Keith Murphy
Přeživší
"Darkness can kiss my worthless ass."
Posts: 13 
|
Post by Keith Murphy on Aug 16, 2019 15:18:00 GMT
Mrtvolné zvuky, šoupání nohou a mlaskání vnitřností při nejhorším, když nějaké mrtvole, u které se Keith zrovna nacházel vyčuhovaly ven. To bylo jediné co slyšel, šel dlouho, nezastavoval se držel se svého menšího stáda asi o čtyřech mrtvolách - on byl pátý - a kráčel po silnici. Nejdříve šel s jedním, pak přibývaly další a takto nakonec zůstal. Ticho, ani neslyšel svůj dech, chvíli se bál, že k mrtvolám už patří, ale pak se jeho mysl probrala, začal přemýšlet o různých věcech a vždycky se dostal do minulosti, nebo k drogám. Ach jak mu chyběly. Prášek, který by vdechl a pak jen lehl a měl se konečně dobře, aspoň na pouhých pět minut než ten pocit vyprchá. Chybělo mu to, tak moc chtěl zapomenout aspoň na chvíli se zastavit, ale nikdy nic nenašel. Jak kdyby vesmír chtěl aby zůstal čistým. Dařilo se mu, až na absťáky, při kterých málem zemřel, protože se málem udusil zvratkami nebo slinami. Bylo to těžké období, proto se nezastavoval. Nemohl jinak by se už nikdy nerozešel. Jeho změny nálad se zastavili na chvíli u toho, že necítí vůbec nic, bylo by mu jedno kdyby se na něj jeho 'přátelé' vrhly, nebo kdyby spadl a už se nezvedl. Všechno mu bylo jedno a věřte tomu, že to bylo jedno z jeho nejlepších období co mohl mít. Záchvaty vzteku, deprese, radosti, nic necítění a nakonec absťáky. Nikdy nepřemýšlel co by mohlo být horší, ani jedno nebylo pěkné, ale co ho zničí? To netušil a ani nechce, nemohl nad tím tak přemýšlet, prostě ne.
Kráčel s tím stádem po oné silnici asi druhý den? Neměl tušení, nikdy neměl pojem o dnech ani o času či o něčem jiném. I v dětství to tak měl, kdo by chtěl vědět jaký den to bylo, kdy si ho nevlastní otec ohnul o nějaký kus nábytku? Nikdo, určitě ne. Byla to dlouhá silnice, bylo mu jedno kam dojde, jestli do města a tam bude sloužit jako svačinka, nebo si najde něco kde by přežíval. Netušil co bude dělat a hádejte co, bylo mu to fákt jedno. Nakonec z dálky viděl nějaké...odpočívadlo? Asi to bylo ono. Přemýšlel jestli by se nezastavil. Nedal si kousek sušeného masa co měl a nenabral nové vnitřnosti a krev mrtvol na sebe, aby nebyl prozrazen ještě na chvíli. Pomalu, ale jistě s tou svojí kulhavou chůzí se blížil aj s mrtváky blíž k odpočívadlu a on byl ponořen do myšlenek. Třeba tam někdo bude a zabijou ho spolu s mrtvolami. Neřešil to, chtěl se tam jen dostat, rozhodnout se a uvidí se co bude dál.
|
|
|
|
Post by Clint Fox on Aug 16, 2019 16:14:19 GMT
Už to bude nějaká doba, co se stal incident který zapříčinil rozpad jeho poslední skupiny. Od té doby, se Clint držel dál od všech skupin, už nechtěl být v nějaké skupině. Pravděpodobně proto, že někde hluboko v hlavě se pravděpodobně vinil za to vše. Kdykoliv když se přidal k nějaké skupině.. nakonec se rozpadla. Nakonec se pak držel od všech stranou, nechtěl dovolit aby k sobě zase někoho připustil a tak je radši sám.
Povzdechl si, jeho čich už rozhodně nebyl tak dobrý, už jen principu že jediný co nyní mohl cítit ze sebe byl pach vnitřností zombie kterou klackem vykuchal, aby nebyl tolik v nebezpečí kdyby se objevilo nějaké stádo. Ze začátku to bylo, ale vyloženě o nervy, nebyl zvyklý jednat...chodit jako zombie, bál se že zombie nějak poznají že to jen předstírá a vrhnou se na něj, naneštěstí, nebo naštěstí? Se to zatím ještě nestalo, bude to několik hodin co se odpojil od nějakého stáda s kterými se vláčel několik hodin. Nyní byl sám. Rozhlédl se po odpočívadle, věděl že by tu mohli být nějací lidé. Takže bylo jasné že musí být opatrní v téhle době málo kdo je přátelský. Vydechl a nenápadně se rozešel k odpočívadlu, zásoby sice ještě měl, ale nikdy nezaškodí porozhlédnout se po jídle, či oblečení..nebo snad po zbrani. Nikdy nevíte co můžete najít, a když jste dostatečně pozorní tak můžete najít i něco užitečného.
