Post by Amiah Portman on Apr 21, 2019 20:54:31 GMT
Amiah Portman
Nick: Haven
Nick: Haven
Věk: 25 let
Rodina:
Lt. Gen. Stephen Portman - otec, 62 let, nezvěstný
Liliana Campbell-Portman - matka, 58 let, nezvěstná
Gabriel - pes, německý ovčák, 3 roky
Skupina: Na začátku apokalypsy byla právě v práci se svou posádkou, ale všichni to schytali. Teď je sama se svým psem.
Charakteristika: Amiah vždycky chtěla být tvrdou holkou a to, že se přihodilo něco jako apokalypsa, jí vlastně splnilo docela všechny sny. Až na to umírání, ale konečně může zažít pořádný adrenalin každý den a ani ho nemusí vyhledávat. Než se všechno takhle pokazilo, tak se žádného nebezpečí nebála. Spíš byla radši, když se k nějakému mohla připlést. Je to pohodářka, co ji jen tak něco nevyvede z míry. Je schopná si poradit s čímkoliv a ještě se u toho usmívá a je nad věcí. Rozhodně nikdy nejančí a věci nezveličuje. A když se něco nepovede, tak má vždycky nějakou druhou možnost. Nemá od svého života ani tak vysoká očekávání, ale jí stačí málo, aby byla šťastná.
Na druhou stranu není vůbec dobrá na dělání si plánů dopředu. Amiah žije ze dne na den a už se nestará, co bude zítra a nedejbože třeba za týden. Nikdo u ní neví, protože často to neví ani ona sama. Třeba se jednoho dne probudí a bude jí všechno tak jedno, že se nechá sežrat nějakým zombíkem. Každopádně apokalypsa jí velmi vyhovuje, protože nemá jistotu, že nějaké zítra nastane, tak se o něj nemusí bát.
Vyrůstala ve tvrdém prostředí a je to na ní poznat. Rodiče si přáli syna a jelikož už těhotenství s ní bylo dost rizikové, další dítě si nepořídili. Proto se jejich synem stala Amiah. A vůbec jí to nevadilo. Vyrostl z ní člověk, který má dobrý přehled a který vždy ví, co udělat a také to udělá. Máločeho se bojí, protože ať se stane cokoliv, vždycky je to nová příležitost a vždycky si dokáže najít cestu zpět. Je kliďas, ale to neznamená, že jenom nečinně stojí. Většinou je v prvních liniích, hlavně protože ji to zkrátka a dobře baví. Je tvrdá na sebe i na své okolí. Od všech očekává to, že se budou snažit, jak jenom to jde, že nebudou nic flákat a že prostě budou féroví jeden k druhému. A nejvíc to očekává od sebe. Nezapomíná na to, když ji někdo zklame.
Chováním se na první pohled může zdát odtažitá a ledová. Rozhodně není člověk, který jako první půjde pomazlit brečící dítě. Ztratila už za tu krátkou dobu apokalypsy hodně lidí, co měla ráda, tak si nedovoluje navazovat bližší vztahy. Taky k sobě nikoho nepustí, nerada o sobě mluví a radši za sebe nechává mluvit svoje činy. Taky to je žena činu. A když už mluví, je většinou sarkastická a umí být pěkně nepříjemná. Ne že by měla neustále špatnou náladu, ale pokud už s někým má být, musí mít jistotu, že je to člověk, který ji nebude zpomalovat. Že to bude člověk, který má jisté kvality. Nic na sobě neskrývá. Pokud se jí někdo nelíbí, řekne mu to. Pokud něco na někom obdivuje, řekne mu to. Nikdy nelže. Zase ale neumí lhát ani z milosti, neumí člověku pomoct od psychické bolesti.
