Post by Ryker Wales on Aug 21, 2019 22:05:50 GMT
Nick: Mawarins
Jméno a Příjmení: Ryker Wales
Věk: 30 let
Rodina/Skupina:
Rodina:Rodiče - zemřeli ještě před apokalypsou
Bratr - Vincent Wales, 25 let - nezvěstný
Sestra - Annie Wales, 25 let - mrtvá
Skupina: Přítel ("Manžel") - Charles Aaron Nox, 28 let - živý po jeho boku
Rodina:
Bratr - Vincent Wales, 25 let - nezvěstný
Skupina: Přítel ("Manžel") - Charles Aaron Nox, 28 let - živý po jeho boku
Charakteristika:
Ryker je poněkud zvláštní člověk. Nikdy nikdo pořádně neví co si o něm myslet. Chvíli se zdá, že dokáže zabíjet holýma rukama, je tichý, rychlý a jenom komunikuje pohledy a pak tu jsou chvíle, kdy se dokáže smát a pořádně se bavit.
Ryker je poněkud zvláštní člověk. Nikdy nikdo pořádně neví co si o něm myslet. Chvíli se zdá, že dokáže zabíjet holýma rukama, je tichý, rychlý a jenom komunikuje pohledy a pak tu jsou chvíle, kdy se dokáže smát a pořádně se bavit.
Samozřejmě on raději tu jeho introvertní stránku, která k němu jde mnohem lépe a proto se rád považuje za introverta s hodně nízkým minimem přátel, neboť jeho navazování přátelství skončí vždycky nějak špatně - převážně trapasem nebo něčím jiným, co by zkazilo jeho reputaci. Proto raději žije v tichu s občasnými výkyvy ohledně zábavy a veselejší části života. Lehké úsměvy, které patří většinou mimo realitu, se slovy, které se ne vždy hodí a s myšlenkami často někde jinde. Měl vlastní hlavu, sice své názory neříkal nějak často, raději mlčel a jenom nevědomky přikyvoval na ostatní, aby aspoň nějak zapadl, ale stejně... Většinou vyhrával jeho názor.
Člověk ho mohl potkat v různých náladách, opravdu dokázal být i agresivní, bavilo ho docela mlátit do pytle tak proč ne do něčího těla nebo tváře? Dokonce pro někoho tak vypadal a někdy se tak choval, to byl jeho jeden špatný den z několika. Někdo ho mohl potkat i jako usměvavého týpka, který se pro mlácení vůbec nezdá, elegantní - rád nosí košile a obleky - a prostě celkově milý. To byla jenom jeho vzácná stránka, kdy ukazoval svoji lehkou odvázanost. Nakonec tu, ve které ho mohl každý vidět nejčastěji. Svetr, tričko, no i ten oblek, většinou všechno černé - tu barvu miluje - a prostě ticho nosící všude okolo a v sobě. Jako kdyby byl neviditelný, což asi byl, neboť pro nikoho jeho existence nebyla asi tak důležitá aby stál za pohled. Nic si z toho nedělal, neměl proč když vlastně pozornost moc neměl rád.
Člověk ho mohl potkat v různých náladách, opravdu dokázal být i agresivní, bavilo ho docela mlátit do pytle tak proč ne do něčího těla nebo tváře? Dokonce pro někoho tak vypadal a někdy se tak choval, to byl jeho jeden špatný den z několika. Někdo ho mohl potkat i jako usměvavého týpka, který se pro mlácení vůbec nezdá, elegantní - rád nosí košile a obleky - a prostě celkově milý. To byla jenom jeho vzácná stránka, kdy ukazoval svoji lehkou odvázanost. Nakonec tu, ve které ho mohl každý vidět nejčastěji. Svetr, tričko, no i ten oblek, většinou všechno černé - tu barvu miluje - a prostě ticho nosící všude okolo a v sobě. Jako kdyby byl neviditelný, což asi byl, neboť pro nikoho jeho existence nebyla asi tak důležitá aby stál za pohled. Nic si z toho nedělal, neměl proč když vlastně pozornost moc neměl rád.
I přes ten jeho svět, který řídil vlastně i jeho tělo byl hodně tvrdohlavý, nenechal si jen tak nic vložit do hlavy, vždycky o tom všem moc přemýšlel a to se lidem nelíbilo, že nebyl loutkou jako většina lidstva.
