Post by Alyiah Vassia Artinelli on Aug 5, 2019 21:37:44 GMT
Nick: Mawarins
Jméno a Příjmení: Aliyah Vassia Artinelli
Věk: 25 let
Rodina/Skupina:
Přítel - Lincon Reed, 28 let - mrtvý
Přítelkyně - Taylor Quinn, 25 let - nezvěstná, neví jestli žije
Skupina: Od samého začátku, dokonce chvíli před tím byla s jednou skupinou, která nebyla nejsvatější. Po jednom incidentu nakonec všechny zabila a od té doby je sama.
Charakteristika:
Aliyah už jako dítě byla pěkné kvítko a postupem času se zdálo že se to někdy i zhoršuje. Žila hodně divoký život, který ji poznamenal hlavně psychicky a proto se často měnila. Bývala dost náladová, nikdy nikdo netušil co od ní pořádně čekat, jestli má zrovna dobrý den, či špatný a nebo ji je to pěkně někde. Zažila si toho dost, co s ní pohnulo a ona velice rychle dospěla. Musela, jinak moc dobře věděla že by dlouho nepřežila. Ovšem její odvaha, dotáhnout něco až do konce, když po tom tak moc touží ji zachránila prakticky krk a ona se dostala až do apokalypsy, která ji zase o něco změnila. Jako malá holka byla hodně drzá, měla horkou hlavu a samozřejmě, když si z ní udělal někdo tak akorát legraci, bránila se tak akorát agresí, ale pro ni to byl jen důkaz, že je silná, že není žádná bábovka a to v jejím životě bylo velice důležité. Ráda experimentovala, snad se vším co mohla, s jídlem, s pitím, s koníčky, dokonce i s orientací. Měla jak kluka tak i dívku..
Natož, že apokalypsa netrvala moc dlouho, Aliyah se znovu změnila. Už to nebyla tak drzá holka, dovolující si dokonce i na starší jen aby dokázala jak silná je. Nabrala spíše na plachosti, na nedůvěře a velkému vyhýbání tomu, aby o ní někdo něco věděl. Vždycky odpoví jen to nedůležité, nic 'temného' z minulosti a pak jenom překrucuje otázky čímž nutí odpovídat druhou stranu. Tvrdohlavá, agresivní byla stále. Bez úsměvu, neboť si myslela, že už není proč se smát. Navíc byla sama, a proto její tvář byla prázdná, neměla sebemenší důvod a jako třešnička na dortu ji to přišlo bezpečné. Neusmívat se, neboť tvář i oči jsou bránou do vašeho strachu a tajností - to si myslela. Nemluvnost se šířila okolo ní a jí to nějak nevadilo. Vypadala nebezpečně, což vlastně byla po tom všem co si zažila a proto bylo nejlepší když se s ní nevybavoval nikdo dlouho.
Miluje bojování, nebo alespoň ty chvíle kdy může uvolnit svůj nahromaděný vztek na úplně všechno, dokonce i na člověka, kterého potká a on či ona nic neudělali. Není dobrý nápad do ní rýpat, nebo ji naštvat, jestliže dostane záchvat vzteku a nikdo neví jak jej zastavit pomůže snad jen jediné, útěk. Měla velice pestré učení ohledně bojování, proto si to tolik zamilovala, byla a stále je hodně učenlivá, když ji něco nadchne drží se toho opravdu dlouho. Nemá ani trochu problém se zabíjením, jak se zabíjením lidí tak i chodících mrtvol, dokonce i svých blízkých. Dokáže svoje city dostatečně zazdít spolu s černým svědomím, které vždy říkalo, že je to velká chyba a taky lítost. V tu chvíli byla pomalu jako robot, bez ničeho co by ji zabránilo, aby někoho zabila, avšak...nikdy si nehověla v pomalé smrti v mučení. Nesnášela to, ale i s tím měla dosti zkušenosti. Všem svým obětem dokonce i těm mrtvým obětem dopřávala rychlou smrt, nebo při nejhorším trochu pomalejší ale ne takovou, kde by umírali klidně i několik hodin v bolestech, na to opravdu Aliah nebyla.
