|
|
Jezero
Jul 21, 2019 21:41:57 GMT
Post by Amiah Portman on Jul 21, 2019 21:41:57 GMT
|
|
|
|
Jezero
Jul 21, 2019 21:42:37 GMT
Post by Amiah Portman on Jul 21, 2019 21:42:37 GMT
Má za sebou dlouhý den a to, že narazila na jezero, v ní vyvolalo dvě různé emoce. Jednak je ráda, protože se může vykoupat a osvěžit se, ale na druhou stranu, co tu sakra dělá jezero? Měla jít na jih, tam podle mapy žádná zatracená voda být neměla. Ty mapy jsou na nic. Vztekle tu, co má právě v ruce, zmačká do kuličky a zahodí ji pěkně daleko. Je to papírová koule, moc daleko neletí. A nebyl by to Gabe, kdyby pro ni hned neběžel. Svalí se na jeden kámen u jezera a odfrkne si. Auto má necelý kilák odsud, zamaskované několika větvemi. Chtěla se jenom podívat, jestli za tím kopcem je fakt les. Jak to ukazovala ta zatracená mapa, která je už stejně na malé cucky, jak ji dostal Gabe do tlamy. Nechá mu jí a chvíli ho s náznakem úsměvu pozoruje. V jejích očích je to ještě štěndo. Pak se konečně sebere, zvedne svůj zadek, a jde prozkoumat jezero. Nevypadá to tady tak špatně a nikde ani živáčka. O to lepší. Lidi jí nijak zvlášť nechybí. Taky už dlouho nikoho nepotkala, ale to je jenom dobře. Obejde jeden břeh, pak si sundá boty a ponožky a projde se vodou. Ty boty tam nechá. Bylo by hloupé, kdyby tam nebyly, až se vrátí, ale pokud tady nejsou nějaké zlotřilé veverky, mělo by to být v pohodě.
Rychle se dostane z předchozího rozpoložení. Najednou je šťastná, taky už nemusí být v lese a má nad sebou oblohu bez mráčku. Chvíli si hraje s Gabem, který miluje vodu a dělá v ní různé kraviny. I Ami skončí celá postříkaná, ale to nevadí, na sluníčku to stejně uschne brzy. Posadí se na břeh a nechá nohy ve vodě. Chvíli kouká na ty hory a znovu si uvědomí, že totálně neví, kde je. Někde v blízkosti Apalačského pohoří? Měla pocit, že v zeměpise není tak hrozná, ale teď by se nad sebou měla asi zamyslet. Jenže je krásný den a je jí úplně šumák, kde je. Chtěla les, má něco lepšího. S tím bude nějak pracovat, až se rozhodně odsud zmizet. Jenže se jí tady líbí, takže to bude docela za dlouho. Zahlédne i nějaké ryby, občas jak vyskočí nad hladinu nebo jak se jenom připlavou nadechnout a zanechají po sobě na hladině kruhy. Nemá u sebe zrovna žádnou harpunu.Postaví se a z křoví kolem si vybere několik prutů. Ty si zase vezme na svoje místo. Není v pletení moc dobrá, ale jednodušší košík nebo spíš takový kužel není tak těžký. Jenže už to dlouho nedělala, tak zapomene na tu zúženou stěnu, aby ryba nemohla vyplavat ven. Tam se stejně ještě ani nedostala, nejdřív musí udělat základ, na kterém teď pracuje. |
|
|
|
Jezero
Jul 22, 2019 18:58:52 GMT
Post by Anya Keaton on Jul 22, 2019 18:58:52 GMT
Anya s otcem a sestrou už v autě proseděli několik hodin, proto se rozhodli konečně někde zastavit. Nebyli si sice jistí, kde zrovna byli, ale zásob měli ještě stále dost, a tak se o nějaké hledání či sbírání nemuseli ještě tak zajímat. Jediné co ubývalo až moc rychle byl benzín, což byl další z důvodů, proč konečně zastavili. Anya vystoupila z auta a protáhla se. Několik hodin strávila střídáním mezi spaním na místě a řízením, když si chtěl odpočinout otec. Sestra řídit bohužel neuměla. "Zajdu se projít, potřebuju se trochu rozhýbat." Oznámila dvěma rodinným příslušníkům. Otec přikývl, avšak nezapomněl ji upozornit, aby si vzala zbraň a aby byla opatrná. V okolí neviděla žádnou oživlou a mrtvolu, i tak se měla na pozoru. Po jednom boku u pasu měla tedy pistoli a u druhého boku měla nůž. Ten nepoužívala sice tak ráda, nebyla moc ráda v blízkosti těch věcí, avšak používala ho častěji, jelikož byl tichý a nemusela se bát o to, že ji dojde zásobník. Nadýchala se čerstvého duchu a s úsměvem se pomalu procházela po okolí, prohlížela si les, kopce. Nechtěla jít až moc daleko, aby se neztratila a aby byla v bezpečné vzdálenosti auta, ale měla pocit, že měli času dost, už byli dlouho na cestě a tak si nějaký pohyb zasloužila. Všimla si, že se ji v periferním vidění něco