Post by Keith Murphy on Jul 19, 2019 17:21:47 GMT
Nick: Mawarins
Jméno a Příjmení: Keith Murphy
Věk: 21 let
Rodina/Skupina:
Otec - Harry Franklin, stav neznámý
Bez sourozenců, nikdy nebyl v žádné skupině, dlouho putuje sám
Vzhled: Keith je středně vysoké postavy, hubený, ale i tak celku vypracované postavy. Má tmavé krátké, nebo středně dlouhé vlasy. Sám netuší jestli jsou tmavě hnědé nebo rovnou černé, pravděpodobně to bude jen všechna ta špína a krev z mrtvol, neboť je to dávno co prováděl hygienu. Má často smutný pohled, který dával jasně najevo jednu věc. To, že nesmírně trpí, ale nikdy si toho nikdo nevšiml. Větší nos, tvář zarostlou lehkými vousy, jemné malé rty, nijak nevýrazné. Celkově nebyl nějak nevýrazný. Jeho oblečení se podobalo jako by byl nějaký bezdomovec, tvář zakrytá šátkem, špínou a krví, neboť často chodil s mrtvými. Prázdný pohled, jako kdyby jeho duše umřel už dávno, ale tělo stále chodilo a žilo. Pod očima velké pytle z nespavosti, ze špatného přijmu potravy a možné cestičky po slzách, ve kterých se pomalu útápěl stejně jako v samotě. Jediná věc, které by si všiml bylo to jak křivě chodil, byl to jeho zlozvyk, neboť když často chodíte s mrtvými, naučíte se něco nového a zapomenete na to starší a on občas tahal jednu nohu za sebou takže kulhal a jeho tělo se podivně houpalo. Když si to uvědomil nechal toho, a kráčel normálně, ovšem byly výjimky, kdy tohle dokázal dělat celé dny.
FC: Richard Harmon
Charakteristika: Keith je lehce složitá osoba, u které je celkem divu, že dokázal přežít. Kdysi to byl závislák na drogách a alkoholu a jednoduše užívání, i když to byl outsider, se kterým se nikdo nikdy nechtěl bavit. Nikdy nepochopil v čem byl ten problém. Když byl pod vlivem drog dokázal být i vtipný! I když agrese u něj vždycky přebývala. Možná to bylo tím, že okolnímu světu vadilo, že je bisexuál. Měl rád jak dívky tak i kluky, ovšem z nějakého důvodu měl radši kluky. Teď? Bylo mu to jedno, ani nestál o nějaké užití... Silný introvert se snahou zadusit svoje deprese a chuť umřít. Vždycky když byl blízko smrti měl velkou chuť to nechat prostě být a konečně umřít, avšak se mu vždycky něco zjevilo, ať už jídlo nebo něco jiného, donutilo ho to bojovat o kousek dál. Nikdy neměl pořádný styk s lidmi, popravdě se lidí bojí, ovšem když je člověk na dlouhé cestě sám, začal toužit po lidském kontaktu, i když by mohl umřít, kdyby potkal nějakého násilníka. Hledá lidi, žije ve městě nebo na místech kam by mohli lidi přijít a on s nimi prohodit, alespoň jedno jediné slovo. Hned by byl spokojen a bylo by to pro něj další poposunutí od smrti.
Samozřejmě měl i dny, kdy byl sobecký, jako by to nebyl ani on. V minulosti dělal hrozné věci pro drogy, teď dělal hrozné věci pro nějaký kousek jídla. Vždycky bylo až moc pozdě, kdy se "probudil" a uvědomil si co udělal. Většinou si toho všiml díky tomu, že měl ruce od krve. Párkrát dokonce zabil člověka, aniž by si to uvědomoval, ale pak klidně tři dny proseděl v naprostých depresích a v slzách, neboť ho to vždycky mrzelo, když přišlo jeho zlé období a dlouho mu trvalo než to zase urovnal a byl zase tím tichým, osamoceným mužem bloudícím po světě.