Bylo tu již řečeno, jak nerada mluví o sobě, ale... jestliže mohla zjistit příběh někoho jiného, to miluje. Ráda pokládala zapeklité, nebo klidně i normální otázky, jen aby zjistila aspoň něco o lidech, které by mohla potkat, pokud souhlasili. Prakticky to byla chvíle, kdy dokázala být milá, vlastně je to její velké úsilí, nikdy nebyla moc milá, pokud nebyla se svými blízkými, ale to už nebylo možné. Byla v tom dobrá, byl to vlastně i její obor, vyptávat se, zjišťovat a tak dobře pokládat otázky. Dokázala s tím i obchodovat, informace za jídlo nebo snad i za něco jiného co měla. Sice ji to mohlo být k ničemu, ale ona měla svoje nápady, jak to všechno využít, jak využít informace a to byla vlastně i její forma naděje. Dokáže lidem pomoci, není tak krutá, jestliže člověk neudělá něco ji nemá důvod udělat ona něco lidem, avšak si nechává chladný odstup, protože má strach držet si někoho u sebe, jako kdyby se minulost mohla opakovat.
Minulost:
Aliyah si nepamatovala, kde se narodila. Jediné co viděla bylo nebe, světlé růžová dečka a mohutné klepadlo na dveřích s mužskou opálenou rukou, která pak zmizela a ona už ani necítila tu drahou vůni, která šla z té osoby. I když byla pod tou dečkou byla zima, ostatně, když se dostala do Kanady, kde je zima docela často nebylo se čemu divit. Pak viděla jen postarší ženu jak si ji zvedá do náruče a nese dovnitř. Několik dní brečela, nebylo divu, když ji byly maximálně tak dva roky. Bylo ji dlouho vysvětlováno, že jí její rodiče opustili, že má jenom lidi z dětského domova a další děti, že rodina už není. V tu chvíli jako malé dítko byla hodně nešťastná, pečovatelky ji nevěnovaly tolika pozornosti a ona se postupem času musela naučit žít sama. Nebyla tak moc oblíbená jako jiné děti, často ji bylo něco bráno, považovali za slabou, za tu ubrečenou. Byla taková, ale když zjistila co si všichni o ní myslí začala na sobě pracovat. S nedostatečným vychováním její dětství byl samý boj s někým jiným, křičení a dokonce i nadávky, které se naučila. Takto ji to trvalo až do patnácti let. Její celé dětství bylo plné takových rebélií a to ji přidalo respekt mezi ostatními dětmi. Líbilo se ji to, být ta silná a taky ji to zůstalo.
I přes to, že byla dítě bez rodičů, dostala se na střední školu. Díky její učenlivosti byla jedna z nejlepších žákyň, kterou na škole měli a to bylo pro ni bylo velkým úspěchem. Studovala žurnalistiku, vždycky to byl její sen pracovat v tom největším zpravodajství, přednášet večerní zprávy, aby její tvář byla všude. Dařilo se ji, sice stále žila v domově pro děti, jen smutně sledovala jak u některých dětí jezdí i rodiče na návštěvu, nebo si pro nějaké přijde nová rodina, ale...pro ni si nikdo nikdy nepřišel. Nedělala z toho velkou vědu, teda na chvíli. Když ji bylo asi sedmnáct, překecal ji jeden kluk, aby zkusila zjistit něco o rodině. Snažila se dlouho, konečně měla možnost využít svoje umění v pokládání otázek a zpracování informací, avšak...velice marně. Jediné co zjistila, že její příjmení má od otce, ale víc nezjistila, jak kdyby vůbec neexistovali. To jí změnilo, pocit, že by byla i ona nikdo. Školu dodělala, snažila se najít práci, ale nepodařilo se. Byla údajně až moc mladá.
