Tala Mai Rivera

TALA MAI RIVERA | 25

Rodina/Skupina:
Vlastně už nikoho nemá, všichni, se kterými byla se rozhodli pro hromadné odevzdání těl bohům.
Ve zkratce, zbláznili se a všichni najednou spáchali sebevraždu.
Doprovází ji pouze její kůň, Pocahontas (mustang)

Charakteristika:
Tala je poněkud podivný případ děvčete, nebo spíše ženy. Je různorodá a zajímavá ve všech směrech, ač někdy bychom si měli přáti spíše ji nikdy nepotkat, jelikož umí člověku pěkně zavařit. Není ale vyloženě špatný člověk, jelikož, kdo je v této době špatný člověk? Co to znamená? Ale posuďte sami, kdo pro vás vlastně je. Nelze přesně říct, zda vyhledává společnost, nebo ne. Většinou je to spíše tak, že společnost nějakým způsobem vyhledá ji, ať už chce, nebo ne. Zda to bude na její, nebo na jejich škodu, to už je otázka o něco těžší. Vskutku se nebojí promluvit a lidem narovinu říct, co si myslí o nich, jejich nynějším chování, nebo jen o stávající situaci, ve které se ocitli. Je zkrátka upřímná a ač pravda mnohdy bolí, nebojí se ji na kohokoli vytáhnout. Přesto se neubrání občas nějaké milosrdné lži, což je jen ve velmi vzácných případech. Určitě není rozmazlená, přesto je zvyklá, že se jí lidé podřizují a ona má ve všem zpravidla pravdu. Není to tak, že by snad její ego zastínilo vše, kromě té její pravdy. Ona je opravdu chytrá, ač se to na první pohled třeba nezdá a o mnohém hodně ví. Nelze ji připočítat k důvěřivým lidem, to opravdu ne, je ale těžké poznat, že vám nedůvěřuje. Neměří si nikoho podezíravým pohledem tisíckrát a nehledá chybky, od toho jí stačí poslouchat, jen ví, že nikomu jen tak z ničeho nic nezačne při prvním setkání věřit, jako by byli přátelé celý život, a ani to často není dost. Dokáže druhé lehko přelstít a donutit je udělat něco, co by sami od sebe nikdy neudělali, nebo je to nenapadlo.
A je opravdu škodolibá, v nepříjemnostech druhých se vyžívá, ale jen tak, že se zasměje a zakroutí nad tím hlavou. No a dává si pozor, aby se nic podobného později nestalo jí. Dá se říct, že je nesnášenlivá, opravdu je jí totiž většina lidí, věcí a skutků, které ostatní tak nedokonale vykonávají, proti srsti. Ve skutečnosti je ale spíš neskutečně kritická ke svému okolí a snaží se vyvarovat podobným chybám, aby se necítila podřadně. Není zcela konfliktní osobou, avšak přesto svým chováním mnohé provokuje. Vědomě, či nevědomky, to už je další složitá otázka. Je sice citlivá, ale nedává to najevo. Nad problémy ostatních lidí většinou totiž jen pokrčí rameny a snaží se jim vysvětlit, o jaké banality se to starají. Je mnohem více důležitějších věcí. A tak na své okolí může působit jako ne zcela empatický člověk, ač jím ve skutečnosti je, jen to nepřiznává nahlas. K nikomu není příliš jemná, s každým jedná stejně, nehledě na to, zda je její přítel, nebo neznámý cizinec. Jedinou výjimkou jsou malé děti, které ještě nedosáhly věku, aby se k nim mohla chovat takhle „bezohledně,“ jak to většinou lidé, kteří ji potkali, nazývají. Jenomže není stále taková, pouze v situacích, které toto její chování vyžadují. Přísnost přichází ve chvílích, kdy lidé překračují předem stanovené hranice. Jindy se může zdát nezdvořilá, když někoho jen tak odsune stranou, jelikož zrovna nemá čas, nebo náladu se s ním vybavovat. A řekne to přímo, ano, zase ta její upřímnost. Působí, že vyniká svou domýšlivostí a vskutku se čas od času může zdát poněkud ješitná, ale mějte na paměti, že to vše je jen hra a ve skutečnosti to s ní tak bledé není.