zablýsklo. A pak znovu. Otočila se a zaostřila očima, musela je přivřít, koukala totiž proti slunku. Voda! Konečně se mohla trochu opláchnout, ale nejspíš ne celá, čekala že bude pořádně studená, teď když je podzim v plném proudu. Nebo by se na to taky mohla vykašlat a trochu se osvěžit, probudit. I když rýma a oslabení imunity bylo to poslední, co by si teď přála. Tak i tak se vydala směrem k vodě, vypadalo to jako jezero. Měla upřímnou radost, voda vypadala čistá,, určitě čistší než to čím se naposledy myla. Sice měli všeho dost, ale určitě neměli v autě funkční sprchu s čistou vodou. To by byl sen. Šla rychle, k vodě skoro doběhla, dokonce zapomněla se rozhlédnout po břehu a okolí, ihned si klekla, vyhrnula rukávy a namočila ruce až po lokty vodou. "Ahh studí." Zamumlala, ale ruce stále potírala vodou, alespoň si na ni lépe zvykla. Dokonce si zvykla celkem rychle, možná by se mohla trochu okoupat, však trochu otužilosti ještě nikoho nezabilo. Sedla si na břeh a sundala si boty, ponožky, kalhoty, koženou bundu i triko. Takže tam stála jen ve spodním prádle a s přívěškem kolem krku, ten si pro štěstí nikdy nesundávala. Otřásla se, když zafoukal lehký vánek, nechtěla však otálet, čím déle jí to bude trvat, tím horší to bude, no ne? Vstoupila do vody a s tichým syčením, ale obličejem rozzářeným širokým úsměvem se začala 'mýt'. Sice ve spodním prádle, ale to je tenká látka, to uschne rychle. Prohlížela si hladinu a koukala na rybky, které kolem ní rychle proplavaly. Život byl zase o něco krásnější. Anya byla vždy celkem pozitivní a tak nechtěla 'jen nějaký virus' brát jako opravdový konec světa. Hleděla na maličkosti, ty hezké věci, díky kterým se ještě držela pohromadě. Samozřejmě byla svou 'očistou' zaneprázdněna tak, že zapomněla prohlédnout okolí a ani na to nemyslela. A to byla hloupá chyba. |
|
|
|
Jezero
Jul 26, 2019 16:30:46 GMT
Post by Amiah Portman on Jul 26, 2019 16:30:46 GMT
Už je to pěkná řádka let, co se naučila plést, a docela pozapomněla, jak se to vlastně dělá. Ale pořád se snaží, dokáže si totiž představit, že se teď z vody vynoří otec a vynadá jí za to, že si to minulé léto neprocvičila. Občas na ně myslí, na rodiče. Dovoluje si to jenom v momentech, když je relaxovaná a ví, že právě nemusí hlídat okolí, aby ji něco nesežralo. Nestýská se jí, ale doufá, že jsou její rodiče v pořádku. Nepotřebuje je mít u sebe, stačila by jí zpráva, že zvládli první vlnu a že se o sebe umí postarat. To ví, ale chtěla by to mít potvrzené. Takže si tam tak plete a přemýšlí a nemyslí na práci, až jí z toho vznikne taková divná koule. Těžko říct, jestli jí na to nějaká ryba skočí, ale zkusí to. Zašmodrchá svoje umělecké dílo do rákosí, aby nikam neodešlo, a když už je u toho, konečně si zase zkontroluje okolí a záda. Nic znepokojivého nevidí, jenom krásnou vodu, skvělé počasí a minimálně dotčenou přírodu, jak je většina lidí stejně mrtvá.
Vrátí se ke svým botám, které někde najde. Ještě se sehne ke Gabemu a podrbe ho za ušima a široce se na něj usměje. Když se na něj kouká, tak se nejde neusmívat. Jenže je to Gabe, kterému se přestane něco líbit. Začne vrčet, je najednou celý naježený a přikrčený. Už ví, co to znamená. Někdo tam je. Buďto zombík nebo klidně i normální člověk, to je jedno, obojí znamená ohrožení a nebezpečí. Je to tady pohoda, ale docela jí vystřelí adrenalin a už se těší na nějakou akci. Dlouho nikoho nepotkala a dlouho nikomu neusekla hlavu. V rychlosti si nazuje boty, což není nic lehkého, jak má mokré nohy, takže cítí, jak se jí lepí ponožky. Pak se taky přikrčí a indiánským během se dostane k lesíku, kde se schová v prvních větvích. Pak už jenom docestuje na místo, aby měla vizuální kontrolu. A už vidí toho vetřelce, jak se svléká. Takže to asi není úplně takový vetřelec, když je to najednou docela nahá holka. Chvíli na ni kouká, kdyby nebyla apokalypsa, bylo by to docela úchylné, ještě štěstí, že je. Gabe je taky připravený celou dobu vystartovat, ale nic nedělá, dokud nedostane pokyn.