Co se týká jeho osobnosti tak to, že žije na sportu a vlastně i historii. Miluje to. Mohl se dostat daleko, jako jeho otec, ale on i přes to jaký byl si našel vysněné zaměstnaní jako učitel historie a tělocviku a to mu stačilo.
Nikdo by do něj neřekl, že je tichý, že vůbec nějaké koníčky má, neboť se zdá jako někdo, kdo se často utápí v depresích, ale on neměl žádné deprese. Žil si pohodovým, lehce mlčenlivým životem, každý den chodil několikrát běhat, posilovna byla jeho druhý domov stejně jako muzea a knihy o historii a staré mapy.
Co se týká jeho osobního a milostného života je to kapitola sama o sobě. Moc dobře o sobě ví, že je homosexuál, celá rodina to o něm ví a vlastně se za to ani tolika nestydí, i když si zasloužil už několik vět, že do něj by to z nějakého důvodu rozhodně neřekli. Neřešil to, žil si svým životem a prostě se nestyděl, avšak jenom minimum kolegů a kolegyň o něm vědělo co je zač. Jim to neříkal, jak kdyby pro studenty bylo špatné mít učitele homosexuála. Jeho partneři se dali spočítat na jedné ruce, ale nevadilo mu to. Bylo pro něj problém shánět nové přátelé, ale i nějaký pevný vztah, a když už nějaký našel jeho "divnost" - tak tomu jeho partneři říkali - nakonec vztah brzy ukončila a on byl zase sám. Samozřejmě neměl potřebu, sice chtěl nějakou tu lásku, ale zase aby se každou chvíli trápil kvůli někomu jinému o to prostě nestál, ani trochu. Nechal to na osudu a ten mu jednou přeci jen dovedl chlapa, kterého měl hodně rád.
Každý by o svalovci řekl, že je namyšlený a že myslí jenom na sebe, ovšem Ryker se tomu vyhnul jaksi obloukem. Ano pečoval o sebe, ale byl dost nesobecký, citlivý a nejraději by všem aspoň trošku pomohl. Dokáže hodně naslouchat, je vůči lidem empatický, pomůže jim s problémy, pokud to sám zvládne a bude vědět jak na to.
Co se týká jeho osobního a milostného života je to kapitola sama o sobě. Moc dobře o sobě ví, že je homosexuál, celá rodina to o něm ví a vlastně se za to ani tolika nestydí, i když si zasloužil už několik vět, že do něj by to z nějakého důvodu rozhodně neřekli. Neřešil to, žil si svým životem a prostě se nestyděl, avšak jenom minimum kolegů a kolegyň o něm vědělo co je zač. Jim to neříkal, jak kdyby pro studenty bylo špatné mít učitele homosexuála. Jeho partneři se dali spočítat na jedné ruce, ale nevadilo mu to. Bylo pro něj problém shánět nové přátelé, ale i nějaký pevný vztah, a když už nějaký našel jeho "divnost" - tak tomu jeho partneři říkali - nakonec vztah brzy ukončila a on byl zase sám. Samozřejmě neměl potřebu, sice chtěl nějakou tu lásku, ale zase aby se každou chvíli trápil kvůli někomu jinému o to prostě nestál, ani trochu. Nechal to na osudu a ten mu jednou přeci jen dovedl chlapa, kterého měl hodně rád.
Každý by o svalovci řekl, že je namyšlený a že myslí jenom na sebe, ovšem Ryker se tomu vyhnul jaksi obloukem. Ano pečoval o sebe, ale byl dost nesobecký, citlivý a nejraději by všem aspoň trošku pomohl. Dokáže hodně naslouchat, je vůči lidem empatický, pomůže jim s problémy, pokud to sám zvládne a bude vědět jak na to.
To musel potlačit, když se svět změnil, musel se naučit hledět i na sebe, nemohl nasazovat jen tak život pro cizí lidi a jeho důvěra klesla mezi blízké osoby a to byla momentálně jenom jedna. Jeho přítel, kterému věřil snad ze všech nejvíc.