Často míval i záchvaty vzteku, nebo abstinenční záchvaty, neboť nikdy nebyl na odvykačce pro závislé a třikrát si prošel předávkováním a stále žil. Drogy mu nesmírně chyběly, ale dokázal se ovládat, vyhýbat se lékům jak jen mohl a už dlouho byl čistý. Přál si vědět jak moc dlouho, kolik dní nebo roků, ale tou samotou, která jej pohltila zapomněl na takové věci a neměl ani tušení jaký je den nebo měsíc ani čas. Jeho záchvaty vzteku či ony abstinenční často dopadaly sebepoškozováním, neboť neměl nikoho kdo by ho zastavil, mlátil do zdí, do stromů nebo dokonce máchal nožem okolo sebe dokud neřízl sebe. Věděl že potřeboval někoho, kdo by mu pomohl, strašně moc toužil po přítomností lidí, alespoň na chvíli, nebo kdyby s ním někdo zůstal. Jeho peklo se neslo s ním. Pohlcený samotou, smutkem a vším hrozným čím si prošel putoval po světě.
Nesmíme zapomenout na jeho chytrost a bystrost. Miluje nové věci, miluje vždycky když se může naučit něco nového. Nechal se vést svým životem, naučil se přežívat, když už to bylo nutné. Je rychlý, chytrý, tichý, silný - aspoň nějakým způsobem - to byly jeho dokonalé přednosti pro apokalyptický svět. Samozřejmě byl sobecký srab, jestliže potkal někoho v nebezpečí, nedokázal pomoc, nedokázal zachránit někomu zadek, aniž by přišel o ten svůj, i když sebevíc toužil po lidské přítomnosti, nikdy nikoho nedokázal zachránit, když měl okolo třeba hodně mrtvol, či mu šlo o holý život. Pomalu všechny lidi házel do jednoho pytle. Zlý...povrchní...bezcitní...takové Keith rozhodně nechtěl poznat, stačila mu divoká minulost.
Tichý bisexuální introvert, závislák, samotář, podivín. Takový byl Keith.
Minulost: Narodil se jenom matce. O otci věděl jenom pár věcí, jako třeba to jaký hajzl to byl, jaký alkoholik to byl a srab, že opustil jeho a mámu. Samozřejmě všechna slova pochytil jenom od mámy, nikdy neměl možnost udělat si o otci obrázek sám. Dokonce ani jeho matka nebyla natolik odvážná, aby se postarala o malého Keitha a tak, když mu byly asi čtyři roky přivedla domů někoho mnohem horšího. V tu chvíli si ani neuvědomovala jaké štěstí by bylo kdyby žila s alkoholickým srabem, než s mužem, kterého onen den přivedla k sobě domů. Neznala ho ani pořádně, opila se, on se opil a pak ji svedl a vzali se v Las Vegas. Keith si pamatoval ty dny do dnes, kdy musel být u zlé sousedky, aby si jeho máma užívala a vrátila se s cizím chlapem. Keith byl od mala hodně tichý a podivný, možná to bylo tím nevlastním otcem, neboť když šla matka do práce a on zůstal sám doma s tátou, děli se strašné věci, které mu přivedly trauma a následně jeho deprese. Nikdy neřekl co se stalo, neměl nikoho komu by věřil a matce to říct nemohl, neboť jeho nevlastní otec vyhrožoval, že by jí klidně zabil, kdyby se cokoliv dozvěděla. Proto jen tiše trpěl, nechal ubližovat sobě, neboť svoji mamku miloval.
Samozřejmě se musel chovat jako jiní děti, začal chodit do školy, rostl jako z vody. Samozřejmě už v 7 letech kdy nastoupil do první třídy prožíval svoje první traumata, byl lehce poškozen a tak se stal tím divným klukem. První stupeň se dal ještě zvládnout, nikdo nerozuměl jeho štítění z delších doteků, nebo z kratších doteků na místech, jako nohy, záda či bedra...Ovšem jak začal on i ostatní dospívat, začalo to být horší a divnější. Ve škole si začínali všímat, doma toho bylo mnohem více než když byl malý a stále to tajil. Nikdy opravdu nikdy nic neřekl, nedokázal se někomu svěřit co mu nevlastní otec dělá. Kolikrát se to z něj učitelky a učitelé snažili vypáčit, kvůli neobvyklému chování a kvůli modřinám, kterých si všimli vždycky na tělocviku. Když mu bylo třináct let, vyzkoušel první prášek, oxy...Jeho nevlastní otec si udělal něco se zády a oxy měl na bolesti. Samozřejmě mu Keith musel se vším pomáhat a tak se k tomu dostal. Cítil se šťastně, poprvé za třináct let, necítil nic než volnost a na ten pocit nikdy nechtěl zapomenout.