Klidně by ji tam nechala jak je, ale to jí nedá. Neví, kolik jich tady je, jenom je jasné, že nikomu se hlava sekat nebude. Škoda. Doufá jenom, že ta holka nedává pozor, jak lebedí v té vodě, a dostane se potichu k jejím věcem. Překvapí ji, že tam najde pistoli, protože nepotkala zatím moc lidí, co by ji s sebou měli. Ona má sama jenom mačetu a víc nic. Aby mohla být nebezpečná, musela by za tou holkou do vody. Ale když si vezme její pistoli, je nebezpečná i na dálku. Zkontroluje náboje. Je ráda, že má teď převahu v té situaci. Nechá si Gabeho u nohy. "Neruším tady?" zavolá na tu holku a jenom tak zaujme pózu, jako že šla náhodou kolem a náhodou našla tu pistoli, kterou má teď v ruce a kdyby bylo potřeba, byla by schopná rychle zamířit a vystřelit. Je trochu ráda, že našla nějakého člověka, ale taky je lepší mít dobrý rozhled. Nechce jí ublížit, ale to taky nemusí vědět. |
|
|
|
Jezero
Jul 29, 2019 9:43:59 GMT
Post by Anya Keaton on Jul 29, 2019 9:43:59 GMT
Ztrácela pojem o čase, ale i tak se těšila až už vyleze na břeh, měla sice chuť se trochu otužit a umýt 'do zásoby' na zimu, když pak budou některé vody zamrzlé a některé přespříliš ledové, ale i tak si stále nemohla na studenou vodu zvyknout. Chyběla ji její teplá sprcha v malém bytě, který měla s Mayou. Chyběla ji Maya. V ten moment, kdy si na Mayu vzpomněla radši nabrala studenou vodu do dlaní a osvěžila si obličej, jakoby chtěla onu myšlenku vytlačit z mysli vodou.
Moc to nefungovalo, avšak cizí hlas ji z myšlenky totálně vytrhl, skoro násilím. Otočila se ve vodě směrem ke břehu a když spatřila dívku, živou dívku, zakryla si rukama hrudník. Sice měla spodní prádlo, ale i tak se lekla. Vytřeštila velké hnědé oči na dívku, která zrovna držela její pistoli. Na tohle si doopravdy mohla dát lepší pozor, mrtvola by ji věci nesebrala, ale živou opravdu nečekala. Za tu dobu co cestovali s otcem a sestrou totiž nepotkali ani živáčka. "Oh.." To bylo jediné co ze sebe dokázala dobrou chvíli dostat.
Nevěděla co čekat, jestli ji dívka jen sebere věci, nebo ji dokonce zastřelí její vlastní pistolí, nebo co jiného, by ji ještě mohla provést. Anya si troufala myslet, že by se z prekérní situace dokázala vykecat, ale ani nevěděla co říct, nevěděla, jestli to má dívka vůbec v hlavě pořádku, sama si všimla změn osobností nejen na své rodině, ale i na sobě. Pomalu teda nadzvedla ruce, možná na znak míru, nebo aby ji ukázala, že nechce žádné problémy. Ruce však zvedla jen lehce a pak se jimi zase zakryla a stála ve vodě po pas jak zmražená.
"Nechtěla jsem.. vyrušit." Řekla po chvilce první co ji napadlo. Srdce ji bušilo, nechtěla skončit s kulkou v hlavě, nebo hůř v hrudníku aby se pak přeměnila na jednu z těch mrtvých. A i přes nervozitu z cizinku si uvědomovala, jak ledová ta vody byla. Kývla hlavou ke svým věcem a pokusila se o nenucený úsměv. Taková Anya totiž byla, stále jaksi pozitivní. "Víš, je tu fakt celkem zima, jestli bych nemohla.. vzít si svoje věci.." Koukla dívce do očí. Byla nejspíše stejně stará jako Anya, možná jen o kousek starší, i tak z ní vyzařovala celkem jasná autorita a Anya už jen z dívčího pohledu měla respekt.