Kdekdo by řekl, že už dávno přesáhla hranici zdravého sebevědomí a smiřuje spíše někam k sebestřednosti. Pravdou je, že se chová, jako by její ego bylo spíše mužské ego a nikdo se ho nemohl ani dotknout, jinak je zle. Ona ale na rozdíl od těchto jedinců bere většinu urážek a útoků na ni jako srandu a ze svého vlastního „ega“ dělá nástroj pro pobavení sebe, ale také ostatních. Občas to někdo může nést špatně, to už však nepokládá za svůj problém a raději to neřeší, než aby se s tím zbytečně moc zatěžovala. Ač se může mnohým zdát jako nějaký suchar, nebo někdo, kdo bere vše příliš vážně, je přísný a netrpělivý, je ve skutečnosti naprosto jiná. Je pro každou srandu a ze všeho si dělá legraci, mnoho věcí vážně nebere a jen má sem tam takový rádoby vážný a intelektuální pohled, jen pro nějaký pocit. Je sice přísná, ale hodně toho dovolí a s trpělivostí je na tom velmi dobře, jen prostě někdy nemá náladu na řešení zbytečností, a tak prostě druhé utne hned zezačátku, aby jí nevyžvanili mozek z lebky. Ve svém vystupování je zcela sebejistá a nedá ostatním pocítit žádný její strach, či obavu, ač jsou sebesilnější. Když někde udělá chybu, klidně si to přizná a nečiní jí žádné velké problémy se omluvit, jenomže háček je v tom, že se spíš omlouvat nechce. Proto je její omluva jednou z největších vzácností. Nejde říct naprosto jednoznačně, jestli se přeceňuje, nebo podceňuje. Dost možná se pohybuje někde ve středu, ale přesto se chová, jako by dokázala všechno, občas. Chyby druhých lidí často zveličuje, tehdy se projevuje její sarkastické já, kdy z ní padá jedna poznámka za druhou a na jejich následky se neohlíží.
Ona to bere jako srandu, proč by nemohli i ostatní? Její zájmy se pohybují tak nějak kolem všeho a ničeho. Není nic, nad čím by trávila dobrovolně hodiny a hodiny, no dá se říct, že je v tomto ohledu poněkud nestálá. Zkouší nové a nové věci, ale zároveň nesnáší, když ji někdo do čehokoli tlačí. Tehdy se dokáže postavit a prostě nic neudělat. Její lenost a pohodlnost jí mnohdy brání v tom, aby se k něčemu vůbec odhodlala. Často by nejraději jen ležela a nehýbala se, ale chuť ve zdokonalování, která ji občas jen tak z ničeho nic popadne, ji donutí, aby začala něco dělat. Nestane se to vždy, ale někdy přeci jen. Když už se do něčeho pustí, je snaživá a chce to dotáhnout do konce, nicméně tváří se u toho, jako by to měla být její smrt. Zkrátka se snaží nedát najevo, co ji opravdu baví a co nemůže vystát, proto vše napovrch zařazuje do druhé sekce. Jsou dny, kdy je vzdorovitá a staví se autoritám a jindy dny, kdy se stahuje na nižší pozice a raději si nikoho nevšímá. Bývá nabručená, i plná elánu a nadšení. Vlastně je taková různá. Ráda porušuje pravidla, ale jen taková nezásadní, která nepovažuje za důležitá, nýbrž jako pouhé maličkosti. Přesto je zodpovědná a nenechá nic náhodě. Svým způsobem se přetvařuje, ale ten, který ji opravdu vnímá velmi lehko pozná, že skoro nic nemyslí tak, jak to řekne. Je potom těžké, brát ji vážně, ale člověk si časem zvykne i na její podivné výlevy. 

