Darwin Ackles

byla babička z matčiny strany

, u které po její smrti vyrůstali. Našel ji jako jednu z nemrtvých (ač netušil jak se jí to stalo.)

je jeho mladší sestřička, kterou měl nadevše rád, možná měl občas nutkání až příliš ji chránit.
Poté, co se odstěhoval ji vídal přeci jen o něco méně, zda přežila netuší.

(otce nepoznal, matka zemřela nedlouho po narození jeho sestry)

Zřejmě by nevyhrál cenu za nejlepšího syna, ani přítele, vlastně je ve všem docela na houby. Ať dělá, co dělá, dělá to pro sebe. Na to, aby se zajímal o ostatní lidi by k nim musel mít alespoň trochu blízko, a to vzhledem k jeho povaze není jednoduché. Existovat v jeho přítomnosti klidně můžete, je vlastně docela přežitelný společník, zase tolik toho nenamluví, dá vám prostor si postěžovat a občas pronese něco, čemu se můžete zasmát. Ruku do ohně by ale za nikoho nedal, sem tam se v něm probere něco jako svědomí, hlásek volající po spravedlnosti a nutnosti ochraňovat ty, kteří to nedokáží sami. V tu chvíli si zanadává a podle toho, jak moc je ten hlas silný udělá správnou, nebo špatnou věc. Nepovažuje se za světce, není dobrý člověk, ví o tom, ale nezdá se, že by s tím chtěl něco dělat. Nebo v tom jen nevidí smysl. Je prostě jen člověk, který všechno vzdal. Za ničím nehledá smysl a přežívá jen, aby neumřel. To dává smysl, ne? Vlastně se ani tolik nesnaží, za ničím se nežene, nemá za čím. Zdá se docela jako kámen, až na ty časté úšklebky se vlastně tváří docela nijak, nebo trochu otráveně. Poslal by celý svět, aby se šel bodnout. V podstatě je milý, občas trochu pozorný, i když to nikdy nepřiznává, pozoruje a dělá, že ne. Nezájem mu přijde jako dobrý způsob, jak si k sobě lidi moc nepustit. Jejich přítomnost mu ale nevadí, dokud nezačnou být vlezlý. Rád se s nimi pobaví, jen k nim moc nepřilnout.

Narodil se jako jedno ze dvou dětí, svého otce nepoznal, a ten jeho mladší sestry se z jejich života vypařil ve chvíli, kdy se dozvěděl, že je jeho matka těhotná. Muži, které si našla byli vždy mizerové, opustili ji, když jich bylo potřeba a dohnali ji do hrobu. Doslova. Už dříve měla problémy s depresí a úzkostmi, nakonec si prohnala kulkou spánky. A kde vzala pistoli? Střílet ji naučil jeden z jejích dřívějších milenců. A Darwina taky, ale to byl vlastně docela malý. Nebylo mu víc než osm. To už byla na světě i jeho malá sestřika Callie, ne však moc dlouho. Taky to bylo chvíli před tím, než si jejich matka vzala život. Od té doby vyrůstali u babičky. Callie se ze začátku na svou matku hodně ptala, ale to časem utichlo. A vlastně se měli docela dobře. Jejich babička je měla ráda a starala se o ně, měli dostatek, ale ne nadbytek, jistě, žili skromně, ale příliš toho nepotřebovali. On už brzy začal chodit na brigády a vydělávat si bokem. Většinou to bylo v restauraci, chvíli dělal i poslíčka s pizzou. Rychle se ale rozptýlil a ne vždy donesl objednávky teplé, jelikož se často zdržel u některých domů. Poslíček byl občas lákavější, než pizza, jak se zdálo. Po dlouhém čase studia se rozhodl dál nepokračovat, skončil jako automechanik v dílně ve městě, kde vyrostl. Odstěhoval se docela brzy, s babičkou i sestrou se setkával méně, ale dostatečně často. Teď mu to tak už ale nepřijde. Vrátil by se nejraději v čase a strávil s nimi co nejvíce času by mohl. Nejde to. 