Jednoho dne, když šla domů ve tmě z brigády v místní hospodě se ji zdálo že ji někdo sledoval. Snažila se utéct, strašně se bála, že je to její konec, ovšem všechno bylo úplně jinak. Nechala si v hospodě klíče na baru, jeden muž si toho všiml a tak se ji snažil dohonit. Oba se tomu hodně smáli, když zjistili, jak se bála že by byl vrah. Ostatně takto začal její první vztah. Byly spolu hodně dlouho, Aliyah byla poprvé šťastná, dokud nezjistila pravdu. Její přítel byl v jednom gangu. Ten gang se nezdál nijak zlý, teda to si myslela. Tehdy ji bylo asi okolo jednadvaceti, kdy si pořídila vlastní byt. No nebyl tak nějak jenom její. Pomohl ji s tím ten gang a taky tam žil i ten přítel. Nakonec, kdy ji došla trpělivost s tím přemlouváním se kterým se ji snažili dostat k nim neodolala a opravdu tam vstoupila. Jejich znak - tři hvězdy na rameno - si nechala vytetovat a oficiálně měla novou rodinu.
Musela se naučit novým věcem, aby tam vůbec přežila. Naučila se bojovat, jak fyzicky tak i fyzicky dospěla a stala se z ní, no jednoduše řečeno drsná žena. Její tělo se změnilo, její povaha taky. Naučila se bojovat s holemi, které připomínali meče. I s nimi se naučila bojovat, když u nich byla již dva roky, dostala od šéfa dva jednoruční meče. Zbraně ji nikdy nešli moc do ruky, ale tohle jako kdyby se pro to narodila. Nabrala nedůvěřivost vůči ostatním lidem a byla zaslepena pláštěm lží ohledně její rodiny. Byla šťastná, byla až moc zamilovaná na to, aby si něčeho všímala. Na svůj sen, aby byla slavná reportérka naprosto zapomněla, natáčela lidi z gangu, různé reportáže, názory na svět, nebo prostě jejich denní rutiny, či nějaká tajemství, která byla jen a jen pro ni, to si myslela.
Celou tu dobu žila ve lži, kterou měl její přítel Lincoln. Nebyl úplně členem gangu, ale tajným policejním agentem, který byl v utajení. Tajně si bral její kazety, zjišťoval informace o všech co tam s nimi byli, nebylo jich moc. Jenom okolo deseti, byly malý avšak nebezpečný gang. Nikdy to nikdo o něm nezjistil, dokázal se utajovat dlouho, dokonce i před Ali, avšak jednoho dne se změnil celý svět. Když začala apokalypsa, bylo ji čerstvých pětadvacet. V gangu to začalo být napjaté, nikdo si nemohl až moc dovolovat jinak by bylo pěkně zle. Začali se hádat o zásoby, přicházeli i halucinace z rychlého požití drog a v tu chvíli byl konec úplně se vším. Někdo tušil, že Lincoln je policajt, prásknul to zrovna, když si vzal drogy. Bylo okamžitě zle. Všichni si na Lincolna vrhli, nedokázal se bránit před deseti chlapy. Byl umlácen ke smrti a Aliyah se musela na všechno to dívat, protože byla držena šéfem gangu. Bylo to pro ni varování, jestli v tom jela byla by mrtvá taky. Avšak se snažila dokázat, že ne a oni ji uvěřili. Samozřejmě láska dělá divy, její zlomené srdce ji vehnalo odvahu, velký záchvat vzteku zařídil zbytek. Během toho, co někteří byli venku, hledali zásoby nebo se nedobrovolně obětovali pro zbytek, vzala své meče a se vztekem pozabíjela všech šest mužů co tam s ní byli. Byla to velká fuška, taky se neobešla bez zranění, dopadla s jizvou přes bok, ale neřešila to. Byla o něco klidnější, když byla její pomsta dokonána. Sbalila si co nejvíce věcí, svoji kameru, prázdné kazety, meče a oblečení, dostatek pro první přežívání a utekla. Ukradla si auto a vydala se pryč.
Dostala se přes hranice do USA, tedy na hranicích se zastavila, neboť tam potkala holku. Byla stejná jako ona, správně divoká, drzá a nedůvěřivá. Možná proto si tolika rozuměli a tak nechala Taylor aby byla s ní. Tak započal její druhý vztah. Měla ji hodně ráda, netušila jestli ještě dokáže milovat po Lincolnovi ale...měla ji ráda to ano. Byla trochu šťastná, nebyla sama. Když se dostali do jednoho města, stala se další nehoda. Menší stádo je donutilo rozdělit se, ale na místo srazu Taylor už nikdy nepřišla. Hledala dlouho její tělo, nedej bože známky po tom, že by byla buď mezi mrtvými, nebo snědená i s oblečením. Nakonec to vzdala, netušíc kde Taylor asi je se vydala na svoje cesty sama.