Spolužáci ho odstřihli už dávno, samozřejmě věděli že tam s nimi je, občas s ním prohodili několik slov, ale pak se to všechno sesypalo jako domeček z karet. Začal míchat prášky k sobě, drtit je na prášek, který pak šňupal a pomalu, ale jistě propadal závislosti. Byl to jeho útěk od hrůzné reality, co byla doma. Když byl pod vlivem nechal si dělat všechno co už zažil, dokonce i nové věci co jeho otec vymyslel, nebránil se, věděl že to nemá cenu. Tajně bral drogy, neřekl to nikomu, stejně neměl komu. Celý svůj život byl sám. Jediným pravým přítelem, který zakrýval jeho deprese byly právě drogy.
Když mu bylo sedmnáct let, jednou o tělocviku neudržel oční kontakt a viděl nahé spolužáky, nikdo si z toho nic nedělal, ani on ne, dokud nezažil největší trapas na světě. Z jediného pohledu na všechny nahá těla se vzrušil a to byla jeho konečná ve škole. Trauma, které trvalo doma se posunulo do školy a on upadl do silných depresí ze šikany a ničení jeho školního života. Začal mít záchvaty agrese, ve snaze se ubránit, ale nikdy nevěděl kdy přestat. Začala se mu přepínat povaha, vědomí, kdy věděl co dělá a nebo netušil co dělá. Spolužáci, celá škola ho šikanovala za to, že byl bisexuál, nikdy si nenašel žádného kamaráda a nakonec ukončil studium o něco dříve, ani neodmaturoval. Vlastně to byla jeho matka, když ho v osmnácti letech našla zdrogovaného a s rukami celými od krve. Pokusil se zabít, ale nevyšlo mu to. V nemocnici se vloupal do lékárny, kde se předávkoval, ale taky přežil. To bylo jeho první předávkování, pak se dostal na měsíc do léčebny, ale utekl a znovu se předávkoval. Jeho nevlastní otec ho nenáviděl, dělal mu ještě horší věci, nemilosrdně si bral jeho tělo a Keith s tím nemohl nic dělat. Nemohl se odstěhovat, protože neměl peníze. Po třetím předávkování zasáhla matka, která se dokonce vzdala práce, aby mu pomohla. Tehdy mu táhlo na devatenáct, díky matce, která ho hlídala na každém kroku se dostal lehce z drog, byla období, kdy si dokázal něco vzít. Jeho deprese se uklidňovali, ale tyranství doma ne. Vždy když odešla slyšel to co vždycky. Pásek od kalhot a pak jen zip. Nikdy na to nezapomene. Vždycky mu to bylo zvláštní i přes to co mu nevlastní otec dělal se mu líbily více chlapci než dívky.
Vydržel to ještě rok, než se jednoho dne otec vrátil celý upocený s horečkami pod košili divná rána. Nebyl v ten den doma, kdy to všechno začalo. Byl v kostele s lidmi, který brali drogy, užíval si svojí zábavu a nakonec usnul. Probudilo ho až, když ho někdo tahal za nohu, když otevřel oči myslel si že je to holka, se kterou se v noci bavil, ale najednou poznal, že ho ta holka chce sníst a tak po dlouhém bojování utekl. Vrátil se domů, ovšem ani neotevřel dveře, neboť viděl nevlastního otce jak hoduje na jeho matce. Keith se slzami v očích utekl, utíkal dlouho, ani netušil kam došel. Všechno pro přežití, zjištění jak mrtvoly zabít našel až během jeho života. Sám bez snahy hledat někoho došel až sem, bez drog, musel se naučit přežívat, i když sám vnitřně trpěl...