Co se tedy pokazilo? Jistě, ten konec světa. Probudil se do světa, kterému už nevládli živí. Někteří si to tedy zezačátku mysleli, ale to byla jen lež, iluze. Byly to živé mrtvoly, jejichž počet převýšil živé a smýšlející lidské bytosti. Jistě, že sbalil co mohl a v autě se vydal do domu, kde bydlela jeho babička se sestrou. Musel vědět, že je v pořádku. Našel ale jen babičku, která vůbec nevypadala v dobrém stavu. Některé věci byly pryč, ne moc. A tak si ze starého pokoje přibalil ještě něco, přidal i pár zásob a vydal se dál na cestu. Sestru se snažil najít dlouho, pořád se snaží. Jen během té cesty ztratil naději, že se mu to povede. No, a tak byl většinu času sám. Občas se přidal do nějaké skupiny, to vlastně jen dvakrát, jednou byli čtyři a podruhé asi dvanáct, většinou ale jednorázově spolupracoval s lidmi, na které narazil -a že jich moc nebylo. Vlastně skoro žádní. 

Kromě schopnosti být zcela úžasný blbec, umí také opravovat auta a určitě by dokázal i vyměnit žárovku, nebo něco podobného. Už před několika lety se naučil střílet, k čemuž měl dlouhou dobu odpor, vzhledem k smrti jeho matky, později se přes to ale přenesl a naopak to začal brát jako odreagování. Chodil na střelnici, aby si ulevil a vybil zlost. A co že to má dál? Číst a psát umí a co se naučil ve škole povětšinou nezapomněl. Jinak toho ve skutečnosti moc není. Není zrovna víla všeumělka, ale (ač nerad zkouší nové věci) snaží se učit. Rozdělá oheň i bez zápalek, nebo zapalovače, uloví si jídlo a nějakým způsobem zvládne přežít. Nepatří mezi nejchytřejší lidi, ale taky není úplně hloupý. Občas jedná unáhleně a vzápětí toho lituje, v nejhorším umí alespoň rychle utíkat.

Hlavní a velmi důležitou věcí je auto, které vlastně původně nebylo jeho. Vzal ho v dílně, bylo zrovna po opravě, jediný problém byla chybějící kapota a čelní sklo. To už ale zase vypadalo jako nové. V něm má naložené nějaké náhradní díly a především nářadí. Kanistr s benzínem, který doplňuje kdykoli jen může. Mimo to má v kufru i celé dva pakle vody, tudíž flašek bude dostatek. Bohužel není jisté, kdy bude muset sehnat vodu jinde, zatím jí bylo dost. Kdoví, na jak dlouho vydrží. Na zadním sedadle potom většinou vozí svůj batoh vybavený takovými těmi nejvíce potřebnými věcmi, kdyby náhodou musel urychleně opustit auto. A už se nevracet. Nějaké zásoby, už ne moc. Čisté oblečení, nebo alespoň relativně, zkrátka něco náhradního, (v podstatě si tehdy do auta naházel polovinu obsahu svého bytu,) nožíky, munici co měl, i co tak nějak sehnal. Nemá toho příliš. A potom pistoli. Zezačátku byly dvě, ale o jednu přišel. Dále baterku, bohužel už mu došly náhradní baterie, což je to, co se poslední dobou snaží shánět. Moc štěstí nemá. Štěstí mu ale přálo v jiných ohledech, v jednom nákupním centru (kde taky přišel o tu zbraň,) sehnal spací pytel a nějaký polštář, kterých vlastně bylo na výběr docela dost, jelikož jak se zdálo, lidi, kteří tudy projeli, vybírali spíš jídlo. Bohužel, toho je snad nejméně. Co dál? Lékárničku, kterou měl v autě a snad už nic moc navíc. Vozí s sebou i nějaké dívčí oblečení, kdyby náhodou narazil na Callie. Chce si být jistý, že bude pojištěný a ona se chuděra nebude muset soukat do něčeho, co je jeho.