Rozhlédl se ještě jednou, v posledních dnech byl trošku paranoidní, bál se že si nevšimnul nějakého zombíka a že by vyskočil na něj ze zadu, naštěstí to byla zatím jen paranoia. Člověk ovšem nikdy neví. Okolo odpočívadla nebyli žádné mrtvoly, což mohlo znamenat pár věcí tohle odpočívadlo má nějaké lidi kteří tu jsou a všechny mrtvoly.. bud spálili nebo někam uklidili. Něco mu říkalo že by velký kontejner který viděl rozhodně otvírat neměl...aspoň né nyní. A kdyby počítal s možností že je tohle odpočívadlo obydleno může to znamenat že každou chvíli může někdo vyjít zevnitř, ale to všechno byla jen teorie zatím se nic nestalo, a bude rád když se odsud dostane nezpozorován člověkem, ani zombie. Došel k prvnímu autu, bylo prázdné, vzal si odtamtud trubku, jídlo sice žádné ale trubka jako zbran by se mohla hodit. Rozešel se zkontrolovat další auto, v tu chvíli sebou cukl měl pocit jakoby slyšel ty mrtvolné zvuky, po chvíli se přemluvil že to nic není, zkontroloval tedy auto..tam byl nějakým zázrakem ještě čistý hadřík, ten si schová do kapsy.. i to se může hodit.
Pocit že slyšel mrtvolné zvuky ještě zesílí, tentokrát se rozhlédl pořádně, aby zkontroloval okolí. Pohled mu utkvěl na menším stádu mrtvol. Co je tak viděl bylo jich asi pět. Schová se za auto a koukl na trubku v ruce. No pravděpodobně mě viděli...Takže bude lepší se připravit. Napadlo ho a sebral v kamínek. Pokud má tu pětici sundat, bude lepší mezi nimi udělat trošku mezeru.. Pokud by se vrhnul proti pětici která je u sebe, bylo by to dost stupidní.
|
|
Keith Murphy
Přeživší
"Darkness can kiss my worthless ass."
Posts: 13
|
Post by Keith Murphy on Aug 16, 2019 17:00:36 GMT
Keith hleděl na své nohy, bylo pro něj stále nepochopitelné jak se rychle dokázal přizpůsobit okolí i při tom, že většinu času vypadal jako kluk, co chce spíš umřít. Taky od začátku apokalypsy, dokonce ještě před ní měl tolika šancí k odchodu za bílým světlem na konci tunelu. Ano opravdu něco takového viděl, už se toho jednou nebo dvakrát i dotkl, ale pak se mu dostalo nějakého zázraku a on se vrátil zpět. Chvíli ho to štvalo, ani netušil kolikrát si položil zbraň s jedním nábojem, který si schovával právě pro sebe k hlavě a nebo svůj vlastnoručně vyrobený nůž. Při svých myšlenkách pootočil hlavu vpravo, kde vedle něj šel hniláč s rozpáraným břichem, takže jeho střeva se mu zaplétaly okolo nohou. Jenom se na chvíli zatvářil nechutně, byl to opravdu nepříjemný pohled a pěkně nechutný. I samotnému Keithovi se chtělo zvracet, ale to by ho prozradilo a tak svoje jediné jídlo musel stále udržovat v žaludku. Podíval se vlevo a v tu chvíli uznal, že to byla chyba. Bylo to sna horší než střeva skoro až na zemi. Hniláčovi vlevo chyběla spodní čelist, prakticky tam měl velkou díru a jeho jazyk prostě vysel dolů. Zdálo se mu to, nebo hniláčovi viděl až do krku? Ne.. nesměl se koukat. Pohled hned přesunul na zem zase ke svým nohou, sledoval jak jednu tahá mírně za sebou, jako kdyby byl opravdu hniláč a pak to uslyšel.
Během chvíle viděl kamínek, který se kutálel po zemi kousek od odpočívadla a následně udělal zvuk, kterého si nevšiml jen on ale i jeho malinké stádo. Aspoň tři z nich. Čtvrtý se nějak zapomněl a Keith sám zpomalil. Nevěděl, co se to děje a rozhodně nechtěl skočit do pasti. Proto nechal jít první tři a to už se i čtvrtý rozešel tím směrem a on se velice pomalu loudal za nimi, sahajíc do kapsy pro svůj nůž pro nejhorší případy. No co, vždycky byl připraven, i když měl chuť zemřít ale zase nenechá nikoho cizího aby mu vzal jeho život, to rozhodně ne.
|
|
