na holku. Ne...nenabízíš...nejsi takový... nalhával si dál a nakonec jenom sklopil pohled, aby on přemýšlel co dál. Spíš přemýšlel co s tou holkou. Místo přemýšlení si vzpomněl na svého mazlíka a tak se narovnal, podíval se okolo dokud nepískl. Chvíli to trvalo, ale pak se ozval vítací štěkot a během chvíle se okolo těch dvou motal hnědočerný pes. Hned šel k cizí holce, začal ji čumákem strkat do rukou, což Daryla překvapilo jak se lísal. "Pse...lehni," zavrčel okamžitě, na minutu sklopil pohled, chytil rukami řídítka a jenom si povzdechl. Koukl na holku a rozhlédl se. "Chceš hodit na méně zasrané místo?" kývl za sebe. Vždycky tam měl prostor pro jednoho člověka, ale nikdy to nevyužil, kdo ví, třeba teď byl ten pravý čas to využít. |
|
|
|
Post by Avery Bradbury on Jul 20, 2019 16:16:34 GMT
Zašklebila se nad jeho poznámkou. "Pft." Odfrkla krátce nad jeho 'citlivkou', doopravdy až taková citlivka nebyla, už toho vlastně snesla hodně, jen ji vadila ta jizva - no a samozřejmě ten fakt že jeho zatáhnutí do temné uličky vypadalo dost podezřele. Sledovala jak odkryl svou motorku, po tom co se posadil pískl. Avery se na něj zmateně podívala, chtěl sem vlákat více těch ubožáků? V tom se však ozvalo štěknutí a dívka se koukla odkud zvuk přišel. Pes? Psa už neviděla.... no dlouho, snad od doby, kdy tohle všechno vypuklo. Ihned se jí rozzářila očka a usmála se, zvíře bylo přátelské a tak si klekla a pohladila ho. Ihned se zase cítila o něco radostněji, na moment, jakoby se nic nezměnilo, a to všechno díky psovi. "Ty jsi rozkošný." Zašeptala na psa když ho drbala za uchem, dokonce i na moment zapomněla na muže, sedícího na motorce, avšak ten na sebe zase připomněl a tak k němu vzhlédla a zase se narovnala. Dala si ruce v bok a chvíli si zamyšleně prohlížela motorku. Určitě by se jí to hodilo, mohla by to být změna od toho jak je pořád jen na nohou, na útěku. "No.. Já ani nevím kam." Řekla s lehkým pokrčením ramen. V tom byl ten problém, klidně by se nechala někam zavést, člověk ji zatím nezabil, tak mu svým způsobem i jaksi věřila, i když ho znala sotva maximálně půl hodinu. To ale Avery uměla, věřit lidem, rozuměla jim, byla totiž vždy velmi empatická osoba. Jenže po vypuknutí apokalypsy si samozřejmě začala dávat pozor na to komu věřit a komu ne, sama už narazila na nepříjemné osoby, někteří byli zlomyslní od přírody, někteří se zbláznili po apokalypse a někteří byli prostě zbabělci, kteří dělali špatné věci ze strachu, tak i tak, někomu věřit dnes byla opravdová výzva, nebezpečná. Avery se vrátila do přítomnosti a sklopila pohled k psovi a pak zpět na muže. Nejradši by sama měla motorku, pak by jezdila po světě a hledala bratra s otcem, pěšky to byl těžký úkol, avšak ani nevěděla, jestli jsou ještě naživu. Takže vlastně její směr už by ji měl být celkem lhostejný. Nemá kam jít, nemá žádný cíl, nejspíš jen přežít. Nejspíš tu dnes je a stojí jen kvůli pudu sebezáchovy, jiný důvod snad nebyl. Možná nějaká ta naděje, ale naděje na co? Avery už ani sama nevěděla. "Každopádně každé méně zasrané místo bude lepší než tohle." Pousmála se, když citovala jeho slova. Jeden by se divil, že se na něj usměje, po tom jak se ten člověk prezentuje, ale to bylo Avery celkem jedno, ona byla usměvavá, a už teď věděla, že je v tom muži víc, než on dává najevo, beztak i víc, než jaké má on sám o sobě mínění. Svou větou naznačila, že je ji vlastně jedno, kam ji vezme, pokud už tedy vezme. Náhodou si všimla jeho krvavých zad a ruky, možná, kdyby se nechal, by mu to mohla ošetřit. Zašívat někoho jiného by mohlo být určitě lehčí, než když zašívala sama sebe, ještě k tomu levou rukou. |
|
Daryl Lawrence
Přeživší
"Damaged people are dangerous, they know how to survive."