Aliyah si nepamatovala, kde se narodila. Jediné co viděla bylo nebe, světlé růžová dečka a mohutné klepadlo na dveřích s mužskou opálenou rukou, která pak zmizela a ona už ani necítila tu drahou vůni, která šla z té osoby. I když byla pod tou dečkou byla zima, ostatně, když se dostala do Kanady, kde je zima docela často nebylo se čemu divit. Pak viděla jen postarší ženu jak si ji zvedá do náruče a nese dovnitř. Několik dní brečela, nebylo divu, když ji byly maximálně tak dva roky. Bylo ji dlouho vysvětlováno, že jí její rodiče opustili, že má jenom lidi z dětského domova a další děti, že rodina už není. V tu chvíli jako malé dítko byla hodně nešťastná, pečovatelky ji nevěnovaly tolika pozornosti a ona se postupem času musela naučit žít sama. Nebyla tak moc oblíbená jako jiné děti, často ji bylo něco bráno, považovali za slabou, za tu ubrečenou. Byla taková, ale když zjistila co si všichni o ní myslí začala na sobě pracovat. S nedostatečným vychováním její dětství byl samý boj s někým jiným, křičení a dokonce i nadávky, které se naučila. Takto ji to trvalo až do patnácti let. Její celé dětství bylo plné takových rebélií a to ji přidalo respekt mezi ostatními dětmi. Líbilo se ji to, být ta silná a taky ji to zůstalo.
I přes to, že byla dítě bez rodičů, dostala se na střední školu. Díky její učenlivosti byla jedna z nejlepších žákyň, kterou na škole měli a to bylo pro ni bylo velkým úspěchem. Studovala žurnalistiku, vždycky to byl její sen pracovat v tom největším zpravodajství, přednášet večerní zprávy, aby její tvář byla všude. Dařilo se ji, sice stále žila v domově pro děti, jen smutně sledovala jak u některých dětí jezdí i rodiče na návštěvu, nebo si pro nějaké přijde nová rodina, ale...pro ni si nikdo nikdy nepřišel. Nedělala z toho velkou vědu, teda na chvíli. Když ji bylo asi sedmnáct, překecal ji jeden kluk, aby zkusila zjistit něco o rodině. Snažila se dlouho, konečně měla možnost využít svoje umění v pokládání otázek a zpracování informací, avšak...velice marně. Jediné co zjistila, že její příjmení má od otce, ale víc nezjistila, jak kdyby vůbec neexistovali. To jí změnilo, pocit, že by byla i ona nikdo. Školu dodělala, snažila se najít práci, ale nepodařilo se. Byla údajně až moc mladá.
Jednoho dne, když šla domů ve tmě z brigády v místní hospodě se ji zdálo že ji někdo sledoval. Snažila se utéct, strašně se bála, že je to její konec, ovšem všechno bylo úplně jinak. Nechala si v hospodě klíče na baru, jeden muž si toho všiml a tak se ji snažil dohonit. Oba se tomu hodně smáli, když zjistili, jak se bála že by byl vrah. Ostatně takto začal její první vztah. Byly spolu hodně dlouho, Aliyah byla poprvé šťastná, dokud nezjistila pravdu. Její přítel byl v jednom gangu. Ten gang se nezdál nijak zlý, teda to si myslela. Tehdy ji bylo asi okolo jednadvaceti, kdy si pořídila vlastní byt. No nebyl tak nějak jenom její. Pomohl ji s tím ten gang a taky tam žil i ten přítel. Nakonec, kdy ji došla trpělivost s tím přemlouváním se kterým se ji snažili dostat k nim neodolala a opravdu tam vstoupila. Jejich znak - tři hvězdy na rameno - si nechala vytetovat a oficiálně měla novou rodinu.