 

Minulost:
Kupodivu a opravdu k velkému překvapení spousty lidí nevyrostla v žádném lese, nýbrž v civilizaci. Dokonce i ve městě stejném, jako každé jiné. Toto město však bylo komunitou jejího kmene. Čerokézové tu žili už poměrně dlouho a tak i její rodina byla z vážených členů. Její dědeček, velmi radikální muž neuctívající nepůvodní američany, byl druhým náčelníkem rodu vlků, pro část Čerokíů, kteří se stále drželi starých zásad a tradic. Dědeček byl však něco jiného, než zbytek její rodiny. Babičku nepoznala a její rodiče byli velmi tolerantní a mírumilovní lidé. Její matka byla ošetřovatelkou zaměřující se na léčivé byliny, díky čemuž si i ona osvojila schopnost rozeznat a správně použít léčivé rostlinky všeho možného druhu. Její otec byl spoluvlastníkem koňského chovu jeho sestry a jako koníček bral studii historie a kultury zdejšího světa, i světa venku. 
Měla krásné dětství, chodila do školy stejně jako ostatní a vynikala ve svých vlastních zájmech, kterými bylo především to, co dělali všichni kluci. Většina se zajímala o lakros, což ji táhlo už jen z toho důvodu, že většina dívek se tomuto sportu kvůli brutalitě na hřišti vyhýbala. Ráda se odlišovala a prolamovala bariéry mezi odlišnými stranami, ať už šlo o dívky a chlapce, nebo jiné rasy. Ano, byla vychovávána svými rodiči, vedena k tomu, že jsou si rovni všichni, bez ohledu na vyznání, barvu pleti, národnost, či sexualitu. Její rodiče byli benevolentní v mnoha ohledech, co se týče těchto věcí a ona vyrostla s tím, že je zcela v pořádku být lidský. Za což je ráda. 
Od jedenácti se však začala projevovat o něco více, než by někteří z jejího okolí chtěli. Byla dívka s vlastními názory a ještě k tomu všemu tvrdohlavá po dědečkovi. Čerokíové převzali kulturu od svých předků a proto měly ženy vždy slovo v radě, znamenaly stejně, jako muži a nebyly mezi nimi dělány přílišné rozdíly, až na to, že i v této době se našli tací, kteří ženy podceňovali. S tím se rozhodla seknout ve čtrnácti, kdy před zápasem sebrala svému bratranci lakrosovou hůl a přidala se do hry jako jeden z hráčů. Od té doby hrávala rok co rok a nikdo jí na to nemohl nic říct. Lakros ji bavil. Našla si v něm oblibu, stejně tak v ježdění na koni a podobných aktivitách. Učila se spoustě starým tradicím, kterými ji provázel otec, stejně tak zvykům a všemu, co bylo jejich kmenu v minulosti blízké. A ona to potom přenesla do nové doby. Začala střílet z kladkového luku a považovala to za novodobý způsob lovu, i když lovila možná tak červenou tečku vprostřed terče. Celkově se svým otcem trávila spoustu času, který produktivně využívali ke studiu. 
Začala později studovat i na zdejší Northeastské Státní Univerzitě, kde se setkala s diskriminací, a to i přes fakt, že patřila mezi asi dvacet pět procent původních američanů, kteří univerzitu navštěvovali. Spousta se jí ptala, zda žije v lesích a provádí nějaké staré, šamanské rituály. Takové dotazy zcela upřímně nemůže vystát, jelikož jsou naprosto hloupé. Neznalí lidé mají za to, že původní američané nežijí jako ostatní lidé. Otrava. Dokázala to překonat, ač právě na univerzitě si našla svůj odstup od lidí.  Už dříve byla velmi svá a ne příliš příjemná, mnohdy, mimo jiné také tvrdohlavá a paličatá a nebylo lehké s ní vyjít. To se prohloubilo právě i na škole, kde studovala. Ale posílilo ji to, stejně tak i smrt jejího děda, který pro ni byl velmi významnou osobou v životě. Jejich názory byly často velmi rozlišné a v podstatě se většinu času hádali, přesto znamenal hodně, jak pro ni, tak i pro její rodiče. Nesla to velice těžce, ale přesto dokončila univerzitu zcela úspěšně. 
Jen co se vzpamazovala z jeho smrti, rozhodla se odjet do Washingtonu D.C., kde prošla školením pro mezinárodní organizaci, kde působila jako dobrovolník, později už také zaměstnanec. Její práce byla vcelku jednoduchá, ač měla několik částí, mezi kterými se tak různě pohybovala. Byla to organizace sešlostí mládeže z celého světa, všelijaké poznávací turnusy pro prohloubení vztahů s jinými zeměmi, zařizovala výměnné pobyty, registrovala studenty a pořádala všelijaké další mezinárodní akce. Mimo to také pomáhala hostitelským rodinám vybrat si svého výměnného studenta a zaučovala nové dobrovolníky, kterým sama dříve byla. Za pouhý rok vyšplhala na žebříčku mezi jedny z nejproduktivnějších zaměstnanců, byla zapálená pro věc. Ve Washingtonu se usadila a začala budovat svůj život zde, což ovšem překazil telefonát od tety, sestry jejího otce, která jí oznámila, že zemřel na následky autonehody. 
Byl to začátek roku 2019, kdy se rozhodla vybrat si dovolenou a podívat se do Tahlequahu za rodinou a chvíli tam pobýt. Když se vrátila, našla svou matku v příšerném stavu, naprosto se zbláznila, což ji donutilo pracovat na dálku, dokud se situace v její rodině neuklidní. Vyřizovala tedy povětšinou e-maily a zpracovávala registrace, které potom uveřejňovala do správy organizace. Jednoduché. Mezitím se starala o svou labilní matku. Dokonce už to vypadalo, že bude vše v pořádku, když je zasáhla další vlna. 
Nečekaný konec světa, jak vtipné to říct, přesto však přišel a Tala byla ve městě, které se jeho obyvatelé rozhodli zabarikádovat. A prvních pár dnů to šlo snadno, dokud se neobjevil jakýsi blázen, který začal prohlašovat, že pokud toto má být konec světa, ať se tomu nebrání. Proč se nezabít dříve, než to udělají zrůdy, či příroda. Toto je vůle bohů, tak ať. A její matka se přidala. Nemohla uvěřit tomu, že někdo, kdo by nedokázal vzít život jediné duši, nýbrž se o něj stará, by nyní dokázal povraždit celé město. Odolávali. Město se však po nějaké době zbláznilo v důsledku bylinek, které její matka začala prohlašovat za uklidňující. A kdo by uklidnění nepotřeboval? Sama nevěděla, co je to za bylinky, pouze, že v některých případech vzbudily halucinace. Nakonec se v záchvatu šílenství rozhodli spáchat hromadnou sebevraždu. Toto ji však přeskočilo a tak se s těžkým srdcem včas vzdálila na koni po svém otci, Pocahontas. S tou se vydali zpět do D.C., kam ovšem nedojeli. Cestou se vyhýbaly skupinkám i jednotlivcům a společnost si tvořily Tala a její klisnička navzájem. Nikoho nepotřebovaly, byly dostatečně silné, aby to ustály samy. Cíl cesty se nakonec těsně před Washingtonem změnil, nyní chce najít místo, kde bude moct i se svým koněm dožít, aniž by ji ohrožovali mrtví.

