Erica Constantine
Přeživší
lol, am i really starting to be scared of being scared all the time?
Posts: 36 
|
Post by Erica Constantine on Jul 31, 2019 14:31:44 GMT
 Horké letní počasí vystřídal lehký vítr, který chladil její rozpálené tváře. Ač už nebývalo takové teplo, stále se stupně pohybovaly výš, než by si zrovna v tuto chvíli přála. Mikinu měla v batohu a na sobě černé tričko a tmavomodré kraťasy. Přišlo jí, že je uřícená z ničeho. Před chvílí ale málem spadla do staré pasti na medvědy -nedávala pozor pod nohy. Byla dokonce skvěle odkrytá a zespoda si ji prohlíželo několik chodců toužících po jejím mase. Fuj. Při té vzpomínce zakroutila hlavou a neopatrně popoběhla, přičemž málem zakopla o kořen stromu, kterého si nevšimla. Listí se sice stále ještě docela drželo na stromech, ale nebylo to pravidlem, a tak byly jakékoli nerovnosti těžší odhalit. Naštěstí sebou jen zakymácela, ale na nohou se udržela a hned zase pokračovala dál. Ani nevěděla kam jde, nebo jestli tahle cesta vůbec někam vede -mapu bohužel zatím nesplašila. Byla to další věc na jejím pomyslném seznamu, místa v batohu měla ještě dostatek na pár dalších maličkostí. Nebo deku. Deka by se jí hodila, minimálně s nadcházející zimou. Těmto myšlenkám ale dala brzy sbohem, raději se soustředila na cestu před sebou. Na zádech nesla pevně připoutaný batoh a v levé ruce se jí houpala bratrova baseballová pálka. Klid. Až příliš. |
|
|
|
Post by Jeon Jungkook on Jul 31, 2019 15:01:10 GMT
Naprosto nedobrovolně byl nucen opustit pohodlné a bezpečné prostory svého auta, jen aby si ulovil něco k jídlu a při nejlepším našel vodu. Jel lesní cestou, jaká je pravděpodobnost, že se poblíž bude nacházet řeka či jezero? Heh. Nechal auto na kraji silnice, vylezl se svým batohem a nožem v pravé ruce, přičemž zamkl auto a seběhl mezi nízké keře. Nebude lhát, chtělo se mu taky pěkně na záchod, ale to bude muset počkat do hlubšího lesa. I kdyby měla vymřít celá civilizace, on by se přesto nezastavil a nevyprázdnil by se uprostřed něčeho, kde by na něj každý viděl. Jenomže čím víc postupoval do lesa, tím více mu jeho močový měchýř připomínal, že už to déle nevydrží. No a tak, s nedůkladným rozhlédnutím po okolí, přistoupil k jednomu ze stromů, rozepnul si kalhoty a konečně si mohl ulevit.
|
|
Erica Constantine
Přeživší
lol, am i really starting to be scared of being scared all the time?
Posts: 36
|
Post by Erica Constantine on Jul 31, 2019 15:52:07 GMT
Stromy, listy, stromy, pařezy, mech, stromy, šustění, -a hádejte co, stromy. Měla pocit, že les byl stále stejný a snad i chodí v kruhu, i když si dávala pozor na to, aby šla pěkně rovně a postupovala dál, nikoli zpět. Samozřejmě nečekala žádná pravpodivná překvapení, maximálně nějaký chodec, nebo možná dva až tři. To by ještě zvládla. Věnovala pohled baseballové pálce v levé ruce a zkousla si ret. Zvládla, ne? Dokázala to už tolikrát! Na jednu stranu ve své přežití přeci jen věřila, na tu druhou ovšem... vždyť už se sama několikrát pořezala, když se snažila sklopit švýcarský nožík. Beze srandy. Ale to nebylo zcela to, co ji momentálně trápilo. Nějaké malinké jizvyčky na dlani, které neustále obnovovala díky své nešikovnosti, byly teď to poslední, nad čím by přemýšlela. I když samozřejmě udělala jistá opatření, nosila ty kožené rukavice, aby si neublížila, a také aby mohla pevněji držel pálku. Vlastně to bylo docela chytré. Co ale chytré nebylo, nevnímat kam jde. A když zjistila, kde se objevila, nebo spíše, za jaké situace, měla co dělat, aby nevypískla. Rukou si zakryla ústa a otočila se zády k chlapci, od kterého se objevila pár metrů, jen co vyšla menší kopeček a obešla jeden nebo dva keříky. "To jsem zatraceně fakticky nečekala," zakroutila hlavou a ruku pomalu stáhla k tělu. V té druhé stále držela pálku -asi by se neměla k nikomu otáčet zády, ne? V této situaci se ale nehodilo ani stát k němu čelem. "Alespoň si můžu bejt jistá, že nejseš mrtvej...nemrtvej, uh."
|
|
|
|
Post by Jeon Jungkook on Jul 31, 2019 20:10:31 GMT
Vyrušení během této činnosti nebylo nikdy příjemné. Ať už dříve ve škole, doma, kdekoliv a teď, když nevíte, jestli na vás náhodou někde každou chvíli nevybafne zombie, to bylo ještě horší. Dívka, která se mu objevila v zorném poli jako jedna z chodících mrtvol nevypadala. A když promluvila, bylo mu jasné, že je více než živá. Lekl se, ne že ne. Ihned si kalhoty navlekl, spěšně zapl a vmžiku chňapal po noži, protože nevěděl, co od ní může čekat, ačkoliv byla natolik taktní, aby se otočila zády. ”Kde ses tady u všeho všudy vzala.” Ta slova nebyla ani mířena na ni, prostě to jen tak prohodil do vzduchu. ”Ehm... teda...” Až nyní si teprve pořádně prohlédl děvče, tedy spíše její záda, ale té velké pálky v ruce si nemohl nepovšimnout. Na sucho polkl. Vážně teď neměl náladu na žádné rvačky, doufal, že se potkali v příměří a taky že se rozejdou v příměří.
|
|
Erica Constantine
Přeživší
lol, am i really starting to be scared of being scared all the time?
Posts: 36
|
Post by Erica Constantine on Jul 31, 2019 20:34:44 GMT
Kde se tu vzala? To jsou otázky. A kde se tu vzal vůbec on? Byla by se i na něco zeptala, ale musela se zhluboka nadechnout, aby překonala jakýsi...šok? Dalo by se tomu tak říct. Raději to ale příliš nerozebírat. "Taky z toho nejsem kdoví jak nadšená," prohodila k jeho otázce, zda to vůbec otázka byla, jako že asi spíše ne. To už ale moc nevnímala. Přišla další slova, poněkud zmatená a netvořila dohromady žádnou smysluplnou větu. Povytáhla obočí v tázavém pohledu, který ani nemohl vidět, jelikož byla otočená zády k němu, načež si povzdechla. "Můžu se otočit? Nebude mě čekat žádný..." odkašlala si, "překvapení?" povytáhla pravé obočí a upřímně doufala, že něčemu podobnému už vystavena nebude. Tato situace byla nadmíru trapná.
|
|
|
|
Post by Jeon Jungkook on Jul 31, 2019 20:45:10 GMT
Její první poznámku přešel bez reakce, až na tu druhou pouze přikývl, pak mu však došlo, že ho nevidí a tak zapojil i hlas. ”Jo, můžeš. Ne, nebude.” Ah, mluvil jako stroj, ale co už. Nikdy nebyl příliš výřečný, zvlášť v tak trapné situaci. ”Nepoužiješ na mě tu pálku doufám.” Poznamenal pak a ještě na tu její “zbraň” ukázal, nechtěl žádné nepříjemnosti. Už jen to, že jej nenechala vklidu se vyprázdnit bylo nepříjemné až až, nepotřeboval nic víc. Tiše si povzdechl, zašklebil se a promnul si čelo, nesnášel, když jej začala bolet hlava a zrovna teď. Ačkoliv se to dalo snést. ”Nemáš u sebe veverku na víc, co bys mi dala?” Zahuhlal, možná trochu unaveně, možná otráveně, kdo ví. On už nevěděl nic, pomalu ani to, co je za den. Ah, vlastně ne. Vážně to nevěděl.
|
|
Erica Constantine
Přeživší
lol, am i really starting to be scared of being scared all the time?
Posts: 36
|
Post by Erica Constantine on Jul 31, 2019 21:06:58 GMT
Jen co se jí dostalo odpovědi, pootočila hlavu a poté se za ní pomalu otočila. Nakonec tedy stála čelem k chlapci, na něhož se snažila příliš nedívat. Letmým pohledem přejela jeho tvář, dost na to, aby zaznamenala asijské rysy, a pohled přesunula ke stromům s krátkým odkašláním. Pálku? Krátce na ni pohlédla a pobaveně se ušklíbla jeho poznámce. Tentokrát přesunula pozornost k jeho tváři s neměnným pohledem a pokrčila rameny. "Pokud na mě nebudeš chtít použít tamto," kývla směrem k němu, jak nejasný náznak. I když byl srozumitelný až až. Bylo to trapné a divné. Asi by se měla otočit a raději odejít. To vlastně měla udělat už předtím. Jenomže byla zaskočená, to se stává. A teď? Už zase mluvil a tak neměla možnost se vypařit. "Jedna by se mi taky hodila," nikdy by nečekala, že bude schopná sníst něco, co dříve viděla živé. Ale teď? Možné bylo asi vše.
|
|
|
|
Post by Jeon Jungkook on Aug 1, 2019 9:45:14 GMT
Zavrtěl hlavou a nůž schoval do kapsy. Porovnal si popruhy batohu, z té tíhy ho začínala bolet ramena. Neměl v plánu se rvát. Neměl v plánu nic, jen něco ulovit, najít vodu a pokračovat v cestě autem. Ani děvče na tom nevypadalo jinak. ”No, asi se nebudeme vzájemně zdržovat.” Prohodil směrem k ní, ne že by vůbec měli málo času, měli ho vlastně až až, když byl konec světa. Ale i tak, proč by měl s úplně cizím člověkem mluvit déle, než bylo nezbytně nutné. ”Přeju úspěšný lov.” Dodal pak jen, než se obrátil a vydal se opačným směrem, než přišel. Nůž opět chytl do ruky, doufal, že bude mít štěstí a nějaká veverka nebo něco mu vletí přímo pod nohy. A nejlépe vykostěné a opečené. Heh, to asi ne. Nevadí. Mohl mít alespoň naději.
|
|
Erica Constantine
Přeživší
lol, am i really starting to be scared of being scared all the time?
Posts: 36
|
Post by Erica Constantine on Aug 1, 2019 17:32:36 GMT
Asi ne. Skvěle. Ale on? Rozhodl se zřejmě jejich krátké setkání ihned utnout. Vážně? Povytáhla pravé obočí a mírně nechápavě mu jemně a zcela bezmyšlenkovitě přikývla k jeho návrhu, načež se hned zamračila. Byla by založila ruce na prsou a přemýšlivě si ho prohlížela, kdyby nedržela tu pitomou pálku. Co už. Náhle se ozvala slova přání, zda to bylo myšleno ironicky, či zcela vážně opravdu netušila, ale rozhodla se brát v potaz spíše druhou možnost, nebo to také asi vůbec nevnímat. Hned poté vykročil pryč od ní, zřejmě ta předešlá slova měla být chápána jako rozloučení, ale to Erica nemohla dopustit. Narazila přeci po dlouhé době na někoho živého, nemůže ho jen tak nechat odkráčet, kdoví, mohl by být poslední. "Hej!" houkla na něj, což si uvědomila a hlas ztišila, "veverka to sice není, ale-" s povzdechem udělala pár kroků blíž k němu, "chceš nějakou tyčinku?" při těch slovech by si, nebýt apokalypsy, připadala jako chodící bufet.
|
|
|
|
Post by Jeon Jungkook on Aug 2, 2019 12:24:27 GMT
Už se viděl kilometr vpředu, když v tom na něj někdo zavolal. No, ne někdo, ta dívka, se kterou před chvílí mluvil o veverkách. Lekl se a zbraň proti ní vytáhl téměř hned, co se otočil, načež ho zastavil její pohled. Spustil ruku s nožem dolů a zaraženě naklonil hlavu na stranu. ”Tyčinku?” Povytáhl obočí vzhůru, proč by mu u všeho všudy měla nabízet tyčinku? Proč by mu měla cokoliv nabízet? Byli uprostřed apokalypsy, nikdo nikomu nic zdarma nedával, to by nemělo smysl. Nezdálo se mu to, nevěřil jí. ”Proč bys to dělala.” Poznamenal jen chladně a upíral na ni své temné oči.
|
|
Erica Constantine
Přeživší
lol, am i really starting to be scared of being scared all the time?
Posts: 36
|
Post by Erica Constantine on Aug 2, 2019 14:09:51 GMT
Koukal na ni jako na zjevení, když mu tu tyčinku nabídla. V tu chvíli se zamračila, mohl by být třeba trochu vděčnej, nebo tak. Ale chápala pochyby, svým způsobem. Sama je o lidech měla, v tomhle světě už nebylo nic cennějšího než důvěra. No ne? "Nemám tucha," pokrčila rameny přínašejíc jednoduchou odpověď a s povzdechem udělala pár kroků k němu, no vlastně se i tak moc nepřiblížila. "Ale už jsem ti to nabídla," dodala. Brala to jako nějaký závazek, jednou nabídnutou věc už brát zpátky nebude. A potřebovala ho nějak udržet ve své společnosti, alespoň na chvíli. Jinak už se sama ze sebe zblázní. "Výměnou za chvilku společnosti? Už mi ze sebe fakt hrabe."