Kdyby nedržela její pistoli, možná to bylo jiné. Anya byla vytrénovaná na policajtku, bojovat uměla i beze zbraní, ale nevěděla jak by se z této vzdálenosti vybojovala rukama proti kulce. A tak se z toho chtěla vykecat, nejlépe si vzít své věci a odejít. Nějaké zbraně ještě měla v autě, nedělalo ji zrovna velký problém dívce nabídnout, aby si tuto nechala, nechtěla však říkat nic čeho by litovala. Hlavně se chtěla už obléct, aby takovou už dost choulostivou situaci nedělala ještě choulostivější. |
|
|
|
Jezero
Jul 29, 2019 22:33:27 GMT
Post by Amiah Portman on Jul 29, 2019 22:33:27 GMT
Vlastně ani neví, co čeká, že ta holka udělá. Může třeba skočit do vody a potopit se pod hladinu a vyplavat někde jinde a pak k ní přijít zezadu a uškrtit jí. To by jí fakt natřela. Asi je už trochu paranoidní, když takhle přemýšlí. Ale taky neví, třeba je ta holka profesionální plavec a nemá s tím problém. Taky ale neví, co čeká od sebe, že udělá. Má v ruce pistoli a může dělat co se jí zlíbí. No jenže právě se jí líbí koukat se na tu napůl oblečenou holku. Taky se jí líbí, že hned docela jasně chápe situaci. Nepotřebuje normálně v životě, aby se jí ostatní báli, ale když má v ruce pistoli, je to fajn. Když ta holka zvedne ruce, tak na ní jenom tak z dlouhé chvíle namíří a natočí zbraň šikmo, jako kdyby zkoumala z jakého úhlu bude vypadat víc hustě, až vystřelí. Pak ji zase dá dolů a když si ta holka rukama zakryje prsa, začne se smát. Už dlouho neviděla nikoho živého a přijde jí vtipné, že to ta holka udělala. Kdyby byly spolu ve sprše do bazénu, nevadilo by jí to. Navíc jsou obě holky, obě mají prsa. I když teda to, co má Ami, moc prsa nejsou, ale je to alespoň náznak. "Jako kdybych v životě prsa neviděla," začne se smát ještě víc, ale pak se uklidní zase a ještě chvíli na ni kouká. "Jsi dost hezká, apokalypsa tě musela připravit o hodně lidí," poznamená zase, protože řekne přesně to, co si myslí. Nemá cenu to schovávat. Život je krátký. A taky si myslí, že hezcí lidé mají spoustu kamarádů, takže i ona je musela mít. Ale co se nestalo, přišla apokalypsa, a ta holka je tady teď sama. Teda pokud nějaký její komplic nečeká pod tou hladinou.
"Hm," vydá ze sebe jenom tak na odpověď, aby bylo jasné, že poslouchá. Že neplánuje to, jak ji zastřelí. Nebo jestli plánuje, tak zvládá i poslouchat. Pak se trochu ušklíbne. "No, vzhledem k tomu, jak jsi pohublá a jak je studená ta voda," to ví, protože tam měla ponořené nohy, "tak bych očekávala, že tam vydržíš stát tak maximálně hoďku. Pak se ti začne zpomalovat organismus a pokud tam v tý době ještě budeš a nevylezeš, už bys neměla moc šancí na záchranu," jenom si tak spočítá a je chvíli zticha s vážnou tváří, než se zase usměje a začne se smát. "Dělám si srandu, pojď ven," nechá ještě chvíli doznít smích a ustoupí kousek od jejích věcí, aby se ta holka třeba nebála. Pak se dokonce otočí, ale ne aby se mohla v klidně obléct, prostě se rozejde do lesa, kde nasbírá několik klacků a chrastí. "Tu pistoli si nechávám," křikne ještě na ní zpátky. "Prozatím určitě," to už řekne spíš pro sebe, ale hlasitost moc nesnížila, takže to ta holka může klidně slyšet. Gabe tam zatím zůstal, i když se často ohlížel po své paničce, jestli je v pořádku. Nicméně pořád dával pozor na tu holku, co tady objevili.
"Takže jestli něco zkusíš, nemám problém z toho vystřelit," začne zase povídat na cestě zpátky, kdy v náručí drží už ty klacky, co nasbírala na kraji lesa. Mile se pak usměje na svého pejska a s více milým pohledem než předtím se koukne i na tu holku. "Rozdělám oheň, ať se můžeš trochu ohřát," vysvětlí svoje počínání a vysype všechny ty klacky na hromádku. Určitě ještě bude muset několikrát pro zásoby, ale teď to na chvíli stačí. Nemá pocit, že je nějak extrémně milá na někoho cizího, ale když se jedná o její zdraví, bere to zodpovědně. Když už ta holka vydržela takhle dlouho, tak nechce, aby pak odešla na nějaký pitomý zápal plic. Chce, aby lidé přežili. Hvízdne na Gabeho, aby zase přišel k ní, což udělá, a když dostane volno, tak si jenom lehne do písku a odpočívá. Tu divnou holku ale nespouští z očí. Jeho panička mezitím vyrobí menší pyramidu, do které dá nějaké to chrastí a chvíli si hraje s křesadlem, než se jí to povede zapálit. Pak už jenom dává pozor, aby to správně hořelo. Pak se zase soustředí na tu holku. "Jsi sama?" zeptá se rovnou, protože pořád napůl čeká toho komplice. |
|
|
|
Jezero
Jul 30, 2019 8:09:50 GMT
Post by Anya Keaton on Jul 30, 2019 8:09:50 GMT