 

Schopnosti:
Už těch pár modřin a řezných ran nasvědčuje tomu, že rozhodně není dokonalá ve všem, co dělá. V podstatě je v čemkoli, co dělá vcelku neschopná, i když by si to přes své ego nikdy nepřiznala -tudíž, prosím pěkně, vše jí jde perfektně. Občas je nešikovná a v nerozvážnosti udělá nějakou blbost, kterou se pak marně snaží napravit dalšími hloupostmi. Rozhodně není všeumělka, přesto zvládne pár věcí, které ji naučil její kmen. Začíná to všechno znalostmi bylinek a vší možné zeleni v lesích i na loukách. Pokračuje to šitím, vlastně vcelku jednoduchým, no a končí střelbou z luku a lovem. Dá se říct, že tradice byly poněkud zastaralé, co ji učili v tomto světě mnohdy nemělo místo. Stejně tak vytváření lapačů snů, což jí mimo jiné příliš nešlo, jelikož na podobné kreativní práce byla levá. Mysl však má kreativní až dost, díky čemuž možná doposud přežila. Mimo jiné zvládá i jízdu na koni a pěstování všelijakých plodin. V obyčejném životi jí byla velkou zbraní znalost historie a budování mezinárodních vztahů, bohužel už jí to teď k ničemu není, stejně jako znalost čerokíjštiny, která je pro ni mateřským jazykem, než převzala kvůli výdnosti angličtinu. 

Majetek:
Příliš věcí s sebou vlastně nemá. Ve vojenském batohu, který dříve používala převážně jako úschovnu čehokoli, co by nikdo neměl najít, se nachází pouze nějaké náhradní oblečení a věci potřebné pro hygienu. Dále tu máme velmi omezené množství zásob, skládající se z pár trvanlivých potravin a nějakého toho balení vody. V krabičce ANVPPPA (absolutně nezbytné věci pro přežití příšerné apokalypsy,) je k nalezení zapalovač, nějaké nutnosti k ošetření rány. Vlastní také kladkový luk, i když dokáže střílet i z klasického, poté vcelku obyčejnou dýku, kterou má v pouzdře na stehně. Dál už to je jak kdy, občas něco ztratí a něco jiného najde, tudíž se přesně její majetek popsat nedá. Většinu toho nabrala po cestě, co kde našla. Naštěstí už jen díky tomu, že většina lidí se při konci světa o nějaké domácí mazlíčky (a už vůbec ne o koně,) příliš nestarala, najít v nějakém větším městě, nebo i na venkově, něco pro klisnu (kterou nepovažuje za majetek, nýbrž společníka) není problém.