Musela se naučit novým věcem, aby tam vůbec přežila. Naučila se bojovat, jak fyzicky tak i fyzicky dospěla a stala se z ní, no jednoduše řečeno drsná žena. Její tělo se změnilo, její povaha taky. Naučila se bojovat s holemi, které připomínali meče. I s nimi se naučila bojovat, když u nich byla již dva roky, dostala od šéfa dva jednoruční meče. Zbraně ji nikdy nešli moc do ruky, ale tohle jako kdyby se pro to narodila. Nabrala nedůvěřivost vůči ostatním lidem a byla zaslepena pláštěm lží ohledně její rodiny. Byla šťastná, byla až moc zamilovaná na to, aby si něčeho všímala. Na svůj sen, aby byla slavná reportérka naprosto zapomněla, natáčela lidi z gangu, různé reportáže, názory na svět, nebo prostě jejich denní rutiny, či nějaká tajemství, která byla jen a jen pro ni, to si myslela.
Celou tu dobu žila ve lži, kterou měl její přítel Lincoln. Nebyl úplně členem gangu, ale tajným policejním agentem, který byl v utajení. Tajně si bral její kazety, zjišťoval informace o všech co tam s nimi byli, nebylo jich moc. Jenom okolo deseti, byly malý avšak nebezpečný gang. Nikdy to nikdo o něm nezjistil, dokázal se utajovat dlouho, dokonce i před Ali, avšak jednoho dne se změnil celý svět. Když začala apokalypsa, bylo ji čerstvých pětadvacet. V gangu to začalo být napjaté, nikdo si nemohl až moc dovolovat jinak by bylo pěkně zle. Začali se hádat o zásoby, přicházeli i halucinace z rychlého požití drog a v tu chvíli byl konec úplně se vším. Někdo tušil, že Lincoln je policajt, prásknul to zrovna, když si vzal drogy. Bylo okamžitě zle. Všichni si na Lincolna vrhli, nedokázal se bránit před deseti chlapy. Byl umlácen ke smrti a Aliyah se musela na všechno to dívat, protože byla držena šéfem gangu. Bylo to pro ni varování, jestli v tom jela byla by mrtvá taky. Avšak se snažila dokázat, že ne a oni ji uvěřili. Samozřejmě láska dělá divy, její zlomené srdce ji vehnalo odvahu, velký záchvat vzteku zařídil zbytek. Během toho, co někteří byli venku, hledali zásoby nebo se nedobrovolně obětovali pro zbytek, vzala své meče a se vztekem pozabíjela všech šest mužů co tam s ní byli. Byla to velká fuška, taky se neobešla bez zranění, dopadla s jizvou přes bok, ale neřešila to. Byla o něco klidnější, když byla její pomsta dokonána. Sbalila si co nejvíce věcí, svoji kameru, prázdné kazety, meče a oblečení, dostatek pro první přežívání a utekla. Ukradla si auto a vydala se pryč.
Dostala se přes hranice do USA, tedy na hranicích se zastavila, neboť tam potkala holku. Byla stejná jako ona, správně divoká, drzá a nedůvěřivá. Možná proto si tolika rozuměli a tak nechala Taylor aby byla s ní. Tak započal její druhý vztah. Měla ji hodně ráda, netušila jestli ještě dokáže milovat po Lincolnovi ale...měla ji ráda to ano. Byla trochu šťastná, nebyla sama. Když se dostali do jednoho města, stala se další nehoda. Menší stádo je donutilo rozdělit se, ale na místo srazu Taylor už nikdy nepřišla. Hledala dlouho její tělo, nedej bože známky po tom, že by byla buď mezi mrtvými, nebo snědená i s oblečením. Nakonec to vzdala, netušíc kde Taylor asi je se vydala na svoje cesty sama.
Schopnosti:
Aliyah není nějak extra připravená na apokalypsu. Jediné na co byla připravená bylo tak akorát bojování a vyzvídání lidí. Všechno se naučila až když byla plná samoty, když se musela všechno naučit, protože neměla nikoho, kdo by to udělal za ní. Ovšem odjakživa, nebo alespoň z nějaké té části jejího života, oplývala zkušeností sbírat informace, jak slovy přeměněnými na otázky, či i bezeslovně pomocí nějakých věcí. Dokázala přijít na nějaké velkolepé teorie o lidech, nebo takové věci. To se ji do apokalypsy moc nehodilo, proto se raději přesuňme dál. Uměla bojovat s meči, milovala to, když zatnula svaly v rukou a mohla jimi prostě seknout. Bylo to pro ni jakési pokušení. Uměla docela dost bojů, jak pěstmi tak i meči a nebo klidně využít celé svoje tělo. Další co ji šlo, krom informací a bojování bylo i hledání zásob, vždycky si toho našla dostatek, někdy i přebytek, za který mohla aspoň obchodovat, možná měla jen štěstí ale líbilo se ji to. Není žádná zálesačka, nedokáže stopovat, založení ohně se ji moc nedaří, ale po tom co v ní vzroste vztek se ji to nakonec podaří a ona se uklidní. Svůj vztek využívá jako další palebnou sílu a to byla její nejlepší schopnost.