Už si představovala všechny životní lekce, se kterými by ji táta nedal pokoj, jen co by mu řekla, že ji málem zastřelila nějaká holka a to její vlastní zbraní. A taky si představovala otce se sestrou, jejich pohledy kdyby zjistili, že je Anya mrtvá, že by ztratili někoho dalšího. To jim přece nemohla udělat. Zároveň netušila co se zrzce honí hlavou, koukala ji do očí, snažila se vyčíst čím přemýšlí, beztak si už plánovala zmáčknutí spouště. Ale proč pak taky jo, ne? V dnešní době by si měli živí ještě pomáhat, ne se zabíjet. Možná to tak vidí i ta holka, možná nejsou všichni ještě až moc daleko s tím, kým byli předtím. Avšak nepochopila, proč na ni zamířila, když dala ruce nad hlavu a zbraň pak zase sklopila, když se Anya zakryla. Pak se dívka však rozesmála a Anya byla ještě zmatenější. Byl to dobrý smích nebo psycho smích? Anya měla taky chuť se trochu zasmát, nad sebou a touhle situací, ale spíš jen lehce zatřepala hlavou nad její poznámkou o prsech. Ano, byly obě holky a normálně by tahle situace Anye jako problém nejspíše nepřipadal, i tak to byla první cizinka po dlouhé době a mohlo by ji to připadat divné. Avšak, nazvala ji hezkou? Anya byla ještě zmatenější, dokud větu nedořekla a lehce přikývla. Kdo dneska ale někoho neztratil, no ne? Nervózně se podívala na hladinu před sebou a pak zpět na dívku. Bude ji snad chtít zabít jiným způsobem než výstřelem? Donutí ji tady stát v té ledové vodě přesně tak jak řekla, aby tu pomalu umrzla? To by bylo dost kruté, Anya musela uznat, že by to ale mělo celkem styl. Měla chuť praštit se do čela. Styl, vážně? pomyslela si. Když ji však nechá vyjít z vody uleví si. Přece jen není šílená. Teda, mohla by být, ale prozatím se Anya rozhodla nedělat ukvapené konce, ona přece nějakou tu víru v lidstvo ještě měla. Urychleně se dostala na břeh a otřásla se, když se ji studený vzduch zaryl do mokré kůže. Trochu se otřepala, nejspíš aby se do oblečení nesoukala ještě dost mokrá, avšak to ji bylo teď jedno, hlavně ať už není polonahá. Natáhla na sebe kalhoty, ponožky i boty a pak stačilo jen triko a kožená bunda. A už myslela na teplou deku v autě, avšak auto jí připadalo dost daleko, cítila se být zpomalená. Radši se teda posadila, stejně nikam nespěchala. Uvědomila si, že toho moc neřekla, mohla by vypadat podezřele. Koukala se za dívkou, která se vzdálila i s její pistolí. Anya si už ale nemyslela, že by ji chtěla zabít, přece jen byla živá, ne? Zase se vracela i s klacky v ruce. Na její slova přikývla, bylo to fér, pokud je člověk v ohrožení, měl by se bránit. Anya by ji však byla ohrožením leda by sama byla nějaký medvěd. Nebo kdyby chtěla dívka ublížit její rodině, ale to snad nebyl ten případ. Anya se pousmála, cizinka pro ni přece vůbec nemusela nic takového dělat, ale nesobecky se rozhodla rozdělat oheň.
"Jsi hodná." Řekla a pohled stočila k jejímu společníkovi, psovi. Živého psa už dlouho neviděla, s radostnýma očima ho pozorovala, i když on na ni koukal spíše nevěřícně. Aby ne, v téhle době. A taky je to dívčin pes samozřejmě, pokud je takové zvíře opravdu oddané a loajální, nemá rádo nikoho neznámého v okolí svého milovaného majitele. Vytrhla se z myšlenek o psovi dívky a pozorovala teď ji, jak šikovně připravovala klacky na oheň do úhledné pyramidky. Když se zeptala, zda-li je Anya sama, nechtěla lhát. Sice nechtěla nijak ohrožovat životy své rodiny, ale zároveň chtěla být důvěryhodná. "Cestuji s otcem a mladší sestrou." Odpověděla a přemýšlela nad dalšími slovy. "Ale ti teď nejsou nikde v okolí." Dodala, možná aby ji nějak ujistila, že tím nechtěla znít jako by vyhrožovala. Byla to pravda, oni nejspíše spali v autě, nebo se šli někam projít, Indra by však rozhodně nikam nešla sama a otec by ji ani nepustil. O autě se nezmínila, sice chtěla být důvěryhodná, ale nemusela ji přece vykvačit vše. Alespoň ji nelhala. "A ty?" Zeptala se svým již obvyklým přátelským tónem. Sice viděla jejího společníka psa, ale i ona mohla mít nějaké kamarády na dosah. Nedalo ji to, Anya musela být ta společenská. Natáhla k ní stále ještě studenou ruku. "Já jsem Anya. A díky že jsi mě nestřelila." Znovu se na ni pousmála a hnědé kulaté očka upřela do těch dívčiných šedě-modrých. Byl to detail, ale ráda si všímala barev lidských očí. A v dnešní době ještě víc, jelikož oči mrtvých byly studené, skleněné, zapadlé a pouze bílé či šedé nebo snad kalně modré, ale rozhodně nebyly krásné jako oči těch, kteří ještě dýchali. |
|
|
|
Jezero
Jul 30, 2019 21:21:35 GMT
Post by Amiah Portman on Jul 30, 2019 21:21:35 GMT
Možná se jí ta holka ve vodě líbí. Je hezká, ale taky se jí touhle dobou líbí i stromy, který mají dobře propletený větve. Jak už dlouho nikoho nepotkala, sama neví, co je tak její typ. Stromy to normálně nejsou, ale pointou je, že už jí to je docela jedno. Chvíli ji ještě sleduje, jak to všechno řeší v hlavě a rozhodně ji to baví. Není to sice vyloženě to, jak si představovala potkání s nějakým živým člověkem, ale je to dobrá komedie. Takhle by klidně potkávala lidi častěji. Je ráda, že chápe to, že si nechá tu zbraň. I když pokud ji ta holka bude potřebovat, zase jí ji vrátí. Ale až na konci. Nechce tady kolem sebe mít někoho se zbraní. Ať je ona sama ten někdo se zbraní. Pokud je to její jediná zbraň, tak ať si jí nechá, vždyť sama jednu má a ani ji nepoužívá. Nesmíš se snažit vyhladit lidstvo, Ami. To už udělal někdo před tebou, poznamená si sama pro sebe, aby si připomněla, že je na straně těch dobrých, těch, co přežili a nezabíjí ostatní živé lidi, co potkají.
Na její první slova jí nic neřekne. Nepřipadá si tak a nechce si brát zásluhy za to, že někoho nezabila? To by mělo být automatické. Místo toho rovnou začne s otázkou. "Kde jsi vzala zbraň? Jsi jeden z těch šílenců, co je měli doma, nebo jsi někoho se zbraní zabila a vzala sis ji?" řekne to pěkně bez obalu, ani se o to nesnaží. Docela ji to zajímá, jestli je ta holka víc nebezpečná než vypadá. Na chvíli se zastaví od rozdělávání ohně, jedna jiskřička vypadá, že už se uchytila a kdyby jí trochu pomohla, mohl by už hořet, ale místo toho se na ni podívá. Líbí se jí, že má takový ten příjemný pohled, když se kouká na nějaké zvíře. Taky se koukne na Gabeho, usměje se na něj a kývne mu hlavou, ať si jde klidně očuchat toho nového člověka. Ještě na něj kouká, jak se zvedne, ale pak už se zase věnuje ohni. Nepotřebuje je nějak kontrolovat, ví, že on té holce hlavu neukousne a taky jí přijde jako sranda, jestli se třeba psů bojí, tak aby rovnou překonala strach. "Jmenuje se Gabe," řekne ještě od rozdělávání ohně, kdy je přikrčená a kouká z ní maximální zadek.
Pak se zase narovná a sedne si do písku s nohama pokrčenýma směrem k ohni. Už se na ni podívá. "Ztratila jsi je?" zeptá se docela se zájmem a chvíli přemýšlí, jestli nemá rovnou dodat ´to mi je líto´, ale pak si to rozmyslí, protože všichni o někoho přišli a musí se s tím naučit žít. "Co tvoje matka?" taky rovnou bez servítek se zeptá. Mohla klidně umřít u porodu a ta holka celý život vyrůstala jenom s otcem, ale co, zeptá se, aby to věděla. Když se zeptá na její situaci, chvíli je potichu a kouká na Gabeho, jak už zase leží v písku a obě dvě kontroluje, stejně jako neustále dává pozor, jestli na ně nejde nějaký zombík. "Ne," odpoví jí prostě, že nemá teď u sebe žádnou rodinu a že je prostě sama. Neříká to s žádnými zvláštními emocemi, tak to prostě je. Není jí z toho ani smutno, je ráda, že přežila.