Schopnosti: Keith není nějak extra zručný. Jeho jediný plus je asi chytrost, kterou oplýval i když byl závislák. Neměl nic, neměl nože, neměl zbraně a tak si zbraně vytvořil. Udělal si z kousku kovu nůž a dokázal vytvářet další věci, které mu pomůžou v přežití. Byl učenlivý, vždycky přišel na něco nového a tak byl o kousek blíž k dlouhému přežití. Byl chytrý tím, že sám přišel na způsob jak přežívat mezi chodícími mrtvými. Stačilo se jimi potřít a on mohl chodit bezpečně mezi nimi, což dělal často. Chodil s nimi, jako kdyby byl jeden z nich, jako kdyby měl vlastní stádo, ale nevadilo mu to. Přišlo mu, že měl aspoň někoho u sebe. Byl silný, ale vyhublý, nedokázal pořádně zvednout nic extra těžkého, jinak by mu pravděpodobně upadly ruce. Málo kdy se mu dařilo zapálit oheň, zdálo se že smůla byla stále při něm stejně tak jako nešikovnost. Jeho pozornost se nedokázala udržet na tom samém a tak často udělal nějaký hluk a to byl problém. Ovšem co se týkalo zbraní, to mu šlo dobře. Vždycky byl šťastný když nějakou na chvíli vlastnil, střílel by z ní pořád, ani si neuvědomoval že by s tím dělal hluk. Ňouma, který pomalu na každém kroku vyhledává smrt, jedinou pozitivní věcí je jeho chození s mrtvolami a nebo rychlý útěk, dvě reálné věci, které uměl, když nepočítal každou chvíli záchranu svého zadku od smrti.
Majetek: Jeho majetek? Vlastnoručně vyrobený nůž, který docela dobře slouží, jeden kapesní nožík. Batoh s minimem zásob. Otrhané oblečení. Černá bunda, pěkně špinavá jistě i smradlavá stejně jako on, tmavě šedá mikina, černé tričko a černé kalhoty a v neposlední řadě černý šátek, který používal na zakrytí tváře a hlavy jako kápi. Pár listů a posledních pár zápalek, které šetří opravdu jen na nejdůležitější věci. Jedna 9mm zbraň, malý sáček s náboji a jeden univerzální náboj, která stále nosí u sebe v kapse jako svoji rychlou pojistku pro smrt, až mu dojdou ona znamení. Kdyby ho někdo chtěl okrást, neměl by ani co, neboť to byl jeho jediný majetek co měl.
Obrázky/Gify:
Vzhled: Keith je středně vysoké postavy, hubený, ale i tak celku vypracované postavy. Má tmavé krátké, nebo středně dlouhé vlasy. Sám netuší jestli jsou tmavě hnědé nebo rovnou černé, pravděpodobně to bude jen všechna ta špína a krev z mrtvol, neboť je to dávno co prováděl hygienu. Má často smutný pohled, který dával jasně najevo jednu věc. To, že nesmírně trpí, ale nikdy si toho nikdo nevšiml. Větší nos, tvář zarostlou lehkými vousy, jemné malé rty, nijak nevýrazné. Celkově nebyl nějak nevýrazný. Jeho oblečení se podobalo jako by byl nějaký bezdomovec, tvář zakrytá šátkem, špínou a krví, neboť často chodil s mrtvými. Prázdný pohled, jako kdyby jeho duše umřel už dávno, ale tělo stále chodilo a žilo. Pod očima velké pytle z nespavosti, ze špatného přijmu potravy a možné cestičky po slzách, ve kterých se pomalu útápěl stejně jako v samotě. Jediná věc, které by si všiml bylo to jak křivě chodil, byl to jeho zlozvyk, neboť když často chodíte s mrtvými, naučíte se něco nového a zapomenete na to starší a on občas tahal jednu nohu za sebou takže kulhal a jeho tělo se podivně houpalo. Když si to uvědomil nechal toho, a kráčel normálně, ovšem byly výjimky, kdy tohle dokázal dělat celé dny.
FC: Richard Harmon
