Avery Bradbury

Avery Bradbury Apr 21, 2019 18:45:40 GMT

Quote

Post by Avery Bradbury on Apr 21, 2019 18:45:40 GMT

Avery Bradbury

Nick: winslow

Věk:

22 let (v roce 2019)

Rodina/Skupina:

Matka Maria (mrtvá)

Otec Richard (ztracen)

Bratr Mark (ztracen)

Přítel Dean (mrtev)

Byla součástí větší skupiny, která cestovala z velkého města,
ale ostatní členi buď zemřeli, nebo se ztratili, společně s nimi i její bratr a otec.

Charakteristika:

Avery za dob, kdy život byl ještě celkem normální byla veselá a radostná dívka, které vždy záleželo na lidech. Ráda s nimi pracovala a trávila čas vždy ve velkém okruhu přátel. Za dob, kdy byl život ještě normální jste ji viděli bez širokého úsměvu málokdy. Vždy chtěla dělat dobro pro ostatní a vždy se zajímala o ostatní. Byla neskutečně empatická a nápomocná a vždy ostatním nesobecky pomáhala a stavěla je na první místo, sebe až na druhé. Vždy byla velmi chytrá, kreativní a nápaditá, uměla si poradit s malými i velkými každodenními problémy. Milovala umění, historii a dějiny umění od architektury, přes sochařství, malířství. Sice sama žádné umění nedělala, ale ráda se o něm učila, pozorovala a sama o něm chtěla v životě nadále učit. Jenže pak se lidé probouzeli z nekonečného spánku, začali pojídat živé a šířit smrtelný virus. Tehdy musela Avery upustit od své vtipálkovské nátury a začít se chovat vážně, naučit se rychle jednat a dělat těžká rozhodnutí, stala se z ní bojovnice, našla odvahu a sílu. Sice nebyla úplně bez strachu, to by zřejmě ani nedokázala, vždycky měla někoho o koho se bát, a také svůj vlastní život. Na začátku byla naivní, slepě věřila lidem - “Lidé si přece v takové situaci musí pomáhat.” Udělala hloupou, naivní chybu, kvůli které ztratila matku a od toho dne se nepřestala vinit. Její povaha se uklidnila a ona zůstala chladnější, sarkastičtější a začala konat pro dobro své rodiny a skupiny, nedávala ohledy na lidi, které neznala, kterým by se normálně hnala na pomoc.

Minulost:

Narodila se 1. Prosince před dvaceti-dvěmi lety rodičům Marii a Richardovi Bradbury. Narodila se sice v Kanadě, ale celý život žili v New Yorku, společně s jejím o tři roky starším bratrem Markem. Měla krásné dětství, rodiče nikdy nebyli nijak bohatí, otec byl často nezaměstnaný, práce často střídal. Matka byla realitní makléřka, ale nejčastěji malovala a zajímala se o umění - to učila i Avery, která o to sama jevila zájem již od útlého věku. Mark byl nadšenec do aut a motorek a snil že je bude moci opravovat. Nebyl to zrovna všední sen mladého chlapce, ale vášeň je vášeň. Obě děti Bradbury vyrůstali dělajíc to, co je bavilo a tak si nemohli na nic stěžovat. Navíc pro svou přátelskou a společenskou povahu byla Avery oblíbená kam jen vstoupila, a přidala tomu i její “pěkná tvářička”. Avery si ale vždy všeho vážila a byla vděčná za všechny své přátelé, nikdy nic nebrala jako samozřejmost.

Avery měla vystudovanou pedagogiku a dějiny umění. V době kdy začala apokalypsa se ucházela o místo učitelky dějin umění na jedné umělecké škole, celkově bylo umění a práce s lidmi, trávení času s lidmi její život, dělala co milovala a možná i proto byla vždy šťastná a starala se aby i ostatní kolem ni byli šťastní.