Chvíli zase kouká na její ruku. Pak k ní natáhne i tu svou a docela obezřetně ji stiskne. Hned se zase oddálí, má sice zbraň, ale kdyby ta holka byla nějaká víc trénovaná, tohle by jí stačilo, aby se pokusila si ji vzít zpět. Kdyby byly role obrácené a ona měla tu příležitost, zmlátila by tu holku fakt hodně. Uznává, že se k ní nechová úplně hezky a s úctou. A její druhá strana uznává, že jí to je úplně šumák. Chvíli se to v ní hádá, než se trochu pousměje. "Nechci tě zastřelit," řekne zase krátce, asi má dneska den krátkých vět. Je z toho taková rozpačitá, tohle asi nikomu ještě nikdy neříkala. Pak jí to zase chvíli trvá, než se vyžvejkne. "Amiah," poví jí také svoje jméno, které zní strašně podobně s tím jejím, což té holce taky přidá na sympatičnosti. "Jmenuješ se jako ta zpěvačka?" musí se zeptat. Pak se zase zasměje, protože by to bylo vtipné, kdyby ji její rodiče pojmenovali po zpěvačce. Pak se rukama opře vzadu do písku a podívá se na nebe. "Jaký máš teď plány?" prohodí další otázku a pořád sleduje mraky a pomalu klesající slunce. |
|
|
|
Jezero
Jul 31, 2019 9:42:55 GMT
Post by Anya Keaton on Jul 31, 2019 9:42:55 GMT
Když pominul prvotní strach z kulky v hlavě se Anya zase o něco uvolnila. Původně byla a stále je velmi společenský tvor, vždy měla ráda lidi, své přátelé, celé své dětství byla i takový oblíbený třídní klaun, ať už to doma měla jakékoliv. Vždy byla starostlivá, musela se naučit starat se o mladší sestru, která vyhledávala péči a pozornost spíše u Anyi, než-li u rozhádaných rodičů, a tomu se Anya nijak nedivila. Každopádně, jakmile byla zase Anya klidná, nadále si nemyslela, že by ji chtěla zrzka zabít. Zase měla tendenci vrátit se ke své upovídané a veselé nátuře, jelikož si uvědomila, že toto je po opravdu dlouhé době, co je v kontaktu i s někým jiným, než otcem a sestrou. Lidé ji chyběli, chyběla ji zábava a trávení času mezi přáteli a tak byla i za tento malý incident celkem vděčná. Na tváři ji hrál lehce spokojený poloúsměv, sice byla stále trošku překvapená a hlavně ji pořád byla zima, ale i tak byla zase zpátky ve svém normálním, přátelském rozpoložení. Na její slova zavrtěla hlavou. Všimla si že dívka 'nechodila kolem horké kaše', což by jiného možná lehce vyvedlo z míry, ale Anya byla zvyklá, teď už sice ne, ale Maya bývala podobná, Anyi se to na ní ještě k tomu líbilo. "Trénovala jsem na policajtku, sebrala jsem to na oddělení, než jsem opustila město." Odpověděla jednoduše a pohled zaměřila na psa. Poslouchal svou majitelku velmi dobře, ji stačilo jen kývnout a zvíře už se zvedlo z místa. Anya zvedla pomalu jednu ruku, nechala psa aby si ji očuchal, opatrně a pomalu, nechtěla aby ji ve světě kousavých mrtvol ukousl ruku zrovna pes a zrovna když psy měla ráda, zapáchající chodce ne. "Gabe." Zopakovala si tišeji pro sebe a usmála se na chlupaté stvoření. "Těší mě Gabe, jsem Anya." Zašeptala, zazubila se a konečně se i odhodlala ho pomalu pohladit po hlavě. Koukla na dívku, zrovna když se krčí k ohni a chtě nechtě pohledem sklouzne k tomu jedinému, co z ní bylo jaksi vidět. Když si však uvědomí, že neznámé koukala na zadek, škubne očima zase k psovi, tak aby si toho zrzka radši nevšimla.
Když se konečně narovná, odhodlá se na ni znovu podívat, tentokrát však do dívčiných očí. "Neztratila, spíše jsme teď byli všichni dlouho spolu, potřebovala jsem na chvíli klid." Ušklíbla se, jen co však zmínila matku, její nálada lehounce poklesla. Nechtěla to na sobě dát znát a tak jen jakože ledabyle pokrčila rameny. "Nevím kde je, někde s bratrem a se svým manželem." Znovu pokrčila rameny, tentokrát spíše pro sebe. Nechtěla si tím však kazit dobrou náladu a tak se její obličej brzy zase uvolnil. Po její odpovědi chvíli zůstane potichu. Odpověděla krátce, Anya se ji tedy dále nechtěla ptát, neměla pocit, že by se o tom dívka chtěla bavit. Byla dost ráda, že nechala její ruku jen tak viset. Taková maličkost, ale hned se jí zrzka líbila o něco víc. Anya byla dívkou dost zaneprázdněna, dokonce na moment zapomněla, že se v nějaké apokalypse nachází, ani ji nezajímalo okolí, dokonce na moment zapomněla i na svou rodinu tam někde v autě. Po jejich slovech se zasmála. "No, nebyla bys první." Poznamenala. Nejspíše to vyznělo i trochu divně, jelikož taková slova říkala s takovým radostným úsměvem. Pak se dívka představila. Bylo to jméno, které Anya slyšela jen málokdy a přidalo jí to na takovém jejím počátečním šarmu. "Hezké jméno." Usmála