Apokalypsa z něj udělala silnějšího člověka, jeho bojovný duch vzrostl a on vlastně byl i rád, že může používat zbraně, bojovat o holý život i když to vůbec není žádná sranda. Měl rád zbraně, bylo to další, co přišlo mezi jeho koníčky, rychle se je naučil používat, neboť v novém světě bylo jednoduše nejdůležitější přežít a to on chtěl.
Tichý milouš, stále s trochou nesobeckosti v sobě, milující zbraně, adrenalin, sport a historii a svého přítele. To byly všechny věci, které se u něj nikdy nezmění, i kdyby měl kvůli tomu umřít.
Minulost:
Ryker se narodil jako první syn dosti milujícím rodičům. Měl opravdu šťastný dětství. Prvních pět let byl s nimi sám a když mu bylo pět narodili se dvojčata. Kluk a holka a on měl během chvíle sourozence. Byl opravdu skvělý syn, už od mala měl vlastní fantazii, byl tichý, nedokázal se moc kamarádit, ale rodiče to s ním nevzdávali, nechali ho, aby si žil tak jak on chtěl. Jeho otec byl a armádě a matka návrhářka domů, takže si žili jako v bavlnce. Rodiče neměli moc času, ale Ryker byl vždycky rád, když mohl pomoct se sourozenci a ti ho milovali. Chtěl být jako otec, proto v pubertě dost cvičil, dokonce ho otec nenápadně učil o zbraních a dalších věcích, říkal mu své příběhy a Ryker díky tomu chtěl být voják ještě víc a víc. Dokonale by se na to hodil.
Jeho puberta probíhala hladce až do jeho patnácti let, kdy našel první knihu o historii a on našel tak další svoji vášeň. Už v té době měl pěkné tělo, dívky po něm toužili avšak on nikdy nenašel takovou, která by se mu líbila. Místo toho si začal uvědomovat, že se mu líbí chlapci, ale bál se to říct rodičům a tak se to snažil tajit. Netrvalo to věčně v jeho šesnácti letech si pozval svého prvního kluka domů s vědomím, že tam nikdo není. Hráli v obýváku videohry a tam taky dostal svoji první pusu, kterou samozřejmě viděla i jeho matka. Jeho tajemství se dostalo na povrch u rodiny, ale nebylo to nic špatného. Pár měsíců sice chodil po domu po špičkách, aby nezapříčinil něco co by nedopadlo dobře, ale nakonec to oba pochopili a přáli mu to nejlepší. Čas plynul a on rostl a rostl. Když mu bylo jednadvacet bylo to pro něj to nejhorší období. Jednoho dne volala zničená matka ohledně otce. Zemřel a Ryker nevěděl co dělat. Naprosto ho to sebralo, když se dozvěděl, že umřel v nepovedené misi v Afgánistánu a že už nemá otce, který pro něj byl naprostým vzorem. Jeho matka padla do depresí a tak musel ohledně pohřbu a takových záležitostí zařizovat všechno on. Bylo to opravdu těžké, neměl nikoho, matku otravovat se svými pocity nedokázal a sourozenci pracovali na své budoucnosti, i když ne úplně ve skvělém světle. Sestra upadla do drog a tak se stala černou ovcí rodiny, o kterou už nikdo vlastně nejevil zájem až na Rykera a jeho bratr se odstěhoval hned jak mohl a začal s architekturou. Těžké období trvalo asi měsíc, musel pomáhat matce, které již deprese zůstali a tak přestala pracovat, finance docházeli a tak se o všechno musel postarat. O dva roky později to už ani jeho matka nezvládla a nakonec se předávkovala prášky a zemřela, aby mohla být se svým milovaným. Ryker nakonec zůstal sám, snažil se pomoct i sestře, chvíli se dařilo, ale nakonec do toho spadla znovu a jenom žebrala o peníze a tak to vzdal. Nehodlal ji podporovat v něčem co není správné.