Po apokalypse musela urychleně opustit New York, jelikož populace živých byla moc velká ještě před apokalypsou, mohli byste si představit jaká by byla s mrtvými lidožrouty. Společně s rodiči, bratrem, přítelem Deanem, jeho otcem a několika dalšími přeživšími tedy utekli z New Yorku, jejich cílem bylo útočištěm, o kterém mluvili v posledních rádiových přenosem. Po cestě narazili na několik dalších živých, v jednu chvíli to byla opravdu početná skupina. Později narazili na dva muže, kteří skupině sdělili, že útočiště už není bezpečné, že se lidé zbláznili. Avery přemluvila otce, že to musí alespoň zkusit, že je mohou alespoň požádat o jídlo, lidé by si přeci měli v těchto obtížných dobách pomáhat, ne? Skupina sice nerada, ale souhlasila s Avery. Ta je nevědomky zavedla přímo do pasti. Lidé v útočišti se nezbláznili, jen měli strach ne jen ze všeho mrtvého, ze všeho - i živého. Většinu z jejich skupiny zabili, s nimi i matku Avery, kterou střelili do nohy, když zbytek skupiny prchal z šíleného místa. Maria padla k zemi v bolesti, ale nebylo ji pomoci - mrtví byli všude kolem. Avery viděla jak z její matky mrtví zaživa otrhali maso až na kost, dokud v bolesti nezemřela pod jejich hmatavými prsty a zkaženými zuby. Avery si toto nikdy neodpustila. Přestala věřit lidem a ze strachu odsouzení se stranila skupině, nebo alespoň tomu, co z ní zbylo. Bratr ani otec s ní moc nemluvili, právem byli naštvaní, nenechali ji mluvit do dalších rozhodnutí, která skupina udělala. Jediný, kdo s ní mluvil a byl k ní dobrý, byl její přítel Dean, který sice věděl, že smrt všech těch lidí byla z části chyba Avery, ale také jich - nemuseli s nimi přece chodit, alespoň tak to vysvětloval Avery, která byla potom dlouhou dobu také jako taková chodící mrtvola. Avery mu byla vděčná, že alespoň on ji neopustil, ale nevěřila mu - všechnu vinu brala za sebe. Říkala si, že si nenávist skupiny vůči ní zaslouží, i když ji skupina nenenáviděla, alespoň ne otec a bratr - byli jednoduše naštvaní, ale stále to byla rodina. Jak tak běžel čas, se skupinou se zase sblížila, i s Markem a otcem, věci byly zase skoro úplně v pořádku. Jenže pak byl jejich kemp zamořen mrtvoláky - při čemž další velká část skupiny zahynula, společně s ní i Dean - ten však nezemřel na bojišti. On, Avery, Mark, Richard a dvě další ženy z jejich skupiny se dostali z toho chodícího pohřebiště jen tak tak a ukryli se v lesní jeskyni. Tam Dean odhalil, že byl pokousán, a během noci se jeho stav velmi zhoršil. Nad ránem zemřel Avery na klíně, kde mu také musela probodnout hlavu, aby se nepřeměnil a nikoho jiného nepokousal. Po tomto se Avery znovu uzavřela do sebe, často chodila sama prohledávat okolí pro jídlo, nikoho si sebou nebrala. Chtěla být sama. Pak však i jejich další tábor napadli mrtví a skupina se rozutekla. Avery několik dní pokoušela stopovat svého otce a bratra, ale už je nenašla. Pak už jen bloudila, sama. A zase vinila sebe, jelikož v ten den, dky byl tábor napaden, byla zase sama někde v lese. Říkala si, že mohla nějak pomoct, kdyby tam jen byla, byla by ještě s otcem a bratrem. Od té doby byla ještě s jednou skupinou přeživších, ale viděla na nich známky zvláštního chování, jakoby už nebyli lidé. Měli zvláštní zábavy, zahrnovaly ty mrtvé a ponižování jeden druhého. Radši je tedy opustila, radši by byla sama, než v okolí idiotů. A tak od toho dne je sama, snaží se sama přežít. Už umí celkem dobře bojovat a bránit se, je silnější a chytřejší, je rychlá a potichá, takže si umí poradit, ale svou náturu nezapře - společnost ostatních lidí (živých) ji chybí a to každým dnem víc a víc.

Schopnosti:

Avery se naučila dobře s noži, umí používat jeden i dva najednou, umí zacházet se střelnými zbraněmi (v tomto okruhu by však potřebovala vylepšit svou mušku). Nejčastěji však bojuje potichu tedy s noži či sekyrkou. Je rychlá, tichá, umí se o sebe postarat, najít si jídlo či ulovit, pokud musí, najít si příbytek, většinou jen na noc, pak jde dál. Lépe se teď vyzná v lidech, to uměla sice už před apokalypsou, ale teď se to musela učit znovu - pozorovat jak se lidé mění, jak se mění ona sama. Je chytrá a strategická, učí se z vlastních chyb (kterých bylo od začátku mnoho, a stále někdy udělá něco špatně, ale to každý, a pokud udělá něco špatně, přijme následky a poučí se - nikdy nedělá stejnou chybu dvakrát). Umí dobře řídit, pokud musí ukradnout auto, umí ho nastartovat pomocí drátků. Umí několik různých druhů uzlů.

Majetek:

1 velký kuchyňský nůž, 1 dlouhý nůž, 1 kapesní nůž. 1 pistole, dvě krabičky s náboji (pistoli moc často nepoužívá, nechává si jen na situace, kde jinak jednat nemůže). Vlastní otrhaný černý batoh, nějaké náhradní oblečení. Nikdy nezapomíná na obchůzky do menších měst či odlehlejších obchodů/benzinových stanic pro hygienické potřeby, má světelnou baterku a dalekohled. Několik map, které za své cesty nasbírala, poslední dobou ty, které už nepotřebuje ale používá jako podklad do ohně. Má u sebe šroubovák, který taky někdy používá jako zbraň, jelikož je celkem dlouhý a když potřebuje utíkat je lehky a nezasekává se v lebce mrtvých. Nosí tmavě hnědé dlouhé kalhoty, které jsou potrhané na kolenech, černé triko s dlouhými rukávy a odhalenými rameny, aby měla dobrou pohyblivost. Má koženou bundu, která ji zahřeje a je těžké ji na první pokus prokousnout - proděravět když spadne. Boty má pevné, vysoko-šněrovací a vždy si boty a kalhoty omotá ještě jedním párem tkaniček, aby měla pevnější lýtka. Vlastní i kšiltovku na slunečné/deštivé dny.

Má kožené rukavice s dírami na prsty, na ochranu dlaní ale dobrou pohyblivost rukou a prstů.

Vzhled:

+ Má delší hnědé vlasy, často je nosí ve vysokém culíku kvůli praktičnosti. Modré oči a výrazné obočí. Je celkem přiměřeně vysoká, 167 cm. Hubené postavy jelikož nejí dostatečně k jejímu každodennímu celodennímu pohybu, avšak i tak je celkem silná a energetická. Menší nos, delší lehce křivá ústa a za sluníčka i pihy.

+ Avery má jizvu na předloktí, když zakopla při útěku a ruku si rozřízla o sklo na zemi, tu si následně musela sama ošetřit a zašít, proto je jizva velmi nehezká a křivá.

+ Většinou má na obličeji, rukou, nohou modřiny, život venku sama není lehký.

FC: Jordan McEwen