|
|
Post by Winslow on Apr 21, 2019 19:53:59 GMT
Toto sousedství je již dlouho opuštěné a tak i všechny domy. Tedy od živých. Bezpečno by zde však mohlo být možná na jednu noc, pokud už nemáte na výběr.
|
|
|
|
Post by Pascal Fletcher on Aug 12, 2019 13:59:02 GMT
K jejímu nápadu přikývl a bez jakýchkoliv další keců pronásledoval šipečky ukazující k nějakým sousedstvím. Měl už tedy tu svou prostoduchou představu toho, že narazí na čistý dům, kde se bez problémů zabarikádují. Ale ono to nikdy nebylo lehké, to už by si mohl uvědomit. Benzín potřeboval, to byl jeden z důvodů, proč odmítal přespávat někde na kraji lesa ve vlastním autě. Chvíli tak tedy jen mlčky jeli, v hlavě si připomínal jejich akci ve škole. Vždy si tak na závěr dokázal říct, co udělal špatně – a že toho bylo teda dost. Panikařil, využil štěstí a věřil náhodné osobě, která jej zachránila. To byla také ta chvíle, kdy si uvědomil, že při jejich útěků zasykla, proto se k ní také na chvilku otočil. „Nejseš zraněná? Bylo tam dost střepů,“ optal se. „Měl bych mít nějakou lékárničku v batohu,“ ujistil ji, kdyby se náhodou stalo, že se vážně řízla. Úplně nechtěl riskovat, že by dostala infekci. Věděl, že to v takových filmech většinou končilo špatně. Dále už se jen otočil zpět ke cestě, před nimi dle všeho bylo už jen nějaké sousedství. Viděl zde několik menších domků, a ulice byly prozatím čisté, ačkoliv v dáli viděl pár obrysů těl. „Nějaký vyber, auto to dál neutáhne.“
|
|
Erica Constantine
Přeživší
lol, am i really starting to be scared of being scared all the time?
Posts: 36 
|
Post by Erica Constantine on Aug 14, 2019 17:32:21 GMT
Zhluboka se nadechla a pohled jí spadl k ukazováčku na levé ruce, když zaslechla jeho slova. Skoro na to zapomněla při všem tom ohrožení života, a taky to nebylo nic moc. Jen takové menší zranění. Koukla na něj a zakroutila hlavou, aby mu dala vědět, že je v pohodě. "Zraněním bych to nenazvala, jenom jsem se řízla do prstu, díkybohu mám ty rukavice, jinak by to mohlo dopadnout hůř," zkousla si ret a zvedla ukazováček do výše očí, načež si začala prohlížet krev. Tu rukavici bude muset umít, nechtěla ji mít zalepenou. A taky mu trochu zašpinila tričko, jak zjistila. Ale jen malinko. Tam jí padl pohled totiž hned poté. "Pod studenou vodou ti to umeju, vono to jde pokaždý, skoro teda," jakožto žena věděla, jak se vypořádat s krví! Nad tím se jen uchechtla a nechala svůj prst tak nějak bez toho, aby si ho otírala do trička, už jen kvůli tomu, že to byla nesterilní látka a ať už to bylo říznutí jakkoli malé, nechtěla, aby se jí tam něco dostalo. "To je v pohodě, já si to pak ošetřím," ujistila ho, načež kývla a rozhlížela se kolem. Auto to nevydrží, no jo. A tak hledala. Některé domky vypadaly docela bídně a tak předpokládala, že tam toho moc nenajdou, jiné docela ušly, a potom tu byla ta lepší část městečka, ve které byly domy opravdu pěkné. "Tak jo, zastav tady," ukázala na jeden z větších domů se zavřenou garáží a sotva auto zastavil, vystoupila i s pálkou. Batoh nechala v autě, jednak jí to v tu chvíli ani nedošlo, ale taky upřímně doufala, že jen tak neodjede. A navíc, jak řekl. Auto to dál neutáhne.
|
|
|
|
Post by Pascal Fletcher on Aug 15, 2019 16:45:14 GMT
Když se jej pokusila ujistit, pouze přikývl. Neměl tu náladu se úplně hádat o to, aby si na to dala alespoň nějakou náplast, přeci jen před sebou měl poněkud důležitější věci, třeba hledání nového dočasného úkrytu, nebo proklínáním se za to, že měl v sobě tu jistotu, že to jeho autíčko utáhne. Neutáhlo, bohužel. Na dobrou stranu to nebylo úplně vinou auta, ale paliva, které jaksi již docházelo. Věřil tomu, že kdyby to měl znovu nabrat kupředu, vydrželo by pár minut. Ani nechtěl vědět, na jakém pustém místě by je to nechalo. „Kdyžtak najdu jiné,“ pousmál se nazpátek, oné skvrně daroval jen letmý pohled. Měl pocit, že si oblečení pošpinil i hůř, a blbých pár kapek krve a špíny mu úplně neuškodí. Vlastně zde ani společnost nebyla, takže jej nikdo nemohl soudit za to, že se promenáduje ve zkrvaveném oblečení, tedy až na nemrtvé. Ti by ho možná viděli jako tyčinku zabalenou v jedlém papíru. „Jasně,“ špitl bez toho, aby úplně zpracoval její slova. Byl právě zaměstnán tím, že hledal nějaký ideální domeček, který snad nebyl ani v okolí. Všechno vypadalo poničeně, nebo již vykradeně, avšak když se Erica ozvala, pohlédl jejím směrem. Dobrým znakem byla zavřená garáž, což už onen dům tak stavělo do popředí. Auto zastavil na chodníku před domem, a než se sám stihl natáhnout pro brokovnici, byla jeho společnice již venku se svou tak nebezpečnou pálkou. Batoh si hodil na záda, poté se natáhl i pro ten její. „Nějaká strategie?“ optal se, zatímco jí ho s funěním podával. Tyto přenosné zásoby nikdy nebyly úplně lehké.
|
|
