Jeon Kyungsoo

Nick:
₡hris༉

Jméno:
Jeon Kyungsoo

Věk:
25 let

Rodina/Skupina:
Rodiče i se sestrou zůstali v Koreji, jeho přítelkyně se mu ztratila. Nyní cestuje sám.

Charakteristika:
Již od mala tichý, spíše introvertní, vychován k tomu, aby byl přátelský a usměvavý. A to on taky byl. Na střední škole patřil mezi populární, oblíbené studenty, kteří kolem sebe měli spoustu přátel, obdivovatelů. Měli ho rádi. On je ne. Jenomže kdo by to na něm poznal, tak přesvědčivě hrál své divadlo, že nakonec i on uvěřil té velké lži. Myslel si, že je hodný. Že je milý. Jediné, co u něj vážně bylo skutečné, byla láska ke Kaori. Když ji potkal, změnil celkem rychle svůj pohled na svět, náhle to nebyl někdo, koho ve skutečnosti všechna ta pozornost vytáčela. Ne. Měl ji rád a to tak, že všechnu dosavadní zlost vytlačil do pozadí mysli a ukazoval před ní jen tu nejlepší stránku. Ne protože musel, protože k tomu byl vychovaný, ale protože chtěl. Kaori byla jediná krásná věc, co se mu v životě povedla. Jenomže když ji pak ztratil, když se tehdy vrátil zpět do tábora a své děvče neviděl, jeho pravá osobnost se vrátila a to ještě s větší silou. Byl k nesnesení. A když pak onoho dne během jednoho ze svých záchvatů zabil ty dva chlapce*, co se společně s ním snažili najít ostatní, bylo jisté, že už nikdy nebude takový, jako dřív. Ochutnal krev a ta chuť se mu zalíbila. Jistě, měl i stavy, kdy na něj doléhaly pocity viny, kdy strávil celou noc v pláči, kdy si rval vlasy z hlavy nad tím, co udělal. Jenomže přišel další den a starý Kyungsoo byl zpátky. Cestu k nápravě znal. Stačilo jen opět najít svou dívku. Ale zatím co ona na něj stále myslela a hledala, kde se dalo, Kyungsoovy city k ní začala nahrazovat lhostejnost. A tak se jednoho dne stalo, že se Kyungsoo během své cesty na jih zastavil a rozhodl se jít jiným směrem. A to i přes to, že cítil, že tenhle směr byl ten špatný.

*vražda obou chlapců nebyla jeho první, před nimi zabil ještě jednoho muže v sebeobraně, když se po lovu vrátili do tábora. U nich si však daleko více uvědomil, jakou slast mu to přináší.

Minulost:
Kyungsoo z Koreje odjel na střední škole, odjel do Ameriky a celou rodinu nechal doma. Důvod byl jediný, chtěl prožít jeden z těch životů, co viděl v televizi, chtěl prožít to, čemu se říkalo “americký sen.” Ze začátku se mu vše dařilo. Úspěšně vystudoval high school, našel si spoustu ‘přátel,’ na vysoké si našel přítelkyni a zanedlouho se sestěhovali do společného bytu. Nemohl být šťastnější. Víceméně. Vždyť přeci podle televize žil život, po kterém toužili snad všichni, ne? Tak proč v nitru pořád cítil, že to není ono. To, co mu ve skutečnosti dělalo dobře, se měl dozvědět až při začátku apokalypsy. Byl to právě onen adrenalin, ne strach, protože ten on nepociťoval, ne. Narozdíl od většiny si užíval, co se kolem něj dělo, aniž by si to chtěl přiznat. Vyděsil jej ten pocit vzrušení, který mu projel tělem, když poprvé zabil mrtvého. A ještě více jej vyděsilo ono uspokojení, které pocítil hned poté, co zabil svého prvního člověka. Bylo to v sebeobraně, jistě. Ti pozdější však už ne.
Apokalypsa lidi změní. Změní je k horšímu, pochopitelně. Jenomže Kyunga nezměnila. Spíše jen probudila to, co celou dobu přetrvávalo v jeho nitru. A to na tom bylo to nejhorší.

Schopnosti:
Měl to štěstí, že chodil jednu dobu na střelnici, takže střílet ze zbraně umí slušně. Možná více než slušně. Co však využívá ještě raději než střelnou zbraň je luk se šípy, protože touhle věcičkou může zabíjet potichu. S bojem na blízko na tom taky není nijak hrozně, ačkoliv ho vždy musí přizpůsobit tomu, že je vcelku malé drobné postavy. Ovšem nic, co by ho omezovalo, naopak není špatné být někdy ten rychlejší a mrštnější, ten, kdo nesází všechno jen na svaly.


Majetek:
Jeho majetek se mění téměř neustále, vždy něco nového najde, něco vyhodí, ale co mu zůstává neustále je jeho zbraň a luk s dvaceti šípy. Dále má u sebe vždy nůž, lovecký nůž, který našel bůh ví kde, ale co už. V batohu také naleznete nějaké ty obvazy, zapalovač, láhev na vodu, zkrátka ty věci, které člověk potřebuje, aby nějak přežil. Ovšem ještě něco velmi cenného uchovává na spodu svého batohu. Na místě, kam se nikdy nedívá, i když jeho mysl ví, že tam ta věc je. Totiž řetízek, malý stříbrný řetízek, který dostal od Kaori několik měsíců poté, co se seznámili.

Ještě poslední slova k závěru. Kyungsoo má jednu velkou výhodu. Na svůj věk vypadá velmi mladě, málokdo by mu typoval pětadvacet. Už více lidí doplatilo na to, že ho podcenili. Vždyť přeci náctiletý nevinný mladík nemůže nikoho ohrozit, že? Heh. Každý má právo se zmýlit. Pozor však, aby takový omyl příště nestál někoho život.

Obrázky/gify postavy: