Noah Winchester Blackstone

Emilia Blackstone
Byla jeho matka, poměrně silná a samostatná žena, která se bez problému dokázala o své děti postarat bez jakýchkoliv potíží. Zemřela ještě před apokalypsou v dopravní nehodě.

Naomi Blackstone
Mladší sestra, o kterou se odjakživa staral spíše jako o svou dceru. Po autonehodě u něj nějakou dobu bydlela, při apokalypse však byla ve škole, odkud se nevrátila. Při svém útěku ji viděl odjíždět se skupinkou dalších lidí.

Otce nezná, dle všeho jej ještě před narozením opustil.

Charakteristika: 

Pokud hledáte toho nejvíc optimistického a zároveň drsného člověka, pravděpodobně narazíte na Noaha. Jeho druhé jméno vlastně již mluví za vše, není to nikdo, s kým byste si chtěli jen tak začít nějaký spor, protože věřte, že ačkoliv nemá příliš zkušeností, je zcela odhodlán za sebou zanechat alespoň pár jizev. Není ale také někdo, kdo by rvačky vyhledával, spíše vyhledávají ony jeho, a to i v tomto zhrouceném světě. A i když ví, že je všechno na pokraji zhroucení a že mu jde o přežití, musí si udržet svou hrdost a částečnou pověst, takže se ani nedivte jeho občasné chuti po pomstě. Na druhou stranu je to spíše milým chlapem, který tak na první pohled zcela nevypadá, pokud si ale troufnete jít blíže, prohodit s ním pár slov, zjistíte, že se chová spíš jako váš hodný strýček. Je to vskutku čestný muž, který jen tak nikoho nenechá na holičkách a snaží se v podstatě chránit každého, kdo mu přistane pod jeho křídly, což tedy opět vede k jeho nátuře rváče. Vždy se lehce zapletl do bojů druhých, které ochraňoval. Lehce si tak u ostatních vybudoval svou pověst ochránce, nebo alespoň takový dojem, no, mnozí v něm na druhou stranu mohou vidět i blázna, který se v tomto světě snaží ohlížet i na druhé. Pravdou to je, o tom není pochyb, ale stále zde máme své jisté momenty, kdy jej přepadne pud sebezáchovy, který ho jednoduše přinutí jednat proti všem svým morálním zásadám. Věřte, že to není ani nikdo, kdo by jen tak zapomínal, takže proti jeho špatnému svědomí pomůže snad jen pár obejmutí a něžných slov, které tak rád slýchá. Dokáže lehce skrývat emoce pod svou silnou schránkou všech těch pěkných slov, ale pravdou je, že pod tím vším je přeci jen dalším přežívajícím, který se modlí ke všem bohům, o kterých slyšel, aby konečně ukončili to utrpení a dopřáli mu chvíli klidu. Své takové chvíle slabosti si nechává pro sebe, a kromě těch nejbližších to nijak nedává najevo, možná tedy jen tím, že jeho hlas poklesne, nebo že jeho vtipy táhnou k černému humoru. Koneckonců je to jen člověk, žádná nadpřirozená víla kmotřenka, ale rád se tak představuje. Představy jsou přeci jen tím jediným, co jej dokáže odtáhnout od kruté reality plné samoty.

Minulost:

„Byl to příšerný chlap, někým, kým bys nikdy být neměl.“

Noah své dětství strávil pouze s jedním rodičem, s mámou. Vlastně si nikdy úplně nestěžoval, ale vždy zde byly ty jeho chvíle, kdy se musel vyptávat, kde je ta další polovina rodiny, ta silnější a přísnější. Když se tedy zeptal, dostal mnoho odpovědí, mnoho špatných urážek otce, kterého do patnácti neznal jménem. A abych byl upřímný, nikdy mu nechyběl. Jeho matka byla vším, co on v životě potřeboval. Brávala by jej na kola a jezdili by kolem Kernu u Bakersfieldu, nebo by si s ním házela na zahrádce, jednou si s ním dokonce i zahrála fotbal, ale to jí dle všeho úplně nevyhovovalo, tak raději přešli jen na tenis.

Byl to velmi zvědavý kluk, což mu při vyrůstání poněkud pomohlo. Jeho druhé jméno? Podle zbraně, s kterou jeho praděda střílel. Jeho otec? Mrtvý jako ryba na souši. Její přítel? Někdo, komu ještě zcela nevěří. A měla k tomu dobrý důvod. Jakožto místostarostkou městečka Bakersfield měla poněkud velkou reputaci a dobrou pověst už jen kvůli tomu, jak dobře se o své dítě starala a jak aktivní dokázala být. Když však do jejího života přišel další homme fatale, bez obtíží se stala jeho klubkem – zcela mu propadla. A když byla opět těhotná, zmizel jako duch na druhou stranu států.

„Budete dva, a ty jí budeš dělat příklad, jací kluci jsou.“

Vychovávat dvě děti je složité, ale Emilia měla pomoc, tedy svého syna. Bylo mu už sedm, takže dost věcí dokázal sám, dokázal si sám dojít na trénink fotbalu, sám si došel do školy, a když bylo zapotřebí, jednoduše se o svou sestřičku postaral. Dodnes vám úplně neřekne, čím to bylo, ale když byl s ní, stával se jiným člověkem. Ve skutečnosti to byl divoký klučík, který si rád hrál na mlácenou, a když to šlo, vždy při fotbalu ostatní strčil trochu větší silou. S ní? S ní byl opatrný, starostlivý a pečlivý. Možná za to mohla ta snaha udělat své matce radost. Vždy mu říkávala, jak se správný muž má chovat, jak má ochraňovat, jak má být starostlivý. Bohužel, to co u ostatních viděl, byla sobeckost a zbabělost. Tak se vlastně poměrně změnil, co se holek týkalo, byl jejím pevným štítem, tím milým kamarádem. A když vyrostl, bez obtíží se dokázal s druhým pohlavím sblížit.

Již v pubertě vykazoval velký potenciál ve sportech a studiích, což uchytilo pozornost okolních škol. Co chtěly? Vidět jeho výsledky, nejen číst. Co se ale týkalo jeho, nebyl úplně motivován k tomu, aby něčeho dosáhl. Jeho puberta se tedy hlavně skládala z existenciálních krizí, své sestry a času s přáteli. To ostatní se sem nevešlo, nebo nemělo vstupenku. V podstatě mohl být úspěšný ve všem, udělat své rodině čest, kdyby nebylo jeho rváčské povahy.

„Bitky a alkohol tě dostanou jen zpět k otci.“

Zájem postupně upadl, a tak Noah pokračoval svou střední školou tak, že musel rychle najít nějaký způsob, jak ve studiích pokračovat. Kdyby nebylo jeho matky, pravděpodobně by si našel místo jako nějaký velmi špatný kuchař v místním fastfoodu. Do konce svého studia se zaměřoval na policejní kurzy, dokud nebyl přijat na akademii. Policii příliš nemusel, ale bylo to snad jediné místo, kde uvítali jeho divokou povahu a smysl pro spravedlnost, a v podstatě by se zde ani nedostal, kdyby nebylo jeho matky, která zatahala za pár nitek. Po akademii a zkouškách se usadil o pár ulic vedle a žil poměrně spokojeně. Ve dne byl na hlídkách a občas sám pomohl v kanceláři, večery zase trávil v hospůdkách, kde se za krátkou chvíli proslavil jako rváč a ochránce těch slabších. To se jeho rodině a práci příliš nelíbilo. Možná by svůj život tak pokračoval dále, ale život se mu rozhodl udělit lekci, na kterou jen tak nezapomene.

Byly to dny po hádce s vlastní matkou, a jelikož měl v sobě již pár promile a svůj zadek si vyhříval u odpočívadla, nebyl zde nikdo jiný, kdo by ho na dálnici vyzvedl. Bylo po půlnoci, pršelo, v autě mrtvolné ticho a napětí jakoby se dalo krájet nožem. Cítil zlost té osoby řídící auto. Cítil, jak moc ji zklamal. A pak to přišlo, bylo to v zatáčce. Záblesk. Čas se zastavil, viděl jen letící střepy čelního skla, další auto, dále? Dále si pamatuje jen to, že se jejich auto pomalu kutálí ze strany cesty dolů, jak se cítí jako hadrový panák, který ani nedokáže pohnout prstem.

Matka na místě mrtvá, Noah převezen do nejbližší nemocnice. Druhý řidič zemřel po dalších třech hodinách. Příčina? Řízení pod vlivem alkoholu.
Když se probudil, začal šílet. Potřeboval vidět svou mámu, potřeboval se ujistit, že je v pořádku. Pak zjistil krutou pravdu, přičemž se objevila další komplikace – zranění ve spánkovém laloku. V podstatě mu bylo řečeno, že to není nic důležitého, avšak když se poprvé po dlouhé době rozhodl vstát z lůžka, byl překvapen. V podstatě to vskutku nic důležitého nebylo, ale co pár hodin se mu tváře ostatních rozmazávaly. Bylo to jako hledět na černo, dokud někdo opět nerozsvítil. Byla mu nato diagnostikována prosopagnosie.

Dostal krutou lekci, kterou potřeboval. Po jeho propuštění z nemocnice se stal ochráncem vlastní sestry, a jelikož nemohl riskovat, aby mu někdo vzal poslední část rodiny, musel se změnit. Alkohol se stal jeho hlavním nepřítelem, večerní vycházky byly něčím, co používal snad jen k tomu, aby rychle skočil do večerky, a co se týkalo aut, nemohl do nich ani nastoupit. A co k tomu? Na pohřbu vlastní matky nerozpoznal ani její vlastní tvář. Dalších několik týdnů přemlouval vedení, že je stále schopen vykonávat svou službu. Myslel si, že právě stojí na kraji svého vlastního rozumu. Teda ani zdaleka nestál, ale už jen ten pocit ho k tomu dostával
.
„Jmenuje se Betty a bude tě vozit do školy.“

Po několika měsících se již pomalu uzdravoval. Vše bylo v pořádku, jeho sestra pomalu ukončovala studium střední školy a on tak nějak nabíral na svém rozumu. Vlastně by to už ani nebyl on, kdyby v sobě neměl kupu těch starých mouder a trapných vtipů, kteří by pochopili jen otcové. Vlastně se tak i skoro bral. Jediným rozdílem mezi ním a kdejakým otcem bylo ale to odhodlání, a tak když zjistil, že jeho sestřička potřebuje lepší cestu do školy, koupil jim motorku. Naháč, a protože potřebovala jméno, pojmenovali ji Betty. Jelikož to bylo velmi husté a moderní jméno – proto. Každé ráno tedy cestou do práce vozil svou sestrou, s radostí při tom udělal ještě pár koleček, aby ohromil obecenstvo. Bylo to jako překrásné ticho před bouří. V podstatě bylo.

Pamatuje si, že začínalo léto. Seděl doma u televize, užíval si svého volna a Naomi se zamáváním pustil na své kurzy, které navštěvovala. On sám své chvíle klidu trávil s tím, že příjemně promenádoval po domě jen ve spodním prádle. Možná by si i dále užíval klidu, avšak netrvalo dlouho, dokud za oknem neuslyšel křik. Vyhrnul žaluzie, podíval se, aby zahlédl člověka, nebo aspoň něco, co mu bylo podobné. Jak se vrhá na dalšího a dělá z něj kaluž krve a kupu masa. To první byly zvratky, to druhé bylo to, že se ihned dostal k telefonu, a zatímco si zamykal dveře a všechna okna, snažil se marně dovolat své vlastní sestře. Minuty ubývaly, nervózně pochodoval po domě a sledoval tvořící se skupiny těch filmových zombie za jeho okny, sledoval umírající lidi, a ačkoliv se je snažil zvát k sobě, nikdo nepřiběhl včas.

Vydržel zde tři hodiny, poté si jednoduše našel svou cestovní tašku, hodil do ní pár kousků oblečení, léky, jídlo a nějaké nádoby na vodu a svou spolehlivou taštičku do přírody. Co měl u sebe? Služební zbraň, teda nikdy ji pořádně nepoužil a ani nevěděl, jak moc dokáže těmto nemrtvým ublížit, ale něco kromě těch svých švýcarských nožíků potřeboval. Pak už jen skočil na motorku, která už nějaké ty zásoby nesla a vyjel. Cíl? Škola, dále odjet někam na Mars a nevrátit se. Ignoroval všechny křičící o pomoc a jednoduše si to kolem mrtvých a těch mrtvých nemrtvých objížděl, aby našel svou sestru. Problém? Prosopagnosie. Bylo to právě v tomto momentě, kdy opět cítil ten bolehlav, kdy opět místo tváří viděl jen prázdná plátna. Nepřestával hledat, díval se na oblečení, a pak ji viděl. Byla to její tvář, kterou překvapivě poznal. Seděla vzadu nějakého auta, kolem ní byla skupina dalších lidí, a než se k nim dokázal dostat, skočila mu do cesty mrtvola, která po něm vyskočil a srazila z cesty. Křik toho chodce ukončil několika ranami do hlavy, avšak když se opět otočil, auto již bylo pryč.

Od té doby cestuje jen v naději, že opět najde vlastní rodinu. Po cestě se samozřejmě zastavuje, aby vypomohl kolemjdoucím a občas někoho nabral, ale to se ještě příliš nestalo.



Schopnosti:

Noah není žádný všeum a co se jeho aktuálního stavu týče, pravděpodobně by ho matka označila za trosku. Vědomostmi neoplývá, ale co se zase týká hrubé síly, té má poměrně dost. Policie ho naučila pár věcí, jednou z nich je to, jak se bezpečně držet od lidí, a jak tuto bezpečnou vzdálenost udržet, krom toho má pár těch fíglů na startování cizích motorů. V mládí navštěvoval chvíli skauty a několikrát byl přinucen svou sestru následovat do přírody, takže mu nedělá velký problém se nějak orientovat v lesích, udělat si oheň, nebo rozdělat stan. Díky svým mnohým zkušenostem v bojích se také naučil dobře mlátit, není to tedy žádné bojové umění, ale v tomto světě přeci jen jde o silné rány a velkou výdrž, což on vskutku má. Střílet mu nedělá velký problém, na akademii se umístil jako jeden z nejlepších odstřelovačů, ale u sebe bohužel žádnou pušku nemá.



Majetek:

Kůň tohoto rytíře není nijak speciální, jde o poměrně moderní černou motorku, Betty, naháče s nevelkým místem na náklad. Paliva má zatím dost, ale problém mu dělají spíše silnice, které se plní mrtvolami a vším možným. Po boku má také vždy svou cestovní tašku, ve které má většinu svých zásob, zejména tedy kantýnu a filtr na vodu. Co se jídla týče, nepotřebuje toho příliš. Má u sebe pár konzerv, ale většinu času si vystačí s nějakými krekry. Na tom všem má pár kousků svého oblečení, tedy dvoje náhradní trička, obě šedé barvy, jedno podobné tílko, dvoje džíny, z čehož si jedny do větší míry potrhal. Na sobě má neustále svou moto bundu, vydrží tedy poměrně dost a uchrání ho před většinou věcí, které by na něj chtěly po cestě vyskočit, ruce má ochráněné rukavicemi, které si také sundává málokdy. Nezapomněl ani na svoji vlastní sestru, na vrchu má vždy její oblíbený huňatý svetřík, který nemohl opustit. Co se týče nářadí, také toho není příliš. Má svoji menší tašku, ve které si schovával pomůcky na kempování, má tu násadu na rozdělávání ohně a nějaké to vaření, dokázal sem nacpat i provaz a několik zápalek, na které po cestě narazil. Všechny své léky dokázal úspěšně narvat do malé lékárničky, kterou má vždy na boční straně tašky. Na zádi své motorky si přivázal spacák, aby nemusel spát na chladné zemi. Jako poslední zde je jeho zbraň, M17, ke které si ledabyle lepící páskou přilepil baterku. Vlastně to viděl fungovat jen ve filmech, ale vždy si říkal, že je lepší vidět a zároveň mířit. Zbývají mu přibližně poslední tři zásobníky. Krom toho má pár švýcarských nožíků, ale ty používá spíše jako nástroje než k sebeobraně.

CHRIS WOOD