Není to člověk, od kterého byste čekali, že se třeba obětuje pro ostatní, vlastně je to spíš poslední člověk, od kterého byste to čekali, protože Amiah vypadá, že se stará jenom o sebe. Za to všechno může apokalypsa. Jenže asi by to udělala, kdyby se dostala do takové situace. Proto si vybrala svoje povolání a neustále se snaží ostatním pomáhat. I když svým osobitým způsobem, který nemusí být zrovna příjemný. Ale dokáže se odpoutat od toho, jestli někoho má ráda a někoho ne, dokáže se ke všem chovat stejně a nedělat výjimky.
Minulost: Amiah se narodila dvěma milujícím rodičům a měla mít skvělé a dokonalé dětství, všechno tomu nasvědčovalo, byli finančně zabezpečení, její rodiče byli vzdělaní a měli dobré sociální podmínky. Jenže tady byl jeden problém. Amiah byla holka. Rodiče chtěli syna. Otec Amiah byl voják, její matka vědkyně, která pracovala na dostání lidí na Mars, takže oba její rodiče nebyli úplně nadšení, že dostali holčičku a že by si s ní měli hrát s panenkami a oblékat jí do šatiček. Tak to také nedělali.
Její dětství bylo plné hraní si na vojáky, přespávání v lese v zákopech a stavění si přístřešků pro případ nouze. Milovala to. A její rodiče byli také šťastní, že jejich dcera na to tak reaguje a že vlastně není žádný problém. Takže Amiah rostla a místo toho, aby chodila na koncerty své oblíbené chlapecké skupiny nebo aby měla přespávačky se svými kamarádkami, chodila s otcem i matkou do práce, jezdili lovit zvířata nebo stanovat. Byla to skvělá příprava na apokalypsu. Kdyby v té době věděli, že se něco takového stane, ještě by na tréninku přidali. Ve škole ale Amiah moc oblíbená nebyla. Byla divná, to je jasné. Takže spíš byla sama a trávila čas se svým psem tím, že se toulali po okolí. Na střední to také neměla moc jednoduché. Byla sice hodně zaměřená na sporty a byla schopná každému pomoct, když si řekl, ale neměla moc dobré sociální schopnosti a neuměla si pořádně dělat kamarády.
Až vysoká škola jí osvobodila od toho, že byla divná. Tam byli divní totiž všichni. Vystudovala zaměření zdravotnického záchranáře, má to v sobě hodně adrenalinu a pomáhání lidem, což je ve zkratce Amiah. Pak pracovala chvíli v nemocnici a pak se přidala k výjezdové skupině do terénu.
Právě byla na jednom výjezdu, když se celý svět pokazil. Zavolali je k nějakému člověku, co se choval divně, byla tam i policie pro bezpečnost všech, jenže když tam přijeli, už nebylo co dělat. A schytalo to tam hodně lidí. Zpátky do auta se dostala jenom ona a jeden policista. Tam byli relativně v bezpečí, pak už jenom odjeli co nejdál. Jenže jak se o pár minut později ukázalo, ani on nevyvázl bez škrábnutí. Byl ještě při vědomí a věděl, že nějakou protilátku ještě nikdo nemá. Bylo to poprvé, co Amiah někoho zabila. Samozřejmě, pacienti jí umírali pod rukama, ale vždy se je snažila zachránit, nikdy nikoho nezabila vlastníma rukama. Podal jí svou zbraň a šlo to rychle, kulka proletěla jeho mozkem a nastala okamžitá smrt. Neměla čas se z toho ani vzpamatovat nebo se rozbrečet, protože doma rodiče mohli být v přímém nebezpečí. Jenže když tam dojela, nikdo tam nebyl. Jenom její pes, Gabe. To znamenalo, že rodiče jsou asi někde krytí a doma se ani nezastavili, protože jinak by psa vzali s sebou. Naložila ho, vzala zásoby a doma jenom nechala vzkaz, že je v pořádku. A to byla poslední komunikace, kterou s nimi kdy měla. Přála by si, aby byli v pořádku, ale nikdy by si nedovolila pro ně truchlit, to by ji otec zabil.