|
|
|
|
Post by Jeon Jungkook on Aug 2, 2019 14:25:17 GMT
Musel uznat, že její odpověď byla alespoň originální. To mu ztuhlé rysy ve tváři lehce povolilo, když nůž schoval do pouzdra u svého pasu a oprášil si ruce, ovšem pro tyčinku se nenatahoval. Nejedl sladké, na druhou stranu už měl docela pěkný hlad a odmítat jídlo zdarma? Byl by blázen. Tedy ne úplně zdarma, i ona měla svou podmínku, která byla v očích Jungkooka dětinská, ačkoliv... možná i pochopitelná. Ne každý byl takový asociál, jako on. Proto tedy mírně přikývl. Sice moc netušil, jak si to představovala, jestli měl někde sehnat stolek se dvěma židlemi a k tomu dvakrát malé latte, aby se naproti sobě mohli posadit a vykládat si jako staří známí, nebo hodlala stát tady uprostřed lesa, kde nic nebylo, že by na sebe jakože koukali a... to asi tak všechno. ”Ty jdeš celou dobu pěšky?” Zeptal se nakonec s povytáhlým obočím, nechtěl tím přímo zavést řeč ke svému autu, nerad se o něm zmiňoval před cizími, na druhou stranu ji mohl někam zavést, kdyby měla zájem. Nebyla by první ani poslední, komu by to nabídl. Někdy si říkal, jestli není něco jako apokalyptický uber.
|
|
Erica Constantine
Přeživší
lol, am i really starting to be scared of being scared all the time?
Posts: 36
|
Post by Erica Constantine on Aug 2, 2019 15:09:34 GMT
Stáli tam. Prostě stáli. Nedostalo se jí nijaké extra reakce. Nevadilo to. Místo toho se ozval s otázkou. Uchechtla se. "Většinu času, zezačátku jsem měla motorku," a pak byla pryč. Nojo, nevážila si toho, dokud to nebylo pryč. Teď by to uvítala. Ale co se dalo dělat, s chozením se dokázala smířit. Možná, že by si mohla najít nějaké auto na dálnici, bylo jich tam dost, ale chtěla se vyhnout stádům. Byla sama, přežila by stěží, kdyby si jí všimli. Přeci jen to možná jednou riskne. Co teď? Pohnula by se z místa, někde by si sedla, snědla tyčinku a prohodila pár slov, než se rozejdou každý svou cestou. "Bolí z toho nohy, sedněme si-někde."
|
|
|
|
Post by Jeon Jungkook on Aug 2, 2019 15:34:09 GMT
Ah, tak motorku. Taky dobré. Jenomže pro Jungkooka málo kryté, měl by strach při každém zastavení a neměl by si kam dát věci. Neměl by kde spát. No, měl takový pocit, že se taky bojí všeho, ale co už. Kdo se nebál. Opět jen přikývl, načež si prohrábl v zamyšlení vlasy, má jí nabídnout odvoz nebo ne? Nevypadala... nebezpečně. Tedy pokud si odmyslel tu pálku. Bože co máš, vždyť máš černý pásek v taekwodnu a nespočet hodin boxu za sebou. Zakroutil by nad sebou hlavou. Nakonec se rozhodl zariskovat. ”Mám auto, mohl bych tě někam svést.” Nabídl, aniž by z ní spouštěl oči. Nevěděl, jak přišla o motorku, ale podle tónu hlasu poznal, že by uvítala jakýkoliv jiný způsob přepravy, než své nohy. Mohl by jí pomoct získat jiné vozidlo. Nějaký velkorysý, heh. Ale proč ne, stejně neměl co dělat.
|
|
Erica Constantine
Přeživší
lol, am i really starting to be scared of being scared all the time?
Posts: 36
|
Post by Erica Constantine on Aug 2, 2019 19:30:26 GMT
Najednou se zmínil o tom autě a to samozřejmě upoutalo její pozornost snad ještě víc, než doteď. Měla chuť na to hned kývnout a vysypat, kam že se to chce dostat a ať hejbne prdelí, protože je děsně šťastná, že tam nebude muset pěšky. Dokonce se i nadechovala, ale zarazila se dřív, než stačila něco říct. Nebylo totiž co. Najednou si uvědomila, že asi ani neví, kam chce jít. Kam by jít měla. "Nevím kam," odpověděla hned a nakrčila obočí. "I když bych fakt ráda," připustila.
|
|