Během puberty se dozvěděl dost o historii, jeho tělo se dostalo do... no jeho tělo se stalo dost sexy pro okolní svět - aspoň v něčem byl sebevědomý -, ale sen být vojákem opadl. Historie ho chytila natolik, že šel ještě studovat a pak si našel povolání na škole. Měl rád děti, sice to bylo pro něj časté pubertální otravování, ale on se nikdy nevzdával. Během chvíle padl do oblíbenosti, byl mladý, pěkný a těm dětem prostě rozuměl, látky podával dobře a kluci ho žrali při tělocviku, neboť nikdy je nějak nešetřil. Bavilo ho to, sice to na sobě nedal znát, byl stále tichý nikdy se moc nezapojoval mezi ostatní kolegy, ale učení miloval. Bral to jak kdyby i on byl ve škole a stále se učil něčemu novému, věřil až moc tomu, že se lidé celý život učí.
Jeho život byl jako v nějakém kolečku, každý den to samé dokud nenastalo hned několik změn. Dalšího učitele, kterého vezl do školy, každý den v ten samý čas. Bylo to zajímavé, nikdy by neřekl, že by se dokázal s někým sblížit ale po nějaké době se opravdu sblížili a on měl dalšího člověka ve svém životě. Bylo to podivné, on byl podivný, ale nikdy to nevypadalo, že by to nějak Charlesovi vadilo. Padli k sobě, tak nějak se s ním cítil dobře, dokonce byl více společenský jen díky tomu, že nutil Charlese, aby byl společenský s ním. Miloval ho, nepopíral to. Jeho život byl o něco lepší a to se mu líbilo. Tedy až na to, kdy se život poničil Charlesovi. Snažil se být u něj, ale nedokázal to, volal mu, psal mu když byl v Anglii a jen trpělivě čekal až se mu vrátí domů, nebo v to aspoň doufal. Snažil se být pro něj oporou, ale nikdy na to nebyl moc dobrý. Po nějakém čase se mu opravdu vrátil a tak Rykerovi spadl kámen ze srdce a k jeho překvapení se dokonce usadili spolu v jednom bytě. Byl šťastný, sice stále podivinský introvert, milý, citlivý, ale i zamilovaný. Byl dobrý pár se svým milovaným, jeho rodinu měl rád, nemohl si přát nic lepšího. Měl to ještě těžké, když zjistil, že jeho sestra zemřela rukou nějakého muže, protože neměla peníze a ani nechtěla prodat svoje tělo za drogy a tak ji zabil. Nedokázal ji zařídit pohřeb, jen to pro něj bylo zdrcující vědět, že už je jen on a jeho bratr, o kterém pomalu nic nevěděl. A pak se to stalo.
Bylo léto, užívání volna a dokonce se i těšil na cestu do Londýna, protože tam nikdy nebyl, ale všechno to odešlo strašně rychle. Ta radost, klid. Najednou nastal konec světa a jeho první dojmy byly ze všech nejhorší. Panikařil, stejně tak jako Charles. Nedokázali se ani jeden dovolat svým rodinám. Zůstali na dlouhou dobu v bytě a jenom se snažili přežít, stejně nakonec museli odejít. Přežívání bylo něco jako dobrodružství, které bylo dost vážné. Museli se naučit novým věcem, hledat zásoby a to jim jednoho dne přineslo i něco dobrého. Jednoho dne, kdy si dali prosté sliby, že spolu budou až do konce mu prsteníček zdobí prsten, který mu přinesl trochu radosti do toho nešťastného života. Měl stále někoho, drželi se až do teď za cílem dostat se do Bostnu k rodině Charlese, nebo nějaký úkryt. Ryker měl naději, doufal, že rodina Charlese přežila, nebo aspoň nějací lidé a kdyby žil i jeho bratr, bylo by to pro něj nejlepší. Jestli by ho někdy našel? Pochyboval, to bylo jediné o čem pochyboval.