Majetek:
Někdy toho má mnoho, a jindy zase málo. Takhle to u ní chodilo pořád. Nikdy nebyla na nějakém stálém příjmu jídla, nebo zbraní či něčeho takového. Od samého začátku měla u sebe aspoň auto pickup. Tahá ho vždycky sebou, neboť v něm prakticky žije. Následně vlastní dva jednoruční meče, zavěšené na zádech v pochvách. Staré kusy oblečení, které má na sobě, aby měla nějaké to teplo. Stará hadrová bunda černé barvy, šátek, černé kalhoty a i plášť. Vlastní i jednu brokovnici a samopal, ale to má jen pro nejhorší chvíle či vydírání - a že to zabírá. Vlastní asi pět krabic čínských nudlí, dva pytlíky sušeného masa a tři konzervy s párkem ve fazolích, co se týkalo jídla. A v neposlední řadě vlastní vlastní kameru krabičku plných kazet a polovinu jiné krabičky, kde byly prázdné kazety, pro další a další lidi, které by mohla najít.
FC: Marie Avgeropoulos
Aliyah není nějak extra připravená na apokalypsu. Jediné na co byla připravená bylo tak akorát bojování a vyzvídání lidí. Všechno se naučila až když byla plná samoty, když se musela všechno naučit, protože neměla nikoho, kdo by to udělal za ní. Ovšem odjakživa, nebo alespoň z nějaké té části jejího života, oplývala zkušeností sbírat informace, jak slovy přeměněnými na otázky, či i bezeslovně pomocí nějakých věcí. Dokázala přijít na nějaké velkolepé teorie o lidech, nebo takové věci. To se ji do apokalypsy moc nehodilo, proto se raději přesuňme dál. Uměla bojovat s meči, milovala to, když zatnula svaly v rukou a mohla jimi prostě seknout. Bylo to pro ni jakési pokušení. Uměla docela dost bojů, jak pěstmi tak i meči a nebo klidně využít celé svoje tělo. Další co ji šlo, krom informací a bojování bylo i hledání zásob, vždycky si toho našla dostatek, někdy i přebytek, za který mohla aspoň obchodovat, možná měla jen štěstí ale líbilo se ji to. Není žádná zálesačka, nedokáže stopovat, založení ohně se ji moc nedaří, ale po tom co v ní vzroste vztek se ji to nakonec podaří a ona se uklidní. Svůj vztek využívá jako další palebnou sílu a to byla její nejlepší schopnost.
Majetek:
Někdy toho má mnoho, a jindy zase málo. Takhle to u ní chodilo pořád. Nikdy nebyla na nějakém stálém příjmu jídla, nebo zbraní či něčeho takového. Od samého začátku měla u sebe aspoň auto pickup. Tahá ho vždycky sebou, neboť v něm prakticky žije. Následně vlastní dva jednoruční meče, zavěšené na zádech v pochvách. Staré kusy oblečení, které má na sobě, aby měla nějaké to teplo. Stará hadrová bunda černé barvy, šátek, černé kalhoty a i plášť. Vlastní i jednu brokovnici a samopal, ale to má jen pro nejhorší chvíle či vydírání - a že to zabírá. Vlastní asi pět krabic čínských nudlí, dva pytlíky sušeného masa a tři konzervy s párkem ve fazolích, co se týkalo jídla. A v neposlední řadě vlastní vlastní kameru krabičku plných kazet a polovinu jiné krabičky, kde byly prázdné kazety, pro další a další lidi, které by mohla najít.
Obrázky/Gify:
FC: Marie Avgeropoulos