Pak jenom zmizela pryč. Do lesů, kam jenom mohlo auto zajet. Cestou přejela docela slušnou částku zombíků, ale už nenarazila na nikoho, kdo by zombík nebyl. Snaží se vyhýbat všem známým úkrytům, v tomhle je trochu sobecká. Přeci jenom je zdravotník a mohla by lidem pomoci, ale nevěří, že společnost ještě funguje.
Schopnosti: Jestli by měl někdo být připravený na apokalypsu, je to Amiah. Už od malička se učila, jak přežít v přírodě, i když to většinou bylo myšleno při jaderné válce. Dokáže se o sebe postarat, umí si udělat přístřešek, najít vodu, ulovit zvířata, rozdělat oheň, vařit. Všechno, co jí zachrání život. Umí základy sebeobrany i různých bojových technik, to jí je ale k ničemu, když se bude rvát se zombíkem, tak se k němu rozhodně nepřiblíží, aby mu mohla dát facku. Je ale dost agresivní a nebojí se bojovat se vším, co má. Umí požádat o slitování v několika jazycích, protože to by se jí podle jejího otce mohlo také hodit. Zvládá střílet z pistole a z luku a je dost dobrá řidička. A pak její medické schopnosti. Zastavit krvácení, zresuscitovat člověka, to není problém. Už toho dost zažila, pokud by bylo potřeba, dokáže se vyznat i uvnitř lidského těla a dokázala by někoho i odoperovat. Pokud by to bylo nutné. Má u sebe nestále zdravotnické auto, takže má přístup ke všemu zdravotnického materiálu a hlavně ho umí použít. Vyzná se i v bylinkách a pozná, které jsou jedovaté a které se hodí třeba k přípravě nějakého léčiva.
Majetek: Neustále má u sebe svého psa, Gabriela. Říká mu Gabe. Když jí umřel její první pes, tak dostala Gabeho jako štěně a od té doby ty dva nic nerozdělilo. Spí spolu v posteli, dělí se o jídlo, ochraňují se. Jeho života si cení nejvíce. Má u sebe záchranářské auto plné věcí, cestou do lesů nasbírala hodně kanystrů s naftou a v případě potřeby se nebojí udělat vyjížďku za další. Pak má u sebe neustále svůj rozevírací nůž, pistoli a asi deset posledních nábojů. Všechny je vystřílela, než jí došlo, že by je měla šetřit. Pak má svou oblíbenou věc, což je mačeta, kterou si vzala ještě doma společně s krosnou vybavenou na přežití. Každý u nich doma takovou měl, neustále připravenou, kdyby se něco stalo. Má tam malou lékárničku, kterou ale nosí jenom na nějaké výlety pryč od auta, dva granáty (otec měl velmi specifický smysl pro humor), tablety na čištění vody, spacák, celta, čelovka a staré armádní mapy. Co se týče oblečení, má s sebou svůj záchranářský oblek, jenže ten je oranžový a plný odrazek, takže ho pěkně rychle uklidila, aby nebyla tak snadným cílem. Často nosí přilnavé černé legíny a černé tílko se sportovní podprsenkou. Ovšem má s sebou i armádní maskáče, které nosí, když má nějaký plán nebo jde na výlet dál ze svého stanoviště. Boty má vysoké kanady, je v nich docela těžká a nechává stopy.
Vzhled: Amiah je vysoká 157 centimetrů, je hubenější postavy a docela jsou na ní vidět kosti, samozřejmě hlavně kvůli tomu, že se celé dny nepřecpává, ale i před apokalypsou, když byla zdravě hubená, měla všude kosti. Byla by mnohem radši, kdyby měla všude svaly. Ty má, ale nejsou vidět. Jako záchranářka je dost vytrénovaná a samozřejmě celý život s jejím otcem vedl k tomu, aby dělala nějaký sport a byla fyzicky uzpůsobená náročnému životu. Má hranatý obličej, docela velký nos a šedé až občas modré oči. A hlavně, čeho si všimnete na první pohled, je zrzka.
FC: Rose Leslie