Jeho život byl jako v nějakém kolečku, každý den to samé dokud nenastalo hned několik změn. Dalšího učitele, kterého vezl do školy, každý den v ten samý čas. Bylo to zajímavé, nikdy by neřekl, že by se dokázal s někým sblížit ale po nějaké době se opravdu sblížili a on měl dalšího člověka ve svém životě. Bylo to podivné, on byl podivný, ale nikdy to nevypadalo, že by to nějak Charlesovi vadilo. Padli k sobě, tak nějak se s ním cítil dobře, dokonce byl více společenský jen díky tomu, že nutil Charlese, aby byl společenský s ním. Miloval ho, nepopíral to. Jeho život byl o něco lepší a to se mu líbilo. Tedy až na to, kdy se život poničil Charlesovi. Snažil se být u něj, ale nedokázal to, volal mu, psal mu když byl v Anglii a jen trpělivě čekal až se mu vrátí domů, nebo v to aspoň doufal. Snažil se být pro něj oporou, ale nikdy na to nebyl moc dobrý. Po nějakém čase se mu opravdu vrátil a tak Rykerovi spadl kámen ze srdce a k jeho překvapení se dokonce usadili spolu v jednom bytě. Byl šťastný, sice stále podivinský introvert, milý, citlivý, ale i zamilovaný. Byl dobrý pár se svým milovaným, jeho rodinu měl rád, nemohl si přát nic lepšího. Měl to ještě těžké, když zjistil, že jeho sestra zemřela rukou nějakého muže, protože neměla peníze a ani nechtěla prodat svoje tělo za drogy a tak ji zabil. Nedokázal ji zařídit pohřeb, jen to pro něj bylo zdrcující vědět, že už je jen on a jeho bratr, o kterém pomalu nic nevěděl. A pak se to stalo.
Bylo léto, užívání volna a dokonce se i těšil na cestu do Londýna, protože tam nikdy nebyl, ale všechno to odešlo strašně rychle. Ta radost, klid. Najednou nastal konec světa a jeho první dojmy byly ze všech nejhorší. Panikařil, stejně tak jako Charles. Nedokázali se ani jeden dovolat svým rodinám. Zůstali na dlouhou dobu v bytě a jenom se snažili přežít, stejně nakonec museli odejít. Přežívání bylo něco jako dobrodružství, které bylo dost vážné. Museli se naučit novým věcem, hledat zásoby a to jim jednoho dne přineslo i něco dobrého. Jednoho dne, kdy si dali prosté sliby, že spolu budou až do konce mu prsteníček zdobí prsten, který mu přinesl trochu radosti do toho nešťastného života. Měl stále někoho, drželi se až do teď za cílem dostat se do Bostnu k rodině Charlese, nebo nějaký úkryt. Ryker měl naději, doufal, že rodina Charlese přežila, nebo aspoň nějací lidé a kdyby žil i jeho bratr, bylo by to pro něj nejlepší. Jestli by ho někdy našel? Pochyboval, to bylo jediné o čem pochyboval.
Schopnosti: Ryker toho neumí mnoho. Historické vědomosti, kterých má plnou hlavu mu k přežívání nějak nepomůže a tak je raději schoval někam hluboko pro případ, kdyby snad ještě mohl někdy učit. Do tohoto světa se mu hodí snad jenom jeho svaly, rychlo učení a láska ke zbraním a k bojům a v neposlední řadě jeho tichost. Umí nedělat hluk, opatrně našlapovat. Je docela přemýšlivý, dokáže čistě uvažovat v horkých chvílích kde je potřeba plácnout co bude dál. Tak nějak se vrhá do nebezpečí jen aby ochránil Charlese, když jde do tuhého. Umí střílet ze zbraní, prát se a ukázat tu pravou agresivitu. Nedělají mu problém věci potřebné k životu jako rozdělat oheň, něco chytit a rozkuchat, aby měli jídlo a číst v mapách. Nemá sice moc logické uvažování a improvizaci jako jeho Charles, ale jemu se zase hodí vášeň k akci, k dobrodružství a nebezpečí.
Majetek: Není toho mnoho. Nějaké auto, aby se měli jak přesouvat, klasický batoh plný základních věcí jako je pár konzerv, dvě nebo tři láhve s vodou, nějaké trvanlivé jídlo jako něco sušeného, základní věci k přežití avšak on si ještě schovává černý oblíbený svetr, dokonce i košili, kterou si oblékne jen při chvílích, kdy chce mít hezkou chvíli s Charlesem, i když jich není mnoho a jedno náhradní spodní prádlo. Co vlastní jenom on je jedna útočná puška s dvaceti náboji, malá 9 mm zbraň za opaskem s deseti náboji a nehlučná zbraň pro něj je hokejka.
Obrázky/Gify:
FC: THEO JAMES
FC: THEO JAMES