Posts: 25
|
Post by Daryl Lawrence on Jul 20, 2019 17:12:57 GMT
Nepatrně pozvedl obočí nad tím jejím odfrknutím. Byla vtipná a to nemusela skoro nic dělat, vlastně...pro Daryla byl každý k smíchu, ale to neměl tušení, že ona je vtipná v tom...dobrém? Ano v tom dobrém smyslu. Přišla mu jako nějaká citlivka, neznal ji, hned ji posuzoval podle toho jak vypadá. Jistě měla odvahu, kuráž, ale byla hubená a musela se zmítat po malém stisknutí ruky, proto ji hned nazýval citlivkou. Nebylo by lepší zjistit její jméno? zeptal se sám sebe, ale hned zavrtěl hlavou, samozřejmě sám pro sebe. Bylo by pěkně divné, kdyby vrtěl hlavou před ní, když ani nic neřekl. Došel přes temnější uličku ke svému úkrytu a pak jenom zavolal svého psa. Chtěl aby z něj byl pořádný trhač, aby nevěřil tak snadno lidem, naučil ho to, opravdu to dokázal, ovšem po tom jak se začal lísat k té holce? Docela zapochyboval, jestli by děsivý pes mohl fungovat na všechny, když se dokáže změnit v psa, který byl...jak jen to řekla? Rozkošný? To slovo se Darylovi vůbec nelíbilo, nic v jeho okolí, v jeho přítomnosti nebylo rozkošné. On nebyl rozkošný, motorka nebyla rozkošná a neměl by ani pes, ale proč se choval najednou jak malé štěně? Ta holka musí být opravdu dobrá... pomyslel si jenom a jeho pocit, že by ji přeci jen mohl o něco obrat ještě víc vyprchával po tom co ji takhle pozoroval. Málo kdo z lidí dokázal udělat na Psa dojem, když nepřišel sám a oni natáhli ruku, Pes byl schopen ukousnout i prst. "Já ale vím," zabručel jenom jednoduchou odpověď a už se automaticky přisunul trochu více dopředu, aby měla ona dost místa. To že by se dělil o motorku by nikdy neřekl, ale když souhlasila, když to on sám nabídl, tak se podělí no ne? Jedna jízda ho nezabije. Plánoval ji odvézt do lesa, v hlavě mu stále šrotovalo jestli ji nechá u sebe na jednu noc, mohl by s ní vyměnit nějaké věci, když už ne okrást a zase by si šla po svých. Na jednu noc. To by šlo ne? Chvíli se obával, že by mohl přemýšlet nějak nahlas, avšak si uvědomil, že si povídá pro sebe jenom v hlavě a tak nemohla vědět co si myslí. Neměl v ní nějak velkou důvěru, stále potřeboval nějaký důkaz že se k ničemu nechystá, ale i tak se rozhodl ji svézt. Trochu si prohrábl svoje černé vlasy, no zřejmě černé, ani si nepamatoval jakou barvu měly a pak se podíval na ni a pohledem, který byl stále zamračený ji nějakou chvíli sledoval. Zamračil se na to jak se usmála, sledoval ten její úsměv jak kdyby nic takového neznal. Prakticky neznal, byla to dlouhá doba co viděl poslední úsměv, dle něj nejkrásnější úsměv co mohl vidět. Od jeho přítelkyně...hned jak se mu kvůli té holce dostala do hlavy jenom ji zavrtěl a hned ji naznačil ať nasedne, načež se ušklíbl. "Nekecej, tvoje pusa umí vypustit i nějaké sprosté slovo?" pronesl jen tak. Rozhodně se mu nezdála jako holka, která by mluvila sprostě, nebo aspoň ne tak moc jako on. Jistě nebylo to přímo z její pusy, zopakovala to po něm, ale dalo se to tak brát a on to tak bral. Stále nechápal ten úsměv, ale nekomentoval to. Neměl náladu, co nejdříve si chtěl najít svoje místo, aby si mohl odpočinout. Záda ho začala bolet jako čert, pár kapiček krve káplo na zem a paže na tom nebyla nijak pozadu. Na té se krev dostala až na jeho prsty pod jeho košilí a jenom kapala dolů na zem přes řídítka. "Nemám přidržovadlo, takže se budeš muset držet mě," zavrčel jenom a čekal až si konečně sedne. Přežije to... přežije na chvíli nějakou přítomnost, jen jedna noc a neuvidí ji. To si myslel, ale ani netušil jestli tomu tak opravdu bude.
|
|