se. Pak se zatvářila zmateně. "Jaká zpěvačka?" Svraštila zmateně obočí. Už ani nevěděla, kdy naposledy přemýšlela nad někým slavným. Zajímalo by ji, kde jsou teď její oblíbené hvězdičky, jak si vedou ti předtím bohatí a slavní herci a zpěváci? Z přemýšlení ji vytáhla její další otázka. Sklopila pohled k nedaleké hladině vody a s lehkým úsměvem si povzdechla. "Ani nevím. Už pěkně dlouhou dobu nevím. Tak celkově, kam jít, jestli máme něco hledat nebo nevím co." Pokrčila rameny. Nad plány se snažila už dlouho nemyslet. Měla pocit že už nebylo co dělat, jediné co s otcem a sestrou dělali bylo to, že sháněli zásoby, jezdili někam autem, bez toho aniž by věděli kam a každý den přežívali. Pořád dokola. Zvedla zase pohled k zrzce a chvíli si ji prohlížela. Ta vypadala že už se v tomhle světě vyzná, v tomhle novém světě. Byla nejspíše jeden z těch lidí, kteří prostě přežijí. "Co tvoje plány?" Zeptala se zvědavě. |
|
|
|
Jezero
Aug 3, 2019 20:52:17 GMT
Post by Amiah Portman on Aug 3, 2019 20:52:17 GMT
Chvíli čeká, jak se ten oheň rozhoří. Docela by jí přišlo vhod, kdyby se jí to povedlo hned na první pokus, třeba aby si ta holka mohla myslet, že je v tom fakt dobrá. Je v tom dobrá a sama neví, proč by jí na tom mělo záležet, co si myslí ostatní. Možná už jenom prostě dlouho neslyšela nějaká vlídná slova uznání. A taky samozřejmě té holce musí být zima, tak aby ji ten oheň zahřál. "Hustý," odpoví jednoduše, než si zformuluje nějakou kloudnější odpověď. "Poldové jsou fajn," řekne i svůj nepříliš oblíbený a populární názor, ale jí se vždycky hodili, když je potřebovala. Líbí se jí, že jsou zvyklí opravdu nasazovat vlastní život, takže ona pak nemusí. Nehledě na to, že by to ani dělat neměla. Prostě když poznala poldy i z jiného pohledy, než když zrovna dostávala jenom pokuty za rychlou jízdu, tak nebyli zase tak špatní. Jenom se usměje sama pro sebe, když slyší, jak si ta holka něžně povídá s Gabem. Bude se mu líbit. Stejně nevidí, jak si ji očuchá a uzná, že je v pohodě, tak si jde zase lehnout. Gabe je občas strašný lenoch.
"Dobře," zase jenom tak odpoví, aby se neřeklo, že neposlouchá. Už je to teď jiný levl, nemíří na ni pistolí a už si kamarádsky povídají u ohně. Tak se chce chovat slušně. I když to pro ni zrovna kamarádské není, tak daleko ještě není. Je ale příjemné si nepovídat jenom s Gabem, který prostě nemluví. Je příjemné slyšet i nějaké odpovědi. Takže by se v nich sama měla polepšit. "Aha," dá si v duchu facku, protože tímhle si fakt nepolepšila. Úpěnlivě přemýšlí nad něčím dalším, co by měla říct. Jenže tohle je takové ožehavé téma a když už je teda za tu hodnou, tak by opravdu měla být ta hodná. "Třeba je zase najdeš," dostane ze sebe nakonec po takovém snažení. Dnes asi nemá svůj den na rozhovory.
Když jí stiskne ruku, zase se rychle otočí k ohni a čumí do něj. Nechce to tak prožívat. Alespoň má pocit, že ta holka to prožívá. Ale kdyby teď přišli zombíci, nebude kvůli ní riskovat život. Alespoň doufá, že nebude mít nějakou hrdinskou chvilku. Sbalí Gabeho a vypadnou. Sama už teď ví, že by to tak nebylo. Ale nemyslí na to, je pěkný podvečer, proč si to kazit. "Nojo, poldové to mají těžký," trošku jí i závidí. Na ni nikdo nestřílel, pokud nepočítá paintball a různé army kurzy. Nikdo na ni nestřílel tam, kde by to nikdo nečekal. A možná by si to chtěla zažít. Takže absolutně chápe ten úsměv, protože ona se usmívá taky. "Taková ta z Pána prstenů. Je docela stará a chová spoustu koček," netuší, jak to ví. Aby furt nemusela čumět do ohně, tak si najde nějaký úlomek klacíku a začne s ním hloubit díru do písku. "Chybí mi Pán prstenů," zasteskne si a protože je Anya policajtka a měla by mít ráda husté věci, předpokládá, že totálně rozumí tomu, co říká. "Škoda, že žádný kino už nefunguje, určitě tam mají ještě staré filmy. Nějak bychom přišly na to, jak to spustit," zasměje se tomu. Už jim vymýšlí date, je to tak. Přestane hloubit svou díru a klacík přihodí do ohně. "Je to naprd, co?" ušklíbne se nad tím, že nikdo vlastně neví, co má dělat. Apokalypsa už trvá sakra dlouho na to, aby lidi věděli, co mají dělat. Už to není o přežití, už je to o přežívání. "Můžeš zůstat s náma. Jak dlouho bude potřeba. Chci prozkoumat všechny ty bezpečný místa, na který se měli lidi dostavit podle rádia. Je potřeba to nějak vybudovat znovu," usměje se trochu, ale bere to prostě normálně. Jestli chce znovu budovat civilizaci, potřebuje k tomu lidi, sama to nezvládne. |
|
